Organizátorské věštby a reportáže

Je 25. října, do TMOU zbývá víc než týden, ale prostor k velkým změnám vypršel. První šifry jdou právě do tisku, zbytek zítra. Co jsme neodladili do dneška, už neodladíme. Zahraju si na věštce a zkusím předvídat, jak se bude hra 4. listopadu vyvíjet. Snad nedráždím osud…

Počasí je od rána poněkud proměnlivé, chvíli dokonce i mrholilo, ale odpoledne se začínají mraky trhat. Možná se v noci úplně vyjasní a vyleze měsíc. K ránu bude určitě pod nulou, ale taková kosa, jaká byla na TMOU 8, letos asi nehrozí. První týmy už se prý trousí k Vaňkovce, na místě, doufejme, všechno klape, dali jsme letos přednost externímu zvukaři před svépomocí, aby byla první šifra dobře slyšet. Před chvílí jsme převzali klíče od krytu a jdeme věšet chemické osvětlení, aby vynikla pochmurná nálada betonového pomníku studené války. Ze dvou brněnských krytů je tenhle ten menší - pod Petrovem je prý opravdu gigantický, ale tam nás Magistrát nepustil, muzeum tam má sklad. Každopádně velice děkujeme lidem z Magistrátu města Brna, že nám dovolili na tomhle netradičním místě šifru umístit!

Přecházím k Vaňkovce, k Café Práh, za 15 minut budeme startovat, je tu totálně husto, ale týmy se vlezly. Komparace na základě satelitních fotografií loňského a letošního prostoru byla přesná. Kosmonaut – dramaturg Café Práh – čumí, kolik jsme mu přitáhli lidí, možná si někteří Tmáři všimnou, že se sem dá chodit na docela fajn koncerty (třeba na moje, cha). Startujeme, snad to zvukař Honza Plšek pěkně osolí!

První šifra bude pro méně zkušené týmy docela náročná. Na týmovce ji sice neznalí orgové v daleko ostřejší verzi vyluštili za dvacet minut, ale nemuseli u toho hýkat ani bučet. Ale týmy na testech tuhle bláznivinu zpočátku vůbec nedávaly. Mates nakonec přímo do zadání vpasoval několik skrytých nápověd, které by mohly navést na správnou cestu. Týmy si čtou pokyny, po třech minutách do nich poprvé smažíme nahrávku. A už se hýká, sbor na začátku je nejlepší. Asi po dvaceti minutách, možná o chlup dřív než jsme čekali, se zvedají první týmy. Že by šifra byla nakonec moc lehká? Ale ne, vypadá to spíš na takové odcházení ve vlnách, navíc některé týmy vysílají běžce pro první část a nemají doluštěné obě tajenky. Po hodině a půl je tu stále dost bezradných týmů, Mates spouští první zlehčenou verzi. Stejně nám nakonec do 19:30 zůstalo asi 25 týmů s nevyluštěnou šifrou.

U dvojky měli testeři největší blok s tím, aby si šifru nepoškodili, nepomalovali. S nápovědou v Maštěných ředkvičkách tenhle blok padnul. Ale i tak mnohým týmům dlouho trvalo pochopit, že už šifru vlastně mají prolomenou. Že se ty klikyháky tvořené odrazem světla od zrcadlové fólie dají na papíře přečíst, jen se správně podívat - uvědomit si, že třeba S je tvořeno dvěma křivkami. Pro nejrychlejší týmy to naopak byla průchodovka.

U krytu začíná být kolem osmé docela nával. Snažíme se plynule odbavovat provoz, hráčům dáváme pokyny už na ulici. Kapacitu máme spočítanou na zhruba 100 týmů za hodinu, předpokládáme, že do jedenácti už tady bude klid. Pro případné opozdilce necháme šifry ve složce u plotu. Samotná šifra se v první verzi na testech chovala zvláštně – aniž bych věděl cokoliv o zadání, dal jsem ji do 15 minut. Jenže Tom Hanžl ji v první verzi nedal. To mi sice zvedlo sebevědomí, ale bylo to varovné. Nakonec Mašík odstranil z šifry všechny nesymetričnosti, přidal do středu křížek, který sice trochu kazil vzhled kaňky, ale zase naváděl na to, že vzdálenosti od středu budou důležité. A testeři se chytili. Princip jsme se rozhodli také napovědět světly v krytu: červená, zelená, oranžová. Prostě semafor. Jsme na začátku, chceme být hodní na týmy, které nemají svůj den.

Čeká je „Lednička“ na Lazaretní. Vzhled šifry se měnil do poslední chvíle, nápad vznikl brainstormingem přímo na týmovce a lednička to zpočátku vůbec nebyla. Hodně testerů šifru nevyluštilo, nenapadl je přepis pověr na plusy a mínusy. Všechny testující pak nakoplo, když jsme jim v určité chvíli řekli: magnety. Jak to ale dostat do šifry? Napadlo nás, že děti si často na ledničku dávají nejrůznější magnetky. Nakreslíme ledničku do zadání! Jak to bude fungovat? Poslední živý test dopadl dobře, týmům (nekvalifikovaným hráčům) tenhle tvar pomohl. Na trase se ukazuje, že existují i hráči, které lednička naopak zavedla na scestí: nejvtipnější byl tým, který šel domů a strkal papír do mrazáku, aby se mu objevilo „tajné“ písmo. Doluštění občas potrápilo i zkušené týmy, tohle nebyla šifra pro zbrklé. Pár týmů dokonce na hodinu vzdalo správný princip, protože udělali banální chybu v zápisu teček a čárek, a nic jim tudíž nevycházelo. Bohužel asi devět týmů už na téhle šifře skončilo. Co se dá dělat. Pořád lepší než třicet, což prorokovala testerka Fosa, která se však vzápětí podívala na statistiky TMOU 12, zděsila se, jak prudce se týmy za poslední roky zlepšily, a svůj pesimistický odhad odvolala.

Křížovka skrývající sudoku byla podle předpokladů spíše lehká. Některým týmů dělal problémy druhý krok: klasické stegano. Neuvědomili si, že ty šroubované konstrukce asi nebudou úplně náhodné.

Následující šifru Komentátor jsme brali jako oddech před poslední městskou šifrou. Podle očekávání to byla průchodovka. Nejlepší týmy si občas ani nesundaly batohy, protože je okamžitě praštila do očí divná frekvence počátečních písmen slov.

A jsou tady matičky. Před startem jsme si říkali, jak často se asi tak hráči budou snažit aplikovat pravítko a matičky na nesprávné šifry. No jasně, pár týmů vytahovalo pravítko už na Křížovce, neboť slovo pravítko bylo klíčovým slovem této šifry. Nicméně hodně týmů si na matičky do téhle chvíle ani nevzpomnělo a až tvar téhle šifry je přinutil sáhnout do batohu. Podle předpokladů se tady pole dál časově trhalo. Pro nejlepší týmy to byla otázka středně složité analýzy. Hodně týmů si také uvědomilo, že matičky a pravítko jim dáváme z nějakého specifického důvodu – že nemá smysl uvažovat o principech, které by fungovaly jen na papíře. A od toho byl jen krůček k využití hmotností a těžiště. Jiné týmy se trápily i několik hodin, ale vcelku se dá říct, že to byla vstřícná zákysovka: kdo šifru nevzdal, časem na správný postup přišel.

Nejdelší přesun hry byl právě ten do terénu. Ať se týmy trochu vyděsí, ať nemají jistotu, jak daleko to od stanoviště ke stanovišti bude.

Oběšenka, osmička: šifra, která byla míněna jako průchodová i neprůchodová zároveň. Pozornému týmu (a těch byla nakonec většina) si stačilo všimnout, že číslo šifry je nějaké divné, příliš velké, jiné, než na předchozích zadáních. A měli to do 15 minut. Pro nepozorný tým (a těch bylo jen málo) to byla past, neboť bez aplikace čísla šifry šlo luštit brutal force metodou - vzhledem ke zvolené tajence - fakt blbě.

Následující slohovku jsme vnímali jako maximálně středně těžkou šifru, trochu týmovou. Těm nejlepším opět nedělalo velký problém všimnout si chybějících přídavných jmen, najít jednoznačný systém doplnění a převést si doplněná přídavná jména na dvojkovou abecedu. Avšak těsně za vrcholem mediánu už to luštění tak jednoznačné nebylo - a i na téhle šifře se končilo z nedostatku času a sil.

U Morávka si týmy vyzvedly první větší výzvu terénu. Vícestupňovky jsou vždy ošidné. Tady to chtělo dát dohromady vlastnosti množin tvořící Vennův diagram a označit si ty průniky, kterým odpovídaly obrázky pod Vénou. Mimochodem Pratchettova Zeměplocha původně v šifře nebyla, byla tam Brownova Šifra Mistra Leonarda zakódovaná jako Leonardova známá kresba muže s rozpaženýma rukama, přes něj jsme dali nápis TMOU. Ale testeři to naprosto nedávali, místo Browna furt pracovali s Leonardem da Vinci. Každopádně už první krok nebyl lehký a i s rozpoznáním toho, že tenhle „Venoušek“ je vlastně parádní šifrovací mřížka, měl problémy nejeden dobrý tým. Nicméně čelo s aktuálně vedoucími Pralinkami zvlášť šlo stále na hranici času kyborgů, na Vennovi byli už těsně po půlnoci. Zajímavé je, že mezi prvními deseti týmy byla v tuhle chvíli i Seš-lost, která se do hry dostala až na divokou kartu. Jak je vidět, výpadek v kvalifikaci může mít i špičkový tým.

Tradičně jsem v tuhle chvíli nervózní, kde se asi nacházejí moji kmenoví Alberti, volám Lucce. Vypadá to, že se drží svého výsledku z kvalifikace a těsně stíhají první desítku, tak držím palce.

Kruhová školka nás svým tvarem inspirovala ke „složené“ šifře: na papíře jakási moderní poezie, na vnitřním obvodu školky moderní umění. Převést si poezii na znamení zvěrokruhu a z moderního umění udělat měsíce v nestandardním pořadí na ciferníku až takový problém nebyl. Důležité bylo si povšimnout, že nadpis básně je vždy konkrétní měsíc, na něj navazovaly zvěrokruhové verše – a znamení zvěrokruhu mají vždy přesah mezi dvěma měsíci! O to šlo: kreslit v ciferníku cestu, podle básní. Začínám třeba v září – jdu směrem na říjen, ale ve chvíli, kdy se dostávám na spojnici listopad/prosinec, pokračuji dál po této spojnici atd. Myslím, že si tuhle šifru hráči hodně užili.

Schválně, co hráči čekali? Kam se bude trasa lámat z Myší díry? Směrem na Bílovice? Správně! TMOU původně z Myší díry vedla na Prosbu lesa. Jenže na konci září jsme náhle dostali zákaz tam hru vést. 5. listopadu od časného rána proběhne v lesích severně nad Bílovicemi hon na kance. Trochu stres. Dlouho jsme nevěděli, jak z toho ven. Vytyčit trasu podél Svitavy? Nuda. Končit v Adamově? Mimo dopravu! Končit v Útěchově? Jenže tam nemají žádnou tělocvičnu. Tak co s tím? Už jsme to skoro vzdali, smířili se s nenápaditým terénem kolem řeky, když tu přišel nápad. Z Útěchova přece jezdí celou noc MHD. Když zakončíme trasu nějakým fórkem přímo v terénu, můžeme pak udělat cílové shromaždiště v Soběšicích a všichni z terénu k němu budou mít blízko. Mít cíl jinde než poslední šifru hry, to možná ještě na žádné šifrovačce nebylo…

Místo z Myší díry proto šifra odkazovala na Bohdaneckého pomník. Karetní šifra pak patřila také k těm záludnějším, například elitní tester Vítek Kala si dost dlouho nevšimnul, že vojevůdcové se dají chápat i jako tečka, čárka a oddělovač. A ať válčil jak chtěl, nic mu z toho nevycházelo. Jediným problémem zůstala při změně tajenky skrytá nápověda. Nic lepšího než SORT W nevymyslel nikdo z týmu (a ani Bóža ne). Bylo nutné to nějak ošéfovat v Ředkvičkách. Jak se nám teď náhle hodilo W z úvodní šifry, kde bylo také nutnou úlitbou kvůli konstrukci morseovkového stromu!

Třináctka. Šifra, která podle jisté tradice patří na TMOU k nejtěžším. Třináctka na třinácté TMOU. Co ji takhle udělat směšně lehkou, ale hráčům sugerovat do hlavy, že to bude hustý? A co v ní udělat zběsilou tajenku, stejnou, jako měla předchozí šifra a změnit jen upřesnítko v Ředkvičkách? A udělat tak nejkratší přesun v historii šifrovacích her – přesun dlouhý několik centimetrů? Jojo, na tuhle šifru se už sice dostalo jen 47 týmů, z toho 3 těsně před dvanáctou, ale z chyby nás podezíralo hned několik z nich. Měli jsme naštěstí připravenou verzi telefonátu: „Všechny šifry hry byly pečlivě otestovány, není v nich chyba.“ A to psycho, které několik týmů zažívalo, když se snažilo nenápadně vyzvednout čtrnáctku a neupozornit právě přicházející soupeře…

Chobotnice fungovala jako definitivní filtr pole. Seš-lost a Chlýftým tady sice dohonily Pralinky, ale ty obhájily vedení. Jako první pochopily fraktálovou podstatu bludiště a ještě před vyřešením cesty inženýrsky odvodily, jak bude kódována tajenka na 27 políčcích 3. úrovně zanoření. Doluštily to pak za neuvěřitelných 16 minut, protože už chtěly, aby jim vycházela určitá písmenka. Nedělaly chyby. A zastavit je pak nemohla ani oddechová šifra s písmennými shluky, v nichž chyběla římská „písmena“ X V I, ani SIM karta s nahranou semílací šifrou. V čase 7:04 jsme je měli na drátě. Vítěz prohrnul TMOU 13 a trička už na něj čekala v cílovém shromaždišti.

Po vítězích následovala více než hodinová pauza. Loňskou TMOU 12 dokončilo 11 týmů. Letos se to podařilo: v cíli TMOU 13 nakonec bylo krásně zaokrouhlených 13 týmů (tohle je estetická část věštby, reálně tipuji 9). Dalších pět týmů nestihlo semílačku opravdu jen o fous. Přes 200 týmů dorazilo na osmičku, na hranici terénu. A největší průšvih hry? O tom už v reálné reportáži…

Tak co, jak moc jsem se seknul?

Ivo Cicvárek

pozn. dobré číst zároveň paralelně s věštbou…

Je pátek 4. listopadu, do Tmou zbývá víc než minuta, ale prostor na velké změny teprve nadešel (více u šifry 10). První šifra jde za chvíli do éteru, zbytek šifer bude rozdán během noci. Zahraju si na kunhistorika a zkusím shrnout, co a kdo a jak se 4. a 5. listopadu vyvinul. Osud už podráždil Ivoš ve své věštbě, nemám tedy naštěstí koho dráždit.

Počasí bylo od rána poněkud proměnlivé, chvíli dokonce i mrholilo, ale odpoledne se začaly mraky trhat a jak rychle s trháním začaly, tak rychle skončily. V noci pak byla tma jak v pytli, měsíc se zašil za velký kumulonimbus. K ránu bylo nad nulou.

Týmy už stojí nedočkavé v malém prostoru před Café Práh a je to náramný pohled a skvělá atmosféra. Nedostavily se jen dva týmy – Bad Attitude a Martin odešel. Epic. Pak Ivoš řekl pár slov do mikrofonu, zazněla hymna, která byla slyšet a zvukař Honza Plšek to pořádně osolil.

První šifra byla pro některé zkušené i méně zkušené týmy docela náročná. Hýkalo se, dudalo a mňoukalo, ale zvláště ze začátku zněly některé zvuky méně hlasitě a méně jasně, než jsme si vysnili. Tak pojďme, dali jsme si to ještě párkrát a už byly zvuky hezčí. Asi po třiceti minutách, možná o chlup později, než jsme čekali, se zvedají Pralinky zvlášť, a suverénně odcházejí jen s jednou tajenkou pryč. Po hodině a půl je v místě stále dost týmů a pouštím zlehčenou verzi, která některým pomáhá, ale stejně v 19:30 zůstává asi 25 (krát 3) týmů s nevyluštěnou šifrou (většinou jen s jednou částí).

U dvojky měli testeři největší blok s tím, aby si šifru nepoškodili, nepomalovali. S nápovědou v Maštěných ředkvičkách tenhle blok padnul. Zato vyvstala pěkná řádka bloků nových – většina papírů se zadáním byla nakonec naopak pomalovaná jako náčelník Siouxů. A taky, kdo by vytahoval čelovku v Mekáči, že. A když už něco začalo vycházet, považovali to někteří za příliš amorfní. Pro nejrychlejší týmy to stejnětak byl zákys. Prostě jsme se tady hrubě netrefili, nápad se svícením nám před hrou nepřišel tak těžký, čáry vytvořené světlem ze správného úhlu a slušné vzdálenosti naprosto jasné. (Z testu: „To jsem zvědavej, co v tom uvidí Síba s lucernou.“) Tož, i Robin Hood občas založí šíp naopak, rozhodli jsme se udělat nestandardní, ale jediné možné řešení – sms nápovědu. Některé týmy nazlobila, ale většinu popohnala. Půlka týmů prostě nemůže skončit na dvojce a navíc ten kryt je fakt pecka. Nezbývalo než doufat, že neúspěšné týmy rozpačitý úvod neroztrudomyslní.

U krytu začal být kolem osmé (NewYorského času) docela nával. Snažili jsme se plynule odbavovat provoz, hráčům dávali pokyny už na ulici. Za úsměv a bonboniéru z non-stop potravin na Čáře jsme domluvili prodloužení otvíračky do jedné a mysleli přitom na Vlhkou jámu a Chlýftým, kteří tou dobou uprostřed terénu drželi čas námi tipovaných kyborgů. Zato hlavní pole bylo pozadu za předpovědí o dvě hodiny. I tak doufáme, že se alespoň nápad šifry líbil, i když její umístění a vyvážení jsme holt neodhadli… Samotná trojka – kaňka naopak dělala v původní verzi testerům problémy, ale při hře to byla dávačka…

Dále hráče čekala „Lednička“ na Lazaretní. Věděli jsme, že bude trošku těžší, čemuž jsme se nebránili - vždyť na TMOU bylo často úspěchem vůbec dojít do terénu (což se loni povedlo téměř všem). Poslední živý test dopadl dobře, týmům tenhle tvar pomohl. Ostrý test dopadl nevyváženě – třetině týmů se šifra absolutně líbila, třetina se zasekla, ale pak svůj boj vyhrála a skoro třetina týmů zde bohužel skončila. To bylo vyšší číslo, než jsme si přáli, a přitom stále nevíme přesně proč. Asi černá kočka. Nebo jednoduše třináctá TMOU. Co se dá dělat.

Křížovka skrývající sudoku byla podle předpokladů spíše lehká. Některým týmům dělal problémy druhý krok: klasické stegano. Neuvědomili si, že ty šroubované konstrukce asi nebudou úplně náhodné. Nakonec to valná většina nějak utloukla.

Následující šifru Komentátor jsme brali jako oddech před poslední městskou šifrou. Podle očekávání to byla průchodovka. Nejlepší týmy si občas ani nesundali kalhoty, protože frekvence počátečních písmen byla divná a matičky ještě daleko.

Matičky. Pro nejlepší týmy to byla otázka. Hodně týmů si neuvědomilo, že matičky a pravítko jim dáváme z nějakého specifického důvodu – že nemá smysl uvažovat o principech, které by fungovaly jen na papíře. A bez toho se krůček k využití hmotností a těžiště dělal blbě. Mnoho skvělých týmů tu strávilo hodiny, ale přišly na to. Ale že tu skončí přes dvě třetiny týmů, které sem dojdou, a do terénu projde necelá padesátka, to nikdo nečekal, a to ani ve snu.

Celé město v nás zanechalo zvláštní pocit. Mělo to být těžší než loni, ale ne takto. Jednička se čtyřkou a šestkou měly být trochu hravé, týmové, trojka trochu analytická, pětka potvrzující se vícekroková a dvojka se sedmičkou nápadové. Finální ladění šifer je vždycky i trochu o štěstí. To nám letos nepřálo optimálně – holt třináctá TMOU.

Nejdelší přesun hry byl právě ten do terénu. Ať se týmy trochu vyděsí, ačkoli… Vlastně po těch matičkách…

Oběšenka, osmička: šifra, která byla míněna jako průchodová i neprůchodová zároveň. Pozornému týmu (a těch byla nakonec tak půlka) si stačilo všimnout, že číslo šifry je nějaké divné, příliš velké, jiné, než na předchozích zadáních. A měli to do 15 minut. Pro nepozorný tým (a těch bylo nakonec druhá půlka) to byla taková srandovní past, neboť bez aplikace čísla šifry šlo luštit brutal force metodou - vzhledem ke zvolené tajence – vlastně úplně v pohodě…

Následující slohovku jsme vnímali jako maximálně středně těžkou šifru, trochu týmovou. Těm nejlepším opět nedělalo velký problém všimnout si chybějících přídavných jmen, najít jednoznačný systém doplnění a převést si doplněná přídavná jména na dvojkovou abecedu. Avšak těsně za vrcholem mediánu už to luštění tak jednoznačné nebylo – protože vrchol mediánu vlastně ani nikdy neviděl zadání. Asi luštil matičky.

O půlnoci jsme pořád ještě řešili atomový kryt: ještě tam nebyli všichni, některé týmy pořád ještě luští dvojku. Kamarádi posílají tragické smsky z města. Přitom čelo hry jde podle odhadovaného postupu kyborgů, takže nesmíme polevit se stavbou trasy. Pro jistotu jsme zavolali Vlhké jámě, protože v nehlídaném terénu už o postupu čela nemáme zprávy. Dalibor řekl, že si právě u Morávka vyzvedli desítku, sám ji ještě ani neviděl, a v patách mají Chlýftým. Do toho jsme převzali cíl a zjistili, že to je s výjimkou tělocvičny totální squat bez vody (proč jsme na poslední chvíli měnili cíl a byli rádi, že vůbec nějaký je, vysvětlil už Ivoš - do původní trasy nám napálili hon na kance a zakázali vstup do velké oblasti). A do toho přišla Daliborova nenápadná opravná smska: „Aha, tak ona to není desítka “

Alarm, takový atomový výbuch ve vysílání Panoramy. Dan Nekonečný v poslanecké sněmovně. Hned jsme volali zpátky a nechali si šifru popsat. Prý něco o nejistotě a šifrovačce bez pravidel, šifra nemá číslo a pro další si mají jít ke studánce Antonína Dyka, tak že tam půjdou. Jenže s tímhle my nemáme nic společného! Někdo se nám naboural do hry, ukradl desítku a místo ní tam dal vlastní text. Přesvědčili jsme týmy, ať se aspoň rozdělí a počkají u Morávka, že tam urychleně dodáme náhradní šifry. Netušíme, co může být na Dykovi a kam to povede dál. Prodloužení trasy rozhodně nepotřebujeme. A Vlhká jáma s Chlýftýmem zase netuší, jestli jen nehrajeme kamenné tváře a nepřipravili jsme dalšího Pravého bednáře.

Zdánlivě to tedy hru díky náhodnému telefonátu nijak nezasáhlo: přivezli jsme náhradní šifry, dosud se předhánějící Vlhká jáma s Chlýftýmem si udělali půlhodinovou party u Morávka a Dalibor (VJ) s Ondrou (CH) dokonce u Dyka našli pravé zadání desítky a přinesli ho zpátky. Ztracený čas jsme jim odečetli, jako by se nic nestalo. Prostě taková hra ve hře. Jenže dál už to tak vtipné nebylo: pozdržela se nám tím stavba trasy, všechna terénní stanoviště jsme neplánovaně museli celou noc hlídat pro případ, že by někomu připadalo vtipné to udělat znovu, a spolu se třemi zlatými B-týmáky jsme se vyspali míň než hráči na sedmičce.

Správná desítka byla první větší výzva terénu. Vícestupňovky jsou vždy ošidné. Tady to chtělo dát dohromady vlastnosti množin tvořící Vennův diagram (ženy, vědci, cizinci…) a označit si ty průniky, kterým odpovídaly obrázky pod ním. S rozpoznáním toho, že tenhle Vennův diagram je vlastně parádní šifrovací mřížka, měl problémy nejeden dobrý tým, ale naprostá většina to po logické úvaze dala. Zajímavé je, že mezi prvním a desátým týmem byl rozdíl asi 4 hodiny. Jak je vidět, matičky.

Kruhová školka nás svým tvarem inspirovala ke „složené“ šifře: na papíře jakási moderní poezie, na vnitřním obvodu školky moderní umění. Převést si poezii na znamení zvěrokruhu a z moderního umění udělat měsíce v nestandardním pořadí na ciferníku až takový problém nebyl. Důležité bylo si povšimnout, že nadpis básně je vždy konkrétní měsíc, na něj navazovaly zvěrokruhové verše – a znamení zvěrokruhu mají vždy přesah mezi dvěma měsíci! O to šlo: kreslit v ciferníku cestu, podle básní. Ivoš ve své věštbě uváděl příklad: Začínám třeba v září – jdu směrem na květen… Zrovna na přelomu květen/září jako na just žádné znamení zvěrokruhu není, ale co už. Myslím, že určování asociací na znamení si hráči hodně užili, u většiny ale déle trvalo najít správnou cestu. Skončila tu třeba parádně rozjetá Tykadla a skoro 15 dalších formací. Dál se dostalo už jen něco kolem desítky týmů.

Mostek v Myší díře. Nějaký šotek nám změnil v upřesnítku JVV za JV (černá kočka?) a třeba Vlhká jáma tu nechala na dohledávce skoro půlhodinku. Jako jediný tým si to mohli dovolit. Na šifře samotné se končilo spíše z únavy či nedostatku času. Jednoduchá ale taky nebyla.

Z Myší díry šifra odkazovala na Bohdaneckého pomník. Dostat tam tu tajenku místo původní Prosby lesa, kterou jsem museli zrušit kvůli honu, bylo zlo… A to W :( Třináctka. Šifra, která podle jisté tradice patří na TMOU k nejtěžším. Třináctka na třinácté TMOU. Co ji takhle udělat směšně lehkou, ale hráčům sugerovat do hlavy, že to bude peklo? A co v ní udělat zběsilou tajenku, stejnou, jako měla předchozí šifra a změnit jen upřesnítko v Ředkvičkách. A udělat tak nejkratší přesun v historii šifrovacích her – přesun dlouhý několik centimetrů? Z druhé strany roury? Jojo, na tuhle šifru se už sice dostalo jen 47 týmů (ses pomát v kině ne?), z toho 3 doopravdy a ne jen ve snech při klimbání u matiček.

Chobotnice fungovala jako definitivní filtr pole. Seš-lost a Chlýftým tady vůbec nebyly, Pralinky taky ne, ani zvlášť, natožpak dohromady. Jako první a poslední pochopila fraktálovou podstatu bludiště Vlhká jáma, skoro 5 hodin po nich možná i Ústřední topení a Corn Flakes. Jámu pak nemohla zastavit ani oddechová (toho času pro Jámu dvouhodinová) šifra s písmennými shluky, v nichž chyběla římská „písmena“ X V I, ani SIM karta s nahranou semílací šifrou. Kolem desáté jsme je měli na drátě. Vítěz se prohrnul TMOU 13 a trička už na něj čekala v cílovém shromaždišti.

Po vítězích následovala dvouhodinová pauza. Pak přišlo poledne a konec hry. Loňskou TMOU 12 dokončilo 11 týmů. Letos se posunula desetinná čárka. Přes 200 týmů dorazilo na start, na hranici města.

A největší průšvih hry? Tož, já to říkal, měli jsme třináctku vynechat a pořádat hned TMOU 14. Třeba by nám pak odhady obtížnosti vyšly lépe a (letos asi pěknější a vychytanější) terénní část by si užilo alespoň o kulínek víc týmů a nikdo by nám neměnil stanoviště a ve čtvrtek před hrou by se nenašly chyby v SIMkách a na úvodní nahrávce, které tam předtím nebyly, a nehodil bych luxusní tlamu o půlnoci před ostatními organizátory hned po větě: „Tady se dá jít skvěle bez světla, už jste se taky rozkoukali?“, a slovo „těžiště“ by neviditelně viselo ve vzduchu po celé Lesné a hráči by se chovali více jako testeři a vůbec.

TMOU 13 tedy byla o kus těžší, než jsme si ji přáli a odhadovali, hlavně na začátku. Dvojka způsobila neplánovaný dvouhodinový skluz celé hry. Bez něj by na tu čtrnáctku ještě aspoň 10 týmů došlo. No a pak ty matičky… Přesto byli všichni hráči skvělí a prali se s šiframi, jak jen to šlo. Moc si toho vážíme a věříme, že ať jim do gusta padla či nepadla jakákoliv šifra, ať už skončili na čtyřce nebo dvanáctce, že se hra líbila a užili si ji jak se sluší a patří! A pokud se zúčastní i příště, nechť věří, že jim zase zkusíme připravit nějakou hitparádu, vylepšit to a vůbec – uděláme společně tu první listopadovou noc tady v Brně i počtrnácté zase náramnou. A projdem TMOU!