Zážitky a reakce týmů
Tým "Nulová šance" napsal:
Za Nulovou šanci píše Lukáš, jinak tam byl Vojta, Ondra, Iggy a Rado, skoro samí Pražáci (z toho jeden Slovák), jediný Brňák Rado byl taky Slovák.
1. Byl jsem v Brně naštěstí už od rána na semináři, z něhož jsem utekl včas tak, že jsem byl jediný na startu před 16.30. Zbytek se zpozdil kvůli zácpě na dálnici z Prahy. Když už se rozlepily obálky, domluvil jsem se s kolegy z Fň, že zaskočí v mávání papíry, když vtom se přihnal zbytek týmu a bleskově jsem je nahnal na svah signalizovat.
Po přečtení zprávy jsme prvně zazmatkovali: Rado říkal, že "to místo zná", tak jsme se dohodli, že "tam" poběží napřed, než se vyvalí dav úzkou brankou. Ovšem u schodů u hvězdárny žádná zpráva nebyla, ani když zbytek týmu dorazil za Radem, a taky Jelínkova ulice se ukázala být poněkud jinde. Tak jsme se znova posadili k mapě a konečně usoudili, že se nejedná o jedno místo, nýbrž o tři (ony totiž ty schody v Jelínkově ulici nejsou v každé mapě!), tvoří pěkný trojúhelník, a tudíž musíme hledat jeho TĚŽIŠTĚ! Milé těžiště bylo nedaleko, a tak jsme prohledávali kolem něj, smějíce se ostatním týmům, kterých tam bylo pomálu, že určitě hledají na těch třech vrcholech trojúhelníka, a sem na těžiště dorazí až po nás... Po chvíli nám došlo, že se můžou smát oni nám a rozdělili jsme se na ta tři místa. No, rozdělili... nemyslete si prosím o matfyzácích nic zlého, ale dopadlo to tak, že jsme se "dohodli": já hlídal batohy v těžišti, dvojice Rado a Iggy šla na hvězdárnu, Ondra taky na hvězdárnu, nevěděli o sobě, Ondrovi navíc Vojta nechal svůj plán Brna a tak Vojta při hledání Jelínkovy ulice totálně zbloudil. Na sjezdovku nešel zatím nikdo. No prostě tato šifra-nešifra nám trvala hodinu a čtvrt.
2. Navíc Ondra, přeposlaný dodatečně na sjezdovku, samozřejmě nenašel nic, a tak jsme vyluštili Osikovou ulici a schránku jen z dílů A a C. Další dvě stanoviště jsme tak putovali ve čtyřech a Ondra nás chudák doháněl.
3. Existenci písmen v bludišti jsme odhalili od oka, když se papír správně naklonil, vystupovalo zvlášť S, A, V. Podle všeho byla v bludišti umístěna falešná písmena, co byla od oka vidět, ale netvořila bezodtoké oblasti, aby se to muselo opravdu pečlivě vybarvit.
4. Zmátla nás nápověda "Nezapomeňte": vypadalo to jako křížovka, a slova jako legenda k ní, tak jsme se snažili to řešit jako dokreslovku, no naštěstí to nebylo tak špatně, protože jsem si aspoň vygenerovali spoustu slov a čase přišli na princip napojování (aha, to P není fosfor, ale P!). Trvalo nám to hodinu (taky jsme mezitím jedli a hledali a úspěšně našli Ondru), ale přijde mi fakt zvláštní, že to bylo pro tolik týmů tak těžké. Spíš jsme bojovali s neznámými slovy (co to je ROLA!?!?, a ERITREJEC by asi neměl být ETIOPEC, to jsou dva znepřátelené národy, a SHÁNČLIVOST=MAMON mi taky moc nesedí, ale to už je v pohodě, naopak se mi líbilo, že šifra nemusí být úplně exaktní a nevyzdvihuje jen analytické (mužské) schopnosti, nýbrž i verbální (ženské)). Zde jsme za sebou nechali bratrský tým Šavle.
5. Logické kombinace písme jsme měli za 8 minut, zde jsme předběhli Fň. Zajímavé, jak výsledek v první části hry nemusel skoro vůbec souviset s úspěchem části druhé.
6. "ATD." - Opět logická úloha, princip zřejmý, jen šlo o dopočítání. Už mi to začalo lézt krkem - logické úlohy nejsou špatné a ke hře patří, ale proč jich je tolik naráz a ještě všechny v první části hry? Aspoň se nám líbila líná osmička a nevíme, proč nebyl kód ATD, nýbrž A uprostřed (jestli se teda nepletu).
7. Fuj, další logická úloha! Luštili jsme mrakodrapy v šalině a doluštili na nádraží pět minut před odjezdem vlaku. Opět chyták: na řádcích vyvstávalo oblíbené slovo ULICE, které se ukázalo být falešnou stopou (část z nás se na ni chytila!). Organizátorům k těmto falešným stopám blahopřeji, jsou dost dobré.
9. Z devítky máme smíšené pocity: chápeme, že po pěti letech je už bezprostřední okolí Brna dosti prochozené a chtělo to dostat se někam dál, centrální vlakový přesun byl asi elegantním řešením. Taky je jasné, proč orgové trvali na tom že 200 týmů a ani o fous víc: kvůli jedničce i vlaku na devítku. Ale davy šlapající si na na paty v širokém okolí fakt byly děsné, a kilometry pochodového cvičení k tomu... no nic, sám bych to pro ten dav nezorganizoval líp. Ale přidávám se k hlasům, že informace o poloze 9AB měla být sdělena jinak, lépe, elegantněji, spravedlivěji, bezpečněji, atd.
Další minus bylo snad nepřesné umístění zprávy na Pasníku, část z nás, co tam byla, to hledala (včetně cesty) o 50 minut déle než my podle potoka. No to se pak ztrácela motivace. Protože se nám to nepodařilo doluštit na dálku a mobily ztrácely signál, sešli jsme se kolem třetí u rozcestí jako spousta dalších světýlek - říkali jsme tomu pohádkový les, bylo to fakt moc pěkné. Ale už zapůsobila únava, byli jsme děsně blízko řešení, věděli jsme, že jsme blízko, ale nikdo už neměl morálku zkusit to trošku jinak, i když jsme usoudili, že osmička v růžku z nápovědy k tomu patří. Hodina mezi psem a vlkem (a zvlášť tím vlkem v jisté části těla!) se ukázala tradičně smrtící a tak jsme vypadli na vlak kolem půl sedmé do D. Louček.
... když jsem se dosyta vyspal a vyčistil hlavu, v neděli v poledne jsem si k tomu znovu sedl a řešení devítky bylo nasnadě. Nebylo to těžké, bylo to hezké, to jen my byli zase tak unavení...
Tak zase příště ahoj!
1. Byl jsem v Brně naštěstí už od rána na semináři, z něhož jsem utekl včas tak, že jsem byl jediný na startu před 16.30. Zbytek se zpozdil kvůli zácpě na dálnici z Prahy. Když už se rozlepily obálky, domluvil jsem se s kolegy z Fň, že zaskočí v mávání papíry, když vtom se přihnal zbytek týmu a bleskově jsem je nahnal na svah signalizovat.
Po přečtení zprávy jsme prvně zazmatkovali: Rado říkal, že "to místo zná", tak jsme se dohodli, že "tam" poběží napřed, než se vyvalí dav úzkou brankou. Ovšem u schodů u hvězdárny žádná zpráva nebyla, ani když zbytek týmu dorazil za Radem, a taky Jelínkova ulice se ukázala být poněkud jinde. Tak jsme se znova posadili k mapě a konečně usoudili, že se nejedná o jedno místo, nýbrž o tři (ony totiž ty schody v Jelínkově ulici nejsou v každé mapě!), tvoří pěkný trojúhelník, a tudíž musíme hledat jeho TĚŽIŠTĚ! Milé těžiště bylo nedaleko, a tak jsme prohledávali kolem něj, smějíce se ostatním týmům, kterých tam bylo pomálu, že určitě hledají na těch třech vrcholech trojúhelníka, a sem na těžiště dorazí až po nás... Po chvíli nám došlo, že se můžou smát oni nám a rozdělili jsme se na ta tři místa. No, rozdělili... nemyslete si prosím o matfyzácích nic zlého, ale dopadlo to tak, že jsme se "dohodli": já hlídal batohy v těžišti, dvojice Rado a Iggy šla na hvězdárnu, Ondra taky na hvězdárnu, nevěděli o sobě, Ondrovi navíc Vojta nechal svůj plán Brna a tak Vojta při hledání Jelínkovy ulice totálně zbloudil. Na sjezdovku nešel zatím nikdo. No prostě tato šifra-nešifra nám trvala hodinu a čtvrt.
2. Navíc Ondra, přeposlaný dodatečně na sjezdovku, samozřejmě nenašel nic, a tak jsme vyluštili Osikovou ulici a schránku jen z dílů A a C. Další dvě stanoviště jsme tak putovali ve čtyřech a Ondra nás chudák doháněl.
3. Existenci písmen v bludišti jsme odhalili od oka, když se papír správně naklonil, vystupovalo zvlášť S, A, V. Podle všeho byla v bludišti umístěna falešná písmena, co byla od oka vidět, ale netvořila bezodtoké oblasti, aby se to muselo opravdu pečlivě vybarvit.
4. Zmátla nás nápověda "Nezapomeňte": vypadalo to jako křížovka, a slova jako legenda k ní, tak jsme se snažili to řešit jako dokreslovku, no naštěstí to nebylo tak špatně, protože jsem si aspoň vygenerovali spoustu slov a čase přišli na princip napojování (aha, to P není fosfor, ale P!). Trvalo nám to hodinu (taky jsme mezitím jedli a hledali a úspěšně našli Ondru), ale přijde mi fakt zvláštní, že to bylo pro tolik týmů tak těžké. Spíš jsme bojovali s neznámými slovy (co to je ROLA!?!?, a ERITREJEC by asi neměl být ETIOPEC, to jsou dva znepřátelené národy, a SHÁNČLIVOST=MAMON mi taky moc nesedí, ale to už je v pohodě, naopak se mi líbilo, že šifra nemusí být úplně exaktní a nevyzdvihuje jen analytické (mužské) schopnosti, nýbrž i verbální (ženské)). Zde jsme za sebou nechali bratrský tým Šavle.
5. Logické kombinace písme jsme měli za 8 minut, zde jsme předběhli Fň. Zajímavé, jak výsledek v první části hry nemusel skoro vůbec souviset s úspěchem části druhé.
6. "ATD." - Opět logická úloha, princip zřejmý, jen šlo o dopočítání. Už mi to začalo lézt krkem - logické úlohy nejsou špatné a ke hře patří, ale proč jich je tolik naráz a ještě všechny v první části hry? Aspoň se nám líbila líná osmička a nevíme, proč nebyl kód ATD, nýbrž A uprostřed (jestli se teda nepletu).
7. Fuj, další logická úloha! Luštili jsme mrakodrapy v šalině a doluštili na nádraží pět minut před odjezdem vlaku. Opět chyták: na řádcích vyvstávalo oblíbené slovo ULICE, které se ukázalo být falešnou stopou (část z nás se na ni chytila!). Organizátorům k těmto falešným stopám blahopřeji, jsou dost dobré.
9. Z devítky máme smíšené pocity: chápeme, že po pěti letech je už bezprostřední okolí Brna dosti prochozené a chtělo to dostat se někam dál, centrální vlakový přesun byl asi elegantním řešením. Taky je jasné, proč orgové trvali na tom že 200 týmů a ani o fous víc: kvůli jedničce i vlaku na devítku. Ale davy šlapající si na na paty v širokém okolí fakt byly děsné, a kilometry pochodového cvičení k tomu... no nic, sám bych to pro ten dav nezorganizoval líp. Ale přidávám se k hlasům, že informace o poloze 9AB měla být sdělena jinak, lépe, elegantněji, spravedlivěji, bezpečněji, atd.
Další minus bylo snad nepřesné umístění zprávy na Pasníku, část z nás, co tam byla, to hledala (včetně cesty) o 50 minut déle než my podle potoka. No to se pak ztrácela motivace. Protože se nám to nepodařilo doluštit na dálku a mobily ztrácely signál, sešli jsme se kolem třetí u rozcestí jako spousta dalších světýlek - říkali jsme tomu pohádkový les, bylo to fakt moc pěkné. Ale už zapůsobila únava, byli jsme děsně blízko řešení, věděli jsme, že jsme blízko, ale nikdo už neměl morálku zkusit to trošku jinak, i když jsme usoudili, že osmička v růžku z nápovědy k tomu patří. Hodina mezi psem a vlkem (a zvlášť tím vlkem v jisté části těla!) se ukázala tradičně smrtící a tak jsme vypadli na vlak kolem půl sedmé do D. Louček.
... když jsem se dosyta vyspal a vyčistil hlavu, v neděli v poledne jsem si k tomu znovu sedl a řešení devítky bylo nasnadě. Nebylo to těžké, bylo to hezké, to jen my byli zase tak unavení...
Tak zase příště ahoj!
Zpět na zápisky