Zážitky a reakce týmů
Tým "Unaveni sluncem" napsal:
Po dvou neúspěšných Bednách s týmem X-decoders je obtížné někoho z kamarádů přesvědčit, že probdít noc nad zdánlivě neřešitelnou šifrou v zimě a 200km od domova je dobrý nápad. Každopádně já chci a společně se Zuzkou, jejíž tým je taky momentálně v troskách, se zkoušíme alespoň kvalifikovat. To se nám podaří v druhém (resp. čtvrtém) kole a začínáme znovu verbovat lidi. První úspěch slavíme u Ovečky, která za to bude na konci po zásluze potrestána. Již téměř v zoufalství oslovuji Irču s Jardou, které jsem do té doby viděl pouze jednou. Oni nejenom že souhlasí, dokonce se i těší. Teď už jen zbývá vymyslet název týmu a domluvit dopravu do Brna.
Problém je, že máme zrovna v pátek v laborce den otevřených dveří, kde Zuzka vypraví něco o GMO a já o konfokálním mikroskopu. Zbytek týmu je však na startu včas a může se tedy zapojit do spartakiádního cvičení. My mezitím vyrážíme autem z Prahy a kolem sedmé se konečně spojujeme v hospodě někde na konci Preslovy ulice. Šifru už mají dávno vyřešenou, a tak Zuzka v souladu s pravidly zaparkuje auto a jdeme na třetí stanoviště pěšky. Zde bohužel kromě třetí šifry nalézáme i jízdenku na vlak a díky našemu zpoždění propadáme lehké trudomyslnosti. Naštěstí řešení bludiště díky synchronizovanému vybarvování ze všech rohů nám trvá jen 20 minut. Jenomže bus právě odjel, a proto se rozhodujeme pro další pěší přechod. Podle mapy je to kousek a dokonce tím lesíkem vedou i cesty. Ta naše ale končí u nějakého plotu a my se poprvé seznamujeme s blátem. Ani jsme netušili, že se do terénu dostaneme tak brzo. Po půl hoďce vylézáme v Kohoutovicích u fotbalového hřiště a po chvilce nalézáme čtvrtou šifru. Zde však naše putování po Brně končí. Sice tušíme, že morseovka to nebude, ale kromě asociací na P nás nic rozumného nenapadá. Přesouváme se do nedalekého non-stopu a řešíme, zda je možné nastoupit do vlaku bez projití všech stanovišť (je to přece v rozporu s pravidly a můj mobil zatím odpočívá v baťohu). Nakonec Jarda přes mobil najde nějaké spojení, a tak pospícháme na bus, který nám ale ujíždí z opačné zastávky. Jsme z toho smutní, vracíme se do non-stopu a uvažujeme, že noc strávíme hraním kulečníku a házením šipek. Místo terče se však chceme strefovat do šifry č.4, třeba náhodnou perforací písmen získáme řešení... Pak si ale říkáme, že takhle asi skončilo hodně týmů a pro jistotu kontroluji svůj mobil a teprve teď čtu zprávu od Orgů. Je to pro mě velké zklamání a moc nechápu chování Orgů. Podle mě tím porušili pravidla, i tvrzení, že je to jen pro případ krajní nouze. Navíc to přeci mohli napsat už na tu jízdenku. Naštěstí zbytek týmu není tak frustrován a Zuzce se podaří od kamaráda kamaráda získat jméno výstupní stanice. Tím začíná náš souboj s Orgy v porušování pravidel. Vracíme se k autu a vyrážíme směr Dolní Loučky. V noci a neznámém prostředí nám ale všechno trvá déle a zprávu na nádraží nalézáme kolem třetí hodiny ranní. Orgové jsou ale ve formě, výrazně překračují jejich cca 2km vzdálenost mezi jednotlivými stanovišti a navíc nás ještě chtějí rozdělit. Vyrážíme po žluté, kterou ale na rozcestí se zelenou ztrácíme. Směr je však jasný a my přemýšlíme, zda ještě potkáme nějaký tým. Na Chytálce nám s orientací pomáhá zřejmě dost překvapená ale statečná starší paní, a pak už potkáváme i první tým. Ten se vrací na první ranní vlak do Brna a předává nám část šifry devět, takže se nemusíme rozdělit a půjdeme všichni na Pasník. A pak se nám odkrývá úžasný pohled na louku se spoustou světýlek a vše špatné je zapomenuto.
Konečně zdoláváme Pasník (samo jméno nás odpuzuje tak, že si ho nikdo z nás nemůže ani zapamatovat) a na vrcholu nalézáme druhou část šifry. Po osmi hodinách máme tedy další zadání. Na Zuzce a Ovečce se ale už projevuje únava, zalézají do spacáků a usínají. Čísla sice odhalujeme snadno, ale řešení je v nedohlednu. Postupně únava a zima přemůže mě i Jardu a opravdu luští už jen Irča. Proto to kolem sedmé vzdáváme a vracíme se do Dolních Louček k autu. U Tišnova míjíme několik týmů a pevně věříme, že někdy to vyjde i nám. Na vyhlášení nejedeme (obálku jsme rozbalili už v non-stopu), protože si chceme luštění vyzkoušet alespoň doma. U devíti křížů si dáváme snídani a Zuzka si jde na hoďku zdřímnout do auta, aby nás pak bezpečně dovezla do Prahy. V Příčném řezu si objednáváme jedno pivo na žal a naposledy neúspěšně zkoušíme devítku.
Teprve až z řešení šifry č.9 z internetu musíme uznat, že to organizátoři vymysleli moc pěkně. Škoda jen, že jsme neměli možnost řešit více šifer, a Ovečka si z toho všeho odnesla velkou angínu.
Mašík (pod dohledem Ovečky)
Problém je, že máme zrovna v pátek v laborce den otevřených dveří, kde Zuzka vypraví něco o GMO a já o konfokálním mikroskopu. Zbytek týmu je však na startu včas a může se tedy zapojit do spartakiádního cvičení. My mezitím vyrážíme autem z Prahy a kolem sedmé se konečně spojujeme v hospodě někde na konci Preslovy ulice. Šifru už mají dávno vyřešenou, a tak Zuzka v souladu s pravidly zaparkuje auto a jdeme na třetí stanoviště pěšky. Zde bohužel kromě třetí šifry nalézáme i jízdenku na vlak a díky našemu zpoždění propadáme lehké trudomyslnosti. Naštěstí řešení bludiště díky synchronizovanému vybarvování ze všech rohů nám trvá jen 20 minut. Jenomže bus právě odjel, a proto se rozhodujeme pro další pěší přechod. Podle mapy je to kousek a dokonce tím lesíkem vedou i cesty. Ta naše ale končí u nějakého plotu a my se poprvé seznamujeme s blátem. Ani jsme netušili, že se do terénu dostaneme tak brzo. Po půl hoďce vylézáme v Kohoutovicích u fotbalového hřiště a po chvilce nalézáme čtvrtou šifru. Zde však naše putování po Brně končí. Sice tušíme, že morseovka to nebude, ale kromě asociací na P nás nic rozumného nenapadá. Přesouváme se do nedalekého non-stopu a řešíme, zda je možné nastoupit do vlaku bez projití všech stanovišť (je to přece v rozporu s pravidly a můj mobil zatím odpočívá v baťohu). Nakonec Jarda přes mobil najde nějaké spojení, a tak pospícháme na bus, který nám ale ujíždí z opačné zastávky. Jsme z toho smutní, vracíme se do non-stopu a uvažujeme, že noc strávíme hraním kulečníku a házením šipek. Místo terče se však chceme strefovat do šifry č.4, třeba náhodnou perforací písmen získáme řešení... Pak si ale říkáme, že takhle asi skončilo hodně týmů a pro jistotu kontroluji svůj mobil a teprve teď čtu zprávu od Orgů. Je to pro mě velké zklamání a moc nechápu chování Orgů. Podle mě tím porušili pravidla, i tvrzení, že je to jen pro případ krajní nouze. Navíc to přeci mohli napsat už na tu jízdenku. Naštěstí zbytek týmu není tak frustrován a Zuzce se podaří od kamaráda kamaráda získat jméno výstupní stanice. Tím začíná náš souboj s Orgy v porušování pravidel. Vracíme se k autu a vyrážíme směr Dolní Loučky. V noci a neznámém prostředí nám ale všechno trvá déle a zprávu na nádraží nalézáme kolem třetí hodiny ranní. Orgové jsou ale ve formě, výrazně překračují jejich cca 2km vzdálenost mezi jednotlivými stanovišti a navíc nás ještě chtějí rozdělit. Vyrážíme po žluté, kterou ale na rozcestí se zelenou ztrácíme. Směr je však jasný a my přemýšlíme, zda ještě potkáme nějaký tým. Na Chytálce nám s orientací pomáhá zřejmě dost překvapená ale statečná starší paní, a pak už potkáváme i první tým. Ten se vrací na první ranní vlak do Brna a předává nám část šifry devět, takže se nemusíme rozdělit a půjdeme všichni na Pasník. A pak se nám odkrývá úžasný pohled na louku se spoustou světýlek a vše špatné je zapomenuto.
Konečně zdoláváme Pasník (samo jméno nás odpuzuje tak, že si ho nikdo z nás nemůže ani zapamatovat) a na vrcholu nalézáme druhou část šifry. Po osmi hodinách máme tedy další zadání. Na Zuzce a Ovečce se ale už projevuje únava, zalézají do spacáků a usínají. Čísla sice odhalujeme snadno, ale řešení je v nedohlednu. Postupně únava a zima přemůže mě i Jardu a opravdu luští už jen Irča. Proto to kolem sedmé vzdáváme a vracíme se do Dolních Louček k autu. U Tišnova míjíme několik týmů a pevně věříme, že někdy to vyjde i nám. Na vyhlášení nejedeme (obálku jsme rozbalili už v non-stopu), protože si chceme luštění vyzkoušet alespoň doma. U devíti křížů si dáváme snídani a Zuzka si jde na hoďku zdřímnout do auta, aby nás pak bezpečně dovezla do Prahy. V Příčném řezu si objednáváme jedno pivo na žal a naposledy neúspěšně zkoušíme devítku.
Teprve až z řešení šifry č.9 z internetu musíme uznat, že to organizátoři vymysleli moc pěkně. Škoda jen, že jsme neměli možnost řešit více šifer, a Ovečka si z toho všeho odnesla velkou angínu.
Mašík (pod dohledem Ovečky)
Zpět na zápisky