Zážitky a reakce týmů
Tým "Hubologisté" napsal:
Složení týmu Hubologisté
Sabina Foltýnová - jediný člen týmu z Brna, dále také moje sestřenice, dost hlavní postava městské části hry a jediná zástupkyně něžného pohlaví s velkou výdrží
Roman Svoboda - můj spolužák z Ostravy, těšil se hlavně na šifry a hlavolamy, ke kterým jsme se nakonec skoro nedostali
Michal Kolovrat - cestoval někde od Bzence, také spolužák z Ostravy, neustále mluvil o funkci osvětlovače, ale postupně od toho upouští
Přemysl Nos - ze Zlína, souhlasil s účastí ve hře po 1,5 minutovém hovoru na mobil, chtěl jen vědět KDY a KDE a KOLIK si má vzít peněz; ochoten pro výhru udělat vše, tedy i běhat
Miroslav Pavel - moje maličkost ze Zlína, studující v Ostravě; těšil jsem se hlavně na terénní část v noci (táhl jsem dvě kila velkých monočlánků), ale nakonec jsme viděli jen kousky lesa u Soběšic, ale to už se rozednívalo. Jinak jsem se také těšil na pěkné šifry, které byly asi až dál, než jsme stihli.
Zvonařka
Pobavili jsme se u dvou rozhovorů s paní v kukani na nádraží (dále jen paní):
Muž: Chtěl bych lístek do ... Paní: A jaký ? Muž: To je jedno. Paní: ALE MĚ TO NENÍ JEDNO !
Stařenka: Do Brna. Paní: Paní, jste v Brně. Stařenka: Tak do Zlína.
Hlavní nádraží
Scházíme se postupně na Hlavním nádraží, po srazu vyrážíme do Tesca koupit pexeso, které potom na zastávce šaliny u hlaváku stříháme; Přema si kupuje i nový batoh, starý právě dosloužil.
Pod Kraví horou
přijíždíme, všude se už tvoří skupinky. Manželský pár se chce od nás už konečně dozvědět, co se bude dít. Ale zase nedostali uspokojivou odpověď. Vysíláme zástupce (Přema) k něčemu, co by mohlo za jistých okolností být jezírko a čekáme co bude. Po delší chvíli se dav rozbíhá do kopců Kraví hory. My spokojeně čekáme, až zahlédneme našeho zástupce, jak k nám pomalu míří a sděluje, co se děje. Hned ve čtvrtém koši nalézám obálku se skartovaným papírkem, který za pomoci průhledné lepící pásky dáváme opět do původního stavu.
Telefonní budka
jeli jsme několik zastávek zpět v domnění, že telefonní budky v okolí budou obsazeny. Popoháníme tým v budce před námi (např. máme nemocnou maminku, pospěšte, apod.), a konečně voláme. Při prvním pokusu kdosi z týmu promluvil v kritickou chvíli; druhé volání již bylo úspěšnější, ale jakmile jsem zaslechl živý hlas, pohotově jsem vyhrkl, že je to omyl a zavěsil. Při třetím volání (ještě že je to zadarmo) se již seriozním hlasem obyčejného občana ptám, kde že mají pobočku v Brně. Pěšky spěcháme na místo určené v mapě.
cpilberk
prohledáváme postupně pomníky od spodu, nakonec končíme až nahoře na cpilberku. Bereme úkol, sedáme do trávy a začínáme s první šifrou. Zkoušíme různé kombinace morseovky, vše vychází podivně. Pak si někdo všiml (a byl jsem to já), že číslice 5 následuje vždy až za tečkou, takže to bude polovina a vtom mi to už bylo úplně jasné. Řekl jsem jen: "čtverečkovaný papír". Dvěma kreslícím týmům (vždy kreslič a kontrolor (a kdo bude kontrolovat mě?)) diktuji souřadnice (každý má počátek souřadnic jinde; kdo ví, jak to autoři chtějí :-). Oba kreslící týmy poznávají krokodýla, Michal (by> ne z Brna) mluví o radnici, pak hledáme v mapě, určujeme přesně polohu kostela, který Sabina zná a sděluje způsob dopravy. Mimo jiné vydávám pravidlo, že nebudeme za vším hledat jen morseovku.
Kostel
nalézáme jej, bereme si papír a až na poslední chvíli si Sabina všímá drobných oprav not. Brigádně vyučuje hře na hudební nástroj(e), a tak identifikuje společně s Romanem jednotlivé písně, my ostatní píšeme texty a odpočítáváme znaky. U jedné písničky zpočátku nevěděla, ale pak začala skoro nadávat, nebo> ji v tentýž den učila pořád dokola nějaké dítě (či děti) v hudebce. Bez jedné písně a s nějakou tou chybkou jasně poznáváme heslo HLAVNÍ NÁDRARÍ, následuje další přesun. Sabina má radost, prý s tak pěknými úkoly nepočítala. Běžíme kolem budky, která je dosti narvaná nějakým týmem, a z ní jen letmo slyším: ... prázdné kolečko s nožičkou dolů, ...
Hlavní nádraží versus informátor
tak zde jsme strávili docela dost času. Nejdříve zpovídáme postupně zaměstnance v různých kukaních; lístečku se zprávou, abychom to nedělali, jsme si samozřejmě všimli až daleko později (byl-li tam vůbec celou dobu). Dozvídáme se, že Informátor je u čD člověk, který chodí v hale či na nástupištích v uniformě čD a podává informace cestujícím. Zpovídáme mírně nalité pracovnice čD, jsou velice ochotné a snaží se pomoci. Jakmile jsem začal mluvit o nějaké zásilce, posílají mě na poštu s docela slušně vyhlížející teorií. Jsme už asi po půl hodině docela zdrceni a potulně procházíme nádražím. Najednou vidíme člověka, který stojí jako socha pod cedulkou Information doplněnou nějakým podivným symbolem. Po rozhovoru s ním si nakonec stoupl raději jinam. Po nějakém čase jsem si konečně všiml lístečku, že informátor není zaměstnanec čD a také jsem ze směru fotobudky viděl několik rozzářených lidí, kteří vždy rychle schovávají CD. Vydávám se tím směrem, procházím už asi po osmé kolem cestujícího čekajícího na okně na vlak (správný informátor) a pak sděluji přibližný zdroj radosti rozzářených lidí ostatním. Sabina v průběhu toho všeho našla člověka, který se jí snažil sbalit a tak vřele roli informátora přebíral. Pak ale nakonec (asi po hodině na nádraží) našla Sabina s Přemou informátora pravého. MĚLI JSME SVÉ CÉDÉčKO.
CéDéčko
neznalí Brna přemýšlíme, co s ním. Podle množství zapsaných dat určujeme, že tam není jen krátký textový soubůrek ale spíše nějaká audio stopa. Jdeme tedy do jakési hospody se žádostí, zda by nám to tam nepustily (dvě obsluhující slečny). Nakonec nám to pustily, ale zároveň s tím nechali hrát i poslední písničku z nového alba od Chinaski. Sabina tuto písničku neznala a při slovech "Ty ku..., zku.....," se styděla, nebo> si myslela, že to pochází z toho našeho CD. Ujistili jsme ji o opaku. Bohužel jsme akorát identifikovali, o jakou píseň se jedná a šli pryč. Přes hluk hospody a té druhé písničky jsme nemohli začátek před písničkou správně interpretovat.
Partyzán versus Rudoarmějec
několikrát jsme si nechal zopakovat text písně od Sabiny, načež jsem se jí zeptal, zda není v Brně pomník nějakého partyzána. Zajásala a jelo se k pomníku Rudoarmějce. Už ze šaliny bylo jasné, že tu nebudeme sami. Vypadalo to, jako by se David Copperfield chystal uskutečnit zmizení tohoto pomníku a přihlížející dav (čítající kolem 100 lidí) baterkami kontroloval pravost pomníku. Týmy procházeli kachličku po kachličce, spáru za spárou, hledajíce cokoli, co by určilo směr další cesty. Světelné kužely běhaly po pomníku jako na nějaké diskotéce. Několik dalších si četlo ze tří knih, které tam ležely (nějaké pohádky, pak Kurz psaní na stroji nebo tak něco) a také ze dvou nálepek z videokazet, na kterých skoro shodně chyběly nějaké číslice. Pak jsme s Romanem prolezli i park před partyzánem (kam se díval), jak jsme vyzjistili ze slov písně. Asi po hodině se někdo z davu odhodlal zavolat Instruktorům, načež jsme se dozvěděli, že jsme na úplně špatném místě. Hodně lidí začalo odjíždět k jinému pomníku, někteří dočítali další pohádku; my se však rozhodli prozkoumat CD znovu (např. zjistit, zda vedle audio stopy není ještě stopa datová a prozkoumat zvuky před tou písní).
CéDéčko II
telefony, internet kavárna, hospoda - Sabina volá z budky kamarádovi bydlícímu poblíž, ten má však v pátek jiný program mimo domov. Pak ji posíláme, aby obešla taxíky, zda z nich nemá někdo v autě CD přehrávač. Neměl ho asi nikdo, ale upřesnili nám polohu internet kavárny poblíž - tam jsme došli, ale už měli zavřeno. Zkoušíme další hospodu, kde už zavírají a nemají z nás velkou radost; nakonec se však hostinský rozhoupal a CD do lokálu pustil. Laser si ale nějak dobře nesedl a výsledkem byl zvuk, který originál připomínal jen vzdáleně. Hostinský při poslechu pořád něco brblal, a tak jsme ho požádali, aby to pustil ještě jednou. Lidi v lokále jsme vyzvali, aby nám pomohli odhalit něco podivného, co by nám pomohlo, ale když hostinský brblal totéž v těch stejných místech písně, vzdali jsme to, a poté, co po nás skoro hodil to CD, odešli.
Rudoarmějec II
vracíme se sem, vidíme tu zase další týmy, jen lidi u pohádek se znají být stejní, asi se upnuli na tyto knihy a hledali v nich odpovědi, samozřejmě vyzbrojeni teorií čísel z těch samolepek od videokazet. Podle mně neznámých vývodů (žeby intuice) jsme se vypravili zase k jinému pomníku; jezdili pomalu už jen noční spoje.
Pomník partyzánů
po delší přepravě a nejistotě, zda naše kroky nejsou zbytečné, jsme se konečně dostavili až k pomníku (byl tam o kousek dál ještě druhý pomník). K mému velkému překvapení jsme zjistili, že jsme na SPRÁVNÉM místě. Radost byla veliká; naštěstí jsme tu byli téměř sami (až na postavu, která stála 5 metrů od lístečků a odmítala jakkoli komunikovat - asi jeden z organizátorů na kontrole). Přečetli jsme si něco o Rofince a začali určovat místo v mapě, které nejlépe odpovídá (pozn. Sabiny: "To letiště prý ke clapanicím nepatří.").
Pěší most přes dálnici
naneštěstí jsme se (pod vedením Sabiny) upnuli na pěší most, který znala (i já jsem ho znal z dob dřívějších), a byl kousek od ulic, které textu odpovídaly. Cestou k němu jsme viděli budku, ve které byla cihla na telefonním seznamu a pod ní reklama na Telecom, prošli jsme kolem nápisů "Občerstvení" a hned vedle "Starobrno", planetu viděli snad jen na obloze a dřezy přiřadili menze, kolem které jsme na most šli. Na něm jsme si pak zaplivali na dálnici, zpovídali dva kolemjdoucí, zda neví v okolí o něčem, co by odpovídalo vzhledem či názvem planetě a po negativních odpovědích znovu zabředli do mapy. (Z hry J. Cimrmana: "To se člověk vždycky na něco upne...")
Správný most
v mapě jsme ke svému úžasu našli hotel Merkur, a tak jsme šli už najisto. Trosečníkem pro nás byla ulice, která byla přesně mezi zmiňovanými ulicemi z papírku, orientována na opačnou stranu od nich. Na tomto mostě jsme také pobyli nejednu chvíli a plivali, kam se dalo. Já jsem přemýšlel nad velkou odchylkou severu určeného rotační osou Země (tedy přibližně hvězdou Polárkou) a severem magnetickým, který udávala buzola. Nakonec jsme za účasti (či pomoci) dalšího týmu onen lísteček našli (na mou radu vylezl na vagón a zato nám lísteček podal). Mysleli jsme si, že jsme ještě kousek mimo mapu okolí a tak nastal velký problém s nalezením "Turistické žluté značky". O ulici tohoto názvu jsme neuvažovali, ale Sabina se po vyhlášení výsledků přiznala, že bydlí na ulici SOUSEDÍCÍ S ULICÍ TURISTICKOU; také jí to bylo nejednou doma připomenuto (námi i její rodinou).
Vlakové nádraží poblíž plivacího mostu
zde jsme se ocitli s nadějí, že zde začne žlutá turistická značka. Nestalo se tak. Pak Sabina vymyslela teorii určující správnou žlutou turistickou značku pro naši hru a nočním spojem jsme se přepravili na točnu v Soběšicích. O zdejším bloudění raději psát nebudu (celá vesnice je docela hezká, leckde se i svítilo (kolem 4 hod.)), . Nakonec jsme však žlutou značku našli a po prosondování směru na Řečkovice se vydali správným, tedy opačným, směrem. K našemu úžasu jsme nalezli Strom a knihu, do které jsme učinili zápis. Bylo myslím něco kolem šesté hodiny a už se rozednívalo.
Nahřívací šifra
k mé radosti a k radosti Romana jsme našli šifru. Celý š>astný jsem sundával batoh a chystal se sednout si na karimatku, kterou Přema vyndal, když tu najednou Sabina s Romanem četli správný text šifry. Tak jsem si zase nezaluštil. Začali jsme nahřívat 2 papírky, jeden svíčkou a druhý zapalovačem. Ale nic se neobjevilo a tak jsme se rozhodli pokračovat po žluté.
Zastávka MHD
jak jsme vylezli z lesa, sešli jsme na zastávku MHD a rozhodli se, že zkusíme ještě nahřívat. Ale až teď na denním světle na nás vystoupil nápis D. J. Kašpar a to bez nahřívání. Tušil jsem, že bude nutno prozkoumat mapu, ale zase jsme se upnuli asi na názvy kopců nebo tak nějak a nic nenašli. Až když jsem šli dále (a viděli nádherný východ Slunce, které bylo obrovské a byla vidět přímo okem a bez filtru i obrovská sluneční skvrna, která už na Slunci zapadá) a potkávali vracející se týmy, tu teprve jsme si všimli v mapě studánky D. J. Kašpara.
Bílovice nad Svitavou
zde se od týmu odpojilo 20% členů; ustoupil jsem pro vzájemnou nevraživost bot a chodidel. Hodinu jsem pozoroval dění ve vesnici a pak se vydal k pomníku S. K. Neumana, který měl podle mě být ještě pár kilometrů na jihovýchod. Pak jsem ale potkal kamaráda Davida taktéž ze Zlína, který šel s tlupou lidí proti mně a tvrdil, že jdou také k pomníku S. K. Neumana. Myslel jsem, že jdou špatně, ale byl jsem rád, že jsem ho potkal a vracel se s ním do Bílovic, kde hra opravdu končila. Ještě, když jsem viděl Instruktory hry, jsem si říkal, kdy asi budou přejíždět na místo, kam jsem šel :-)
80% procent týmu šlo ke studánce D. J. Kašpara, kde se jim podařilo vyřešit úkol, a kde se poté rozpůlili. Michal s Přemou přišli asi 2 hodiny po mě do Bílovic, Sabina s Romanem ještě hledali podle azimutu a vzdálenosti nějakou křižovatku v lese, ale nezdařilo se jim to, a asi hodinu po Michalovi s Přemyslem dorazili také do cíle. Zde jsme se perfektně pobavili při rekapitulaci správných i modelových řešeních. Nálada tu byla výborná a začínal krásný den.
Byla to sqělá akce, kterou si příště rozhodně nenecháme ujít. Nejsme sice z Brna (až na Sabinu, kterou určitě příště opět přizveme), čímž neřešíme městkou část nejrychleji, ale stihneme-li se dostat do terénu, pak se rozdíly stírají. ckoda, že jsme nestihli les za tmy. V průběhu jsme si pak už jen přáli, a> neskončíme na nějaké ptákovině (třeba z naší strany) příliš brzo a a> máme do rána co řešit a luštit. Super také bylo potkávání jiných týmů, kterých bylo všude hodně a nejvíce jich bylo na místě (Rudoarmějec), které bylo úplně zcestné. Někteří to pojmuli spíše jako maškarní pochod Brnem, nebo> tyto nastrojené lidi už v cíli vidět nebylo.
Vše výše bylo napsáno hned v neděli po probuzení, ale chtěl jsem to dát někomu z týmu přečíst, než to pošlu. Asi to neodpovídá osnově dole, ale už to měnit asi nebudu.
Otázky z dotazníků
proc jste se na TMOU prihlasili, co jste ocekavali - Abychom zažili se spolužáky (Roman a Michal) taky něco jiného než jen navštěvování školy, abychom si zaluštili a zasoutěžili. Zpočátku jsme za výhru považovali splnění všech úkolů ve stanoveném čase (by> třeba stotřicátí), ale později už jen to, abychom na něčem nevypadli úplně a mohli něco řešit a luštit až do srazu na konci. Pak jsme přizvali Sabinu na pomoc jako Brňačku a Přemu, protože je pro každou špatnost a neměli jsme ještě pátého.
co pro vas bylo nejvetsim zazitkem - Vidět stovky lidí, kteří s radostí a chutí strávili oněch 15 hodin účastí ve hře, kteří se vydali na hru, aníž by věděli, co je čeká (tma, zima, déš>, běhání, zoufalství).
co se vam na hre libilo - Celá hra, od začátku až do (našeho) konce.
co se vam na hre nelibilo - Neochota místních hostinských přehrát nám CD.
co bylo az moc jednoduche - Skautská šifra s přerozdělením mezer.
co bylo az moc slozite - Najít některé úkoly, např. lístečky ve vagónu (způsobeno spíše více než 1m krokem).
nazor na variantu hry mesto-teren - Jako lidé nepobývající v Brně jsme se městem zdrželi natolik, že jsme do terénní části dorazili, až když se rozednívalo, což byla jistě škoda. Nemáme ze hry skoro žádný pocit Tmy (ve městě jsme byli pořád pod osvětlením).
co vas pri hre nejvic pobavilo - Její vyhodnocení.
co byla vase nejvetsi blbost - Malá všímavost čehokoli (cedulky, nápisy v mapě - Merkur, D.J.Kašpar) a upnutí se na nějaký cíl, který nevycházel pouze ze zadaných dat (žlutá značka, Rudoarmějec).
Za tým Hubologisté, Miroslav Pavel.
Sabina Foltýnová - jediný člen týmu z Brna, dále také moje sestřenice, dost hlavní postava městské části hry a jediná zástupkyně něžného pohlaví s velkou výdrží
Roman Svoboda - můj spolužák z Ostravy, těšil se hlavně na šifry a hlavolamy, ke kterým jsme se nakonec skoro nedostali
Michal Kolovrat - cestoval někde od Bzence, také spolužák z Ostravy, neustále mluvil o funkci osvětlovače, ale postupně od toho upouští
Přemysl Nos - ze Zlína, souhlasil s účastí ve hře po 1,5 minutovém hovoru na mobil, chtěl jen vědět KDY a KDE a KOLIK si má vzít peněz; ochoten pro výhru udělat vše, tedy i běhat
Miroslav Pavel - moje maličkost ze Zlína, studující v Ostravě; těšil jsem se hlavně na terénní část v noci (táhl jsem dvě kila velkých monočlánků), ale nakonec jsme viděli jen kousky lesa u Soběšic, ale to už se rozednívalo. Jinak jsem se také těšil na pěkné šifry, které byly asi až dál, než jsme stihli.
Zvonařka
Pobavili jsme se u dvou rozhovorů s paní v kukani na nádraží (dále jen paní):
Muž: Chtěl bych lístek do ... Paní: A jaký ? Muž: To je jedno. Paní: ALE MĚ TO NENÍ JEDNO !
Stařenka: Do Brna. Paní: Paní, jste v Brně. Stařenka: Tak do Zlína.
Hlavní nádraží
Scházíme se postupně na Hlavním nádraží, po srazu vyrážíme do Tesca koupit pexeso, které potom na zastávce šaliny u hlaváku stříháme; Přema si kupuje i nový batoh, starý právě dosloužil.
Pod Kraví horou
přijíždíme, všude se už tvoří skupinky. Manželský pár se chce od nás už konečně dozvědět, co se bude dít. Ale zase nedostali uspokojivou odpověď. Vysíláme zástupce (Přema) k něčemu, co by mohlo za jistých okolností být jezírko a čekáme co bude. Po delší chvíli se dav rozbíhá do kopců Kraví hory. My spokojeně čekáme, až zahlédneme našeho zástupce, jak k nám pomalu míří a sděluje, co se děje. Hned ve čtvrtém koši nalézám obálku se skartovaným papírkem, který za pomoci průhledné lepící pásky dáváme opět do původního stavu.
Telefonní budka
jeli jsme několik zastávek zpět v domnění, že telefonní budky v okolí budou obsazeny. Popoháníme tým v budce před námi (např. máme nemocnou maminku, pospěšte, apod.), a konečně voláme. Při prvním pokusu kdosi z týmu promluvil v kritickou chvíli; druhé volání již bylo úspěšnější, ale jakmile jsem zaslechl živý hlas, pohotově jsem vyhrkl, že je to omyl a zavěsil. Při třetím volání (ještě že je to zadarmo) se již seriozním hlasem obyčejného občana ptám, kde že mají pobočku v Brně. Pěšky spěcháme na místo určené v mapě.
cpilberk
prohledáváme postupně pomníky od spodu, nakonec končíme až nahoře na cpilberku. Bereme úkol, sedáme do trávy a začínáme s první šifrou. Zkoušíme různé kombinace morseovky, vše vychází podivně. Pak si někdo všiml (a byl jsem to já), že číslice 5 následuje vždy až za tečkou, takže to bude polovina a vtom mi to už bylo úplně jasné. Řekl jsem jen: "čtverečkovaný papír". Dvěma kreslícím týmům (vždy kreslič a kontrolor (a kdo bude kontrolovat mě?)) diktuji souřadnice (každý má počátek souřadnic jinde; kdo ví, jak to autoři chtějí :-). Oba kreslící týmy poznávají krokodýla, Michal (by> ne z Brna) mluví o radnici, pak hledáme v mapě, určujeme přesně polohu kostela, který Sabina zná a sděluje způsob dopravy. Mimo jiné vydávám pravidlo, že nebudeme za vším hledat jen morseovku.
Kostel
nalézáme jej, bereme si papír a až na poslední chvíli si Sabina všímá drobných oprav not. Brigádně vyučuje hře na hudební nástroj(e), a tak identifikuje společně s Romanem jednotlivé písně, my ostatní píšeme texty a odpočítáváme znaky. U jedné písničky zpočátku nevěděla, ale pak začala skoro nadávat, nebo> ji v tentýž den učila pořád dokola nějaké dítě (či děti) v hudebce. Bez jedné písně a s nějakou tou chybkou jasně poznáváme heslo HLAVNÍ NÁDRARÍ, následuje další přesun. Sabina má radost, prý s tak pěknými úkoly nepočítala. Běžíme kolem budky, která je dosti narvaná nějakým týmem, a z ní jen letmo slyším: ... prázdné kolečko s nožičkou dolů, ...
Hlavní nádraží versus informátor
tak zde jsme strávili docela dost času. Nejdříve zpovídáme postupně zaměstnance v různých kukaních; lístečku se zprávou, abychom to nedělali, jsme si samozřejmě všimli až daleko později (byl-li tam vůbec celou dobu). Dozvídáme se, že Informátor je u čD člověk, který chodí v hale či na nástupištích v uniformě čD a podává informace cestujícím. Zpovídáme mírně nalité pracovnice čD, jsou velice ochotné a snaží se pomoci. Jakmile jsem začal mluvit o nějaké zásilce, posílají mě na poštu s docela slušně vyhlížející teorií. Jsme už asi po půl hodině docela zdrceni a potulně procházíme nádražím. Najednou vidíme člověka, který stojí jako socha pod cedulkou Information doplněnou nějakým podivným symbolem. Po rozhovoru s ním si nakonec stoupl raději jinam. Po nějakém čase jsem si konečně všiml lístečku, že informátor není zaměstnanec čD a také jsem ze směru fotobudky viděl několik rozzářených lidí, kteří vždy rychle schovávají CD. Vydávám se tím směrem, procházím už asi po osmé kolem cestujícího čekajícího na okně na vlak (správný informátor) a pak sděluji přibližný zdroj radosti rozzářených lidí ostatním. Sabina v průběhu toho všeho našla člověka, který se jí snažil sbalit a tak vřele roli informátora přebíral. Pak ale nakonec (asi po hodině na nádraží) našla Sabina s Přemou informátora pravého. MĚLI JSME SVÉ CÉDÉčKO.
CéDéčko
neznalí Brna přemýšlíme, co s ním. Podle množství zapsaných dat určujeme, že tam není jen krátký textový soubůrek ale spíše nějaká audio stopa. Jdeme tedy do jakési hospody se žádostí, zda by nám to tam nepustily (dvě obsluhující slečny). Nakonec nám to pustily, ale zároveň s tím nechali hrát i poslední písničku z nového alba od Chinaski. Sabina tuto písničku neznala a při slovech "Ty ku..., zku.....," se styděla, nebo> si myslela, že to pochází z toho našeho CD. Ujistili jsme ji o opaku. Bohužel jsme akorát identifikovali, o jakou píseň se jedná a šli pryč. Přes hluk hospody a té druhé písničky jsme nemohli začátek před písničkou správně interpretovat.
Partyzán versus Rudoarmějec
několikrát jsme si nechal zopakovat text písně od Sabiny, načež jsem se jí zeptal, zda není v Brně pomník nějakého partyzána. Zajásala a jelo se k pomníku Rudoarmějce. Už ze šaliny bylo jasné, že tu nebudeme sami. Vypadalo to, jako by se David Copperfield chystal uskutečnit zmizení tohoto pomníku a přihlížející dav (čítající kolem 100 lidí) baterkami kontroloval pravost pomníku. Týmy procházeli kachličku po kachličce, spáru za spárou, hledajíce cokoli, co by určilo směr další cesty. Světelné kužely běhaly po pomníku jako na nějaké diskotéce. Několik dalších si četlo ze tří knih, které tam ležely (nějaké pohádky, pak Kurz psaní na stroji nebo tak něco) a také ze dvou nálepek z videokazet, na kterých skoro shodně chyběly nějaké číslice. Pak jsme s Romanem prolezli i park před partyzánem (kam se díval), jak jsme vyzjistili ze slov písně. Asi po hodině se někdo z davu odhodlal zavolat Instruktorům, načež jsme se dozvěděli, že jsme na úplně špatném místě. Hodně lidí začalo odjíždět k jinému pomníku, někteří dočítali další pohádku; my se však rozhodli prozkoumat CD znovu (např. zjistit, zda vedle audio stopy není ještě stopa datová a prozkoumat zvuky před tou písní).
CéDéčko II
telefony, internet kavárna, hospoda - Sabina volá z budky kamarádovi bydlícímu poblíž, ten má však v pátek jiný program mimo domov. Pak ji posíláme, aby obešla taxíky, zda z nich nemá někdo v autě CD přehrávač. Neměl ho asi nikdo, ale upřesnili nám polohu internet kavárny poblíž - tam jsme došli, ale už měli zavřeno. Zkoušíme další hospodu, kde už zavírají a nemají z nás velkou radost; nakonec se však hostinský rozhoupal a CD do lokálu pustil. Laser si ale nějak dobře nesedl a výsledkem byl zvuk, který originál připomínal jen vzdáleně. Hostinský při poslechu pořád něco brblal, a tak jsme ho požádali, aby to pustil ještě jednou. Lidi v lokále jsme vyzvali, aby nám pomohli odhalit něco podivného, co by nám pomohlo, ale když hostinský brblal totéž v těch stejných místech písně, vzdali jsme to, a poté, co po nás skoro hodil to CD, odešli.
Rudoarmějec II
vracíme se sem, vidíme tu zase další týmy, jen lidi u pohádek se znají být stejní, asi se upnuli na tyto knihy a hledali v nich odpovědi, samozřejmě vyzbrojeni teorií čísel z těch samolepek od videokazet. Podle mně neznámých vývodů (žeby intuice) jsme se vypravili zase k jinému pomníku; jezdili pomalu už jen noční spoje.
Pomník partyzánů
po delší přepravě a nejistotě, zda naše kroky nejsou zbytečné, jsme se konečně dostavili až k pomníku (byl tam o kousek dál ještě druhý pomník). K mému velkému překvapení jsme zjistili, že jsme na SPRÁVNÉM místě. Radost byla veliká; naštěstí jsme tu byli téměř sami (až na postavu, která stála 5 metrů od lístečků a odmítala jakkoli komunikovat - asi jeden z organizátorů na kontrole). Přečetli jsme si něco o Rofince a začali určovat místo v mapě, které nejlépe odpovídá (pozn. Sabiny: "To letiště prý ke clapanicím nepatří.").
Pěší most přes dálnici
naneštěstí jsme se (pod vedením Sabiny) upnuli na pěší most, který znala (i já jsem ho znal z dob dřívějších), a byl kousek od ulic, které textu odpovídaly. Cestou k němu jsme viděli budku, ve které byla cihla na telefonním seznamu a pod ní reklama na Telecom, prošli jsme kolem nápisů "Občerstvení" a hned vedle "Starobrno", planetu viděli snad jen na obloze a dřezy přiřadili menze, kolem které jsme na most šli. Na něm jsme si pak zaplivali na dálnici, zpovídali dva kolemjdoucí, zda neví v okolí o něčem, co by odpovídalo vzhledem či názvem planetě a po negativních odpovědích znovu zabředli do mapy. (Z hry J. Cimrmana: "To se člověk vždycky na něco upne...")
Správný most
v mapě jsme ke svému úžasu našli hotel Merkur, a tak jsme šli už najisto. Trosečníkem pro nás byla ulice, která byla přesně mezi zmiňovanými ulicemi z papírku, orientována na opačnou stranu od nich. Na tomto mostě jsme také pobyli nejednu chvíli a plivali, kam se dalo. Já jsem přemýšlel nad velkou odchylkou severu určeného rotační osou Země (tedy přibližně hvězdou Polárkou) a severem magnetickým, který udávala buzola. Nakonec jsme za účasti (či pomoci) dalšího týmu onen lísteček našli (na mou radu vylezl na vagón a zato nám lísteček podal). Mysleli jsme si, že jsme ještě kousek mimo mapu okolí a tak nastal velký problém s nalezením "Turistické žluté značky". O ulici tohoto názvu jsme neuvažovali, ale Sabina se po vyhlášení výsledků přiznala, že bydlí na ulici SOUSEDÍCÍ S ULICÍ TURISTICKOU; také jí to bylo nejednou doma připomenuto (námi i její rodinou).
Vlakové nádraží poblíž plivacího mostu
zde jsme se ocitli s nadějí, že zde začne žlutá turistická značka. Nestalo se tak. Pak Sabina vymyslela teorii určující správnou žlutou turistickou značku pro naši hru a nočním spojem jsme se přepravili na točnu v Soběšicích. O zdejším bloudění raději psát nebudu (celá vesnice je docela hezká, leckde se i svítilo (kolem 4 hod.)), . Nakonec jsme však žlutou značku našli a po prosondování směru na Řečkovice se vydali správným, tedy opačným, směrem. K našemu úžasu jsme nalezli Strom a knihu, do které jsme učinili zápis. Bylo myslím něco kolem šesté hodiny a už se rozednívalo.
Nahřívací šifra
k mé radosti a k radosti Romana jsme našli šifru. Celý š>astný jsem sundával batoh a chystal se sednout si na karimatku, kterou Přema vyndal, když tu najednou Sabina s Romanem četli správný text šifry. Tak jsem si zase nezaluštil. Začali jsme nahřívat 2 papírky, jeden svíčkou a druhý zapalovačem. Ale nic se neobjevilo a tak jsme se rozhodli pokračovat po žluté.
Zastávka MHD
jak jsme vylezli z lesa, sešli jsme na zastávku MHD a rozhodli se, že zkusíme ještě nahřívat. Ale až teď na denním světle na nás vystoupil nápis D. J. Kašpar a to bez nahřívání. Tušil jsem, že bude nutno prozkoumat mapu, ale zase jsme se upnuli asi na názvy kopců nebo tak nějak a nic nenašli. Až když jsem šli dále (a viděli nádherný východ Slunce, které bylo obrovské a byla vidět přímo okem a bez filtru i obrovská sluneční skvrna, která už na Slunci zapadá) a potkávali vracející se týmy, tu teprve jsme si všimli v mapě studánky D. J. Kašpara.
Bílovice nad Svitavou
zde se od týmu odpojilo 20% členů; ustoupil jsem pro vzájemnou nevraživost bot a chodidel. Hodinu jsem pozoroval dění ve vesnici a pak se vydal k pomníku S. K. Neumana, který měl podle mě být ještě pár kilometrů na jihovýchod. Pak jsem ale potkal kamaráda Davida taktéž ze Zlína, který šel s tlupou lidí proti mně a tvrdil, že jdou také k pomníku S. K. Neumana. Myslel jsem, že jdou špatně, ale byl jsem rád, že jsem ho potkal a vracel se s ním do Bílovic, kde hra opravdu končila. Ještě, když jsem viděl Instruktory hry, jsem si říkal, kdy asi budou přejíždět na místo, kam jsem šel :-)
80% procent týmu šlo ke studánce D. J. Kašpara, kde se jim podařilo vyřešit úkol, a kde se poté rozpůlili. Michal s Přemou přišli asi 2 hodiny po mě do Bílovic, Sabina s Romanem ještě hledali podle azimutu a vzdálenosti nějakou křižovatku v lese, ale nezdařilo se jim to, a asi hodinu po Michalovi s Přemyslem dorazili také do cíle. Zde jsme se perfektně pobavili při rekapitulaci správných i modelových řešeních. Nálada tu byla výborná a začínal krásný den.
Byla to sqělá akce, kterou si příště rozhodně nenecháme ujít. Nejsme sice z Brna (až na Sabinu, kterou určitě příště opět přizveme), čímž neřešíme městkou část nejrychleji, ale stihneme-li se dostat do terénu, pak se rozdíly stírají. ckoda, že jsme nestihli les za tmy. V průběhu jsme si pak už jen přáli, a> neskončíme na nějaké ptákovině (třeba z naší strany) příliš brzo a a> máme do rána co řešit a luštit. Super také bylo potkávání jiných týmů, kterých bylo všude hodně a nejvíce jich bylo na místě (Rudoarmějec), které bylo úplně zcestné. Někteří to pojmuli spíše jako maškarní pochod Brnem, nebo> tyto nastrojené lidi už v cíli vidět nebylo.
Vše výše bylo napsáno hned v neděli po probuzení, ale chtěl jsem to dát někomu z týmu přečíst, než to pošlu. Asi to neodpovídá osnově dole, ale už to měnit asi nebudu.
Otázky z dotazníků
proc jste se na TMOU prihlasili, co jste ocekavali - Abychom zažili se spolužáky (Roman a Michal) taky něco jiného než jen navštěvování školy, abychom si zaluštili a zasoutěžili. Zpočátku jsme za výhru považovali splnění všech úkolů ve stanoveném čase (by> třeba stotřicátí), ale později už jen to, abychom na něčem nevypadli úplně a mohli něco řešit a luštit až do srazu na konci. Pak jsme přizvali Sabinu na pomoc jako Brňačku a Přemu, protože je pro každou špatnost a neměli jsme ještě pátého.
co pro vas bylo nejvetsim zazitkem - Vidět stovky lidí, kteří s radostí a chutí strávili oněch 15 hodin účastí ve hře, kteří se vydali na hru, aníž by věděli, co je čeká (tma, zima, déš>, běhání, zoufalství).
co se vam na hre libilo - Celá hra, od začátku až do (našeho) konce.
co se vam na hre nelibilo - Neochota místních hostinských přehrát nám CD.
co bylo az moc jednoduche - Skautská šifra s přerozdělením mezer.
co bylo az moc slozite - Najít některé úkoly, např. lístečky ve vagónu (způsobeno spíše více než 1m krokem).
nazor na variantu hry mesto-teren - Jako lidé nepobývající v Brně jsme se městem zdrželi natolik, že jsme do terénní části dorazili, až když se rozednívalo, což byla jistě škoda. Nemáme ze hry skoro žádný pocit Tmy (ve městě jsme byli pořád pod osvětlením).
co vas pri hre nejvic pobavilo - Její vyhodnocení.
co byla vase nejvetsi blbost - Malá všímavost čehokoli (cedulky, nápisy v mapě - Merkur, D.J.Kašpar) a upnutí se na nějaký cíl, který nevycházel pouze ze zadaných dat (žlutá značka, Rudoarmějec).
Za tým Hubologisté, Miroslav Pavel.
Zpět na zápisky