Zážitky a reakce týmů
Tým "TJ Balvan Praha" napsal:
Letošní ročník byl zpestřen už odjezdem z Prahy. Jelikož jsme usoudili, že rychlík přes HavlBrod bude spolehlivější, než po rozestavěném koridoru jedoucí ícéčko, odjeli jsme v 12:08 s vědomím, že pokud pravidelný příjezd do Krpole v 15:22 bude zpožděn o víc jak půl hodiny, jsme v řiti. Spolucestující v kupé nás sice uklidnil, že jezdí na této trase každý den a podle vlaku můžeme řídit hodinky, to ovšem netušil, že v Kutné Hoře při přechodu na napájení střídavým proudem klekne lokomotiva. Před naši lokomotivu byla tudíž připojena stará laminátová kraksna, která měla odtáhnout zbytek cesty - ovšem dvanáct minut bylo ztraceno.
Další průběh se zdál být bezproblémový a z klidu nás vyvedla až zastávka v Tišnově, kdy se z původní porouchané lokomotivy začal valit dým a posléze šlehat plameny. Vlakovou četu to pravděpodobně nevyvedlo příliš z míry a brzdové špalky nakonec strojvůdce uhasil minimaxem a nakonec jsme dojeli do Krpole se zpožděním asi čtvrt hodiny, což vzhledem k okolnostem je velký úspěch.
Na prvním stanovišti mě akorát napadlo, co by se stalo, kdyby pár týmů do Brna nedorazilo a v živé matici by se objevilo pár děr, které by znemožnily čtení. Naštěstí ale originální nápad organisátorům vyšel, což se asi nedá říct o umístění šifry na sjezdovce, kde část našeho týmu strávila hodinu a půl. A pak další půlhodina hledání v mapě na základě topologické struktury listů, než někoho napadlo, že i typ listů může být indicií k hledání příslušných ulic.
Za pozornost stál ještě narvaný trolejbus cestou k Voříškově ulici, který byl paradoxně následován úplně prázdným autobusem. Mám dojem, že takový nával na této lince řidiči MHD hned tak nezažijí. Řešení jsme jinak objevili většinou docela rychle, ovšem kritickou se stala šifra č. 6, která v nás vyvolala skepsi. Je sice známa záliba organisátorů v metodě procházení stromem (backtrackingu), ale pocítit tak brutální příklad na vlastní kůži se nám říliš nelíbilo, strávili jsme u tunelu hodinu a nakonec jsme museli tým rozdělit, chtěli-li jsme stihnout vlak a zároveň dojít aspoň k sedmičce. Na poslední chvíli jsme doběhli v Pisárkách autobus (snad linka 87), který v nás nejdřív vyvolal zděšení, když zamířil tunelem na jih, ale nakonec se obrátil správným směrem, začal se plnit luštiči a dovezl nás k Semilassu pár minut před odjezdem vlaku. A mimochodem - proč organizátoři tak zdůrazňovali odjezd v dvacáté třetí minutě, když se odjíždělo až v půl?
Vlak do Dolních Louček - toť něco naprosto odporného. Zatímco druhá část týmu propadala v Brně zoufalství z našeho odloučení, vystoupili jsme ve třech s tisícihlavým davem na nástupišti zastávky, která nebyla evidentně na něco takového připravena. Pak se celý dav vydal na několikakilometrový pochod, ještě se začal dělit a nakonec byl náš tým rozdělěn na tři nesouvislé části, z nichž jedna mířila z Brna do Tišnova regulérním vlakem, druhá šla na Pasník a třetí - jednočlená - ke křížení žluté a potoka. To vše v místech s mizerným mobilním signálem. Jako zpestření by to bylo pěkné, ale vzdálenosti byly strašné a dav deprimující.
Jedna z prvních věcí, co nás napadla na devítce, byla grafika, ale přijít na to, že sever+východ nereprezentuje čáru z prostředka na severovýchod, ale naopak dvě kolmé čáry, bylo v nedohlednu. Nakonec jsme se začali pohybovat náhodně předpokládaným směrem a když jsme mířili k Deblínu, narazili jsme na dav luštičů. Pohledem do mapy bylo jasné řešení a okamžitě i princip. Bylo půl šesté ráno. Pět a půl hodiny na jedné šifře. Fuj.
Další zásek přišel na Výrovce, kde jsme strávili hodinu. K tomu je nutné poznamenat, že nápovědy získané v městské části byly všeobecně na prd a mnohdy nalezení správného řešení ztěžovaly. Proč sakra například u této nápovědy bylo slovo NEZAPOMEŇTE napsáno klopenými písmeny místo kursívou?
Nakonec jsme dorazili na čtrnáctku v 11:46 a tím taky z časových důvodů hra skončila. Organizátoři by se dle našeho názoru měli zamyslet nad tím, zda je nutné pro příště umísťovat šifry tak nechutně daleko od sebe a na místa, kde nejdou najít. Jinak ovšem jsme s dosavadním týmovým rekordem celkem spokojeni.
Další průběh se zdál být bezproblémový a z klidu nás vyvedla až zastávka v Tišnově, kdy se z původní porouchané lokomotivy začal valit dým a posléze šlehat plameny. Vlakovou četu to pravděpodobně nevyvedlo příliš z míry a brzdové špalky nakonec strojvůdce uhasil minimaxem a nakonec jsme dojeli do Krpole se zpožděním asi čtvrt hodiny, což vzhledem k okolnostem je velký úspěch.
Na prvním stanovišti mě akorát napadlo, co by se stalo, kdyby pár týmů do Brna nedorazilo a v živé matici by se objevilo pár děr, které by znemožnily čtení. Naštěstí ale originální nápad organisátorům vyšel, což se asi nedá říct o umístění šifry na sjezdovce, kde část našeho týmu strávila hodinu a půl. A pak další půlhodina hledání v mapě na základě topologické struktury listů, než někoho napadlo, že i typ listů může být indicií k hledání příslušných ulic.
Za pozornost stál ještě narvaný trolejbus cestou k Voříškově ulici, který byl paradoxně následován úplně prázdným autobusem. Mám dojem, že takový nával na této lince řidiči MHD hned tak nezažijí. Řešení jsme jinak objevili většinou docela rychle, ovšem kritickou se stala šifra č. 6, která v nás vyvolala skepsi. Je sice známa záliba organisátorů v metodě procházení stromem (backtrackingu), ale pocítit tak brutální příklad na vlastní kůži se nám říliš nelíbilo, strávili jsme u tunelu hodinu a nakonec jsme museli tým rozdělit, chtěli-li jsme stihnout vlak a zároveň dojít aspoň k sedmičce. Na poslední chvíli jsme doběhli v Pisárkách autobus (snad linka 87), který v nás nejdřív vyvolal zděšení, když zamířil tunelem na jih, ale nakonec se obrátil správným směrem, začal se plnit luštiči a dovezl nás k Semilassu pár minut před odjezdem vlaku. A mimochodem - proč organizátoři tak zdůrazňovali odjezd v dvacáté třetí minutě, když se odjíždělo až v půl?
Vlak do Dolních Louček - toť něco naprosto odporného. Zatímco druhá část týmu propadala v Brně zoufalství z našeho odloučení, vystoupili jsme ve třech s tisícihlavým davem na nástupišti zastávky, která nebyla evidentně na něco takového připravena. Pak se celý dav vydal na několikakilometrový pochod, ještě se začal dělit a nakonec byl náš tým rozdělěn na tři nesouvislé části, z nichž jedna mířila z Brna do Tišnova regulérním vlakem, druhá šla na Pasník a třetí - jednočlená - ke křížení žluté a potoka. To vše v místech s mizerným mobilním signálem. Jako zpestření by to bylo pěkné, ale vzdálenosti byly strašné a dav deprimující.
Jedna z prvních věcí, co nás napadla na devítce, byla grafika, ale přijít na to, že sever+východ nereprezentuje čáru z prostředka na severovýchod, ale naopak dvě kolmé čáry, bylo v nedohlednu. Nakonec jsme se začali pohybovat náhodně předpokládaným směrem a když jsme mířili k Deblínu, narazili jsme na dav luštičů. Pohledem do mapy bylo jasné řešení a okamžitě i princip. Bylo půl šesté ráno. Pět a půl hodiny na jedné šifře. Fuj.
Další zásek přišel na Výrovce, kde jsme strávili hodinu. K tomu je nutné poznamenat, že nápovědy získané v městské části byly všeobecně na prd a mnohdy nalezení správného řešení ztěžovaly. Proč sakra například u této nápovědy bylo slovo NEZAPOMEŇTE napsáno klopenými písmeny místo kursívou?
Nakonec jsme dorazili na čtrnáctku v 11:46 a tím taky z časových důvodů hra skončila. Organizátoři by se dle našeho názoru měli zamyslet nad tím, zda je nutné pro příště umísťovat šifry tak nechutně daleko od sebe a na místa, kde nejdou najít. Jinak ovšem jsme s dosavadním týmovým rekordem celkem spokojeni.
Zpět na zápisky