Zážitky a reakce týmů

Tým "URNA" napsal:


Poděkování

Protože patřím spíše k otevřeným kritikům chyb TMOU (a kde můžu, tak se snažím nenechat na Radkovi, Dosíkovi a celé PT kumpanii ORGů nit suchou) tak musím říci, že TMOU se letos opravdu povedla, ORGové odstranili hned několik nejdiskutovanějších kritických míst a přesto jim zbyl čas na to, aby při přípravě neupadli do (časem vždy hrozícího) stereotypu herních prvků.
Tedy: Klobouk dolů, poklona a DÍKY !
    VOP, tým URNA :o)

Intro

Narozdíl od "profesionálních" lamačů šifer a šifrovacích her se tým URNA (Útvar Rychlého NAchlazení) vyznačuje tím, že žádný z nás nemá před jménem titul, nestuduje žádný matfyz ani jinou fakultu, chodíme do práce a se šiframi a zprávami k rozluštění se během roku setkáme maximálně ve formě nejasných sdělení a protichůdných nařízení od našich nadřízených či partnerek... :o)
Přesto se hrdě považujeme za již tradiční tým TMOU (5, 6 a 7) a naše de-šifrovací know-how stojí na jiných základech, než na IQ>150.

Začátek


A asi i právě proto, že je náš život významně poznamenán procesem rozvoje kapitalistického hospodářství, jsme v okamžiku, kdy jiné tými již vstupovaly do areálu v Juliánově, byli postaveni před reálnou šanci, že se hry letos vůbec nezúčastníme. Totiž:
  • Medlis (pracující v Praze) ráno netušil, že unikne svému zaměstnavateli až ve 3 odpoledne a bude nucen bojoval v páteční odpolední špičce o každý metr dálnice
  • Green si byl nucen vyposlechnout od svého šéfa větu: "Tu dovolenou na pátek jsem vám škrtnul. Máte službu a v sobotu taky..."
  • Pavián nepočítal s tím, že jim kdosi vyplaví kanceláře a že mu pak při opožděné cestě domů si zabalit alespoň nejnutnější oblečení klekne auto
  • Dan ohlásil ráno horečku s tím, že v tom nejlepším případě nám pomůže s prvními šiframi
  • Já (VOP) jsem byl navzdory dovolené (Grrr!) povolán do kanceláře a čas vyhrazený pro nákup veškerých herních pomůcek, balení a cestování na místo srazu se smrštil do neřešitelně krátkého úseku
A tak jsme se dostali do situace, že asi 3 minuty před avizovaným "uzavřením vstupu na stadion" se navigován telefonem dostal pomocí řady rychlostních prohřešků, přes drobné zákazy či příkazy směru jízdy a nakonec i navzdory značce zákaz parkování do areálu Sokola jen dálniční přízrak Medlis.
Já, Pavián i částečně narychlo vyléčený Dan jsme dorazili v okamžiku, kdy začalo odpočítávání posledních 5 minut do startu...

pro ORGy: Fyzické uzavření areálu v 16:50, pokud by se skutečně událo jak bylo v pravidlech, by bylo asi zbytečné. Po TMOU6 a nyní i po TMOU7 týmy vědí, že když přijdou pozdě, tak to významně snižuje jejich šanci na brzké odstartování a to je asi dostatečný "trest" za pozdní příchod. Týmů, co bojovalo s nepřízní osudu při včasném přesunu na start bylo kromě nás pokud vím dost...

šifra 1

Představení bylo skutečně velkolepé. Poznámka v pravidlech "žádná zpráva není umístěna v supermarketu ani v jeho blízkém okolí" se mi vybavila až později doma. Za hymnu skláním poklonu tak, že to už níž ani snad nejde. Náročnost první šifry byla ale tentokrát relativně nízká, lehce znevýhodněny byly mimobrněnské týmy (viz chlapci z Bratislavy, kteří navíc bojovali s jazykovou bariérou při určování nakupovaného zboží). Co se ale ORGům povedlo, byl záměr vést trasu místy zajímavými i pro Brňáka. Já mám Brno prošmejděné myslím opravdu dost dobře, ale z Bílé hory jsem ho ještě nikdy neviděl. :o)
Zatímco ostatní týmy vybíhaly, my se šli teprve balit. A tak nás desítky týmů již s ulovenými 2B pozorovaly, jak rozkládáme na slinici před Sokolem z auta tatranky, spacáky a fusekle a cpeme je do batohů...

pro ORGy: Rozbít hned zpočátku startovní pole se povedlo letos jen částečně. A, B i C byly tentokrát příliš blízko u sebe. Nejlépe se to tímto systémem povedlo na TMOU5, loni bylo rozbití způsobeno příliš dobře schovanou šifrou na sjezdovce...

šifra 2

První hospoda a první dvě rundy Kofoly. Po půl hodině přichází Dan s tím, že se mu otázky zacyklily a že to nemá jednoznačné řešení. Od vedlejšího stolu vykřikuje jiný tým totéž. Zvolili jsme tedy pokus o řešení silou. Protože jsme již znali azimut, bleskově jsme vynesli do mapy veškerá řešení, vyeliminovali absolutní nesmysly a vytvořili dva jednočlenné pátrací týmy. Nabízela se jako vyloženě vhodná místa celkem 3 a altánek na Špilberku byl mezi nimi... (ani nevím, jestli jsme v té hospodě stihli zaplatit...)

pro ORGy: Podle nás je správná odpověď 9A a podle řešení zde na webu 9D, což je ale FATÁLNÍ NESMYSL ! Seznam zveřejněných řešení šifry 2 minimálně v tomto bodě nedává smysl !!! Potíže s webem mohly někomu přinést dost komplikací, zvláště pokud při neúspěšném luštění vsadil právě na nápovědy. Přesto naštěstí nešlo o okamžik, který by mohl někoho vyloženě poškodit či znevýhodnit. Jedinou výjimkou byl asi tým "Tak třeba teď", jehož člen musel domů utíkat web zprovoznit. Do budoucna bych se asi přikláněl k tomu, aby hra nebyla na webu závislá. Zajímá mě, zda se sejde více názorů na to, že šifra neměla jen jedno jednoznačné řešení, nebo zda to byla naše chyba.

šifra 3

Druhá hospoda, runda polívek, cola-col a piv (ty piva byla jen nedisciplinovanost části týmu a bude to mít kázeňské následky :o) ). Hřála nás informace, že jsme brali ca 35. zadání v pořadí, což bylo velmi dobré průběžné umístění. Po prvních 5 minutách jsme došli k závěru, ze to nedáme. Teprve potom začaly přicházet nápady. Nestíhal jsem si je ani všechny pořádně zapisovat a analyzovat. Až přišly dva sokly a dva testy, tak mi bylo jasné, že jsme se odrazili ode dna. Za dalších 5 sekund už se rýsovala tajenka. Dmuli jsme se pýchou nad tím výsledkem! Později mi kdosi z jiného týmu řekl, že se pokoušeli substituovat jednotlivé verše do místních názvů - "Rdí se ten kdo chytá vzduch" přeložili jako "Moulin Rouge" :o)))

pro ORGy: Tady bylo poprvé výrazně poznat jak vypadá nedodržování pravidla "Pokud je to možné, tým neluští zprávu v blízkosti stanoviště..." Náš rychlonožka si byl jistý správností cesty už 300m před cílem, protože byla doslova vydlážděna luštícími skupinkami... :o(

šifra 4

Zůstali jsme v téže hospodě, protože byla od Staré radnice téměř na dohled. Jen jsme vyslali dva rychlé (p)osly. Stanovištěm proběhli na 33. místě. To byla skvělá zpráva! dali jsme si další rundu coca-col. Kokos si místní kuchař chvíli nedůvěřivě prohlížel a pak jsme se pustili do opatrné destrukce. Co když je uvnitř padesát drobných věcí, které se nenávratně rozlétou do všech stran? A tak jsme položili kokosáka do největšího pekáče, co byl v kuchyni k nalezení, a postupně zvyšovali razanci úderů. Po 2 minutách marného boje přispěchal číšník s vývrtkou, pomocí které jsme ořech doslova odšpuntovali. Pohled do otvoru vše odhalil, mléko jsme vylili a kokos pak bez obav zdemolovali na podlaze brutální silou pomocí paličky na maso... Pavián vše chrabře fotografoval. Dužinu jsme pak "za odměnu" věnovali personálu kuchyně a nad poznámkou o "téměř smrtelném nebezpečí" pak později již jen mávli rukou, neboť již stejně bylo pozdě... :o).
Šifra byla jasná na první pohled a tak nám vlastně nejvíc daly zabrat úvahy, jestli jsme někde neudělali zásadní chybu, když takoví slušňáci jako je ORG Radek vypustí do éteru šifru obsahující slova jako KOKOT, SEROU, PICOU... no bylo tam i jedno PYKAT, což nemá příliš daleko od... :o)

pro ORGy: Velmi dobře vyřešená průběžná kontrola! Týmy se od letoška budou (konečně) obávat (alespoň tohoto jednoduchého) prověření regulérnosti postupu. Mělo by to velmi významně a omezit zavěšování týmů.

šifra 5

Někdo doufám v té poslední hospodě při tom zběsilém útěku k Semilassu zaplatil, jinak tam už nemůžem...
Žvoulení považuji za geniální šifru. Byl jsem vylosován, abych to žvoulení lousknul. Obsadili jsme zahrádku jakési (již třetí) hospody a (celou dobu marně) čekali na obsluhu. Nevím, kde jsem udělal chybu, ale milón s vagou jsem přeložil správně hned v 1. minutě, ale z neznámého důvodu jsem později vagu opravil na "chodník". I když to nesedělo úplně dokonale, dal se louskáním "od konce" vytušit (s výhradou) park na Slovaňáku, později daleko přesněji Lužánky (když jsem taromu přeložil jako obecnou budovu a nikoliv školu) Já idiot si myslel, že uprostřed věty "...kantíš vagu masózní taromy..." vypadla spojka "a" nebo čárka. Vaga jako dvousmyslné slovo KOLEJE mi prostě nedošlo. Přesto jsem nakonec ze zadání (opět od zadu) vylomil Palačák - kavál se nabízel jako přesmyčka a "vaga se kroutí" byl chodník který se kroutí právě na tu lávku pod VUT... :o/ Jeden rychlý členovec týmu to vzal na dané místo hákem a s velkým HURÁ mířil za zbytkem týmu.

pro ORGy: Jistě by bylo drobným přínosem vytisknout přímo na originály zadání (tam kde to jde) přímo okénka pro "čas vyzvednutí" a "čas vyluštění". Stejně tak by bylo SUPER, kdyby na každém takovém zadání bylo unikátní číslo počínaje 1 až po 200, aby mohl každý tým tušit své pořadí. Bylo by to skvěle motivující.

šifra 6

Protože chlapci hypnotizovali rozsypaný čaj a prohlásili, že to je "snad nedatelný", začali jsme hledat nějaký žvrtec. Tedy přesněji řečeno prázdný žvrtec. Tato operace nám spolu s přesuny (byli jsme v ten okamžk rozděleni na 3 různých místech v Brně) zabrala strašný mega času. Sotva jsme pak našli patřičnou (již čtvrtou) palušu, dosedli a objednali rundu Kofol, udělal Dan do šifry jediné, co ho za celou dobu luštění napadlo - vodorovnou čáru v půlce. Geniální !!! V tom okamžiku mě políbila můza a začal jsem diktovat písmena řešení... :o) Kofolu jsem si neužil, nevím kdo platil a protože jsem byl na řadě s rolí předsunuté hlídky, nechal jsem chlapcům všechny své věci a vzal nohy na ramena. S pomocí MHD jsem pak docílil až orgastického pocitu nevýslovného uspokojení, kdy jsem se do vrcholové knihy zapisoval ještě před půlnocí na fantastickém 19. místě... :o)))

pro ORGy: Mám informaci, že některé týmy si vrcholové knihy v tom fofru ani nevšimly. Já málem také ne, protože jsem zapisující se oranžové členy Chlýftýmu zprvu považoval za absolutně nevhodně pohozená těla vyčerpaných jedinců, kteří neschopni dalšího samostatného pohybu luští přímo na stanovišti. Na originálu zadání by tedy mohlo být heslo VRCHOLOVÁ KNIHA a v pravidlech zmínka o tom, co by v knize nemělo chybět.

šifra 7

Osudová šifra. Výkřiky radosti vystřídalo zoufalství. Hypnotizoval jsem zadání a nic kloudného mě nenapadalo. Vytipoval jsem žvrtec s pořadovým číslem 5, objednal si horký čaj a koukal na ten kus papíru jako sůva z nudlí. Tým doklusal záhy. Po brainstormingu jsme slepili 3ks A5ek čtverečkovaného papíru a přepsali za sebou v daném pořadí všech 88 znaků černých i bílých, posouvali je v abecedě staticky i dynamicky, zkoušeli morzeovku i jiné ptákoviny a po necelé hodině nás personál vyrazil na ulici s tím, že zavírají. Nevím, kdo platil. Že by já? Šestý žvrtec měl otevřeno ještě další 3 hodiny a tak jsme ho začali okupovat. Slečna z nás měla radost, protože jsme jí udělali díru do zásob Kofoly. Zde přišla myšlenka pracovat se zadáním trojrozměrně. Rozkreslování os x, y a z z nejrůznějších úhlů na papíry ale již bylo únavné a nepřehledné a tak bylo rohodnuto o výrobě metodické pomůcky - kostky. Sporné názory na to, jak vlastně jednotlivá písmena na kostku vynést jsem rozhodl správně, ale to bylo asi to poslední, co jsme udělali dobře. Po rozstříhání krabičky od cigaret a slepení malé kostečky o rozměrech 2x2x2cm vznikl roztomilý předmět, který jsme hypnotizovali tak dlouho, dokud nás slečna neráčila vyrazit. Neví někdo, jestli jsme vůbec platili? Spolu s několika místními opilci jsme táhli napříč ztichlým Jundrovem. V místním non-stopu byla taková tma, že jsme si na luštění museli vzít na hlavy čelovky a vypadali jsme jako zbloudilí horníci. Barman byl ale evidentně zvylý i na horší věci. Naštěstí měl Kofolu a tak jsme na něj byli přívětiví. Některým horníkům začala padat hlava a záhy se začali přetlačovat čelem se stolem. V tu chvíli přišel nápad století! Všimli jste si, že první dva znaky (tedy A a B) měly jako bílé písmeno u sebe svého souseda na klávesnici? Tedy A-S a B-N. Sice jsme nevěděli co s tím, ale na další hodinu jsme měli naději. Marně. Byla to naše sedmá hospoda i sedmá šifra no a sedmička se nám stala tentokrát osudnou! V 6:15 jsme si museli přiznat, že již minimálně hodinu nepřišel žádný další nápad a odhlasovali jsme si kapitulaci. A tady si pamatuji, že jsem platil. I když podezřele málo... :o)

pro ORGy: I ve velmi blízkém okolí vrcholové knihy bylo k vidění ca 8 luštících týmů, podle mých odhadů možná skoro všechny, které v tu chvíli šifru měly v ruce, ale teprve ji luštily. U zastávky tramvaje byly 3 týmy, v uličce pod vrcholem pak další 3 a 2 skupinky o 50 metrů dál... I když to tady moc nevadilo, principielně by nějaké pravidlo o lepším schování týmů platit mělo... Nevím, zda to bylo záměrně, ale stanoviště 6, 7 a 8 byla přímo v ose MHD i nočních autobusů, takže to přesunům velmi nahrávalo a kdo měl jen trochu štěstí, tak se vezl.

šifry 8...14

  • 8: Myslím, že bychom měli velký problém dát dohromady správnou odpověď na kontrolní otázky "co je to VAGA a CIRÁTNÉ", protože (viz výše) jsem vagu považoval mylně za chodník... Museli bychom se buď vrátit, nebo to rozlousknout pomocí mapy. Hudební nástroje bychom asi dali, tomu věřím, protože chlapci CD poslouchali a rovnou upozornili na "nějakou mezihru a jakési nástroje".
  • 9: Na 9 si věřím, protože jsem neustále pamětliv poznámky v letošních pravidlech na vše aplikoval TMOUbecedu.
  • 10: No a fantastická 10? Ta tragédie mnoha týmů? Smrt legendárních Prahor? Nechápu to, protože jsem tu morzeovku v tom viděl okamžitě na první pohled a přímo z papíru jsem diktoval: ZAPAD... :o) :o/ :o(
  • 11: Na Hvízdalce, kde jsem se byl shodou okolností před 2 měsíci několikrát dívat, těžko říci - ale když to dali všichni... Zadání vypadá opravdu velmi zrádně. Stále jsem ale myslel na to, proč máme to kružítko... jen nevím, jak bychom tu kružnici a její střed namalovali, když jsme to brali ve škole, asi jsem chyběl... :o)))
  • 12: U kulečníku si věřím ale jen na 50pct, je to MOC PĚKNÁ grafická šifra!
  • 13: Zkoušel jsem to dát samostatně doma a trvalo mi to i s pracným přepsáním z monitoru na papír ca 30min, takže je to spíš taková "průběžka"
  • 14: Dan se nechal slyšet, že tuto zrádnost (palindrom) bychom v tom odhalili okamžitě. Otázka je, jak by nám trvalo to dát celé (musím to zkusit)...

Závěrem

Sluší se poklonit se všem, kteří nás pokořili. Letos jsme sami na sebe hrdí, že jsme se k výsledku dostali bez brutálního zákysu, cizí pomoci, haluze, chtěné či nechtěné nápovědy, zranění, nemoci, utrpěné škody... A navíc věříme, že kdyby nebylo oné prostorové kostice, podívali bychom se terénní části docela slušně na zoubek.

Appendix

Za moc hezký zážitek masózně děkuje URNA:
    VOP
    Dan
    Pavián
    Medlis

Zpět na zápisky