V 16.00 se scházíme na Kraví hoře já (Radek), Marťas a druhý Radek. "Nenápadně" se rozhlížím a když mám pocit, že se nikdo z kolemprocházejících nedívá, strkám budík do díry ve zdi. Vyhlédl jsem si ji už před několika dny. Potom zaujímáme strategickou pozici na vrcholku kopce. Každý z nás vybaluje batoh plný šifer a třídíme je mezi sebou podle stanovišť připadajících tomu kterému. Marťas má obálky se zprávami číslo jedna. Hurá! Jdeme vybrat odpadkáč. Obálky vysypeme do koše a ještě lehce maskujeme šlupkou od banánu a Frukem, které se válelo opodál. Jsme připraveni, nezbývá než čekat...

Asi v 17.15 registrujeme první tým a začínají se trousit další. Nervózně s Radkem přidáváme na obálky ještě něco málo odpadků, které jsme vybrali z okolních odpadkových košů. Za chvíli napjatě pozorujeme tým, který se usadil na lavičce opodál. Jeho členové jsou zjevně připraveni na nejhorší a téměř všichni něco jí. První jde vyhodit papírek do inkriminovaného koše! Asi vypadáme jako banda cvoků, které baví sledovat, jak někdo vyhazuje bordel do koše. Uklidnili jsme se až za notnou chvíli. Ne nadlouho. Teď nás začal iritovat tým účastníků, kteří v rozporu s pokynem "chovejte se nenápadně", přišli do parku zamotáni do dek a s vlajkou nad hlavou začali kroužit kolem jezírka. Očekávali jsme policejní komando každou chvíli. Komando se zřejmě naštěstí zaleklo pětisethlavého davu, který se v 18.10 nacházel v prostoru parku a okolních ulicích.

18.20 - týmy se rozložily v prostoru, ale u jezírka stále nikdo! Jestli tam nebudou, neuslyší budík a je to v pytli. Organizace týmů však byla víc než skvělá. V 18.25 měla už většina týmů u jezírka zástupce. Jenže zase nezačal zvonit budík... Nervózně posedáváme na lavičkách. Už je tady i Dosík, který přijel rovnou z práce i se svým šéfem. Ten je pohledem na park natolik rozveselen, že vytahuje videokameru. Marťas jde zjistit, jaká je nálada, a má důležitý úkol sbalit budík, než to udělá někdo jiný. Dole se něco děje, dav se přelévá z místa na místo, vypadá to zajímavě, ale budík stále nic.