1) Celkovou obtížnost letošní TMOU si vysvětluji 2 faktory: za prvé byla o 1 hod kratší než normálně, a dokonce o 2 hodiny kratší než loni. Ráno to může i na čele udělat paseku s týmovou dynamikou, někde vzadu v hlavě se uhnízdí takový ten pocit permanentního časové presu.
Za druhé bylo letos několik šifer, které vyžadovaly i po pochopení, nebo částečném pochopení principu velkou pečlivost v dolušťování a možná i kapku štěstí. Tady už je potřeba rozvést to konkrétně.Třeba na sedmičce nestačí jen chtít hrát nějakou karetní hru (což je jakýsi základní princip), ale nejlépe se hned strefit do Prší (ideálně mít pocit, že Prší je totéž co Sedma). My jsme třeba vygooglili pravidla Sedmy (internetové připojení bylo ve vybavení, takže jsme usoudili, že asi kvůli tomuto stanovišti) - nanaštěstí se sedma hraje se 4 kartami. vystačilo to na dlouho - a pak jsme nakonec začátek tajenky prolomili hrubou silou a zpětně zrekonstruovali pravidla hry - což se k doluštění ještě docela hodilo. Tj. luštitelné, ale s trochou smůly na dlouho i pro zkušené týmy. Já bych třeba doporučil, aby myšičky držely místo transparentů očíslované deštníky (navazovalo by to na hravost městských šifer).
Devítka - chtěla hodně pozornosti. Navíc nahoře dost fučelo, kosa - u téhle šifry určitě ovlivnila medián luštění i elitních týmů na čele zima. Postupné odhalování kroků bylo krásné (ta šifra je super), ale čas to chtělo. Asi ani elitní týmy to vesměs nevyluštily nijak rychle.
Následuje desítka - opět to chtělo trochu štěstí. Autorské řešení s 27 různými krychličkami vede k doluštění rychle. Neautorské řešení, které bohužel vychází ze stejných zákonitostí - tj. že se jedná o různé pohledy na stejnou jedinou krychli, je na doluštění složitější. Intuitivní namapování 27 krychliček od A totiž bude zákonitě to, co jde po patrech. Intuitivní mapování 26 vrcholů, stran a hran neexistuje - resp. svádí minimálně začít standardními pojmenování vrcholů krychle. Doluštění (i s frekvenčkou) je pak delší - tedy pokud nepoužíváte bruttal force a prostě si neřeknete, že to bude Panská louka. Není to úplně vada šifry, spíš smůla, že autoři na tuhle interpretaci nenarazili (možná by se to pak dalo odladit). Tj. opět záseky i na čele.
Přichází 11 - i s pochopením principu ta šifra zabere v terénu (nad ránem, kolem rána) velmi mnoho času. A je náchylná na drobné chybky. Náš tým třeba udělal správně větev Svitavy - měl Sněhurku. Část týmu chtěla hned vyrazit na Trpaslíka. Část týmu, která nerada chodí s nedoluštěnými šiframi, chtěla doluštit Svratku. Bohužel jsme ji dostali do stadia ČELISTI plus MLÉKO dají ZUB. ZUB a CHLUP už zaboha nešly k trpaslíkovi narvat, ani zpětnou cestou jsme chybu neodhalili. Minimálně 90 minut nad ránem tak stojíme s prakticky vyluštěnou šifrou, nedokážeme udělat poslední drobnost. A jelikož Sněhurka mohla vést i na POLIBEK (genetický kód studánky Kašpara), část týmu považovala obejít obě pravděpodobná místa za haluzení. Nakonec jsme stejně nedoluštili a obešli to, protože převážil můj názor, že ta dvě místa zkrátka mají oporu v šifře, a že kdyby holt šifra byla ještě v něčem jiném, tak aspoň chytneme nový impuls k luštění.
Tj. 7, 9., 10., 11. byly šifry, které by už sami o sobě TMOU udělaly hodně těžkou. Źádný elitní tým se nevyhnul záseku (to je asi hodně dobře!!!).
No a pak 15 - na kterou jsme nedošli - je šifra extrémní. Nápaditá - ale přesto si myslím, že tady Matěj (pokud vím, je autor), přecenil i stav elitních týmů po ránu, na relativně krátké hře. Po bitvě každý generálem, ale tuhle šifru chtělo zkrátka ve hře nemít a byl by to cajk - v cíli by bylo 4-5 týmů.
Proč byla celková obtížnost tak těžká - podle rozhovorů s orgy v cíli si myslím, že za to nepřímo může letošní Bedna. Orgové nechtěli, aby to bylo snadné - no a holt to sklouzlo do druhého extrému. Já se tomu nedívím, jako org TMOU 13 dobře vím, že mezi těžkou hrou a extrémně těžkou hrou je jen malinkatý rozdíl:)
2) Pocit. Přímo na hře jsme měl pocit, že se v zásadě dost dobře bavíme, i přes ty neustálé záseky v terénu. Hodně jsme volili přesuny proti trudnomyslnosti a pomáhaly i po pár set metrech. Frustrace přišla nad ránem - letos jsme se hodně cítili na dokončení, když čas šel proti nám, klesala i výkonost (rozdíl proti loňsku, kdy jsme se naopak po ránu rozjeli). Takže psychicky to byla hodně náročná TMOU a určitě mě bude dlouho mrzet, že jsme se nedostali na patnáctku, na to jsme měli. Do teď se nedokážu rozhodnout, jestli přece jen letos neobsahovala hra až příliš šifer, kde mohlo se hrou zamíchat víc štěstí, než poctivý analytický přístup k šifře (ten ovšem vždycky pomůže při záseku). Ale z hlediska luštění bych rozhodně dal přednost letošní TMOU než letošní Bedně. Zahráli jsme si mnohem intenzivněji, dali do toho mnohem víc sil, kretivity, vůle. O tom pro mě je tmářský vrchol sezóny, byť jinak mám čím dál víc rád lehké hravé hry. Toť pochopiteně názor letitého a relativně elitního hráče. Úplně pochopím, že mnoho hráčů/týmů by s tím nemuselo souhlasit.
Ivo