Zážitky a reakce týmů
Tým "Kudla do zad" napsal:
Tak tedy, tohle je stručná reportáž a náhled na naši účast na TMOU šestce. Vynechám počáteční fáze a s nimi spojené komplikace, ať už co se týče kvalifikace nebo složení týmu, a vrhnu se hned na hru samotnou. Na začátek musím říct, že celkově nám myslím všem z týmu bylo ctí se letos zúčatnit, hru jsme si opravdu užili a považujeme ji za spíše dobře zvládnutou a poctivě připravenou. Výtky tu jsou, ale k těm se dostanu dál. Podle mého se vydařilo počasí, pršelo jen trochu a nebyla moc zima, takže matka Příroda nám protentokrát ukázala svou příznivou tvář.
Celou session jsme odstartovali ve Sport baru na Buriaňáku, načež jsme stylově bohémsky došli na Rosničku taktak v limitu - ovšem jen proto, abychom následně zjistili, že u vchodu je zácpa a začátek v 18:30 se bude stíhat jen taktak:-) Využili jsme svých předbíhačských schopností, ve frontě ukázali záda FIMANům (mělo se ukázat, že to není na téhle TMOU naposled:-), a pak už to šlo ráz naráz...Jen pacholci ze Specnaz se nás samozřejmě ještě snažili přesvědčit, abychom otevřeli červenou obálku, že prý tam jsou moc důležité informace:o) Dál se k jedničce nemá cenu vyjadřovat, byla to masovka - jen mě mrzelo, že jsem nemohl vidět na vlastní oči výsledný efekt, protože jsem byl jedním z pixelů...
DVOJKA - rozdělili jsme se, jeden šel na Koperníka, další dva na sjezdovku a já s kámošem jsme se vydali na Jelínkovu. Machroval jsem, že to máme hned bo jsem tam poslední dvoje prázdniny nosil poštu, jenže pak jsem si spletl Jelína s Královou a hned se šlo párset metrů navíc:-) Nakonec jsme se ale všichni zas šťastně shledali - o problémech se stanovištěm na sjezdovce jsem se dozvěděl až po hře, v té chvíli nám o tom ti dva co tam šli ani neřekli, nejspíš měli štěstí a našli to rychle. Ještě před spojením všeh tří částí šifry jsme rozluštili přes mobily písmena, poštovní schrána tedy byla jasná - pak už jen poznat, které místo v Brně je zobrazeno pomocí lístků a větviček. Na řešení jsme přišli poměrně rychle, ono když minimálně dva členové znají dost dobře Jundrov tak to nedá až tolik práce:-) Následoval přesun tramvají a autobusem, už v té chvíli jsme se zřejmě dostali do přední části závodního pole. Tady se musím zmínit o jednom svém osobním drobném zklamání - na druhý den jsem si přečetl, že prý byl famózní pohled při cestě přes pola zpátky na sjezdovku, kterak tam "opožděnější" týmy hledají dvojku. My jeli tím busem, a podívat se tím směrem nás nenapadlo. Nu což, nobody's perfect - even the Kudlas not:-)
TROJKA - chvíli jsme se na to dívali, a pak se rozhodlo že pojedeme do kanclu, který se vyznačoval dvěma podstatnými vlastnostmi: 1)jeden z členů týmu měl od něj klíč, 2)nachází se v něm kopírka. Po cestě už jeden z nás hledal v "originále" cestičku, začal instinktivně v levém horním rohu - ale ouha, posléze vidíme, že vchod je ve všech čtyřech rozích:-? Tady se zas přihodila taková ta klasická věc, že jednoho z nás celkem brzo napadl správný postup, chvíli jsme se tomu věnovali, ale pak to šlo dočasně k ledu. V kanclíku se to rozkopírovalo, a když jsme po chvíli zjistili že cestičky opravdu nebudou tou správnou cestičkou, přišla na řadu konečně zase ona správná metoda. Chvíli hledání to dalo, ale duch opět zvítězil nad hmotou a já začal jásat, protože hádejtekdeasitakbydlím...
ČTVERKA - Díky zajížďce do centra jsme se vyhli přecpaným x25-kám z Jundrova do Kohoutek, další čas jsme získali díky tomu že jsem přesně věděl kam jít a tak jsme nemuseli pobíhat jak splašení po celé ulici. Taky jsem způsobil své máti mírný šok, když mi to nedalo a zavolal jsem domů: "Ahoj, tak jakej máte večer?" "No dobrý, a co vy, jak vám to jde, a kde jste?" "No, tak pojď a podívej se sama, stojíme vám pod balkónem!":-)) Nevím, jestli, když jste tam na to hřišťátko přišli, tam byla pořád ta vysmátá dvojice, ale ti asi museli mít zajímavej večer: dali si nejspíš rande v onom zastrčeném a klidném místě, a pak jim tam najednou začaly lézt davy lidí s baterkama a hledat jakousi šifru...Prostě typický příklad střetu civilistů s drsnou realitou městských her:-) Tady už ale můžu vpodstatě zakončit svoje povídání o městské části hry, protože i my jsme se následně stali obětí té proklaté čtyřky. Nepomohlo ani dlouhé luštění v našm vchodě, kdy kolem samozřejmě přešla polovina nájemníků, a já teď mám nejspíš v našem domě dost podivnou pověst:-) Ono ale domorodci se vůbec dost divili, tak lidmi obsypanou Voříškovu moc často nevídají;-) No, my zkoušeli na čtyřku hlavně morseovku, s tím že slova budou alternativními pomocnými slovy pro jednotlivá písmena, takže klasicky "dlouhá slabika = čárka" a naopak, a z toho pak všechny takové ty taškařice jako inverze, čtení pozpátku, posuny, navíc po loňské blbé zkušenosti je třeba každý posun dělat dvakrát, pro případ že by zas někoho napadlo tam dát číslování od nuly, že. Synonyma nás nakonec taky napadly, ale došli jsme jen k tomu, že by se mělo najít ke všemu synonymum začínající na "P" - to P-čko tam totiž obecně HROZNĚ mátlo, to je první výrazné mínus, které na letošní TMOU vidím...Pak už jsme si jen hlídali, aby se stihnul vlak. Po cestě jsme si konečně i my zažili, jaké to je jet v natřískaném O-busu, navíc Pavel se svou vyřídilko bavil hned několik okolních spolucestujících.
DEVÍTKA - vlak pominu, nelíbil se mi ten děsnej mačkák v KrPoli, samotná cesta byla fajn, a tímhle se taky vyjadřuju k námitkám těch lepších týmů v tom smyslu, že podle mě vůbec nevadí že užitím společného vlaku ztratily náskok, mnohem důležitější než jejich ješitnost a ego je totiž fakt, že si mohli opravdu všichni (tedy, ti co zadali na sebe kontaktní mobil:-) zkusit i terén. Na druhé straně se stím ale moc neslučuje to, že hned první následující šifra byla taková jatkařina, to jste ORGové moc nedomysleli, tohle měla být dvanáctka, a Rosettskou desku jste měli dát místo toho právě jako devítku, to by bylo adekvátní...Čili druhé výrazné mínus letošní TMOU z našeho pohledu. No nic, jen mě ještě napadá - ty lepší týmy si přivezly z města jako výhodu když už ne časový náskok tak aspoň ty nápovědy, a i když některé možná neměly tak velkou cenu tak třeba ta co byla určená pro devítku mohla týmu celkem výrazně pomoct...Pochod k 9B mi nepřišel na závadu, ujít se to celkem dalo (aspoň nám to tak přišlo), jen kdyby ti jeskyňáři, horolezci, expeditéři, jejich známí a kamarádi a další podobná individua neměli ty svoje čelovky...=třetí výrazné mínus letošní TMOU, tohle by se snad mělo zakázat, a to že osvětlí cestu pro jiné týmy není argument: jiné týmy nemají být blbé (líné), a přivézt si vlastní osvětlení. V pravidlech hry je to doporučené, hra se jmenuje TMOU tak snad to každýmu docvakne, ne? Když jsme se sešli s těmi z týmu co šli na Pasník (mimochodem, už zde jsme si ověřili, že náš operátor možná je posedlý pokrytím, ale zázraky se od něj opravdu čekat nedají:-), dali jsme se do luštění. První část s přiřazením čísel jsme zvládli, druhou s rozdělením oněch 16 čísel na součty těch čtyř základních taky, ale třetí krok jsme nedali. Samozřejmě, je to především naše "blbost", jen bych si přece jen neodpustil malé dloubnutí: už jsem to zahlédl i v Krátkých hodnoceních, u toho displeje opravdu ty rámečky nebyly nakreslené tak jak to u displejů bývá, ten někdo psal že "nelícovaly" - to je myslím ono. Já sice chápu že byl úmysl mást týmy tím, že to je jen normální tabulka, na druhou stranu tenhle efekt by myslím přetrval i kdyby se ty čáry udělaly pořádně a odpovídalo to skutečné podobě displeje. Každopádně, devítku jsme nedali a desítku našli haluzí. Říkám haluzí, a opravdu tím nemyslím "stopováním jiných týmů". Těch bylo všude kolem plno, takže řídit se podle nich nedalo. Kótu jsme si vybrali sami jako jedno z možných úložišť desítky. A díky tomu nahoře, aťjetokdojeto, že jsme se strefili. Sluší se ještě zmínit, že v téhle fázi hry nás musel opustit jeden z členů týmu, Zdenek, který si buržoazně zavolal taxíka a odfrčel směr Brno. Důvod jeho odchodu neuvádím, pouze nechť tu zazní, že je to jeden z důkazů toho, že v naší společnosti se i dnes objevuje rodičovská tyranida:o) Poznámka - pohled z Úsuší směrem dolů do údolí na stoupající zástup světélek na pozadí nově se rodícího dne byl ozajstne královský, a patřil k jednomu z mých vrcholných v celé hře; mimo jiné i kvůli takovým okamžikům stojí za to se těchhle akcí účatnit.
DESÍTKA - už jen ve čtyřech jsme ji dali docela rychle, princip nás napadl skoro okamžitě a tak se nejtěžší fází luštění stalo lovení v prachem pokrytých znalostech z oblasti rodinné,ZŠ a SŠ hudební výchovy:-) Nakonec jsme přišli na všechny písně kromě dvou, a to už na získání umístění další šifry stačilo. Mimochodem, Pavel při luštění jedné z těch dvou zbylých, která začínala "BLK...", přišel na zbrusu novou lidovku, "Bába leze komínem...":-)) Kdybyste měli nápady na to jak by to mohlo pokračovat, dejte vědět na thecorru2@volny.cz ... Stejně jako u 9B nám ale působily velké potíže týmy rozesazené všude po lokalitě kde byla šifra - ta se pak hledá hooodně složitě, a ne kvůli tomu že by byla nějak sama o sobě dobře schovaná...Což je čtvrté docela velké mínus TMOU 6, zavedl bych pro terénní část hry větší okruh kolem stanoviště, ve kterém se týmy nesmí zdržovat, a možná bych to i trošku kontroloval, protože to je dost nepříjemná věc.
JEDENÁCTKA - přichází první z Pavlových velkých okamžiků, chvíle, která ho později proslaví pod válečnickým jménem "King of Haluz", a která způsobí že ve statistikách má u tohoto stanoviště náš tým uveden čas luštění "1 minuta"...Bereme šifru, vybalujeme karifotry, sedáme, koukáme na ciferníky, Pavel kouká taky, pak bere mapu, kouká do ní a vzápětí prohlašuje: "No to je jasný, je to na deset písmen a začíná to na 'O', to je jasný Orlí hnízdo, nic jinýho v okolí na to nesedí!". Koukáme na sebe mírně vyjeveně, pak se smějeme a vzápětí si to už já a on šineme směr Kehlstein...Martin a Alča se to snaží mezitím luštit, už za chvíli od nich dostáváme mobilem echo, že první vyluštěná písmena odpovídají našemu cíli, takže balí a jdou za námi. Po chvíli taky poprvé za celou hru potkáváme Proudové krtky - neklamné znamení toho, že jsme mezi týmy už opravdu dost vepředu...
DVANÁCTKA - Orlák nám - tak jako asi většině týmů - docela trvalo najít. Je to takové zastrčené, všude samá lesní cesta...a navíc občas bláto, a to my neradi:-)Následné luštění nám ale časovou ztrátu vynahrazuje - princip je jasný, typ šifry důvěrně známý (tohle opravdu mělo být už na té devítce, a tady měla čekat šifra s čísly a displejem-tabulkou). Navíc se vzápětí ukazuje, že máme ve svém středu odborníka na slovo vzatého. Vlastně spíš odbornici - Alča nehorázně válí, za chvíli to máme hotové, zabralo nám to jen pár minut. Čili celkový čas luštění šifer 11 a 12 = maximálně 10 minut (odhadem), zdá se že tady to organizačně trošku haprovalo...Ubíráme se na Výrovku, Alena oznamuje že při odchodu viděla FIMANy snad teprv hledající stanoviště 12ky# ->tento rok už podruhé jim ukazujeme záda - JUCH!
TŘINÁCTKA, aneb "poslední regulérní" - cesta na Vyrovu/Výrovku byla pro mě a Pavla už druhým pochodovým cvičením, společně s putováním pro 9B. Šlo se ale hezky, velká část byla z kopce, bylo už světlo takže celkově vzato celkem příjemná procházka:o) Do závěrečného srázu se nakonec vydal právě Pafča - my to teda na vlastní oči neviděli, ale podle (nejen) jeho vyprávění by se tam dala, pokud by se to odlesnilo, udělat celkem slušná černá sjezdovka:-) Mezitím jsme se od jednoho ze Specnaz, kteří mezitím vzdali, dozvěděli řešení devítky - nastalo zas jednou mírné "rvanísivlasůvzoufalství", protože samozřejmě i tady se stalo že nápad s displejem a číslicemi na něm měl Martin už během luštění, jenže jsme to zavrhli:-I A už přichází Pavel s třináctkou (teď myslím šifru:-)), no a je tady další zlomový okamžik a další chvíle pana "Master of Haluz". Úplně stejný děj: vybalujem podložky, sedáme, berem si šifru se šrafovanými okýnky, zíráme do nich, chvilinku se snažíme různě překládat okna na sebe, rozkládat či skládat šrafování, po předcházejících úspěších jsme zdravě vybuzení a plni touhy to rychle dát. A už je to tady: Pavel: "Hele, lidi, těch oken je osm, asi se shodnem že v každým z nich se asi nějak dostane jedno písmeno, ne?" (Chabě oponuju že by se taky mohla okna překrývat po dvojicích a výsledek by byly čtyři číslice, tedy kóta - což je ale ostatně taky blbě, jak už dnes všichni víme;-) "No a tady tohle je celkem pěkný H-čko, tohle R-ko, ne?, to další je jasný A-čko, ... , no a tady to poslední, tomu sice chybí ta úplně spodní část, ale je v tom jasně vidět Ypsilon!" Zkrátka, lezly z toho HRADCANY, které navíc byly celkem rozumně směrované z našeho momentálního stanoviště. Chvíli jsme se zdráhali, ale pak zvítězila jednak naše snaha mít tuhle šifru co nejrychleji udělanou a pak taky již udělaná dobrá zkušenost s Pavlovým instinktem na šifře 11.
PATNÁCTKA, aneb "a nepřeskočili jsme náhodou něco?":-) - Vydali jsme se k Tišnovu, a po mírně deprimující pasáži přechodu po úseku rychlostní komunikace (to už moc nevypadalo na terénní část TMOU:-) jsme docházeli k železniční zastávce Hradčany...Z dálky jsme viděli lidi s krosnama, říkali jsme si "To je dobrý, trefili jsme to" - no ale vy už dnes asi chápete, co se nám podařilo za kolosální haluz! Když jsme zjistili jak se věci mají, sedli jsme na lavku a zkoušeli ještě tu třináctku doluštit - nešlo to, a poté co jsme se těsně před odjezdem do Brna dozvěděli jak se mělo postupovat, musím říct že na to bychom v daném stavu věcí už asi neměli. Měli jsme za sebou všestranně náročné hodiny, na otevřené rovině foukal nepříjemný chladný vítr (asi za hodinu jsem se stihl málem nachladit, což se mi předtím nepodařilo za celou noc), a tak jsme to po té hodině marné snahy zabalili s tím, že i tak se nám podařilo dojít neskutečně daleko. Pavel ještě stihl zkusit dvě haluze, napřed se šel zeptat na nedalekou benzínku jestli není 14ka tam, protože to by přece na počet písmen taky sedělo:-), a na závěr zkusil tzv. absolutní haluz n-tého řádu, když šel za ORGy a předhodil jim heslo "Stepující stonožka" - no co byste řekli, nebylo to ono:-)) Potuloval se tam taky ten pán z Českého rozhlasu, tak jsem mu stihl říct do mikráku pár věcí a stejně jako ostatní jsem zvědavý co z toho nakonec v reportáži bude - dávají to dneska popoledni, tož uvidíme...
SHRNUTÍ: šifry nápadité, prostředí dobře vybrané, vlak byl podle nás vhodný prvek, pár organizátorských kiksů, ale ty se daly nakonec přežít, zásadní poučení: prověřuj VŠECHNY postupy, které tě napadnou (což ale vlastně není nic nového pod Sluncem;-). Převládají jednoznačně kladné pocity, děkujeme organizátorům za veškerou snahu a dobrou vůli - a doufáme že na viděnou při SLNT UHH (nápověda: posun o 1:-))
Celou session jsme odstartovali ve Sport baru na Buriaňáku, načež jsme stylově bohémsky došli na Rosničku taktak v limitu - ovšem jen proto, abychom následně zjistili, že u vchodu je zácpa a začátek v 18:30 se bude stíhat jen taktak:-) Využili jsme svých předbíhačských schopností, ve frontě ukázali záda FIMANům (mělo se ukázat, že to není na téhle TMOU naposled:-), a pak už to šlo ráz naráz...Jen pacholci ze Specnaz se nás samozřejmě ještě snažili přesvědčit, abychom otevřeli červenou obálku, že prý tam jsou moc důležité informace:o) Dál se k jedničce nemá cenu vyjadřovat, byla to masovka - jen mě mrzelo, že jsem nemohl vidět na vlastní oči výsledný efekt, protože jsem byl jedním z pixelů...
DVOJKA - rozdělili jsme se, jeden šel na Koperníka, další dva na sjezdovku a já s kámošem jsme se vydali na Jelínkovu. Machroval jsem, že to máme hned bo jsem tam poslední dvoje prázdniny nosil poštu, jenže pak jsem si spletl Jelína s Královou a hned se šlo párset metrů navíc:-) Nakonec jsme se ale všichni zas šťastně shledali - o problémech se stanovištěm na sjezdovce jsem se dozvěděl až po hře, v té chvíli nám o tom ti dva co tam šli ani neřekli, nejspíš měli štěstí a našli to rychle. Ještě před spojením všeh tří částí šifry jsme rozluštili přes mobily písmena, poštovní schrána tedy byla jasná - pak už jen poznat, které místo v Brně je zobrazeno pomocí lístků a větviček. Na řešení jsme přišli poměrně rychle, ono když minimálně dva členové znají dost dobře Jundrov tak to nedá až tolik práce:-) Následoval přesun tramvají a autobusem, už v té chvíli jsme se zřejmě dostali do přední části závodního pole. Tady se musím zmínit o jednom svém osobním drobném zklamání - na druhý den jsem si přečetl, že prý byl famózní pohled při cestě přes pola zpátky na sjezdovku, kterak tam "opožděnější" týmy hledají dvojku. My jeli tím busem, a podívat se tím směrem nás nenapadlo. Nu což, nobody's perfect - even the Kudlas not:-)
TROJKA - chvíli jsme se na to dívali, a pak se rozhodlo že pojedeme do kanclu, který se vyznačoval dvěma podstatnými vlastnostmi: 1)jeden z členů týmu měl od něj klíč, 2)nachází se v něm kopírka. Po cestě už jeden z nás hledal v "originále" cestičku, začal instinktivně v levém horním rohu - ale ouha, posléze vidíme, že vchod je ve všech čtyřech rozích:-? Tady se zas přihodila taková ta klasická věc, že jednoho z nás celkem brzo napadl správný postup, chvíli jsme se tomu věnovali, ale pak to šlo dočasně k ledu. V kanclíku se to rozkopírovalo, a když jsme po chvíli zjistili že cestičky opravdu nebudou tou správnou cestičkou, přišla na řadu konečně zase ona správná metoda. Chvíli hledání to dalo, ale duch opět zvítězil nad hmotou a já začal jásat, protože hádejtekdeasitakbydlím...
ČTVERKA - Díky zajížďce do centra jsme se vyhli přecpaným x25-kám z Jundrova do Kohoutek, další čas jsme získali díky tomu že jsem přesně věděl kam jít a tak jsme nemuseli pobíhat jak splašení po celé ulici. Taky jsem způsobil své máti mírný šok, když mi to nedalo a zavolal jsem domů: "Ahoj, tak jakej máte večer?" "No dobrý, a co vy, jak vám to jde, a kde jste?" "No, tak pojď a podívej se sama, stojíme vám pod balkónem!":-)) Nevím, jestli, když jste tam na to hřišťátko přišli, tam byla pořád ta vysmátá dvojice, ale ti asi museli mít zajímavej večer: dali si nejspíš rande v onom zastrčeném a klidném místě, a pak jim tam najednou začaly lézt davy lidí s baterkama a hledat jakousi šifru...Prostě typický příklad střetu civilistů s drsnou realitou městských her:-) Tady už ale můžu vpodstatě zakončit svoje povídání o městské části hry, protože i my jsme se následně stali obětí té proklaté čtyřky. Nepomohlo ani dlouhé luštění v našm vchodě, kdy kolem samozřejmě přešla polovina nájemníků, a já teď mám nejspíš v našem domě dost podivnou pověst:-) Ono ale domorodci se vůbec dost divili, tak lidmi obsypanou Voříškovu moc často nevídají;-) No, my zkoušeli na čtyřku hlavně morseovku, s tím že slova budou alternativními pomocnými slovy pro jednotlivá písmena, takže klasicky "dlouhá slabika = čárka" a naopak, a z toho pak všechny takové ty taškařice jako inverze, čtení pozpátku, posuny, navíc po loňské blbé zkušenosti je třeba každý posun dělat dvakrát, pro případ že by zas někoho napadlo tam dát číslování od nuly, že. Synonyma nás nakonec taky napadly, ale došli jsme jen k tomu, že by se mělo najít ke všemu synonymum začínající na "P" - to P-čko tam totiž obecně HROZNĚ mátlo, to je první výrazné mínus, které na letošní TMOU vidím...Pak už jsme si jen hlídali, aby se stihnul vlak. Po cestě jsme si konečně i my zažili, jaké to je jet v natřískaném O-busu, navíc Pavel se svou vyřídilko bavil hned několik okolních spolucestujících.
DEVÍTKA - vlak pominu, nelíbil se mi ten děsnej mačkák v KrPoli, samotná cesta byla fajn, a tímhle se taky vyjadřuju k námitkám těch lepších týmů v tom smyslu, že podle mě vůbec nevadí že užitím společného vlaku ztratily náskok, mnohem důležitější než jejich ješitnost a ego je totiž fakt, že si mohli opravdu všichni (tedy, ti co zadali na sebe kontaktní mobil:-) zkusit i terén. Na druhé straně se stím ale moc neslučuje to, že hned první následující šifra byla taková jatkařina, to jste ORGové moc nedomysleli, tohle měla být dvanáctka, a Rosettskou desku jste měli dát místo toho právě jako devítku, to by bylo adekvátní...Čili druhé výrazné mínus letošní TMOU z našeho pohledu. No nic, jen mě ještě napadá - ty lepší týmy si přivezly z města jako výhodu když už ne časový náskok tak aspoň ty nápovědy, a i když některé možná neměly tak velkou cenu tak třeba ta co byla určená pro devítku mohla týmu celkem výrazně pomoct...Pochod k 9B mi nepřišel na závadu, ujít se to celkem dalo (aspoň nám to tak přišlo), jen kdyby ti jeskyňáři, horolezci, expeditéři, jejich známí a kamarádi a další podobná individua neměli ty svoje čelovky...=třetí výrazné mínus letošní TMOU, tohle by se snad mělo zakázat, a to že osvětlí cestu pro jiné týmy není argument: jiné týmy nemají být blbé (líné), a přivézt si vlastní osvětlení. V pravidlech hry je to doporučené, hra se jmenuje TMOU tak snad to každýmu docvakne, ne? Když jsme se sešli s těmi z týmu co šli na Pasník (mimochodem, už zde jsme si ověřili, že náš operátor možná je posedlý pokrytím, ale zázraky se od něj opravdu čekat nedají:-), dali jsme se do luštění. První část s přiřazením čísel jsme zvládli, druhou s rozdělením oněch 16 čísel na součty těch čtyř základních taky, ale třetí krok jsme nedali. Samozřejmě, je to především naše "blbost", jen bych si přece jen neodpustil malé dloubnutí: už jsem to zahlédl i v Krátkých hodnoceních, u toho displeje opravdu ty rámečky nebyly nakreslené tak jak to u displejů bývá, ten někdo psal že "nelícovaly" - to je myslím ono. Já sice chápu že byl úmysl mást týmy tím, že to je jen normální tabulka, na druhou stranu tenhle efekt by myslím přetrval i kdyby se ty čáry udělaly pořádně a odpovídalo to skutečné podobě displeje. Každopádně, devítku jsme nedali a desítku našli haluzí. Říkám haluzí, a opravdu tím nemyslím "stopováním jiných týmů". Těch bylo všude kolem plno, takže řídit se podle nich nedalo. Kótu jsme si vybrali sami jako jedno z možných úložišť desítky. A díky tomu nahoře, aťjetokdojeto, že jsme se strefili. Sluší se ještě zmínit, že v téhle fázi hry nás musel opustit jeden z členů týmu, Zdenek, který si buržoazně zavolal taxíka a odfrčel směr Brno. Důvod jeho odchodu neuvádím, pouze nechť tu zazní, že je to jeden z důkazů toho, že v naší společnosti se i dnes objevuje rodičovská tyranida:o) Poznámka - pohled z Úsuší směrem dolů do údolí na stoupající zástup světélek na pozadí nově se rodícího dne byl ozajstne královský, a patřil k jednomu z mých vrcholných v celé hře; mimo jiné i kvůli takovým okamžikům stojí za to se těchhle akcí účatnit.
DESÍTKA - už jen ve čtyřech jsme ji dali docela rychle, princip nás napadl skoro okamžitě a tak se nejtěžší fází luštění stalo lovení v prachem pokrytých znalostech z oblasti rodinné,ZŠ a SŠ hudební výchovy:-) Nakonec jsme přišli na všechny písně kromě dvou, a to už na získání umístění další šifry stačilo. Mimochodem, Pavel při luštění jedné z těch dvou zbylých, která začínala "BLK...", přišel na zbrusu novou lidovku, "Bába leze komínem...":-)) Kdybyste měli nápady na to jak by to mohlo pokračovat, dejte vědět na thecorru2@volny.cz ... Stejně jako u 9B nám ale působily velké potíže týmy rozesazené všude po lokalitě kde byla šifra - ta se pak hledá hooodně složitě, a ne kvůli tomu že by byla nějak sama o sobě dobře schovaná...Což je čtvrté docela velké mínus TMOU 6, zavedl bych pro terénní část hry větší okruh kolem stanoviště, ve kterém se týmy nesmí zdržovat, a možná bych to i trošku kontroloval, protože to je dost nepříjemná věc.
JEDENÁCTKA - přichází první z Pavlových velkých okamžiků, chvíle, která ho později proslaví pod válečnickým jménem "King of Haluz", a která způsobí že ve statistikách má u tohoto stanoviště náš tým uveden čas luštění "1 minuta"...Bereme šifru, vybalujeme karifotry, sedáme, koukáme na ciferníky, Pavel kouká taky, pak bere mapu, kouká do ní a vzápětí prohlašuje: "No to je jasný, je to na deset písmen a začíná to na 'O', to je jasný Orlí hnízdo, nic jinýho v okolí na to nesedí!". Koukáme na sebe mírně vyjeveně, pak se smějeme a vzápětí si to už já a on šineme směr Kehlstein...Martin a Alča se to snaží mezitím luštit, už za chvíli od nich dostáváme mobilem echo, že první vyluštěná písmena odpovídají našemu cíli, takže balí a jdou za námi. Po chvíli taky poprvé za celou hru potkáváme Proudové krtky - neklamné znamení toho, že jsme mezi týmy už opravdu dost vepředu...
DVANÁCTKA - Orlák nám - tak jako asi většině týmů - docela trvalo najít. Je to takové zastrčené, všude samá lesní cesta...a navíc občas bláto, a to my neradi:-)Následné luštění nám ale časovou ztrátu vynahrazuje - princip je jasný, typ šifry důvěrně známý (tohle opravdu mělo být už na té devítce, a tady měla čekat šifra s čísly a displejem-tabulkou). Navíc se vzápětí ukazuje, že máme ve svém středu odborníka na slovo vzatého. Vlastně spíš odbornici - Alča nehorázně válí, za chvíli to máme hotové, zabralo nám to jen pár minut. Čili celkový čas luštění šifer 11 a 12 = maximálně 10 minut (odhadem), zdá se že tady to organizačně trošku haprovalo...Ubíráme se na Výrovku, Alena oznamuje že při odchodu viděla FIMANy snad teprv hledající stanoviště 12ky# ->tento rok už podruhé jim ukazujeme záda - JUCH!
TŘINÁCTKA, aneb "poslední regulérní" - cesta na Vyrovu/Výrovku byla pro mě a Pavla už druhým pochodovým cvičením, společně s putováním pro 9B. Šlo se ale hezky, velká část byla z kopce, bylo už světlo takže celkově vzato celkem příjemná procházka:o) Do závěrečného srázu se nakonec vydal právě Pafča - my to teda na vlastní oči neviděli, ale podle (nejen) jeho vyprávění by se tam dala, pokud by se to odlesnilo, udělat celkem slušná černá sjezdovka:-) Mezitím jsme se od jednoho ze Specnaz, kteří mezitím vzdali, dozvěděli řešení devítky - nastalo zas jednou mírné "rvanísivlasůvzoufalství", protože samozřejmě i tady se stalo že nápad s displejem a číslicemi na něm měl Martin už během luštění, jenže jsme to zavrhli:-I A už přichází Pavel s třináctkou (teď myslím šifru:-)), no a je tady další zlomový okamžik a další chvíle pana "Master of Haluz". Úplně stejný děj: vybalujem podložky, sedáme, berem si šifru se šrafovanými okýnky, zíráme do nich, chvilinku se snažíme různě překládat okna na sebe, rozkládat či skládat šrafování, po předcházejících úspěších jsme zdravě vybuzení a plni touhy to rychle dát. A už je to tady: Pavel: "Hele, lidi, těch oken je osm, asi se shodnem že v každým z nich se asi nějak dostane jedno písmeno, ne?" (Chabě oponuju že by se taky mohla okna překrývat po dvojicích a výsledek by byly čtyři číslice, tedy kóta - což je ale ostatně taky blbě, jak už dnes všichni víme;-) "No a tady tohle je celkem pěkný H-čko, tohle R-ko, ne?, to další je jasný A-čko, ... , no a tady to poslední, tomu sice chybí ta úplně spodní část, ale je v tom jasně vidět Ypsilon!" Zkrátka, lezly z toho HRADCANY, které navíc byly celkem rozumně směrované z našeho momentálního stanoviště. Chvíli jsme se zdráhali, ale pak zvítězila jednak naše snaha mít tuhle šifru co nejrychleji udělanou a pak taky již udělaná dobrá zkušenost s Pavlovým instinktem na šifře 11.
PATNÁCTKA, aneb "a nepřeskočili jsme náhodou něco?":-) - Vydali jsme se k Tišnovu, a po mírně deprimující pasáži přechodu po úseku rychlostní komunikace (to už moc nevypadalo na terénní část TMOU:-) jsme docházeli k železniční zastávce Hradčany...Z dálky jsme viděli lidi s krosnama, říkali jsme si "To je dobrý, trefili jsme to" - no ale vy už dnes asi chápete, co se nám podařilo za kolosální haluz! Když jsme zjistili jak se věci mají, sedli jsme na lavku a zkoušeli ještě tu třináctku doluštit - nešlo to, a poté co jsme se těsně před odjezdem do Brna dozvěděli jak se mělo postupovat, musím říct že na to bychom v daném stavu věcí už asi neměli. Měli jsme za sebou všestranně náročné hodiny, na otevřené rovině foukal nepříjemný chladný vítr (asi za hodinu jsem se stihl málem nachladit, což se mi předtím nepodařilo za celou noc), a tak jsme to po té hodině marné snahy zabalili s tím, že i tak se nám podařilo dojít neskutečně daleko. Pavel ještě stihl zkusit dvě haluze, napřed se šel zeptat na nedalekou benzínku jestli není 14ka tam, protože to by přece na počet písmen taky sedělo:-), a na závěr zkusil tzv. absolutní haluz n-tého řádu, když šel za ORGy a předhodil jim heslo "Stepující stonožka" - no co byste řekli, nebylo to ono:-)) Potuloval se tam taky ten pán z Českého rozhlasu, tak jsem mu stihl říct do mikráku pár věcí a stejně jako ostatní jsem zvědavý co z toho nakonec v reportáži bude - dávají to dneska popoledni, tož uvidíme...
SHRNUTÍ: šifry nápadité, prostředí dobře vybrané, vlak byl podle nás vhodný prvek, pár organizátorských kiksů, ale ty se daly nakonec přežít, zásadní poučení: prověřuj VŠECHNY postupy, které tě napadnou (což ale vlastně není nic nového pod Sluncem;-). Převládají jednoznačně kladné pocity, děkujeme organizátorům za veškerou snahu a dobrou vůli - a doufáme že na viděnou při SLNT UHH (nápověda: posun o 1:-))
Zpět na zápisky