Zážitky a reakce týmů
Tým "Defekt" napsal:
Se složením týmu jsme měli letos jako obvykle trochu problémy, Athaj odchází k orgům a jeho drahá polovička do jakéhosi jiného týmu, naštěstí Milan, Pavla a Viktor s účastí počítáme. Athaj se na FI setkává se Strejdou, který se po letech chce zúčastnit, ale Hance se letos do tmy a zimy nechce. Jako pátého jsem zlákal světoběžníka Honzu momentálně dlícího ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Letos si jako obvykle neklademe žádné velké cíle, stačí nám porazit Fimany a jim podobné týmy.
Scházíme se u Viktora ve firmě, já se sestrou přicházíme v 18:15, Honza až o půl a začínáme s malým zpožděním a Strejdou na Skypu doma. S drobnými zádrhely na druhé úrovni ji řešíme celkem v pohodě a tak si ještě v hospůdce dopřáváme dvě točené.
O půl páté se setkáváme pouze já, Pavla a Viktor; Honza je ještě doma a Strejda na fakultě. Strejda nemá mobil a tak se jej snažíme vyhlížet na cestě od plaveckého bazénu a zdravíme se se známými týmy (Fimani--, Feny, Jan4a59ek a mnohé jiné), které postupně přicházejí. Před úvodem přichází i Strejda s Honzou, dělíme tým na tři části a odcházíme ve svých skupinkách do různých částí planiny a pak se vydáváme se zavázanýma očima hledat. S Honzou a Viktorem jsme se dovolali, ale poslední skupina jej nebrala (měli to zakázané), tak jsme se hledali jen tak nazdařbůh, ale docela rychle jsme se potkali (máme silné hlasy, dohromady skoro jak Manec).
Tato část se orgům příliš nepovedla – není ideální si ještě před hrou zničit hlasivky, roztrhat oblečení či podvrknout kotník. Ale na druhou stranu se týmy od sebe trochu oddělily (byť náhodně).
Velmi pěkná šifra, hlavně pro Brňáky (těch je ovšem většina). Tramvají jedeme do města, odhadujeme některá pomocná slova (Lampadis, zastavil, Skácel, Karbonáři) a místo k Internetu jdeme do hospůdky na růžek (Corner). Odhalujeme, jak se zapisují samohlásky a háčky a čárky a za dvacet minut je hotovo. Ještě se zdravíme jakousi dívčinou, která tu bude někde poblíž hlídat zprávu.
Opruz na šest. Na Panenskou přicházíme jako druzí po Fimanech, dostáváme trubičkou plnou Tic-taců a papírek s náznakem řešení. Je jasné, co máme dělat – podle chutí ve dvou kaloriích máme naleznout morseovku. Sedáme si do kavárny Domu pánů z Lipé a snažíme se rozpoznat tic-tacy podle chuti: tuti-fruti, modré a zelené (jež nám ovšem chuťově splývají). Celé naše neúspěšné snažení filmuje štáb televize Prima, po hodině to vzdávají a alespoň zpovídají naši televizní hvězdu Strejdu, co že to vlastně děláme. Po dvou hodinách zoufalství se přesouváme zpět pro nápovědu – řešení (kde se potkáváme s Fimany).
Opět něco pro Brňáky a zvláště pro Jarošáky, ostatní týmy s této šifry asi žádnou radost mít nebudou. Snažím se do foťáku celou sekvenci natočit, ale musím měnit baterie a než se mi to povede, je již většina míst identifikována. Nanášíme je do mapy a vychází nám kruh a v jeho středu nám povědomý parčík, který jsme před lety na Tmou důkladně prohledali. Sice nám řešení šifry střed kruhu přijde moc jednoduché, ale vydáváme se tam.
Velice pěkné a efektní, leč příliš jednoduché. Strejda po pěti minutách prohlašuje, že ví, kde se pískoviště nachází a tak se tam vydáváme a komiks používáme jen pro kontrolu. Za chvíli není co řešit.
Dostáváme CD s 13 skladbami, zasouváme jej Honzovi do notebooku a oceňujeme výhodu poslechu úryvků nahlas. Polovinu letopočtů známe, ostatní upřesňujeme s přítelem na telefonu Brďou a po čtyřiceti minutách odjíždíme směrem Maloměřice. (Před jedenáctou jsme byli v šalině jen tři týmy, ovšem v noci byly, dle tvrzení kamaráda, všechny rozjezdy narvané k prasknutí). Na podzimní nacházíme šachovnici, po chvíli identifikujeme Sudoku a za dvacet minut nemáme co řešit. Manec se dozvídá, co je to datel a že Slovník Tmou není pro srandu králíkům.
Do brány Morie se vydáváme oklikou přes Obřany, jít kolem kolejí jsme měkcí. Telefonuji Athajovi, kde se zrovna nacházíme a co se děje a než skončíme, ostatní mají šifru vyřešenou a pokračujeme na kótu nad Bílovice. Pokračujeme k Těsnohlídkovu památníku a odtud nahoru do kopce ke kótě. Podle stop jsme celkem v čele pelotonu, je to dobré.
Honza prohlašuje, že je to jasné, horní zuby jsou A, dolní pak Z a ostatní písmena mezi nimi. Fakt je to tak jednoduché, nejsložitější na celé šifře je nakreslit si vodorovné čáry. Další zpráva je naproti na rozcestí u Luže, takže prudce z kopce, a zase nahoru do protějšího. Je zima jak sviňa, ale v kopcích to až tak nevadí.
Jsme pátí, kromě Prahor nejsou ostatní až tak daleko… Toto je určitě Athajův nápad, je to zajímavé, i když ve dvě ráno to není to pravé ořechové. Rozdělujeme si každý dvě stanoviště a vyrážíme se je hledat. Jde to celkem snadno, po půlhodině už máme všechny části zprávy pohromadě. (Příště si vezmu baterku, která svítí víc, než měsíc v úplňku). Způsob řešení je celkem jasný, ale sečíst deset čísel je v tuto denní dobu trochu problém, asi na třetí pokus se nám to daří a získáváme smysluplný text.
Cestou nás předcházejí Fimani, divíme se, že došli až tak daleko a už nejsou doma :-). My zahýbáme na cestu skrz oborou do jejího dolního rohu. Jak se však ukazuje, nebyl to správný roh a tak nám asi hodinu trvá, než o kilometr dál nacházíme správný. Na posledním řádku textu z přeházených písmen čteme „Heslo zní kráva“, postupně zbytek textu a následně posouváme nejdřív dopředu a pak dozadu zbývající písmena. Jdeme do Útěchova.
Chvíli zkoušíme mezi písmenky jen tak procházet, pak nás napadá je posunovat po ploše. Pečlivě dořešíme posouvání až do konce a kromě zprávy nám vychází značka přístřešku a tak tam jdeme.
Třetí pěkná šifra po sobě. Tato partie piškvorek je opravdu divoká, kromě toho jsou v textu tak velké mezery, že musí být způsobené něčím jiným, než neschopností Wordu či orgů. Tak máme tabulku 12 x 12 a po chvíli jdeme na další kótu (a ještě se kus vezeme autobusem).
Konečná. Docela rychle haluzíme, že další zpráva by mohla být kousek za Panskou Líchou (to je ta hlava koně na mapě), kam jsme došli po „cestě“ ze značek, ke skupině budov co při dostatečně velké fantazii vypadá jako cosi co odlétá. Jedeme tam busem a ihned zjišťujeme, že jsme asi špatně. Po další hodině neúspěšných pokusů o řešení se přesouváme do Soběšic do hospody, na čaj/kofolu/pivo a polívku a dalších marných pokusech odjíždíme ve dvanáct do Řečkovic na vyhlášení výsledků.
Dozvídáme se řešení třináctky – řešení šifry bylo moc o náhodě, škoda příští rok budeme lepší. Suverénní Prahory ji také nedaly, stejně jako většina ostatních týmů, v limitu do cíle dorazil jediný tým Albert Stallone bez Ivoše Cicvárka.
Tmou se nám letos velice líbilo až na některé drobnosti:
Na závěr díky orgům za úžasnou akci. I těch 5 cm sněhu bylo akorát.
Milan
Letos si jako obvykle neklademe žádné velké cíle, stačí nám porazit Fimany a jim podobné týmy.
Kvalifikace
Scházíme se u Viktora ve firmě, já se sestrou přicházíme v 18:15, Honza až o půl a začínáme s malým zpožděním a Strejdou na Skypu doma. S drobnými zádrhely na druhé úrovni ji řešíme celkem v pohodě a tak si ještě v hospůdce dopřáváme dvě točené.
Start na Planýrce
O půl páté se setkáváme pouze já, Pavla a Viktor; Honza je ještě doma a Strejda na fakultě. Strejda nemá mobil a tak se jej snažíme vyhlížet na cestě od plaveckého bazénu a zdravíme se se známými týmy (Fimani--, Feny, Jan4a59ek a mnohé jiné), které postupně přicházejí. Před úvodem přichází i Strejda s Honzou, dělíme tým na tři části a odcházíme ve svých skupinkách do různých částí planiny a pak se vydáváme se zavázanýma očima hledat. S Honzou a Viktorem jsme se dovolali, ale poslední skupina jej nebrala (měli to zakázané), tak jsme se hledali jen tak nazdařbůh, ale docela rychle jsme se potkali (máme silné hlasy, dohromady skoro jak Manec).
Tato část se orgům příliš nepovedla – není ideální si ještě před hrou zničit hlasivky, roztrhat oblečení či podvrknout kotník. Ale na druhou stranu se týmy od sebe trochu oddělily (byť náhodně).
Cyrilice
Velmi pěkná šifra, hlavně pro Brňáky (těch je ovšem většina). Tramvají jedeme do města, odhadujeme některá pomocná slova (Lampadis, zastavil, Skácel, Karbonáři) a místo k Internetu jdeme do hospůdky na růžek (Corner). Odhalujeme, jak se zapisují samohlásky a háčky a čárky a za dvacet minut je hotovo. Ještě se zdravíme jakousi dívčinou, která tu bude někde poblíž hlídat zprávu.
Tic-tac
Opruz na šest. Na Panenskou přicházíme jako druzí po Fimanech, dostáváme trubičkou plnou Tic-taců a papírek s náznakem řešení. Je jasné, co máme dělat – podle chutí ve dvou kaloriích máme naleznout morseovku. Sedáme si do kavárny Domu pánů z Lipé a snažíme se rozpoznat tic-tacy podle chuti: tuti-fruti, modré a zelené (jež nám ovšem chuťově splývají). Celé naše neúspěšné snažení filmuje štáb televize Prima, po hodině to vzdávají a alespoň zpovídají naši televizní hvězdu Strejdu, co že to vlastně děláme. Po dvou hodinách zoufalství se přesouváme zpět pro nápovědu – řešení (kde se potkáváme s Fimany).
Světelná reklama
Opět něco pro Brňáky a zvláště pro Jarošáky, ostatní týmy s této šifry asi žádnou radost mít nebudou. Snažím se do foťáku celou sekvenci natočit, ale musím měnit baterie a než se mi to povede, je již většina míst identifikována. Nanášíme je do mapy a vychází nám kruh a v jeho středu nám povědomý parčík, který jsme před lety na Tmou důkladně prohledali. Sice nám řešení šifry střed kruhu přijde moc jednoduché, ale vydáváme se tam.
Čtyřlístek
Velice pěkné a efektní, leč příliš jednoduché. Strejda po pěti minutách prohlašuje, že ví, kde se pískoviště nachází a tak se tam vydáváme a komiks používáme jen pro kontrolu. Za chvíli není co řešit.
CD
Dostáváme CD s 13 skladbami, zasouváme jej Honzovi do notebooku a oceňujeme výhodu poslechu úryvků nahlas. Polovinu letopočtů známe, ostatní upřesňujeme s přítelem na telefonu Brďou a po čtyřiceti minutách odjíždíme směrem Maloměřice. (Před jedenáctou jsme byli v šalině jen tři týmy, ovšem v noci byly, dle tvrzení kamaráda, všechny rozjezdy narvané k prasknutí). Na podzimní nacházíme šachovnici, po chvíli identifikujeme Sudoku a za dvacet minut nemáme co řešit. Manec se dozvídá, co je to datel a že Slovník Tmou není pro srandu králíkům.
Gravitace
Do brány Morie se vydáváme oklikou přes Obřany, jít kolem kolejí jsme měkcí. Telefonuji Athajovi, kde se zrovna nacházíme a co se děje a než skončíme, ostatní mají šifru vyřešenou a pokračujeme na kótu nad Bílovice. Pokračujeme k Těsnohlídkovu památníku a odtud nahoru do kopce ke kótě. Podle stop jsme celkem v čele pelotonu, je to dobré.
Kardiogram
Honza prohlašuje, že je to jasné, horní zuby jsou A, dolní pak Z a ostatní písmena mezi nimi. Fakt je to tak jednoduché, nejsložitější na celé šifře je nakreslit si vodorovné čáry. Další zpráva je naproti na rozcestí u Luže, takže prudce z kopce, a zase nahoru do protějšího. Je zima jak sviňa, ale v kopcích to až tak nevadí.
Orienťák
Jsme pátí, kromě Prahor nejsou ostatní až tak daleko… Toto je určitě Athajův nápad, je to zajímavé, i když ve dvě ráno to není to pravé ořechové. Rozdělujeme si každý dvě stanoviště a vyrážíme se je hledat. Jde to celkem snadno, po půlhodině už máme všechny části zprávy pohromadě. (Příště si vezmu baterku, která svítí víc, než měsíc v úplňku). Způsob řešení je celkem jasný, ale sečíst deset čísel je v tuto denní dobu trochu problém, asi na třetí pokus se nám to daří a získáváme smysluplný text.
Roh obory
Cestou nás předcházejí Fimani, divíme se, že došli až tak daleko a už nejsou doma :-). My zahýbáme na cestu skrz oborou do jejího dolního rohu. Jak se však ukazuje, nebyl to správný roh a tak nám asi hodinu trvá, než o kilometr dál nacházíme správný. Na posledním řádku textu z přeházených písmen čteme „Heslo zní kráva“, postupně zbytek textu a následně posouváme nejdřív dopředu a pak dozadu zbývající písmena. Jdeme do Útěchova.
Skladník
Chvíli zkoušíme mezi písmenky jen tak procházet, pak nás napadá je posunovat po ploše. Pečlivě dořešíme posouvání až do konce a kromě zprávy nám vychází značka přístřešku a tak tam jdeme.
Piškvorky
Třetí pěkná šifra po sobě. Tato partie piškvorek je opravdu divoká, kromě toho jsou v textu tak velké mezery, že musí být způsobené něčím jiným, než neschopností Wordu či orgů. Tak máme tabulku 12 x 12 a po chvíli jdeme na další kótu (a ještě se kus vezeme autobusem).
Obrazy
Konečná. Docela rychle haluzíme, že další zpráva by mohla být kousek za Panskou Líchou (to je ta hlava koně na mapě), kam jsme došli po „cestě“ ze značek, ke skupině budov co při dostatečně velké fantazii vypadá jako cosi co odlétá. Jedeme tam busem a ihned zjišťujeme, že jsme asi špatně. Po další hodině neúspěšných pokusů o řešení se přesouváme do Soběšic do hospody, na čaj/kofolu/pivo a polívku a dalších marných pokusech odjíždíme ve dvanáct do Řečkovic na vyhlášení výsledků.
Závěr
Dozvídáme se řešení třináctky – řešení šifry bylo moc o náhodě, škoda příští rok budeme lepší. Suverénní Prahory ji také nedaly, stejně jako většina ostatních týmů, v limitu do cíle dorazil jediný tým Albert Stallone bez Ivoše Cicvárka.
Tmou se nám letos velice líbilo až na některé drobnosti:
- začátek na Planýrce,
- roh ohrady, kde jsme hledali (věříce mapě) na špatném místě,
- šifra třináct, kterou jsme nedali a
- Fimani ve výsledkové listině před námi
Na závěr díky orgům za úžasnou akci. I těch 5 cm sněhu bylo akorát.
Milan
Zpět na zápisky