Zážitky a reakce týmů
Tým "Třetí zuby z druhý ruky" napsal:
1. Předtmí
Jirka Vinárek nám oznamuje, že letošní Tmou opět nevyjde. Náhrada je skoro nesehnatelná, vždy se ptáme buď moc pozdě a nebo se lidem prostě nechce, nakonec prosby a sliby vyslyšel Matuš Tejiščák a tým je kompletní.
Již v době před temnem jsme si naplánovali vlajku. Základem je pěkná pirátská vlajka, kterou domalujeme. Originální návrh naleznete zde: http://3zuby.matfyz.info/vlajka.jpg . Teorie bohužel nepočítala s tím, že vlajky se dělají z nějaké plasttkaniny na které nerží fix, tempera ani primalex (který se navíc rozpíjí). Jsou tedy jen červenou fixkou vybarveny zuby.
Cesta začala jako obvykle na parkovišti za Opatovem v Praze, sraz ve 13:00.
12:45 - Můj příchod. Všude chodím pozdě ale tentokrát jsem si dal záležet...
12:53 - Volá Matúš kde jsme... Po lehkém komunikačním zmatku z mé strany a třech oběhnutích stanice metra se konečne shledáváme na opačné straně ulice Chillská a tedy finálně přes metro jdeme na druhou stranu na sraz.
13:15 - Kamil s autem zastavuje v prostředním obratišti čímž naše běhání zleva doprava zcela znehodnotí ;)
13:30 - Martin je někde v Německu, prý dojede busem. Ondra oproti tomu nebere telefon a není.
13:45 - Ondra na nás mává z projíždějícího busu příměstské dopravy a jede někam směr Brno
14:00 - Průhonice kam jsme se vydali hledat Ondru (odvoz až od domu) jsou pěkné nevelké městečko. Předseda MNV nás uvítal solí a chlebem, a my mu na oplátku dali korálky a zrcátka. NA druhou stranu, konečně jedeme.
Po cestě jsme zastavili u pumpy shell, natankovali a Ondra konečně snídá.
111km a 152km - kolona. Prů*er. Pověřujeme jiný tým (potkali jsme se s ním v 13:15 na Opatově při jejich odjezdu) aby se za nás vydával a vyzvedl nám zadání. Naštěstí toho nebylo potřeba, navigace zazmatkovala v oblasti změněné dopravní situace kol Velodromu ale stačilo jít za davem. Zahájení i registraci jsme zvládli. Super.
2. Tmou
Takže tedy shledali jsme se, dojeli do Brna a po cestě tankovali.
Zahájení
Není rozumnět, není vidět. Ale vypadá to na nějaké pobíhání s vlajkami.
Mezitím jsme se pokusili vlaju dozdobit. Dostal jsem ještě před odjezdem nápad udělat vlaku po vzoru Austrálie, s malou vloženou vlaječkou anglie. Tisknu tedy týmový název společně s obrázkem protézy a při zahájení se ho pokoušíme nalepit. Mrcha neudrží ani izolepu. Krám jeden kvalitní. Vlajka týmu 3zuby z 2ruky se tedy ustálila na následujícím tvaru:
Vlajku tvoří velká pirátská vlajka na násadě od rejžáku. Zuby a půl jednoho hnátu je fixkami zabarveno na červenou. Na tyči jsou dále hormadou izolepy přilepeny týmové insignie a to jedna z každé strany. Tyto insignie se volně třepetají a s vlajkou sdílí jen štangli.
1:
Zahájeno, vytáhneme šifrovací tabulku, nabrousíme tužky, vyleštíme brýle a připravíme se na myšlenkový box. Někdy v půce se k nám přidal i Martin. Na jeviště je blbě vidět, ale stačí to. Matrix se ukazuje býti filmem "Tenkrát na západě" (sorry Neo, spletli jsme si tě s mašinkou). Místo dcery jsme dovodili prince, kočka a princ je bota. Ta sice s kostí moc společného nemá, ale na druhou stranu to bylo jen jedno divé na dvě jasné (pes/hrad). To stačí i regulátorům v jaderné elektrárně na shodu naměřené hodnoty :D. Nápověd jsme hojně využívali, vtipná sekvence byla po ohlášení šifry H:
"A že vám chybí šifra H? Nu.. co k tomu říct.. snad jen Honeywell..."
Ha! Propiska.. a já to bral jak nevinný dar od sponzora... začal jsem tedy v našem táboře hledat propisku. "Kde je ta červená propiska" podali mi červený fix "ne, ta propiska, máte ji někdo?" další červený fix ... zde trochu přeskočím děj, nevěřil bych kolik máme červených fixů... "PROPISKU!!!" "jakou? však červených jsi dostal dost" "ale tu od orgů, honeywell" poté již byla nalezena, odborně rozlomena a šifra vypadla. Toiko asi mé postřehy k 1. Prosím aby mezi zadání byla umístěna i fotka pozadí roztleskávaček kde je vytetováno heslo POHÁDKA.
Po východu ven se ustálila i exteriérová podoba vlajky: "Vlajka týmu třetí zuby z druhé ruky je tvořena pirátskou vlajkou, která je přidělána na štangli od koštěte, ze které visí zbytky izolepy s kousky otrhaného papíru"
2:
Sebereme šifru, přehlasujeme MArtina, že nejlepší je fastfood a jdeme do poctivé hospody na poctivou večeři. Servírka nás uvítá slovy "karty se tu hrají běžně, ale skládačka??". Při výtečné svíčkové a dobře vypadajícím guláši (chuť nemohu posoudit, nechutnal jsem) složíme puzzle, zkoušíme zručnost při jeho otáčení (co když je něco vzadu), je zamítnut můj názor, že vrstvy znamená, že máme odloupnout obrázek a pod tím je řešení a nakonec vidíme "sady" nad textem. Matúš cosi rozpočítal ale při pohledu na zlomek s pár odmocninami se věnuji dále knedlíkům. Šifru řešíme metodou "když to má prohozenou červenou a modrou, tak to je nahoře" a nacházíme Denisovy Sady. Politovali jsme týmy co to řečí pod modrými ledkami čelovek a vyslali Martina pro další šifru (přece tam nepůjdeme všichni, když to je za rohem a pivo je roztočeno). Paní servírka se s námi rozlučila slovy "nechápu sice co to děláte ale i tak hodně štěstí" (Zde už se dá zmínit snad jen to, že na které oko zpravidla patří která barva nám poradil google)
3:
Martin správně identifikoval již cestou zpět do hospody co jsou křížky a kolečka. Vyšli jsme tedy, odfotili plakáty, já si po cestě zakrvácel z nosu (nezkusil jsem krev jako barvu na vlajku.. škoda.. byla by tím taková autentičtější :D) a nakonec jsme tedy dali dohromady všechna zadání The Game of Life (jak jsme si to nazvali). Metodou jehličkové tiskárny (nový řádek, první, třetí, poslední, nový řádek, druhá, poslední, ...) jsme to překreslili a začali hledat souvislosti. Mezitím jsme začali hledat indicie (Martin: "Letopočet na sošě jakého svatého? Asi jsem si našel patrona"). [mimotematická vsuvka: bacha na bankomat v KB na čáře, málem mi snědl kartu].
Vlajka se ukázala docela temná. Soudě dle reakcí okolí "hele pirát", "kdo ti umřel" (ti samí pak po mávnutí vlajkou a objevení se lebky dodali "SATAN!!") jsme vypadali jak smuteční průvod krmící se bůrkem.
Martin během počítání dlažebních kostek na náměstí svobody a dalších duchaplných činnostech oprášil matrixí strategii "já dojdu pro nápovědu". Bohužel tu žádná není, jen alternativa, kam by musel jít celý tým. A to se nám ještě nechtělo... "stejně půjdu", trval si na svém a šel. A jak jsme mu předpověděli, tak nedostal. Nakonec jsme tam stejně šli všichni, obskurní pravidla se nakonec ustálila na něčem jako "když máme stav v kroku 2, tak přejdeme do stavu v kroku 3", která nám moc nepomohla. Alternativně jsme dostali černý papír s hromadou bílých fleků a deprese začala eskalovat. Začali jsme se pohybovat nějakým směrem, když Matúš nadhodil "to jsou římské číslice". Hurá!
4:
Nádherné místo, skvělá atmosféra. Přesun do blízkého nonstopu, kde nám servírka vynadala, že co si jako nejdem objednat na bar, že si myslíme že to bude nosit či co? Potěšilo nás, že od vedlejšího stolu se začalo nad poměrně černým papírem ozývat 20, 15, 13, 12, ... Při neskutečně nechutném pivu (většinově teda spíše při Pepsi) tým louskl poměrně rychle šifru, vydali jsme se na 5 ale zjistili jsme, že jsme v hospodě zamčeni. Vylomení dveří jsme nezkoušeli (moc) a servírka nás nakonec pustila ven. Na poznámku jiného týmu, ať nezamyká, že se vrátí odvětila něco jako "a proč, vždyť je noc, zavíráme". Ani po ukázání na nápis "nonstop" nějak nebyla ochotná otevírat znova... Kdo ví zda se dostali zpět.. :D
5:
Již příchod děsí. Hromady lidí, hlášky obsahující slovo "3 hodiny", obsazené garáže, jakýsi zahradní altán, jednomu domu jak garáž tak vchod. Po přečtení šifry jsem se podíval na zbytek týmu s trošku podlomenou sebedůvěrou. Někdo nenápadně nadhodil "tak jak půjdeme na tu tajenku" a od Matúše se ozvalo "mám řešení". Inu kdo umí... Ondra pak našel stejné věty a i další věci jsme dali dohromady, zvedli se, přesunuli se na Vídeňskou a jeli do haly. Naštěstí se neujal můj nápad,z šifry vyluštit zadání jiné šifry, kterou šifra popisuje a tu teprva vyřešit.
3. Dnem
V hale nás s heslem nůžky poslali pryč. Logicky jsme došli k tomu, že co si říkají orgové nás nemusí zajímat. Evidentně ano. Dlouho jsme nemohli dojít k tomu, že "sračky" nepatří k "bulvár". Ale nakonec jsme ten papír dali. Politovali jsme (alespoň v duchu) slečny co tam musely sedět u bot.
6:
Barvičkyy, skoro hned hotove. Jen jsme posnídali (z bohatého jídelníčku buchty, půl chleba, paštika, salám, 3l vody, 1l kafe a 3x shock se snědly právě jen ty buchty a vypily 3/4 kafe. Poučení pro příště, kde ušetřit kila na zádech. Při mé smůle určitě umřu hladem a žízní.) a šli dál. Do deště.
7:
Obešli jsme kostel, dostali zadání, našli volný prostor pod neobsazeným balkonem a začali luštit .... probudil jsem se, evidentně je plno řešení zamítnuto, na stoličce se blbě sedí, vytáhnu karimatku (když už ji táhnu... další zbytečná zátěž tak ať je užitečná) ... po probuzení vidím jak Matúš otáčí papírem a ostatní mu sekundují, snažím se udržet pozornost, napršelo mi do špičky boty .... tým mě budí, že máme vyluštěno. Za zmínku stojí alternativní Kamilův postup. "Poblíž máme Ostopovice, vyškrtej je z písmenek. Co zbude.. Hm.. tak 6,0,5,M da asi 650M, S,Z da SZ, co slozime ze zbytku", ktery ale pokud vim nikam moc nevedl. Do terénní části se mi moc nechtělo, Kamil už taky nadhodil že dojde pro auto, šel jsem tedy s ním, s tím že Ostopovice najdem navigací a vyzvednem ty co tam zůstali a šli pro šifru po svých
8:
Poté co ze sebe oklepali bahno, nabíráme Ondru, Martina a Matúše. Po cestě do Prahy ještě občas vedeme spor o to, zda terénní zářezy jsou šifra, či ne. Tmou se vydařila, jen kdyby nepršelo.
4. Šalinou
To, jak vypadala cesta 7-8 ani předání 8 vám popsat nemůžu, ale to co jsem zažil při cestě pro auto stojí za zmínění taky. Dojeli jsme si pěkně sedmičkou na Mendlák, přestoupili do jedničky, po vyptání okolních cestujících jsme zjistili, že jedeme naopak, tak jsme hned na další zastávce vystoupili a čekali na jedničku v protisměru. Ta přijela docela narvaná. Nastoupili jsme tedy do zadních dveří prvního vozu a z reproduktoru se ozvalo "KROSNY DOLŮ!!". Nebudeme dělat problémy, stejně bychom se tam jinak nevešli, sundali jsme tedy krosny. Dojeli jsme na Mendlák a z hlášení se ozvalo "PROTOŽE NEUMÍTE POSLOUCHAT, NIKAM NEPOJEDEME", chvíli nic "NO TAK, VY S TĚMA KROSNAMA, VEN" "MĚ TO PROBLÉM NEDĚLÁ, JÁ DÁL NEMUSÍM, DOKUD SI PÁNOVÉ NEVYSTOUPÍ, NEPOJEDU DÁL". Řekli jsme si s Kamilem, že jízdenku sice máme, krosny na zemi taky, ale jsme tu hosty, co budem dělat problémy. Kamil poté zvolil strategii "vystoupit a nastoupit, to jsou dvě různé cesty". Já se šel zeptat řidiče co mu jako vadí. Dostalo se mi odpovědi ve smyslu "vás jsem nemyslel". Nastoupil jsme tedy změt na původní místo a ozvalo se opět "PÁNOVÉ V TĚCH SAKÁCH S KROSNAMA, VEN". V tu vyběhl ze zadního vozu jakýsi muž, evidentně ne v dobré náladě, doběhl k řidiči a začalo se ozývat něco ve stylu "TY DEB*LE, ČU*ÁKU ZAS*ANEJ, NEJSI ANI SCHOPNEJ TREFIT SE MEZI KOLEJE, JED TY BLBE*KU" a ještě chvíli si tam k veselí celé tramvaje povídali. Nakonec se tramvaj rozjela. Kdo ustoupil netuším. Zda ti s krosnama, zda řidič, zda pán řidiče zabil a posléze nahradil... možná je i varianta, že nás odstrčila jednička co se mezitím za nás pověsila, kdo ví. Ale tohle se jinde než v šalině nestane.. ani v tramvaji ne.
Poznámka k vybavení. Na cestu jsem měl sbaleno toto:
http://photos-c.ak.fbcdn.net/photos-ak-snc1/v376/34/18/752408361/n752408361_1523218_7570.jpg
Z vybaveni nebylo pouzito ci zbylo: dva hrnky kafe, shock 3x, cokolada 2x, pul mattoni hroznove vino, cela toma natura, chleba, pastika, cepice, multimetr, lekarnicka, planovaci kalendar (ale to jen proto ze opravdu chteli 2008), salam, plavky (nastesti), lepici paska (nenasel jsem ji v batohu), spacak.
Za Třetí zuby z Druhé ruky viděl, zažil, sepsal Michal Tuláček
Zpět na zápisky