Zážitky a reakce týmů
Tým "Čumáci" napsal:
Letos se Čumákům podařilo vytvořit plnopočtový tým, jež obsahoval loňské jádro (Broněk, Zdeněk, já – Hanka) ostřílenou tmářku Evelinu a nováčka Libora, jež se ujal funkce fotografa.
Začátek jako obvykle nestíhal Zdeněk ale i v oslabení se nám podařilo videoklip zvládnou poměrně rychle (židenický rodák tj. já se hodil), ačkoliv trvám na tom, že to nebyl indiánek ale špička…
Test jsme prostě museli oddřít, poctivě dokola a dokola kreslit tabulky, a vylučovat a vylučovat…Kluci se před sedmou vydali do centra někam na internet, který nefungoval, ale alespoň byli po zlomení blízko Špilberku. Zbytek se přesunul skvěle načasovanými spoji MHD na Šilingrák, kde jsme v průchodu nějaké hospůdky rozbalili karimatky, objevili zvláštní šev a v zápětí jsme opět karimatky balili.
Pořadatelé na nádvoří Staré radnice vůbec nebyli vstřícní a my v domnění, že se jedná o jiný tým, jsme je nijak nekontaktovali. Nakonec byl kokos najit, rozbit, jedno sousto snězeno a v zápětí vyplivnuto na Masarykové na zem (po přečtení varování), za což se nade mnou celý tým pohoršoval…
Kokose jsme po bleskovém okopírování v režii Zdeňka začali luštit v galerii Orlí, ale protože tam strašně táhlo, přesunuli jsme se do Velkého Špalíčku odkud nás nevyhodili, heč, umíme si to zařídit. Aplikovat nápovědu jsem prosazovala už od začátku, jelikož pět otazníků mi připadalo až moc podezřelých. Naštěstí brzy někdo přišel na princip a vyluštění pak bylo otázkou chvíle, ve které jsem se dozvěděla několik nových slov (např. medou – jako méďou??)…
V parku Božetěchova a v okolí bylo několik týmů, takže jsme se strategicky přesunuli do haly nádraží KrPole, kde bylo světlo a vyhovující pultík. Tato šifra se nejdříve vůbec nelíbila Evči, ale po chvilce jsme uz žvoulali po masózním milonu, kantili všechny ty žvrtce, karosy, taromy, rušky a pořád kešovali selně i cirátně... Vlastně pardón, po prvním karponu jsme se nechali žvoulat takovým tím masózním na elektriku co nepotřebuje vagu :o). Zkrátka tato šifra nám přirostla k srdci jako mnohým ostatním tmářům, zejména pak Zdeňkovi.
Na šestku jsme se usídlili někde v parku a počali jsme s využíváním slavného euroobalu, který jsme pak aplikovali skoro na každou následující šifru. Bohužel tu poslední jsme ani s jeho pomocí nezvládli. Po cca půlhodině různého zkoumání přišel Broněk na ty obdélníčky a M a H a pak už byl pomník ruských vr na světě. Chvíli jsme dumali co je to vr, ale jeden pohled do mapy to vyřešil.
Ve vrcholové knize jsme byli údajně 28. nebo tak, což cca odpovídalo našemu umístění v kvalifikaci. Na luštění sedmičky jsme se přesunuli do kanceláře našeho mistra provijanťáka kde bylo teplo a čaj, což nás možná ukolébalo, ale nešlo nevyužít poslední možnosti tepla a světla. Na princip patnáctky jsme přišli docela rychle i heslo abba bylo objeveno, ovšem poté jsme donekonečna dekódovali kde co, zejm. „dekoduj“. Nakonec nás jeden významný pohled přivedl na správnou cestu a hurá směr přístav parkov. Jelikož jsme si neuvědomili že půlky rozjezdy už nejezdí, pěkně jsme si zasprintovali na autobus, který kolem profrčel a nic. Dala bych krk za to, že to bylo vracející se kyvadlo. Takže zase pěšky, pročež poslední zastávku část týmu vzdala a počkala na rozjezd, který byl však tak narván, že celé pěší cesty nebyl ušetřen nikdo z nás.
Poté si pamatuju jen strašlivé žhavení lebky zvané Hymna tmou. Dětičky už byly vyřešeny a tak jsme prubli z textu vzít "naděje" a ono to bylo špatně…To, že v mezihře hraje spousta nástrojů jsem si všimla hned, ovšem říkala jsme si že to není šance poznat…pak jsme zkoušeli morseovku a nakonec se mi do rukou dostal přebal CD a po shlédnutí nástrojů jako okarína a akordeon byl princip jasný. Ostatní mě na to sice upozorňovali už dřív, ale já je kupodivu neslyšela…I přes jasný princip ještě luštění chvíli trvalo, ale v 5:20 sedáme na bus spolu s dalšími cca dvěma týmy. Devítka je vyluštěná hned, trochu problém je najít rozcestí U Vodárny, kterého si všiml až čtvrtý zírající do mapy.
Obležení desítky asi desítkou týmů hovoří za vše. Je taky jasné, která nápověda se má použít, ovšem jak… Prvotní nápady se slučováním v rámci obdélníků 2x4 jsou bohužel opuštěny a ke slovu opět přichází euroobal, překreslování, překládání, prosvěcování a pozor! Evča už v tom vidí mimozemšťana a žirafku… Naštěstí jsme se po dvou hodinách vrátili k důsledné aplikaci nápovědy (nemyslím, že byla až tak zavádějící) a metodou stékajícího deště (podle Zdeňka) příp. metodou setřepání horních řádků na dolní (moje) už vyvstává morseovka a vyluštění je jen soutěží o rychlejší čtení tečkočárek. Ženské duo vítězí :o).
U brány základny jsme v 9:17 tj. desátí. Neuvěřitelné. Bunkr se nám moc líbil i celý areál, škoda, že tu budou milionářské domky a ne hřiště paintballu. Kruh z písmen KRUHV jsme měli poměrně brzo, ovšem rozsáhlost šifry nás nabádala k tomu, že to bude jen první krok a možná že se to bude luštit postupně až do konce…Každopádně byl sestrojen lichoběžník a spousta čar a určeny souřadnice 30:30 které vedly do Omic, kde však velitelství nebylo. Nebylo pak ani u křížku ani u vodárny ani u obrněnce v poli a tak jsme pátrání po něm ukončili spolu s oficiálním ukončením celé TMOU (ačkoliv někteří z nás by hledali klidně dál…) a nechali se odvézt do Brna.
Letošní Tmou byla prostě skvělá, dobře zorganizovaná, šifry nápadité a vyvážené a my jsme si ji určitě užili.
Hanka
Začátek jako obvykle nestíhal Zdeněk ale i v oslabení se nám podařilo videoklip zvládnou poměrně rychle (židenický rodák tj. já se hodil), ačkoliv trvám na tom, že to nebyl indiánek ale špička…
Test jsme prostě museli oddřít, poctivě dokola a dokola kreslit tabulky, a vylučovat a vylučovat…Kluci se před sedmou vydali do centra někam na internet, který nefungoval, ale alespoň byli po zlomení blízko Špilberku. Zbytek se přesunul skvěle načasovanými spoji MHD na Šilingrák, kde jsme v průchodu nějaké hospůdky rozbalili karimatky, objevili zvláštní šev a v zápětí jsme opět karimatky balili.
Pořadatelé na nádvoří Staré radnice vůbec nebyli vstřícní a my v domnění, že se jedná o jiný tým, jsme je nijak nekontaktovali. Nakonec byl kokos najit, rozbit, jedno sousto snězeno a v zápětí vyplivnuto na Masarykové na zem (po přečtení varování), za což se nade mnou celý tým pohoršoval…
Kokose jsme po bleskovém okopírování v režii Zdeňka začali luštit v galerii Orlí, ale protože tam strašně táhlo, přesunuli jsme se do Velkého Špalíčku odkud nás nevyhodili, heč, umíme si to zařídit. Aplikovat nápovědu jsem prosazovala už od začátku, jelikož pět otazníků mi připadalo až moc podezřelých. Naštěstí brzy někdo přišel na princip a vyluštění pak bylo otázkou chvíle, ve které jsem se dozvěděla několik nových slov (např. medou – jako méďou??)…
V parku Božetěchova a v okolí bylo několik týmů, takže jsme se strategicky přesunuli do haly nádraží KrPole, kde bylo světlo a vyhovující pultík. Tato šifra se nejdříve vůbec nelíbila Evči, ale po chvilce jsme uz žvoulali po masózním milonu, kantili všechny ty žvrtce, karosy, taromy, rušky a pořád kešovali selně i cirátně... Vlastně pardón, po prvním karponu jsme se nechali žvoulat takovým tím masózním na elektriku co nepotřebuje vagu :o). Zkrátka tato šifra nám přirostla k srdci jako mnohým ostatním tmářům, zejména pak Zdeňkovi.
Na šestku jsme se usídlili někde v parku a počali jsme s využíváním slavného euroobalu, který jsme pak aplikovali skoro na každou následující šifru. Bohužel tu poslední jsme ani s jeho pomocí nezvládli. Po cca půlhodině různého zkoumání přišel Broněk na ty obdélníčky a M a H a pak už byl pomník ruských vr na světě. Chvíli jsme dumali co je to vr, ale jeden pohled do mapy to vyřešil.
Ve vrcholové knize jsme byli údajně 28. nebo tak, což cca odpovídalo našemu umístění v kvalifikaci. Na luštění sedmičky jsme se přesunuli do kanceláře našeho mistra provijanťáka kde bylo teplo a čaj, což nás možná ukolébalo, ale nešlo nevyužít poslední možnosti tepla a světla. Na princip patnáctky jsme přišli docela rychle i heslo abba bylo objeveno, ovšem poté jsme donekonečna dekódovali kde co, zejm. „dekoduj“. Nakonec nás jeden významný pohled přivedl na správnou cestu a hurá směr přístav parkov. Jelikož jsme si neuvědomili že půlky rozjezdy už nejezdí, pěkně jsme si zasprintovali na autobus, který kolem profrčel a nic. Dala bych krk za to, že to bylo vracející se kyvadlo. Takže zase pěšky, pročež poslední zastávku část týmu vzdala a počkala na rozjezd, který byl však tak narván, že celé pěší cesty nebyl ušetřen nikdo z nás.
Poté si pamatuju jen strašlivé žhavení lebky zvané Hymna tmou. Dětičky už byly vyřešeny a tak jsme prubli z textu vzít "naděje" a ono to bylo špatně…To, že v mezihře hraje spousta nástrojů jsem si všimla hned, ovšem říkala jsme si že to není šance poznat…pak jsme zkoušeli morseovku a nakonec se mi do rukou dostal přebal CD a po shlédnutí nástrojů jako okarína a akordeon byl princip jasný. Ostatní mě na to sice upozorňovali už dřív, ale já je kupodivu neslyšela…I přes jasný princip ještě luštění chvíli trvalo, ale v 5:20 sedáme na bus spolu s dalšími cca dvěma týmy. Devítka je vyluštěná hned, trochu problém je najít rozcestí U Vodárny, kterého si všiml až čtvrtý zírající do mapy.
Obležení desítky asi desítkou týmů hovoří za vše. Je taky jasné, která nápověda se má použít, ovšem jak… Prvotní nápady se slučováním v rámci obdélníků 2x4 jsou bohužel opuštěny a ke slovu opět přichází euroobal, překreslování, překládání, prosvěcování a pozor! Evča už v tom vidí mimozemšťana a žirafku… Naštěstí jsme se po dvou hodinách vrátili k důsledné aplikaci nápovědy (nemyslím, že byla až tak zavádějící) a metodou stékajícího deště (podle Zdeňka) příp. metodou setřepání horních řádků na dolní (moje) už vyvstává morseovka a vyluštění je jen soutěží o rychlejší čtení tečkočárek. Ženské duo vítězí :o).
U brány základny jsme v 9:17 tj. desátí. Neuvěřitelné. Bunkr se nám moc líbil i celý areál, škoda, že tu budou milionářské domky a ne hřiště paintballu. Kruh z písmen KRUHV jsme měli poměrně brzo, ovšem rozsáhlost šifry nás nabádala k tomu, že to bude jen první krok a možná že se to bude luštit postupně až do konce…Každopádně byl sestrojen lichoběžník a spousta čar a určeny souřadnice 30:30 které vedly do Omic, kde však velitelství nebylo. Nebylo pak ani u křížku ani u vodárny ani u obrněnce v poli a tak jsme pátrání po něm ukončili spolu s oficiálním ukončením celé TMOU (ačkoliv někteří z nás by hledali klidně dál…) a nechali se odvézt do Brna.
Letošní Tmou byla prostě skvělá, dobře zorganizovaná, šifry nápadité a vyvážené a my jsme si ji určitě užili.
Hanka
Zpět na zápisky