Zážitky a reakce týmů
Tým "Lamy na Varanech" napsal:
Zkrácená verze naší cesty Tmou.
V Žabovřeskách jsme byli hodinu předem z důvodu časové rezervy. Nakonec jsme se z původního rozvětveného teamu Lam na Varanech sešli tři - Já ( Filip ), Zdeněk a na poslední chvíli sehnaný náhradník Ondra. Zbytek teamu buďto zařezával v práci nebo doma polehával přemožen nějakou zákeřnou chorobou.
1.
U prezence nás pochválili za nápaditý název teamu a obdrželi jsme čtyři čtvrtky, u kterých jsem tipoval, že budou použity ke spartakiádním účelům v souvislosti s kódy a podivnými papírky. Že to ovšem nebude mávání individuální, ale skupinové jsme se dozvěděli až v půl páte z obálky. Řešení bylo jasné hned, rozdělili jsme se, Ondra se Zdeňkem půjdou na schody, já na sjezdovku a sejdeme se u hvězdárny.
2.
Zatímco Ondra se Zdeňkem mne radostně informovali o svém postupu, já dorazil na sjezdovku, kde se v té době pohybovalo ňěkolik desítek ( později stovek ) světlušek. Bohužel zde došlo k malému nedostatku ze strany organizátorů a část šifry 2B bohužel nebyla k nalezeni nijak označena, v celém prostoru se válely stovky batohů, tašek, pobíhali lidé a tak jsme malý zapadlý igelitový pytlík objevili až kolem sedmé hodiny. Už předtím se z částí 2A a 2C dalo vyčíst že půjde o něco s poštou a po dvou hodinách hledání nalezený proužek 2B nám naší informaci potvrdil - "Poštovní schránka".
3. Vyrazili jsme k nejbližší poště a Zdeňek cestou zarecitoval "Poštovní schránka na rohu ulice". Jediný pohled do mapy a bylo jasné že Walkerova ulice se nachází pouhý půlkilometr od sjezdovky i hvězdárny. Stejným směrem odcházely i nějaké týmy, to bude ono. Liduprázdná Walkerova sice vzbuzovala pochybnosti, ovšem kolem dokola byl sem tam nějaký tým a luštil, tak jsme začali prohledávat. Po zkušenostech s 2B jsme se tomu věnovali důkladně a strávili hledáním další hodinku. Pak už nám docházelo že něco není v pořádku a s pomocí Googlu jsme si dohledali, že Walker studoval v Brně práva. To bylo opět jen několik bloků odtud a tak jsme si řekli, proč ne, zkusíme to. U právnické fakulty jsme našli jen pomník nějakého nora a úplně zoufalí jsme se rozhodli, že se tedy pokusíme nechat si trochu poradit a hru dál půjdeme jen pro radost.
"Ahoj, kde jste?", "Luštíme v hospodě čtyřku.", "Hmm, super, my pořád hledáme trojku a neznáme Brno, ve Walkerově na rohu to nebylo a žádný Walkerův pomník nemůžeme najít.", "Aha a prohlédli jste si obrázky?". A bylo vše jasné. Běžíme na šalinu a odjíždíme na roh Nálepkovi a Březové, či co to bylo za rostlinu. Cestou potkáváme další týmy a vystupujeme z trolejbusu současně. Tam sice žadná schránka také není, ale jeden blok odsud už schránka stojí a u ní spousty luštících teamu a hlavně šifra číslo 3. Přichází nám SMS, že máme být ve 23:23 na správném místě a současně nalézáme lístek na vlak - poteší nás, že tedy je šance ještě dojít, i když na vedoucí týmy už máme přes dvě hodiny ztrátu. Čtvrt hodinka s folií a fixami a z folie na nás mrká VO-ÍŠ-OVA. Jediná ulice v mapě s podobným názvem je Voříškova, ale po zušenostech s Walkerem raději dolušťujeme, potvrzujeme a pokračujeme na trolejbus.
4. Ve Voříškově ulici bylo dětských hřišť ( nebo spíše jejich trosek ) víc a tak jsme se rozdělili a našli šifru. Okamžitě jsme ji identifikovali jako zakuklenou morseovku ( což nutně nemuselo být správně ), bylo půl jedenácté, víc už jsme nestíhali a pelášili jsme na vlak. U čtyřky jsme současně objevili nápovědu pro jednu z terénních šifer ( později jsme zjistili že 13tku ) a byli zklamáni i potěšení zároveň. Zklamáni její jednoduchostí - tak evidentní fakt snad ani nemusel jako nápověda být a potěšení tím, že pokud jsou ostatní nápovědy podobně jednoduché, nebudou nám šifry 5 - 8 vůbec chybět ( což se ukázalo býti pravdou ).
Vlak. Na nádraží jsme dorazili v jedenáct a během několika minut se nádražní budova zaplnila stovkami dalších účastníků. Vlak sice odjížděl od 7 minut později než měl, ale to nakonec bylo jedině dobře, protože jinak by se do něj to obrovské kvantum lidí neštihlo nacpat včas. Strojvůdce si fakt, že staví až v cílové stanici evidentně užíval a celou trať jsme projeli maximální rychlostí.
Na zastávce, kde nás vlak vysadil se ta necelá tisícovka lidí snažila namačkat ke dvěma nápisům v malé budce. Naštěstí někoho napadlo nápisy nahlas vykřikovat a tak jsme byli mačkání ušetřeni. Část 9A je na kilometr vzdálené hoře, ale s převýšením téměr 500m, část 9B je na křížení žluté značky a potoka asi 6 kilometrů jižněji. Rozhodli jsme se, že Ondra se Zdeňkem se bez mapy vydají po cestě a dál po zelené a žluté a já s mapou se vydám lesní cestou na kopec, kde se připojím k zelené značce. Začalo mrholit, viditelnost poklesla na několik set metrů a les i cesty byly prozářeny desítkami světlušek. Lesní cesta, na mapě značená, se po přibližně padesáti metrech kamsi ztratila, tak jsem se rozhodl pokračovat azimutem. Následující půlhodinový výstup, při kterém jsem překonal něco málo přes 500m, byl snad nejhorší nápad jaký jsem kdy dostal. A když jsem konečně zahlédl zelenou značku ( a na ní vesele pochodující týmy, které to vzali oklikou okolo ) a nadšeně jsem se na ní vyškrábal asi deset metrů širokým houštím, zjistil jsem, že někde v tom houští zmizela naše jediná mapa. Příště bereme dvě. Zoufale jsem se plahočil do kopce, snažil se vymyslet jak to uděláme dál, když opět zaharašilo křoví a z něj se vynořil známý z Brna a zuřivě nadával na svůj nápad jít až ze zastávky azimutem. Vyložil jsem mu jak jsme na tom s mapou, nabídl mi, že mi půjčí jejich záložní a vydali jsme se na vrchol společně, neb byl sám vybaven GPSkou. Na vrcholu ležela šifra 9A.
9. Dvě básničky, severní a východní byly zajímavé a stejně tak u číselná řada. Snažil jsem se dovolat zbytku týmu a zjistit druhé dvě básničky, když v tom pár metrů odemne začal jejich znění jeden tým vykřikovat na celý vrcholek, ve snaze přehlušit nedokonalé telefoní spojení. Pět rychlých šípů a olympijských kruhů bilo do očí stejně jako trojhlavý pes rušený třemi čuníky a tak jsem se rychle dostal k číslům 1,3,5,10. S kolegou z Brněnského týmu jsme koukali do mapy a hledali kde si předat náhradní mapu. Zaujala nás sekvence 8,5,8,5 na papíře v souvislosti s nedalekou vesnicí Usuši. Protože byla na půl cesty od obou míst, rozhodli jsme se že je to vhodné místo k tomu se sejít a dost pravděpodobné, že až doluštíme, jen upřesníme kde přesně v té vesnici šifra je. že jsou všechna čísla v řadě tvořena buďto čísly 1,3,5,10 a nebo jejich součty jsme si všimli už cestou a jen jsme hledali další souvislosti. Abeceda selhala, morseovka také a nakonec přišlo na řadu grafické řešení ( tou dobou jsme již byli opět kompletní ) a asi po třech pokusech správné. S názvem Usuši sice nemělo nic společného, ale naštěstí to byla kóta vzdálená jen půl kilometru, takže jsme si místem srazu velmi pomohli.
10. Písničky nám daly zabrat. Prvních několik jsme stříleli jeden název za druhým, ale Travička zelená nás napadlo opravdu pozdě. Navíc řešení začínající ARIZ zavánělo tím, že je něco špatně. Nakonec jsme se ale odhalili problém dvou O ve slove modrooka a KRIZ byl na světě. Shodou okolností byl jen asi 200m východně od místa kudy jsme předtím scházeli z 9A, takže tam bylo docela riziko haluze.
11. Hodiny byly úplně jasné. Vyškrtat nesprávné a sečíst hodiny. První řádek vyšel 15, to je pozice Očka v abecedě, skvělé. Druhý řádek Q. A dál další nesmysly.... Něco bylo špatně. Chvilka pokusů a omylů, zima je už dost velká. Pokračujeme do vesnice, nalézáme "kůlničku na dříví", zalézáme do ní a luštíme. V teple to jde o mnoho lépe a tak neprve padá dotaz co že to je PRLIHNIZDO, potom návrh že všechno kromě prvního řádku je posunuté o 1 a nakonec první řádek přepočítáme a vyjde 14. Hurá k orlímu hnízdu.
12. Pochod byl docela dlouhý, ale neklesáme na mysli, ještě je tma a už se blížíme ke dvanáctce. Napoprvé netrefíme správnou cestu, zajdeme si asi půl kilometru, ale pak nás čeká stoleček s lavičkou a dlouhatánská zpráva. Nejprve se snažíme odhalit jednotlivá písmenka, po chvíli už je jasné že písmeno je jednoznačné určeno kombinací z první a druhé "egyptštiny", ale než začneme hledat jak písmenka kombinovat, ozve se nápad, že první dvě slova jsou přesně dle manuálu "MILI UCASTNICI" a to už je dostatečné množství písmenek na doluštění zprávy jen pomocí druhé egyptské zprávy. Luštíme a mezitím svítá. V šifře nalézáme překlep ( Výrova ), a náhodou přesně ve slově označujícím umístění další šifry, ale žádný jiný pomník podobného jména na mapě není a tak se vydáváme na Výrovku.
13. Pochod na Výrovku byl nejhorší pochodovou částí, hlavně kvůli tomu, že jsme si v mapě spletli dvě vesnice a tím pádem nejprve vylezli na úplně špatný kopec. Šifra která nás čekala ( a současně jediná ke které jsme měli nápovědu ) nás ovšem společně se zimou ( sluníčko zůstalo za mraky ), větrem a ubývajícími silami udolala. Tipovali jsme že řešení je založené na tom, že zpráva obsahuje čtyři jakési obrazce, ke každému je pak přiřazen další obrazec ve třech různých verzích, a že existuje nějaká operace, která ze zmiňovaných obrazců složí smysluplný text. Ani po třech hodinách luštění jsme však tuto operaci nenalezli, čas se již přiliš přiblížil konci hry a tak jsme se vydali na Tišnovské nádraží a chytli rychlík v 11:11 do Brna. Cestou jsme ještě roztrhli červenou obálku a tak jsme mohli z vlaku zamávat týmům, které na zastávce v Hradčanech zrovna dostávaly své rozhřešení. ( Čekat na šourák do Hradčan a tam pak čekat ještě další hodinu na další vlak, na to opravdy nebyly síly a už pomalu začínalo hrozit nastydnutí a onemocnění ).
Takové malé shrnutí:
Co se nám velmi líbilo:
Šifry 1, 9, 12, cesta vlakem "do neznáma", úchvatné "světluškové" pochody i rozblikaná sjezdovka, celková trasa a rozmístění šifer v terénní části, atmosféra.
Chybičky a vady na kráse:
Špatně označené umístění šifry 2B na sjezdovce. Městskou část stačilo projít jen ke stanovišti číslo 3, nápovědy, které šlo získat ve městě obsahovaly informace, které byly při luštění v terénu tak evidentní, že týmy které je měli nezískali žádnou velkou výhodu ( kromě šifry s NNSZE, jak jsme se po hře dozvěděli od lidí co došli dál ). A ta 13tka kterou jsme nevyluštili ( ale to byla naše chyba ).
Kažodpádně díky za skvělou akci a příště přijedeme zas.
Filip
Lamy na Varanech
V Žabovřeskách jsme byli hodinu předem z důvodu časové rezervy. Nakonec jsme se z původního rozvětveného teamu Lam na Varanech sešli tři - Já ( Filip ), Zdeněk a na poslední chvíli sehnaný náhradník Ondra. Zbytek teamu buďto zařezával v práci nebo doma polehával přemožen nějakou zákeřnou chorobou.
1.
U prezence nás pochválili za nápaditý název teamu a obdrželi jsme čtyři čtvrtky, u kterých jsem tipoval, že budou použity ke spartakiádním účelům v souvislosti s kódy a podivnými papírky. Že to ovšem nebude mávání individuální, ale skupinové jsme se dozvěděli až v půl páte z obálky. Řešení bylo jasné hned, rozdělili jsme se, Ondra se Zdeňkem půjdou na schody, já na sjezdovku a sejdeme se u hvězdárny.
2.
Zatímco Ondra se Zdeňkem mne radostně informovali o svém postupu, já dorazil na sjezdovku, kde se v té době pohybovalo ňěkolik desítek ( později stovek ) světlušek. Bohužel zde došlo k malému nedostatku ze strany organizátorů a část šifry 2B bohužel nebyla k nalezeni nijak označena, v celém prostoru se válely stovky batohů, tašek, pobíhali lidé a tak jsme malý zapadlý igelitový pytlík objevili až kolem sedmé hodiny. Už předtím se z částí 2A a 2C dalo vyčíst že půjde o něco s poštou a po dvou hodinách hledání nalezený proužek 2B nám naší informaci potvrdil - "Poštovní schránka".
3. Vyrazili jsme k nejbližší poště a Zdeňek cestou zarecitoval "Poštovní schránka na rohu ulice". Jediný pohled do mapy a bylo jasné že Walkerova ulice se nachází pouhý půlkilometr od sjezdovky i hvězdárny. Stejným směrem odcházely i nějaké týmy, to bude ono. Liduprázdná Walkerova sice vzbuzovala pochybnosti, ovšem kolem dokola byl sem tam nějaký tým a luštil, tak jsme začali prohledávat. Po zkušenostech s 2B jsme se tomu věnovali důkladně a strávili hledáním další hodinku. Pak už nám docházelo že něco není v pořádku a s pomocí Googlu jsme si dohledali, že Walker studoval v Brně práva. To bylo opět jen několik bloků odtud a tak jsme si řekli, proč ne, zkusíme to. U právnické fakulty jsme našli jen pomník nějakého nora a úplně zoufalí jsme se rozhodli, že se tedy pokusíme nechat si trochu poradit a hru dál půjdeme jen pro radost.
"Ahoj, kde jste?", "Luštíme v hospodě čtyřku.", "Hmm, super, my pořád hledáme trojku a neznáme Brno, ve Walkerově na rohu to nebylo a žádný Walkerův pomník nemůžeme najít.", "Aha a prohlédli jste si obrázky?". A bylo vše jasné. Běžíme na šalinu a odjíždíme na roh Nálepkovi a Březové, či co to bylo za rostlinu. Cestou potkáváme další týmy a vystupujeme z trolejbusu současně. Tam sice žadná schránka také není, ale jeden blok odsud už schránka stojí a u ní spousty luštících teamu a hlavně šifra číslo 3. Přichází nám SMS, že máme být ve 23:23 na správném místě a současně nalézáme lístek na vlak - poteší nás, že tedy je šance ještě dojít, i když na vedoucí týmy už máme přes dvě hodiny ztrátu. Čtvrt hodinka s folií a fixami a z folie na nás mrká VO-ÍŠ-OVA. Jediná ulice v mapě s podobným názvem je Voříškova, ale po zušenostech s Walkerem raději dolušťujeme, potvrzujeme a pokračujeme na trolejbus.
4. Ve Voříškově ulici bylo dětských hřišť ( nebo spíše jejich trosek ) víc a tak jsme se rozdělili a našli šifru. Okamžitě jsme ji identifikovali jako zakuklenou morseovku ( což nutně nemuselo být správně ), bylo půl jedenácté, víc už jsme nestíhali a pelášili jsme na vlak. U čtyřky jsme současně objevili nápovědu pro jednu z terénních šifer ( později jsme zjistili že 13tku ) a byli zklamáni i potěšení zároveň. Zklamáni její jednoduchostí - tak evidentní fakt snad ani nemusel jako nápověda být a potěšení tím, že pokud jsou ostatní nápovědy podobně jednoduché, nebudou nám šifry 5 - 8 vůbec chybět ( což se ukázalo býti pravdou ).
Vlak. Na nádraží jsme dorazili v jedenáct a během několika minut se nádražní budova zaplnila stovkami dalších účastníků. Vlak sice odjížděl od 7 minut později než měl, ale to nakonec bylo jedině dobře, protože jinak by se do něj to obrovské kvantum lidí neštihlo nacpat včas. Strojvůdce si fakt, že staví až v cílové stanici evidentně užíval a celou trať jsme projeli maximální rychlostí.
Na zastávce, kde nás vlak vysadil se ta necelá tisícovka lidí snažila namačkat ke dvěma nápisům v malé budce. Naštěstí někoho napadlo nápisy nahlas vykřikovat a tak jsme byli mačkání ušetřeni. Část 9A je na kilometr vzdálené hoře, ale s převýšením téměr 500m, část 9B je na křížení žluté značky a potoka asi 6 kilometrů jižněji. Rozhodli jsme se, že Ondra se Zdeňkem se bez mapy vydají po cestě a dál po zelené a žluté a já s mapou se vydám lesní cestou na kopec, kde se připojím k zelené značce. Začalo mrholit, viditelnost poklesla na několik set metrů a les i cesty byly prozářeny desítkami světlušek. Lesní cesta, na mapě značená, se po přibližně padesáti metrech kamsi ztratila, tak jsem se rozhodl pokračovat azimutem. Následující půlhodinový výstup, při kterém jsem překonal něco málo přes 500m, byl snad nejhorší nápad jaký jsem kdy dostal. A když jsem konečně zahlédl zelenou značku ( a na ní vesele pochodující týmy, které to vzali oklikou okolo ) a nadšeně jsem se na ní vyškrábal asi deset metrů širokým houštím, zjistil jsem, že někde v tom houští zmizela naše jediná mapa. Příště bereme dvě. Zoufale jsem se plahočil do kopce, snažil se vymyslet jak to uděláme dál, když opět zaharašilo křoví a z něj se vynořil známý z Brna a zuřivě nadával na svůj nápad jít až ze zastávky azimutem. Vyložil jsem mu jak jsme na tom s mapou, nabídl mi, že mi půjčí jejich záložní a vydali jsme se na vrchol společně, neb byl sám vybaven GPSkou. Na vrcholu ležela šifra 9A.
9. Dvě básničky, severní a východní byly zajímavé a stejně tak u číselná řada. Snažil jsem se dovolat zbytku týmu a zjistit druhé dvě básničky, když v tom pár metrů odemne začal jejich znění jeden tým vykřikovat na celý vrcholek, ve snaze přehlušit nedokonalé telefoní spojení. Pět rychlých šípů a olympijských kruhů bilo do očí stejně jako trojhlavý pes rušený třemi čuníky a tak jsem se rychle dostal k číslům 1,3,5,10. S kolegou z Brněnského týmu jsme koukali do mapy a hledali kde si předat náhradní mapu. Zaujala nás sekvence 8,5,8,5 na papíře v souvislosti s nedalekou vesnicí Usuši. Protože byla na půl cesty od obou míst, rozhodli jsme se že je to vhodné místo k tomu se sejít a dost pravděpodobné, že až doluštíme, jen upřesníme kde přesně v té vesnici šifra je. že jsou všechna čísla v řadě tvořena buďto čísly 1,3,5,10 a nebo jejich součty jsme si všimli už cestou a jen jsme hledali další souvislosti. Abeceda selhala, morseovka také a nakonec přišlo na řadu grafické řešení ( tou dobou jsme již byli opět kompletní ) a asi po třech pokusech správné. S názvem Usuši sice nemělo nic společného, ale naštěstí to byla kóta vzdálená jen půl kilometru, takže jsme si místem srazu velmi pomohli.
10. Písničky nám daly zabrat. Prvních několik jsme stříleli jeden název za druhým, ale Travička zelená nás napadlo opravdu pozdě. Navíc řešení začínající ARIZ zavánělo tím, že je něco špatně. Nakonec jsme se ale odhalili problém dvou O ve slove modrooka a KRIZ byl na světě. Shodou okolností byl jen asi 200m východně od místa kudy jsme předtím scházeli z 9A, takže tam bylo docela riziko haluze.
11. Hodiny byly úplně jasné. Vyškrtat nesprávné a sečíst hodiny. První řádek vyšel 15, to je pozice Očka v abecedě, skvělé. Druhý řádek Q. A dál další nesmysly.... Něco bylo špatně. Chvilka pokusů a omylů, zima je už dost velká. Pokračujeme do vesnice, nalézáme "kůlničku na dříví", zalézáme do ní a luštíme. V teple to jde o mnoho lépe a tak neprve padá dotaz co že to je PRLIHNIZDO, potom návrh že všechno kromě prvního řádku je posunuté o 1 a nakonec první řádek přepočítáme a vyjde 14. Hurá k orlímu hnízdu.
12. Pochod byl docela dlouhý, ale neklesáme na mysli, ještě je tma a už se blížíme ke dvanáctce. Napoprvé netrefíme správnou cestu, zajdeme si asi půl kilometru, ale pak nás čeká stoleček s lavičkou a dlouhatánská zpráva. Nejprve se snažíme odhalit jednotlivá písmenka, po chvíli už je jasné že písmeno je jednoznačné určeno kombinací z první a druhé "egyptštiny", ale než začneme hledat jak písmenka kombinovat, ozve se nápad, že první dvě slova jsou přesně dle manuálu "MILI UCASTNICI" a to už je dostatečné množství písmenek na doluštění zprávy jen pomocí druhé egyptské zprávy. Luštíme a mezitím svítá. V šifře nalézáme překlep ( Výrova ), a náhodou přesně ve slově označujícím umístění další šifry, ale žádný jiný pomník podobného jména na mapě není a tak se vydáváme na Výrovku.
13. Pochod na Výrovku byl nejhorší pochodovou částí, hlavně kvůli tomu, že jsme si v mapě spletli dvě vesnice a tím pádem nejprve vylezli na úplně špatný kopec. Šifra která nás čekala ( a současně jediná ke které jsme měli nápovědu ) nás ovšem společně se zimou ( sluníčko zůstalo za mraky ), větrem a ubývajícími silami udolala. Tipovali jsme že řešení je založené na tom, že zpráva obsahuje čtyři jakési obrazce, ke každému je pak přiřazen další obrazec ve třech různých verzích, a že existuje nějaká operace, která ze zmiňovaných obrazců složí smysluplný text. Ani po třech hodinách luštění jsme však tuto operaci nenalezli, čas se již přiliš přiblížil konci hry a tak jsme se vydali na Tišnovské nádraží a chytli rychlík v 11:11 do Brna. Cestou jsme ještě roztrhli červenou obálku a tak jsme mohli z vlaku zamávat týmům, které na zastávce v Hradčanech zrovna dostávaly své rozhřešení. ( Čekat na šourák do Hradčan a tam pak čekat ještě další hodinu na další vlak, na to opravdy nebyly síly a už pomalu začínalo hrozit nastydnutí a onemocnění ).
Takové malé shrnutí:
Co se nám velmi líbilo:
Šifry 1, 9, 12, cesta vlakem "do neznáma", úchvatné "světluškové" pochody i rozblikaná sjezdovka, celková trasa a rozmístění šifer v terénní části, atmosféra.
Chybičky a vady na kráse:
Špatně označené umístění šifry 2B na sjezdovce. Městskou část stačilo projít jen ke stanovišti číslo 3, nápovědy, které šlo získat ve městě obsahovaly informace, které byly při luštění v terénu tak evidentní, že týmy které je měli nezískali žádnou velkou výhodu ( kromě šifry s NNSZE, jak jsme se po hře dozvěděli od lidí co došli dál ). A ta 13tka kterou jsme nevyluštili ( ale to byla naše chyba ).
Kažodpádně díky za skvělou akci a příště přijedeme zas.
Filip
Lamy na Varanech
Zpět na zápisky