Zážitky a reakce týmů

Tým "FIMAN±" napsal:


Stručně…


Almanach velmi potěšil. A motivoval.
Všichni jsme se hodně moc těšili.
Na vlajce jsme si dali záležet.
Zúčastnil jsem se i přes nemoc.
Počasí bylo otravné, ale umocnilo zážitek.
Měli jsme ze hry a z týmové spolupráce radost.
A nevzdali jsme.

Podrobněji z krátkých hodnocení…


(= drobná kritika)

Nevytěžené zahájení
Na to jak bylo zahájení velkolepě připraveno, nebylo příliš vytěženo. Na plochu nebylo vidět. Ozvučení nebylo moc rozumět. Hymna byla propadák (o kolik lepší by bylo ji prostě pustit na plné pecky v původním aranžmá). Šifra překombinovaná a prostředí k luštění stresující. Celkový dojem spíše chaos a očekávání nenaplnil.

Podceněná pracnost šifer
Už na první „multišifře“ (zahájení) nám docházelo, že organizátoři to možná podcenili – v podstatě už prozrazovali řešení a na stadionu ještě sedělo 95% týmů. Na šestce bylo jasné, že hlavní vlna už měla být někde jinde a že postup týmů je zpožděný – první desítka obvykle po půlnoci prochází do terénu, tady přicházela teprve na šestku. Mohly za to pracné šifry v celé městské části: multišifry zahajovací a rozhovor metaorgů, na koordinaci náročná mřížka a na chybu náchylné rotační bludiště.

Špatně umístěná pětka
To, že nějaký městský plán uvádí jméno ulice, ještě neznamená, že v daném místě to skutečně daná ulice je. Ulice Kamenná vede rovně podél vody, jakákoli její odbočka je už „Kamenná čtvrť“, jak se lze dozvědět z katastrální mapy a dokonce z cedulek s čísly orientačními přímo na domech, pod kterouž jednou takovou hlídka stanoviště stála a suverénně tvrdila, že stojí na ulici Kamenná.

Nefér osmička – chyták, proti duchu hry
Stanoviště č. 8 bylo explicitně jmenováno jako to, kam se má dostavit pouze jeden člen s průkazkou týmu. Jako na všech předchozích tak měl zcela automaticky a bez přemýšlení odevzdat průkazku, dostat zadání šifry a průkazku opět uschovat pro stejné použití později. V případě této šifry tedy nešlo o „týmovou hru“. Dalo by se polemizovat i o „logice“. Řešení však především stavělo na znalosti přesné „litery“ pravidel (bod o označení zpráv logem a pořadovým číslem), přestože se organizátoři tolikrát ohánějí jejich „duchem“ (smyslem, výkladem).

Zajímavosti…


Když ve 3D puzzle nikdo z nás žádné 3D nedokázal zaostřit pod světlem z diody ani z pouliční výbojky, jali jsme se ji luštit hrubou silou – přeměřovat „rozjetí“ modré a červené složky na milimetry. Když jsem si desku otočil k sobě, abych měl nepřeměřená písmenka blíž, náhle Puma „prohlédl“ a vzhůru nohama vzorově odhláskoval výsledek.

Naprosto nám selhával menežment při řešení mřížky. Na jednom místě se málokdy sešly mřížka, vzorec jejího pořadí, otázky k řešení a jejich odpovědi, přestože jednotlivě je už znal minimálně jeden člověk nebo foťák. Pořadí mřížek však Puma dokázal určit i bez toho a algoritmus přesunu čtverečků jsme nakonec dokázali odvodit jen ze čtyř z nich.

Nápad na řešení rotačního bludiště přišel asi do dvou minut. Ale teprve čtvrtý pokus různými metodami nám vyjevil dostatek slov na to, abychom správně odhadli i zbytek zprávy. Metoda s přepisováním a gumováním, i metoda s přesouváním vystříhaných čtverečků byla příliš náchylná na nepozornost a chybu, zvláště za deště s provlhlými papíry.

Na osmičce jsme dlouho a marně v mapách hledali jakoukoli „osmičku“ (která nám chyběla v označení zadání), chyby či rozdíly. Když jsme se s Fimany++ telefonem vzájemně informovali o postupu a oni posléze osmičku s kartičkou prolomili, tak nám dali vědět, že to není šifra a rozhodně není v té mapě. (Ano, byla porušena část tmářského slibu.) Poté, co se celý tým sešel po průzkumu „chyb v mapě“ opět dohromady a prohledal všechna zadání předchozích šifer a obdržené materiály, plácl jsem se do čela a s nepěknou nadávkou z kapsy vytáhl průkazku. Zpětně jsme šifru vyhodnotili jako dobrý vtip. Nicméně zákys jako hrom, zahozená šance a velké ponaučení pro příště, že organizátoři jsou fakt svině :)

Vikki při řešení zvířátek poklimbával pod nataženým igelitem, ve kterém se tvořil lavór vody. Od jeho pravidelného vylévání nás odvedlo blížící se řešení. Najednou igelit povolil a několik litrů dešťové vody se mu chudákovi vylilo přímo za límec. „Krásně“ probuzený se akorát stačil převléknout, než jsme doluštili a mohli tak všichni vyrazit dál.

Když jsme drželi mapku, co se k vyřešení měla přeložit, objevili jsme v ní obličej a hned na to jsme tam při otáčení postupně našli spoustu schématických zvířátek. Nejhezčí byl bernardýn s kostelem v oku, přímo uprostřed. Naštěstí nás tahle myšlenka nedržela dlouho a začali jsme zkoumat skutečnou topografii.

Skleslost z počasí se v určité fázi přehoupla a stolní hru jsme v tom nejsilnějším dešti postávající v hloučku pod deštníky řešili se smíchem a spoustou vtipů. Paradoxně to, že jsme v tom nečase moc nemohli psát a vymýšlet s písmeny závratné konstrukce, pomohlo najít poměrně snadné a elegantní řešení.

Celkově


Hra byla opět výborná. I přes výtky si úsilí organizátorů velmi ceníme. Vytržení z reality všedního dne bylo dokonalé. Extrémní počasí ke hře tak nějak asi patří. Po teplé koupeli a půldenním spánku bychom si ji dali znovu. Takže doufáme, že Tmou nikdy neskončí, a hodně moc se těšíme na příští rok :)

Za FIMAN± sesmolil Izmi

Zpět na zápisky