Zážitky a reakce týmů
Tým "Posuci" napsal:
Start
Začátek byl originální, vůbec jsme nevěděli jaké plány s námi organizátoři mají, a doufali jsme že nebudeme odtransportování na 3 opačné konce Brna :). Za chvíli se všechno objasnilo, a my byli rádi že jsme si zvolili ideální název týmu -- slovo "PO-ŠU-CI" se skandovalo fakt dobře. Ale stejně, hledání nám určitě zabralo přes půl hodiny. Dostali jsme do ruky šifru, a odjeli do základního tábora.
Abeceda
Móóóc pěkně vymyšlená šifra, originální (dvojhlásky a prefixová diakritika se mi obzvlášť líbily). Ale hledání všech "xxx" nám nějakou chvíli přece jen trvalo. Pak už to šlo ráz na ráz, a s křemílkem v hlavě si šla část týmu pro zadání druhé šifry.
Konečně jsme začali mít pocit, že na TMOU nejsme zbytečně.
Tic-tac
Slovník měl pravdu, byl to opruz na 6. Ochutnání nás sice napadlo, ale pak jsme došli k (chybnému) názoru, že:
a) různých příchutí u bílých tic-taců se tolik nedělá
b) byla by blbost sníst si potenciální základ pro dešifrování
c) ty tic-tacy určitě symbolizují hodiny (co jiného dělá "tik-tak", že?), a když je jich 55, tak to bude "za pět minut dvanáct", a to je určitě strašně důležité
Takže jsme vymýšleli překombinované a ještě překombinovanější konstrukce jak z počátečních 2x6 obarvených tic-taců doluštit těch zbývacících 43, a tím nám příjemně uběhly 2 hodiny nutné do získání nápovědy. Morseovka byla snadná, a kde je "dor úzká" jsme věděli i bez slovníku, takže hurá na zmíněnou křižovatku.
Cestou jsme přemýšleli, co tam asi bude za displej, a jestli bude šifra na něm, nebo v popelnici vedle :-).
Displej
nás šokoval :-o. Rozhodně to bylo prudce originální, a pohled na cca stovku týmů které stojí a sedí po celém okolí a koukají na reklamy, stál za to. Stejně tak stálo za to, když pak během cca 15 vteřin probliklo na displeji cca 15 indicií, a my poznali tak 2 z nich :).
Technická poznámka: myslím si že mimobrněnské týmy tu byly velice znevýhodněné, a asi to vůči nim nebylo fér.
Po chvíli začalo být vidět že všechny body spadají do okolí středu města a Černých polí, a po zakreslení na mapu nám vyšel krásný půlměsíc :).
Divná věc: jak určit střed kruhu víme, dokonce nám i z několika průsečíků vyšel stejně, ale když jsme si chtěli ověřit výsledek zapíchnutím kružítka a obkreslením kružnice, tak jsme se míjeli snad o kilometr. Asi nějaká místní geomatematická anomálie na místním parkovišti :-o. Každopádně střed vypadal logicky (park), a tak jsme se přeplněnou 9-kou vydali k němu. V tramvaji to bylo úžasné -- řidič po dvou zastávkách dokonce pochopil že nemá vůbec smysl otevírat zadní dveře, a tak z nich konečně přestali vypadávat tmáři :)
.
(technická poznámka: tady skutečně nešlo dodržet pravidlo "po příchodu na stanoviště vemte šifru a běžte o 2 bloky dál")
Procházka s Bobíkem
... by nás nestála tolik času, kdybychom se nechtěli vydat zkratkou na základě názoru nejmenované členky týmu (jinak též lingvistky) že "to je dětské hřiště u Dětské nemocnice, to znám". Ale aspoň nás procházka zahřála. Po 20 minutách jsme tedy byli zpět u parku, a začínali znovu. Musím říct, že čtyřlístek byl fakt krásně nakreslený, a dočista mě překvapilo že některé obrázky nebyly stylizované, ale zachycovaly okolí naprosto přesně (ti dva pánové na fasádě byli super!). Z týmu u pískoviště se vyklubali orgové, a my vzápětí zjistili že konečně došlo na discmana.
Hi-fi poslech ze sluchátek v klimatizovaném industriálním prostředí s výhledem na řeku (čti: "za rohem u fabriky, pěkná kosa") nás šokoval -- nejdřív něco německy, pak brusič se šmirglpapírem, po něm kus symfonie, za ním šachový turnaj??? Hmm, ten turnaj, ÚV KSSS, rozdělení ČSFR, to by mohly být letopočty. Za chvíli nám to bylo jasné i bez nápovědy (tu jsme se marně snažili předtím aplikovat na tic-tacy :-)), ale co tam proboha dělá ten brusič?
Cestou do základního tábora (přece jen, čeká tam na nás přítel Google a hlavně reproduktory) nás nic zvláštního nepotkalo, jen nás trochu překvapil tým luštící šifru v blízké herně 7. cenové skupiny -- doufáme že jsou živí a zdraví, a neskončili někde v řece :-).
Hromadný poslech CD, hledání významu, a postupné získávání letopočtů, to byl super zážitek. Já jsem se nechtěně pokusil zmást Jirku tvrzením že "ta trojka URČITĚ není z Pána prstenů, to bych poznal!", ale pak jsme to naštěstí zkusili přes hledání textu písně, a Glum byl jasnej. Asi mi pak začal trochu měknout mozek, protože když u stopy se zvuky výkřiků někdo prohlásil že "to jsou přece dvě věže", naprosto vážně jsem se snažil oponovat že orgové by přece do jedné šifry nedaly 2 úryvky z Pána prstenů, a navíc že ten zvuk bojové scény přece nemusí být jednoznačně z LOTR: TTT :-o.
Ani se všemi letopočty to nebylo tak jednoduché -- že je abeceda ve skutečnosti pozpátku, si všimla až naše lingvistka, a jen bylo trochu divné že by cílem měl být "podzimní datel". Naštěstí se slovníkem TMOU to už tak divné nebylo.
Konec, balíme všechny věci, přesunujeme se na hlavní nádraží abychom stihli rozjezd, a v IBC se už zřejmě během letošního TMOU neukážeme.
Datel
Autobusem 94 kupodivu nejede tolik lidí jak jsme čekali. Buď to znamená že jsme totálně pozadu, nebo naopak ještě hodně týmů luští CD. Uvidíme. Jedeme k datlovi. Hadovitě se kroutící průvod účastníků přes lávku nad seřazovacím nádražím vypadal dost dobře, vláčky taky. Na Pendolíno jsme ale štěstí neměli. Se zadáním jsme si sedli pod jednu z volných lamp (bylo krásné pozorovat jak jsou týmy pravidelně rozmístěné), a začali překreslovat zadání na průsvitné fólie. Že jde o sudoku, to nás napadlo až po 3/4 hodiny. Pak už to měla Jana vyluštěné dřív než jsme stihli zadat čísla do počítače (!).
Cestu k Morii jsme zvládli bez problémů, jen s drobným zpestřením cesty v podobě hajzla řidiče noční linky, který nám NEZASTAVIL na zastávce, přesto že jsme na něj dokonce i mávali. Svině svinutá.
Kostičky
U Morie bylo krásně bílo, a zzzzziimmma. Někoho napadlo setřepat kostičky. Já jsem oponoval, že by to bylo primitivní, a šifra že se určitě skrývá v těch mezerách, které vzniknou po seskupení tvarů k sobě. Začali jsme překreslovat skupiny kostiček jako při tetrisu, a mrznout. Po půl hodině bezvýchodného luštění jsme konečně setřepali kostičky :(.
Konečně jsme se zase začali hýbat, a pěší turistika nás příjemně rozehřála. Jen ta bílá cesta ve světle čelovky mě děsně uspávala. Náš plán byl dojít na rozcestí, pak to střihnout po žluté doprava k památníku (cca 700 metrů), a od něj po vrstevnici ("co krok, to vrstevnice") do kopce. Cesta okolo kopce byla lemována zachumlanými lidmi ve spacácích, a já jim trochu záviděl :). Naštěstí zbytek týmu nebyl tak demoralizovaný (nebo se přetvařovali, potvory), a tak jsme nejprve zjistili že 700 metrů už muselo uběhnout aspoň 3x a památník jsme neviděli, a vzápětí samozřejmě následoval výšlap do neznámého kopce, který mohl a nemusel být kýženou kótou.
Na ten správný kopec naštěstí vedla asi 200 metrů dlouhá "hřebenovka", což nás správně motivovalo k rychlému přesunu.
Sestup do údolí a opětovný výšlap by asi nebyl to pravé ořechové ...
Kóta 335.9
K tomuhle stanovišti není moc co dodat. Než jsme si stihli vybalit věci, byla šifra vyluštěná. Těšili jsme se na východ slunce, ale mraky nechtěly spolupracovat :(. Ale i tak to bylo fajn -- věděli jsme, že jsme PROŠLI TMOU (doslova)! Pak nás čekala zpočátku pohodlná procházka po cestě okolo hájovny dolů do Bílovic, a o nějakou chvíli později pro změnu nekonečné stoupání do lesa nad Bílovicemi. Byl jsem rád že to tu dobře znám, jinak bych z toho monotónního kopce asi zblbnul -- takhle jsem aspoň věděl že jednou skončí, a že si na palouku odpočineme.
U Luže
Tady jsme už zůstali jen čtyři, poněvadž Kamila na palouku začala stopovat auta, vymlouvaje se na nějaké manželské povinnosti (nebo společenské? :-)), na školu, na vaření pro celou rodinu, a tak podobně. Měla štěstí -- opravdu jí zastavilo nějaké expediční vozidlo, a posádka ji svezla až dolů k nádraží.
Zapsali jsme se u orgů do vrcholové knihy, radostně zajuchali při zjištění že jsme zatím 95. (na to že šlo o naši první šifrovací hru, jsme ze sebe měli radost), a vydali se jednak spát (1/2 týmu) a jednak (druhá 1/2 týmu) běhat po okolí s orientační mapou v ruce.
Po půl hodince zdravého spánku na čerstvém vzduchu a mokrém listí se i povaleči rozhodli vypomoct s hledáním indicií, a díky tomu jsme se cca v 10 hodin znovu sešli na palouku se spoustou tabulek a písmenek. "Sčítej ve 3D" a "Černá je minus" -- to je přece jasné. Tak honem, posčítáme všech milión písmenek, a co nám vychází? Most, roh obory. Huh, tady je obora? A vida ji, mršku, schovává se asi o kilometr vedle. A na mapě je i most! Super, s takovou zvládneme ještě dvě šifry!
... leč nepředbíhejme ...
Těch zatracených obor bylo v lese asi deset, každá z nich měla určitě alespoň 5 rohů, a v každém z nich se vyskytovalo něco, co se při troše dobré vůle dalo nazvat "mostem" (skruž s udusanou hlínou, atd.) pod kterým protéká potůček. Akorát že u prvního mostu nebylo nic, a u druhého taky ne. Tak jdeme dál. Furt dolů. Už jsme strašně moc dole, a pořád nemáme šifru. Neměli bychom se vrátit? DO TOHO KRPÁLU??? Nikdy. Jdem dál. V nejhorším dojdeme až k řece ...
Vidíme dole pod svahem cestu, a na ní další tým. Traverzujeme dolů, a zkoušíme jít po pohodlné cestě (jak já ji budu ještě proklínat!) zpátky směrem nahoru, třeba najdeme ten další most. Jsme totiž opět vedle obory :-))).
Za deset minut už sedíme vedle cesty, a luštíme šifru s krávou. Ta písmenka vůbec nedávají smysl, a vůbec ... mě se chce tak spáááááát ...
Podřimuju, a slyším jak si ostatní povídají něco o zdvojených hláskách, a pak si nevím proč dávají přiblblé hádanky ve stylu "má to rohy a vemeno, co to je?" Ani nevím, proč se tak radují z odpovědi "kráva".
Matně zaslechuté slovo "dekódovat" mě probouzí, a konečně zjišťuji že ta kráva vyšla jako výsledek šifry. Ale není to celé, jen to jen dešifrovací klíč. Co s ním? Přičitání k prvním písmenkům nedává smysl, pořád z toho lezou nesmysly. Zkoušíme další varianty posunu textu, ale pořád nic. "Dekóduj" -- nemá se to odečítat? Bohužel už nikdo z nás nedokáže pořádně přemýšlet, a tak Janin závěrečný pokus o odečítání písmenek končí nezdarem, protože místo varianty "modulo 26" zkouší brát výsledky v absolutní hodnotě.
Je 12:05, a tak pro nás hra končí, ale my se nevzdáváme, my si zazpíváme :).
No dobře, kecám. Nezpíváme si, protože se těšíme na autobus, a depresivně-fádní cesta lemovaná zarostlým křovím, jiným křovím, a pak pro změnu uschlým křovím, v nás neevokuje zrovna chuť tancovat :). O půl hodiny později dávám veřejně najevo svůj podiv nad tím, jak si někdo může postavit domek poblíž takového hnusného lesa vedle nechutného potoka s odporným křovím, zařazuji si Útěchov na seznam nejpitomějších vesnic které jsem navštívil :-))).
Takže za rok znovu, s takovýmhle super týmem to přece musíme dotáhnout dál než na desátou šifru!
Letos jsme na TMOU byli poprvé, a tak mám ze spousty věcí strašně dobrý dojem, protože všechno bylo nové a neokoukané. Perfektní byla první šifra (abeceda), pak displej, a CDčko se nám taky moc líbilo. U Myšpulínovy šifry jsme nevěřili že by to mohlo být tak triviální -- škoda. Podzimní datel, alias "Sudoku", byl taky krásně vymyšlený. Méně nás potěšily šifry jednoduché, ale o to zrádnější. Hledali jsme v nich pokaždé něco komplikovaného, protože jsme si pokaždé říkali "jsme na TMOU, to bude něco děsně promakanýho". No, nebylo :).
BTW: Tvůrce slovníku TMOU by možná pobavilo, že se u nás doma zabydlel nový termín -- "nakrmit datla" (neboli "vyhodit flašky do kontejneru") :-)
--
Pošuk "misch"
Začátek byl originální, vůbec jsme nevěděli jaké plány s námi organizátoři mají, a doufali jsme že nebudeme odtransportování na 3 opačné konce Brna :). Za chvíli se všechno objasnilo, a my byli rádi že jsme si zvolili ideální název týmu -- slovo "PO-ŠU-CI" se skandovalo fakt dobře. Ale stejně, hledání nám určitě zabralo přes půl hodiny. Dostali jsme do ruky šifru, a odjeli do základního tábora.
Abeceda
Móóóc pěkně vymyšlená šifra, originální (dvojhlásky a prefixová diakritika se mi obzvlášť líbily). Ale hledání všech "xxx" nám nějakou chvíli přece jen trvalo. Pak už to šlo ráz na ráz, a s křemílkem v hlavě si šla část týmu pro zadání druhé šifry.
Konečně jsme začali mít pocit, že na TMOU nejsme zbytečně.
Tic-tac
Slovník měl pravdu, byl to opruz na 6. Ochutnání nás sice napadlo, ale pak jsme došli k (chybnému) názoru, že:
a) různých příchutí u bílých tic-taců se tolik nedělá
b) byla by blbost sníst si potenciální základ pro dešifrování
c) ty tic-tacy určitě symbolizují hodiny (co jiného dělá "tik-tak", že?), a když je jich 55, tak to bude "za pět minut dvanáct", a to je určitě strašně důležité
Takže jsme vymýšleli překombinované a ještě překombinovanější konstrukce jak z počátečních 2x6 obarvených tic-taců doluštit těch zbývacících 43, a tím nám příjemně uběhly 2 hodiny nutné do získání nápovědy. Morseovka byla snadná, a kde je "dor úzká" jsme věděli i bez slovníku, takže hurá na zmíněnou křižovatku.
Cestou jsme přemýšleli, co tam asi bude za displej, a jestli bude šifra na něm, nebo v popelnici vedle :-).
Displej
nás šokoval :-o. Rozhodně to bylo prudce originální, a pohled na cca stovku týmů které stojí a sedí po celém okolí a koukají na reklamy, stál za to. Stejně tak stálo za to, když pak během cca 15 vteřin probliklo na displeji cca 15 indicií, a my poznali tak 2 z nich :).
Technická poznámka: myslím si že mimobrněnské týmy tu byly velice znevýhodněné, a asi to vůči nim nebylo fér.
Po chvíli začalo být vidět že všechny body spadají do okolí středu města a Černých polí, a po zakreslení na mapu nám vyšel krásný půlměsíc :).
Divná věc: jak určit střed kruhu víme, dokonce nám i z několika průsečíků vyšel stejně, ale když jsme si chtěli ověřit výsledek zapíchnutím kružítka a obkreslením kružnice, tak jsme se míjeli snad o kilometr. Asi nějaká místní geomatematická anomálie na místním parkovišti :-o. Každopádně střed vypadal logicky (park), a tak jsme se přeplněnou 9-kou vydali k němu. V tramvaji to bylo úžasné -- řidič po dvou zastávkách dokonce pochopil že nemá vůbec smysl otevírat zadní dveře, a tak z nich konečně přestali vypadávat tmáři :)
.
(technická poznámka: tady skutečně nešlo dodržet pravidlo "po příchodu na stanoviště vemte šifru a běžte o 2 bloky dál")
Procházka s Bobíkem
... by nás nestála tolik času, kdybychom se nechtěli vydat zkratkou na základě názoru nejmenované členky týmu (jinak též lingvistky) že "to je dětské hřiště u Dětské nemocnice, to znám". Ale aspoň nás procházka zahřála. Po 20 minutách jsme tedy byli zpět u parku, a začínali znovu. Musím říct, že čtyřlístek byl fakt krásně nakreslený, a dočista mě překvapilo že některé obrázky nebyly stylizované, ale zachycovaly okolí naprosto přesně (ti dva pánové na fasádě byli super!). Z týmu u pískoviště se vyklubali orgové, a my vzápětí zjistili že konečně došlo na discmana.
Hi-fi poslech ze sluchátek v klimatizovaném industriálním prostředí s výhledem na řeku (čti: "za rohem u fabriky, pěkná kosa") nás šokoval -- nejdřív něco německy, pak brusič se šmirglpapírem, po něm kus symfonie, za ním šachový turnaj??? Hmm, ten turnaj, ÚV KSSS, rozdělení ČSFR, to by mohly být letopočty. Za chvíli nám to bylo jasné i bez nápovědy (tu jsme se marně snažili předtím aplikovat na tic-tacy :-)), ale co tam proboha dělá ten brusič?
Cestou do základního tábora (přece jen, čeká tam na nás přítel Google a hlavně reproduktory) nás nic zvláštního nepotkalo, jen nás trochu překvapil tým luštící šifru v blízké herně 7. cenové skupiny -- doufáme že jsou živí a zdraví, a neskončili někde v řece :-).
Hromadný poslech CD, hledání významu, a postupné získávání letopočtů, to byl super zážitek. Já jsem se nechtěně pokusil zmást Jirku tvrzením že "ta trojka URČITĚ není z Pána prstenů, to bych poznal!", ale pak jsme to naštěstí zkusili přes hledání textu písně, a Glum byl jasnej. Asi mi pak začal trochu měknout mozek, protože když u stopy se zvuky výkřiků někdo prohlásil že "to jsou přece dvě věže", naprosto vážně jsem se snažil oponovat že orgové by přece do jedné šifry nedaly 2 úryvky z Pána prstenů, a navíc že ten zvuk bojové scény přece nemusí být jednoznačně z LOTR: TTT :-o.
Ani se všemi letopočty to nebylo tak jednoduché -- že je abeceda ve skutečnosti pozpátku, si všimla až naše lingvistka, a jen bylo trochu divné že by cílem měl být "podzimní datel". Naštěstí se slovníkem TMOU to už tak divné nebylo.
Konec, balíme všechny věci, přesunujeme se na hlavní nádraží abychom stihli rozjezd, a v IBC se už zřejmě během letošního TMOU neukážeme.
Datel
Autobusem 94 kupodivu nejede tolik lidí jak jsme čekali. Buď to znamená že jsme totálně pozadu, nebo naopak ještě hodně týmů luští CD. Uvidíme. Jedeme k datlovi. Hadovitě se kroutící průvod účastníků přes lávku nad seřazovacím nádražím vypadal dost dobře, vláčky taky. Na Pendolíno jsme ale štěstí neměli. Se zadáním jsme si sedli pod jednu z volných lamp (bylo krásné pozorovat jak jsou týmy pravidelně rozmístěné), a začali překreslovat zadání na průsvitné fólie. Že jde o sudoku, to nás napadlo až po 3/4 hodiny. Pak už to měla Jana vyluštěné dřív než jsme stihli zadat čísla do počítače (!).
Cestu k Morii jsme zvládli bez problémů, jen s drobným zpestřením cesty v podobě hajzla řidiče noční linky, který nám NEZASTAVIL na zastávce, přesto že jsme na něj dokonce i mávali. Svině svinutá.
Kostičky
U Morie bylo krásně bílo, a zzzzziimmma. Někoho napadlo setřepat kostičky. Já jsem oponoval, že by to bylo primitivní, a šifra že se určitě skrývá v těch mezerách, které vzniknou po seskupení tvarů k sobě. Začali jsme překreslovat skupiny kostiček jako při tetrisu, a mrznout. Po půl hodině bezvýchodného luštění jsme konečně setřepali kostičky :(.
Konečně jsme se zase začali hýbat, a pěší turistika nás příjemně rozehřála. Jen ta bílá cesta ve světle čelovky mě děsně uspávala. Náš plán byl dojít na rozcestí, pak to střihnout po žluté doprava k památníku (cca 700 metrů), a od něj po vrstevnici ("co krok, to vrstevnice") do kopce. Cesta okolo kopce byla lemována zachumlanými lidmi ve spacácích, a já jim trochu záviděl :). Naštěstí zbytek týmu nebyl tak demoralizovaný (nebo se přetvařovali, potvory), a tak jsme nejprve zjistili že 700 metrů už muselo uběhnout aspoň 3x a památník jsme neviděli, a vzápětí samozřejmě následoval výšlap do neznámého kopce, který mohl a nemusel být kýženou kótou.
Na ten správný kopec naštěstí vedla asi 200 metrů dlouhá "hřebenovka", což nás správně motivovalo k rychlému přesunu.
Sestup do údolí a opětovný výšlap by asi nebyl to pravé ořechové ...
Kóta 335.9
K tomuhle stanovišti není moc co dodat. Než jsme si stihli vybalit věci, byla šifra vyluštěná. Těšili jsme se na východ slunce, ale mraky nechtěly spolupracovat :(. Ale i tak to bylo fajn -- věděli jsme, že jsme PROŠLI TMOU (doslova)! Pak nás čekala zpočátku pohodlná procházka po cestě okolo hájovny dolů do Bílovic, a o nějakou chvíli později pro změnu nekonečné stoupání do lesa nad Bílovicemi. Byl jsem rád že to tu dobře znám, jinak bych z toho monotónního kopce asi zblbnul -- takhle jsem aspoň věděl že jednou skončí, a že si na palouku odpočineme.
U Luže
Tady jsme už zůstali jen čtyři, poněvadž Kamila na palouku začala stopovat auta, vymlouvaje se na nějaké manželské povinnosti (nebo společenské? :-)), na školu, na vaření pro celou rodinu, a tak podobně. Měla štěstí -- opravdu jí zastavilo nějaké expediční vozidlo, a posádka ji svezla až dolů k nádraží.
Zapsali jsme se u orgů do vrcholové knihy, radostně zajuchali při zjištění že jsme zatím 95. (na to že šlo o naši první šifrovací hru, jsme ze sebe měli radost), a vydali se jednak spát (1/2 týmu) a jednak (druhá 1/2 týmu) běhat po okolí s orientační mapou v ruce.
Po půl hodince zdravého spánku na čerstvém vzduchu a mokrém listí se i povaleči rozhodli vypomoct s hledáním indicií, a díky tomu jsme se cca v 10 hodin znovu sešli na palouku se spoustou tabulek a písmenek. "Sčítej ve 3D" a "Černá je minus" -- to je přece jasné. Tak honem, posčítáme všech milión písmenek, a co nám vychází? Most, roh obory. Huh, tady je obora? A vida ji, mršku, schovává se asi o kilometr vedle. A na mapě je i most! Super, s takovou zvládneme ještě dvě šifry!
... leč nepředbíhejme ...
Těch zatracených obor bylo v lese asi deset, každá z nich měla určitě alespoň 5 rohů, a v každém z nich se vyskytovalo něco, co se při troše dobré vůle dalo nazvat "mostem" (skruž s udusanou hlínou, atd.) pod kterým protéká potůček. Akorát že u prvního mostu nebylo nic, a u druhého taky ne. Tak jdeme dál. Furt dolů. Už jsme strašně moc dole, a pořád nemáme šifru. Neměli bychom se vrátit? DO TOHO KRPÁLU??? Nikdy. Jdem dál. V nejhorším dojdeme až k řece ...
Vidíme dole pod svahem cestu, a na ní další tým. Traverzujeme dolů, a zkoušíme jít po pohodlné cestě (jak já ji budu ještě proklínat!) zpátky směrem nahoru, třeba najdeme ten další most. Jsme totiž opět vedle obory :-))).
Za deset minut už sedíme vedle cesty, a luštíme šifru s krávou. Ta písmenka vůbec nedávají smysl, a vůbec ... mě se chce tak spáááááát ...
Podřimuju, a slyším jak si ostatní povídají něco o zdvojených hláskách, a pak si nevím proč dávají přiblblé hádanky ve stylu "má to rohy a vemeno, co to je?" Ani nevím, proč se tak radují z odpovědi "kráva".
Matně zaslechuté slovo "dekódovat" mě probouzí, a konečně zjišťuji že ta kráva vyšla jako výsledek šifry. Ale není to celé, jen to jen dešifrovací klíč. Co s ním? Přičitání k prvním písmenkům nedává smysl, pořád z toho lezou nesmysly. Zkoušíme další varianty posunu textu, ale pořád nic. "Dekóduj" -- nemá se to odečítat? Bohužel už nikdo z nás nedokáže pořádně přemýšlet, a tak Janin závěrečný pokus o odečítání písmenek končí nezdarem, protože místo varianty "modulo 26" zkouší brát výsledky v absolutní hodnotě.
Je 12:05, a tak pro nás hra končí, ale my se nevzdáváme, my si zazpíváme :).
No dobře, kecám. Nezpíváme si, protože se těšíme na autobus, a depresivně-fádní cesta lemovaná zarostlým křovím, jiným křovím, a pak pro změnu uschlým křovím, v nás neevokuje zrovna chuť tancovat :). O půl hodiny později dávám veřejně najevo svůj podiv nad tím, jak si někdo může postavit domek poblíž takového hnusného lesa vedle nechutného potoka s odporným křovím, zařazuji si Útěchov na seznam nejpitomějších vesnic které jsem navštívil :-))).
Takže za rok znovu, s takovýmhle super týmem to přece musíme dotáhnout dál než na desátou šifru!
Letos jsme na TMOU byli poprvé, a tak mám ze spousty věcí strašně dobrý dojem, protože všechno bylo nové a neokoukané. Perfektní byla první šifra (abeceda), pak displej, a CDčko se nám taky moc líbilo. U Myšpulínovy šifry jsme nevěřili že by to mohlo být tak triviální -- škoda. Podzimní datel, alias "Sudoku", byl taky krásně vymyšlený. Méně nás potěšily šifry jednoduché, ale o to zrádnější. Hledali jsme v nich pokaždé něco komplikovaného, protože jsme si pokaždé říkali "jsme na TMOU, to bude něco děsně promakanýho". No, nebylo :).
BTW: Tvůrce slovníku TMOU by možná pobavilo, že se u nás doma zabydlel nový termín -- "nakrmit datla" (neboli "vyhodit flašky do kontejneru") :-)
--
Pošuk "misch"
Zpět na zápisky