Zážitky a reakce týmů

Tým "Jeníčci" napsal:


Celkově musím letošní ročník pochválit – byl jsem na posledních třech a tento byl nejlepší. Zejména v tom základním, což jsou šifry. Letos to opravdu byly šifry, nikoliv sborník hádanek a křížovek či logických úloh. Samozřejmě, že něco z těchto oblastí být může (letos šifry 4 a 6), ale ne téměř vše. Šifry byly velmi různorodé co do principu, nápaditosti i způsobu řešení – proto též každý tým někde ztroskotal.

Co by se dalo pro příště vylepšit ? Těžká šifra 4, kterou jsme jako mnozí jiní nedali, byla v městské části trochu brzo, obzvláště když následovala vyloženě oddechová 5. A totéž se ještě v horším opakovalo u devítky, kde spousta týmů strávila noc bez čehokoliv vyluštěného. Je deprimující vyluštit poslední šifru zhruba 3 hodiny po startu a dalších 12 hodin hrát hru de facto zbůhdarma.

Považuji za zbytečné tajit nebo zkreslovat některé informace o průběhu hry. Stanovišť bylo udáno 15, ale 1 byl start, 15 cíl, na 8 nebylo nic a 7 nebylo třeba řešit, protože na 8 nebylo nic. 7 byla důležitá pouze získanou nápovědou, zato velmi, neboť zrovna tuhle bychom potřebovali k překonání 9 později. Proč jsme se nemohli na startu dozvědět, že městská část je nepovinná, k získání nápověd? Na šifře 4 nás text nápovědy, psaný podivným písmem, odváděl od řešení – člověk nikdy neví. Také přesun vlakem mohl být oznámen na startu, jinak bylo lehké nenajít jízdenku, nevěřit jí, nenastoupit do vlaku s jiným časem odjezdu. Nebýt SMS v průběhu hry, mnozí by zřejmě vlakem neodjeli (a paradoxně na tom pak třeba byli lépe). Hra by podle mě měla po startu plynout sama, bez jakýchkoliv zásahů orgů.

Jednoznačně nejhorší bod hry se jmenuje Dolní Loučky. Přetlaku na nástupišti, když už se musela rozptýlená družstva zase shoufovat, se dalo aspoň částečně vyhnout včasným podáním informace. Proč nemohla být místa 9AB rozdána už ve vlaku ? Takhle pochopitelně každý, kdo se k papírům dostal, vytáhl mapu a začal hledat a organizovat. Uhnout nebylo moc kam, pokud nevěděli, kterým směrem půjdou. Neměřil jsem to, ale z našeho místa v prvním vagóně jsme se k informaci dostali nejméně za 20 minut. To je dost velká diskriminace. Že hrozil hromadný úhyn pod koly vlaku je zbytečné opakovat. Což takhle zkusit příště pendlující autobus, když už tenhle přesun musí být ?

Druhý problém následoval – šifra 9 byla příliš těžká. Potíž byla hlavně v tom, že byla vícestupňová – člověk něco objevil, dostal se dál, ale řešení stále nebylo vidět. Jen zjistit společný znak oněch písmen je určitý problém, dále najít „číselná synonyma“, převod čísel na světové strany a převod světových stran na alfanumerické znaky.

Jak jsme postupovali. Dobře jsem mával papíry, protože zbytek týmu nápisy rozluštil. Pak jsem ovšem zklamal, když jsem dostal do ruky klíčový díl 2A, neboť rostlinná říše patří k mým slabinám. Jinak bych místo Lipové ulice hledal Olšovou a tím třeba přišel i na to, že ty podivné obdélníčky jsou nálepky. Takto jsme museli čekat na sjezdovkáře, kteří dosáhli vynikajícího času při hledání 2B (i když původně se zdálo, že jim to trvá dlouho - 20 minut byl dobrý čas). Znalci poznali lístečky a jelo se do Jundrova.

Třetí šifra byla organizátorsky ošemetná. Co by dělal tým, který by si ji začmáral špatně ? Buď by skončil nebo porušil pravidla (a ohrozil ostatní) a vzal si další výtisk. Uznejte, že obkreslovat to na vlastní papír nešlo. Zpočátku jsme proto raději pracovali tužkou, ale když se objevilo první písmenko, vzali jsme to barevně ze všech stran, za chvíli cíleně na místo písmenka, které jsme potřebovali pro odlišení různých ulic a už jsme chvatně opouštěli hospodu.

Šli jsme do Kohoutovic pěšky a původně si mysleli, že to nebyl moc dobrý nápad, protože to bylo dost do kopce. Po přečtení příspěvků o narvaných trolejbusech se zdá, že to naopak byla dobrá varianta. Poprvé jsem se uplatnil jako „azimuťák“ týmu (když neblbnu na Tmou, dělám taky orientační běh) a prošli jsme lesem optimální cestou. Sice jsme se divili, že terénní část letos začíná nějak brzo, ale bylo to tak – ve městě jsme tímto de facto skončili.

Na čtyřce jsme se rozptylovali celkem hezky vycházející morseovkou a podivně napsanou nápovědou, v krátkém záchvěvu hledání synonym jsme bohužel hledali jen ta začínající rovněž matoucím „P“ na začátku. Pak nám naštěstí SMS vyřešila problém, zda jít či nejít na vlak. Vyrazili jsme raději dříve, abychom se vyhnuli tlačenici v autobuse, neboť týmů v místě luštilo mnoho.

Šikovnou cestou na Pasník přes vesnici a cestou nad tunelem se nám podařilo částečně smazat náskok těch šťastnějších, kteří se k popisům dostali dříve. To ovšem nerozhodovalo, protože na 9 jsme se prokousali jen na dohled k cíli – nedokázali jsme převést světové strany na správné čárky. Moje profesionální zaslepenost orientačního běžce – azimut je přece čára na nějakou světovou stranu a ne příčka – mi neumožňovala řešení najít a zbytek týmu většinou spal. K ránu jsme si nechali trochu napovědět a mimo soutěž pokračovali dál, i když mi původně celý zbytek týmu chtěl odjet.

Na 10 se podařilo rychle objevit, k čemu je tam ta notička, takže bylo jen otázkou času si vzpomenout na dostatek písniček, potřebných k vyluštění důležitých údajů. Zbytek textu, nikoliv ovšem písniček, jsme doplnili cestou k Nelepeči. Tahle šifra by jako první terénní byla asi nejlepší. Společně s cestou by startovní pole trochu roztáhla taky a každý by si dal aspoň dvě v terénu, aby si nepřipadal jak pako, že jede 40 km daleko na noční procházku a posezení.

Ani 11 nebyla nejtěžší. Podivné pozice ručiček byly vidět, zbytek byl otázka techniky nalezení správného převodu na písmena. Krátká svačinka.

Buzola a mapa v rukou odborníka znamenaly přímý postup na Orlí Hnízdo téměř po vrstevnici a po přímce loukami, až na nepříjemný kus pole s čerstvou hlubokou orbou deštěm zmáčenou, kterou prorazili jen ti nejlepší z nás. Nechtěje po zbytek trasy nosit s sebou drahocennou ornici, volil jsem obchvat. Dost mě v popisech cesty jiných týmů překvapilo, že hnízdo nemohli najít, když my k němu došli po cestě, nebo že k němu šli přes Pasník. Mohlo to být ovšem i tím, že my tam kráčeli již za denního světla. Vlastní řešení bylo dílem 10 minut, neboť jeden znalec manuálu ihned napasoval "milé účastníky" a zbytek šel i z jednoho textu celkem snadno.

Cesta na "Výrovu" orientačně nudná, až na závěr. Jsem zvyklý na "poněkud" přesnější mapy, na kterých je poznat, co je na úbočí a co na vrcholu.. Přesto rychle nalezeno. Poté, co jsme neúspěšně zkusili jednu metodu řešení, udeřil můj čas, neboť bylo skoro poledne a za hodinu jel z Tišnova můj rychlík do Prahy. Opustil jsem tým , který snad ještě chvíli luštil, než se přesunul do brněnských postelí, zatímco já jsem do večera a v neděli řídil turnaj 1. ligy v bridži. Docela zajímavý zážitek.

Za Jeníčky zapsal staršina Héra


Zpět na zápisky