Zážitky a reakce týmů
Tým "Nulová šance" napsal:
TMOU 5 očima týmu Nulová šance
Už když jsem se letos na jaře loučil se svými spolubojovníkyna Bedně, říkali
jsme si, jak to bude těžké vydržet celého půl roku bez luštění šifer. A taky že
bylo, ikdyž jsem si to snažil s Daliborem, který měl ještě větší absťák, protože
na Bedně nebyl, vynahradit tím, že jsme se pravidelně nějakými šiframi
zásobovali. Nakonec toužebně očekávaný podzim přišel a na webové stránce
věnované této noční hře s luštěním zašifrovaných zpráv, kterou pořádají
Instruktoři Brno, se objevily první důležité informace, jako že to bude v noci z
pátku na sobotu 7. a 8. listopadu v Brně (překvapivě), kdy začne registrace
týmů, že nesmíme při hře pást dobytek na území přírodní rezervace atd. Přestože
náš tým ještě neměl hotovou sestavu, chtěl jsem nás zaregistrovat co nejdřív,
neboť jinak by se taky snadno mohlo stát, že bychom se nezaregistrovali vůbec.
Počet týmů byl totiž omezen na tři sta.
Osudného ‘dne otevřených dveří’ měla registrace započít někdy k večeru. Spěchal
jsem domů ze školy, ale dorazil jsem až asi půl hodiny po zahájení registrace.
Cestou jsem ještě volal domů bráchovi, abych se ujistil, že nás hordy
registracechtivých týmů ještě nepřipravily o možnost zapsat se do hry. Když jsem
však konečně zasedl ke svému PC, zrada! Je třeba vyluštit šifru a prvních
padesát úspěšných se smí zaregistrovat. To se bude opakovat po tři dny a teprve
čtvrtý den se zbývající zájemci registrují klasicky. Šifru jsem už bohužel
nestihl vyluštit a druhého dne jakbysmet. To už začalo být na pováženou, a tak
jsme se rychle domluvili s Lukášem na spolupráci a třetí šifru jsme s
Daliborovou pomocí společně vyřešili a mohli se vesele zaregistrovat. V naší
konečné sestavě byli moji bývalí spolužáci Maruška Machová a Honza Doležal,
Honzův současný spolužák Filip Ornstein, Lukáš Krump a já. Samozřejmě jsme
bedlivě sledovali počínání týmu Světlu vstříc (v sestavě Alena Poživilová,
Dalibor Šmíd, Eva Kotulánová a Giro Semančík), který se hravě zaregistroval před
námi. Dále se na startovní listině objevil tým Prahory, ovšem bez Saši, toho
času na Novém Zélandě, což, jak mi vysvětlil, není v Austrálii. Saša nám ale
prokázal nedocenitelné služby, jelikož díky časovému posunu mohl fungovat jako
nápověda na telefonu od půlnoci až do rána, což jsme moc potřebovali, protože
jsme neměli v týmu žádného Brňáka.
Start – park Lužánky TMOU 5 měla začít v pátek 7. listopadu v 16:30 v brněnském
parku Lužánky. Náš tým se zde sešel v plném počtu a s maximálním odhodláním.
Nikdo ale nevěděl, jak hra začne, a tak parkem pobíhalo třináct set nedočkavých
hráčů s očima na stopkách, kteří čekali, co se bude dít. V davech tmářů jsme
rozeznali i tým Světlu vstříc a popřáli si navzájem hodně zdaru. Zanedlouho
parkem projíždělo policejní auto (pravděpodobně se domnívali, že v centru Brna
pořádá nějaká skupina radikálů oslavu VŘSR) s podezřelým nápisem „01-40” na
zadním skle. Všichni hned začali auto pronásledovat a číslo si opisovat (což
policajty vyděsilo ještě víc, a radši zvolili ústup). Okolo páté hodiny mi volá
Filip, že se parkem pohybuje osoba ve fotbalovém dresu s nápisem „Hálek 23“.
Našli jsme ještě dvě další s nápisy „Žižka 55“ a „Koperník 24“. Došlo nám, že
jména označují nedaleké ulice Hálkova, Žižkova a Koperníkova a čísla udávají
adresy. Rozjeli jsme se na ona místa a s úspěšně nalezenými zprávami jsme se
všichni opět sešli v parku.
Stanoviště 1 – trojdílná šifra Zp r á vy ob s a h ova l y n a pr vní p ohl e d n
e smys l n é n á p i s y : „EEEHEHDEDAACEEEAEHAGAAAHE“,
„IJRMOONRPOKRJKKOLOINNKRIOR“ A „ VTTVTUZUUTSTUSVTUUSTV“. Bylo vidět, že první
část šifry obsahuje písmena z první třetiny abecedy (A-H), druhá z druhé
třetiny, atd.. Tvůrci zprávu zašifrovali tak, že ze šifrovaného textu psali
písmena patřící do různých třetin abecedy na odpovídající části zprávy. Na nás
tedy bylo, abychom sestavili text čtením prvního ještě nepoužitého písmene vždy
ze správné ze tří částí zprávy. To se vcelku rychle zdařilo a získali jsme tak:
„VITEJTE VE HRE TMOU HODNE ZDARU POKRACUJTE KE KOSTELU SVATEHO AUGUSTINA NA
KRAVI HORE“.
Stanoviště 2 – kostel sv. Augustina Na konečné stanici Náměstí Míru se z
tramvaje vyvalila skupina tmářů a kostel sv. Augustina byl bleskovým zátahem
obklíčen. Na nalezené zprávě byl zajímavý rébus, k jehož vyluštění bylo třeba
odpovědět na několik otázek z historie, zeměpisu a matematiky. Z odpovědí jsme
získali body na mapě Brna. Další zpráva měla být ukryta v místě odpovídajícím
těžišti mnohoúhelníku, jehož vrcholy jsou tyto body. S pomocí přátel na telefonu
se nám povedlo odpovědět na otázky. Těžiště mnohoúhelníku jsme získali takto:
Mnohoúhelník jsme vystřihli a pověsili za jeden z vrcholů. Z vrcholu jsme pak
narýsovali svislou čáru. Mnohoúhelník jsme věsili za různé vrcholy a získali tak
více čar, které se protnuly v jednom bodě – kýženém těžišti.
Stanoviště 3 – turistická prohlídka Brna Těžiště ukazovalo na uličku Mezírka,
kde jsme našli v odpadkovém koši audiokazetu. Koš byl označen nápisem TMOU,
tudíž jsme věděli, že jsme nejen našli v koši pěknou věcičku, ale že jsme i na
správné cestě J. Čas jsme zatím měli dobrý, bylo teprve chvilku po osmé hodině
večer. Světlu vstříc nám šlapali na paty, několikrát jsme je potkali. Podle
pokynů ke hře jsme byli vybaveni walkmanem a kazetu jsme si přehráli. Na kazetě
byl nahrán popis turistické prohlídky po Brně, asi nějak takhle: „Naší prohlídku
započneme cestou po nové ulici ke starému muzeu, které bývalo spolkovým domem.
Před námi se nyní otevírá široká Švédská třída, která v dáli září národními
barvami. My se jimi ale nedáme zlákat, přejdeme prastarou trať tramvaje z roku
1940 a prohlédneme si památník se zlatým erbem…“ Šli jsme podle pokynů, ale
některé údaje na pásce byly zfalšované a my jsme bloudili Brnem až do tři čtvrtě
na dvanáct. Když jsme konečně došli k cíli, čekal nás tam jen nápis: „ Jestli
jste po cestě dávali dobrý pozor, jistě víte, kudy na další stanoviště.“ To jsme
ale nevěděli. Po cestě jsme získali pouze letopočet 1731, ale netušili jsme, k
čemu je dobrý. Všichni ostatní na tom ale byli podobně, organizátoři se tedy
rozhodli dát mimořádnou nápovědu. A tak se na Zelném trhu v 0:15 znovu sešly
zástupy luštitelů. Po vyslechnutí nápovědy, že vše co potřebujeme je číslo 1731
a zpráva na kazetě, jsme se odebrali do internetové kavárny, kde jsme po necelé
hodině přišli na to, že je třeba vybírat z prvního slova na kazetě první
písmeno, z druhého sedmé, ze třetího třetí a ze čtvrtého první. Zjištěné řešení
nás vedlo k pomníku pod Petrovem. Byli jsme trochu unaveni dlouhou prohlídkou
Brna a zkroušeni tím, že jsme potřebovali nápovědu, ale teplé kafe a vyluštění
šifry nám znova dodalo elán a rychle jsme vyrazili.
Stanoviště 4 – pomník pod Petrovem Zde na nás čekaly dva pěkné logické úkoly,
které jsme snadno vyřešili a pokračovali ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje.
Během luštění nám volal Dalibor, že už jsou na cestě ke stanovišti 6. Na zprávě
byl také návod, jak přeložit runy na normální písmo, který jsme (ne) využili
později.
Stanoviště 5 - kostel sv. Cyrila a Metoděje U kostela jsme získali kousek
magnetofonové pásky. Bylo nám hned jasné, že ho musíme vlepit do kazety, abychom
si to mohli pustit. Po odhadnutí, jak ho správné otočit, aby to hrálo, a
překonání technických obtíží, se to skutečně podařilo a odměnou nám byla zpráva:
„Stránská skála - konečná stanice. Prosíme vystupte.“
Stanoviště 6 – jeskyně na Stránské skále Když jsme dorazili na konečnou stanici
tramvaje Stránská skála, bylo tam už plno. Skupinky hráčů včetně Světlu vstříc
tam cosi luštili. My jsme tam ale zatím našli jen popis cesty k jeskyním s
ukrytou truhlou. Noční pátrání v jeskyních byl opravdu skvělý zážitek. Truhlu
jsme našli a vzali si z ní jeden z hliněných dublonů. Vrátili jsme se na stanici
tramvaje, kde se neustále hromadily další a další týmy, a asi v pět hodin jsme
se dali do luštění. Dublon byl popsán dokola runami, ale když jsme je podle
návodu ze čtvrtého stanoviště přeložili, vycházel nějaký nesmysl. Asi hodinu
jsme si lámali hlavu, když někoho napadlo dublon rozlomit. Uvnitř byla kovová
mince s nápisem YNUR (runy pozpátku). Byli jsme z toho hned celí vyplesklí a
mysleli si, že už máme vyluštění na dosah. Rozlomený dublon jsme pečlivě
ukrývali před ostatními, aby nedošlo k úniku informací. Po další hodině
neúspěšného luštění nás ale ta euforie zase přešla. Zkoušeli jsme všechno možné,
ale nemohli jsme na nic přijít. Na zastávce tramvaje už bylo lidu jak na
Matějské pouti. Každou celou hodinu přijel šokovaný řidič s tramvají, ze které
se vysypala stovka luštitelů, jiná stovka tam zase nastoupila a zmizela pryč.
Okolo sedmé hodiny už nám došly nápady a bojová morálka, a tak jsme polehávali,
procházeli se a věnovali se společenské konverzaci se Světlu vstříc. A tak v
8:08 nastoupilo do šaliny i devět oživlých mrt vol z týmů Nulová šance a Světlu
vstříc a vydalo se zpět k domovu. Později jsem zjistil, že šifra na šestce se
měla řešit tak, že od textu, který jsme získali překladem run, bylo třeba
odečíst slovo YNUR, ale tak, že písmeno A mělo hodnotu 0 (tj. první písmeno se
posouvalo v abecedě vlevo o 24, druhé o 13, třetí o 20 a čtvrté o 17). Správné
řešení jsme museli mít několikrát těsně na dosah, ale přehlédli jsme ho! Šifra
se stala mnoha týmům osudnou, organizátoři odhadují, že na ní ještě došlo 150 –
200 týmů, ale přes ní se jich dostalo jen 30 – 50. Do cíle se nedostal nikdo.
Poslední navštívené stanoviště ve hře byla jedenáctka, kam už nedošlo víc než
pět týmů.
I když jsme odjížděli trošku smutní, že jsme se probojovali jen na šesté
stanoviště ze třinácti, musím říct, že celkově se mi hra líbila, a všem, kdo jí
ještě neabsolvovali, doporučuji, aby si jí příště nenechali ujít. Instruktorům
Brno vděčím za skvělý víkend. Líbila se mi celková rozmanitost hry a nápaditost
úkolů. Mrzelo mě ale trošku, že jsme nenarazili na žádnou vyloženě záludnou
šifru, jaké znám z Bedny. Taky je škoda, že se tak úplně nepovedla prohlídka
Brna (stanoviště 3), což byl jinak skvělý nápad, ale nakonec to bylo trochu
zdlouhavé a, jak se ukázalo, téměř neřešitelné. Spolupráce v našem týmu
probíhala výborně a všem za ní děkuji. Taky děkuji za morální podporu všem, kdo
nás během hry po telefonu povzbuzovali.
Vojta Havránek
Už když jsem se letos na jaře loučil se svými spolubojovníkyna Bedně, říkali
jsme si, jak to bude těžké vydržet celého půl roku bez luštění šifer. A taky že
bylo, ikdyž jsem si to snažil s Daliborem, který měl ještě větší absťák, protože
na Bedně nebyl, vynahradit tím, že jsme se pravidelně nějakými šiframi
zásobovali. Nakonec toužebně očekávaný podzim přišel a na webové stránce
věnované této noční hře s luštěním zašifrovaných zpráv, kterou pořádají
Instruktoři Brno, se objevily první důležité informace, jako že to bude v noci z
pátku na sobotu 7. a 8. listopadu v Brně (překvapivě), kdy začne registrace
týmů, že nesmíme při hře pást dobytek na území přírodní rezervace atd. Přestože
náš tým ještě neměl hotovou sestavu, chtěl jsem nás zaregistrovat co nejdřív,
neboť jinak by se taky snadno mohlo stát, že bychom se nezaregistrovali vůbec.
Počet týmů byl totiž omezen na tři sta.
Osudného ‘dne otevřených dveří’ měla registrace započít někdy k večeru. Spěchal
jsem domů ze školy, ale dorazil jsem až asi půl hodiny po zahájení registrace.
Cestou jsem ještě volal domů bráchovi, abych se ujistil, že nás hordy
registracechtivých týmů ještě nepřipravily o možnost zapsat se do hry. Když jsem
však konečně zasedl ke svému PC, zrada! Je třeba vyluštit šifru a prvních
padesát úspěšných se smí zaregistrovat. To se bude opakovat po tři dny a teprve
čtvrtý den se zbývající zájemci registrují klasicky. Šifru jsem už bohužel
nestihl vyluštit a druhého dne jakbysmet. To už začalo být na pováženou, a tak
jsme se rychle domluvili s Lukášem na spolupráci a třetí šifru jsme s
Daliborovou pomocí společně vyřešili a mohli se vesele zaregistrovat. V naší
konečné sestavě byli moji bývalí spolužáci Maruška Machová a Honza Doležal,
Honzův současný spolužák Filip Ornstein, Lukáš Krump a já. Samozřejmě jsme
bedlivě sledovali počínání týmu Světlu vstříc (v sestavě Alena Poživilová,
Dalibor Šmíd, Eva Kotulánová a Giro Semančík), který se hravě zaregistroval před
námi. Dále se na startovní listině objevil tým Prahory, ovšem bez Saši, toho
času na Novém Zélandě, což, jak mi vysvětlil, není v Austrálii. Saša nám ale
prokázal nedocenitelné služby, jelikož díky časovému posunu mohl fungovat jako
nápověda na telefonu od půlnoci až do rána, což jsme moc potřebovali, protože
jsme neměli v týmu žádného Brňáka.
Start – park Lužánky TMOU 5 měla začít v pátek 7. listopadu v 16:30 v brněnském
parku Lužánky. Náš tým se zde sešel v plném počtu a s maximálním odhodláním.
Nikdo ale nevěděl, jak hra začne, a tak parkem pobíhalo třináct set nedočkavých
hráčů s očima na stopkách, kteří čekali, co se bude dít. V davech tmářů jsme
rozeznali i tým Světlu vstříc a popřáli si navzájem hodně zdaru. Zanedlouho
parkem projíždělo policejní auto (pravděpodobně se domnívali, že v centru Brna
pořádá nějaká skupina radikálů oslavu VŘSR) s podezřelým nápisem „01-40” na
zadním skle. Všichni hned začali auto pronásledovat a číslo si opisovat (což
policajty vyděsilo ještě víc, a radši zvolili ústup). Okolo páté hodiny mi volá
Filip, že se parkem pohybuje osoba ve fotbalovém dresu s nápisem „Hálek 23“.
Našli jsme ještě dvě další s nápisy „Žižka 55“ a „Koperník 24“. Došlo nám, že
jména označují nedaleké ulice Hálkova, Žižkova a Koperníkova a čísla udávají
adresy. Rozjeli jsme se na ona místa a s úspěšně nalezenými zprávami jsme se
všichni opět sešli v parku.
Stanoviště 1 – trojdílná šifra Zp r á vy ob s a h ova l y n a pr vní p ohl e d n
e smys l n é n á p i s y : „EEEHEHDEDAACEEEAEHAGAAAHE“,
„IJRMOONRPOKRJKKOLOINNKRIOR“ A „ VTTVTUZUUTSTUSVTUUSTV“. Bylo vidět, že první
část šifry obsahuje písmena z první třetiny abecedy (A-H), druhá z druhé
třetiny, atd.. Tvůrci zprávu zašifrovali tak, že ze šifrovaného textu psali
písmena patřící do různých třetin abecedy na odpovídající části zprávy. Na nás
tedy bylo, abychom sestavili text čtením prvního ještě nepoužitého písmene vždy
ze správné ze tří částí zprávy. To se vcelku rychle zdařilo a získali jsme tak:
„VITEJTE VE HRE TMOU HODNE ZDARU POKRACUJTE KE KOSTELU SVATEHO AUGUSTINA NA
KRAVI HORE“.
Stanoviště 2 – kostel sv. Augustina Na konečné stanici Náměstí Míru se z
tramvaje vyvalila skupina tmářů a kostel sv. Augustina byl bleskovým zátahem
obklíčen. Na nalezené zprávě byl zajímavý rébus, k jehož vyluštění bylo třeba
odpovědět na několik otázek z historie, zeměpisu a matematiky. Z odpovědí jsme
získali body na mapě Brna. Další zpráva měla být ukryta v místě odpovídajícím
těžišti mnohoúhelníku, jehož vrcholy jsou tyto body. S pomocí přátel na telefonu
se nám povedlo odpovědět na otázky. Těžiště mnohoúhelníku jsme získali takto:
Mnohoúhelník jsme vystřihli a pověsili za jeden z vrcholů. Z vrcholu jsme pak
narýsovali svislou čáru. Mnohoúhelník jsme věsili za různé vrcholy a získali tak
více čar, které se protnuly v jednom bodě – kýženém těžišti.
Stanoviště 3 – turistická prohlídka Brna Těžiště ukazovalo na uličku Mezírka,
kde jsme našli v odpadkovém koši audiokazetu. Koš byl označen nápisem TMOU,
tudíž jsme věděli, že jsme nejen našli v koši pěknou věcičku, ale že jsme i na
správné cestě J. Čas jsme zatím měli dobrý, bylo teprve chvilku po osmé hodině
večer. Světlu vstříc nám šlapali na paty, několikrát jsme je potkali. Podle
pokynů ke hře jsme byli vybaveni walkmanem a kazetu jsme si přehráli. Na kazetě
byl nahrán popis turistické prohlídky po Brně, asi nějak takhle: „Naší prohlídku
započneme cestou po nové ulici ke starému muzeu, které bývalo spolkovým domem.
Před námi se nyní otevírá široká Švédská třída, která v dáli září národními
barvami. My se jimi ale nedáme zlákat, přejdeme prastarou trať tramvaje z roku
1940 a prohlédneme si památník se zlatým erbem…“ Šli jsme podle pokynů, ale
některé údaje na pásce byly zfalšované a my jsme bloudili Brnem až do tři čtvrtě
na dvanáct. Když jsme konečně došli k cíli, čekal nás tam jen nápis: „ Jestli
jste po cestě dávali dobrý pozor, jistě víte, kudy na další stanoviště.“ To jsme
ale nevěděli. Po cestě jsme získali pouze letopočet 1731, ale netušili jsme, k
čemu je dobrý. Všichni ostatní na tom ale byli podobně, organizátoři se tedy
rozhodli dát mimořádnou nápovědu. A tak se na Zelném trhu v 0:15 znovu sešly
zástupy luštitelů. Po vyslechnutí nápovědy, že vše co potřebujeme je číslo 1731
a zpráva na kazetě, jsme se odebrali do internetové kavárny, kde jsme po necelé
hodině přišli na to, že je třeba vybírat z prvního slova na kazetě první
písmeno, z druhého sedmé, ze třetího třetí a ze čtvrtého první. Zjištěné řešení
nás vedlo k pomníku pod Petrovem. Byli jsme trochu unaveni dlouhou prohlídkou
Brna a zkroušeni tím, že jsme potřebovali nápovědu, ale teplé kafe a vyluštění
šifry nám znova dodalo elán a rychle jsme vyrazili.
Stanoviště 4 – pomník pod Petrovem Zde na nás čekaly dva pěkné logické úkoly,
které jsme snadno vyřešili a pokračovali ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje.
Během luštění nám volal Dalibor, že už jsou na cestě ke stanovišti 6. Na zprávě
byl také návod, jak přeložit runy na normální písmo, který jsme (ne) využili
později.
Stanoviště 5 - kostel sv. Cyrila a Metoděje U kostela jsme získali kousek
magnetofonové pásky. Bylo nám hned jasné, že ho musíme vlepit do kazety, abychom
si to mohli pustit. Po odhadnutí, jak ho správné otočit, aby to hrálo, a
překonání technických obtíží, se to skutečně podařilo a odměnou nám byla zpráva:
„Stránská skála - konečná stanice. Prosíme vystupte.“
Stanoviště 6 – jeskyně na Stránské skále Když jsme dorazili na konečnou stanici
tramvaje Stránská skála, bylo tam už plno. Skupinky hráčů včetně Světlu vstříc
tam cosi luštili. My jsme tam ale zatím našli jen popis cesty k jeskyním s
ukrytou truhlou. Noční pátrání v jeskyních byl opravdu skvělý zážitek. Truhlu
jsme našli a vzali si z ní jeden z hliněných dublonů. Vrátili jsme se na stanici
tramvaje, kde se neustále hromadily další a další týmy, a asi v pět hodin jsme
se dali do luštění. Dublon byl popsán dokola runami, ale když jsme je podle
návodu ze čtvrtého stanoviště přeložili, vycházel nějaký nesmysl. Asi hodinu
jsme si lámali hlavu, když někoho napadlo dublon rozlomit. Uvnitř byla kovová
mince s nápisem YNUR (runy pozpátku). Byli jsme z toho hned celí vyplesklí a
mysleli si, že už máme vyluštění na dosah. Rozlomený dublon jsme pečlivě
ukrývali před ostatními, aby nedošlo k úniku informací. Po další hodině
neúspěšného luštění nás ale ta euforie zase přešla. Zkoušeli jsme všechno možné,
ale nemohli jsme na nic přijít. Na zastávce tramvaje už bylo lidu jak na
Matějské pouti. Každou celou hodinu přijel šokovaný řidič s tramvají, ze které
se vysypala stovka luštitelů, jiná stovka tam zase nastoupila a zmizela pryč.
Okolo sedmé hodiny už nám došly nápady a bojová morálka, a tak jsme polehávali,
procházeli se a věnovali se společenské konverzaci se Světlu vstříc. A tak v
8:08 nastoupilo do šaliny i devět oživlých mrt vol z týmů Nulová šance a Světlu
vstříc a vydalo se zpět k domovu. Později jsem zjistil, že šifra na šestce se
měla řešit tak, že od textu, který jsme získali překladem run, bylo třeba
odečíst slovo YNUR, ale tak, že písmeno A mělo hodnotu 0 (tj. první písmeno se
posouvalo v abecedě vlevo o 24, druhé o 13, třetí o 20 a čtvrté o 17). Správné
řešení jsme museli mít několikrát těsně na dosah, ale přehlédli jsme ho! Šifra
se stala mnoha týmům osudnou, organizátoři odhadují, že na ní ještě došlo 150 –
200 týmů, ale přes ní se jich dostalo jen 30 – 50. Do cíle se nedostal nikdo.
Poslední navštívené stanoviště ve hře byla jedenáctka, kam už nedošlo víc než
pět týmů.
I když jsme odjížděli trošku smutní, že jsme se probojovali jen na šesté
stanoviště ze třinácti, musím říct, že celkově se mi hra líbila, a všem, kdo jí
ještě neabsolvovali, doporučuji, aby si jí příště nenechali ujít. Instruktorům
Brno vděčím za skvělý víkend. Líbila se mi celková rozmanitost hry a nápaditost
úkolů. Mrzelo mě ale trošku, že jsme nenarazili na žádnou vyloženě záludnou
šifru, jaké znám z Bedny. Taky je škoda, že se tak úplně nepovedla prohlídka
Brna (stanoviště 3), což byl jinak skvělý nápad, ale nakonec to bylo trochu
zdlouhavé a, jak se ukázalo, téměř neřešitelné. Spolupráce v našem týmu
probíhala výborně a všem za ní děkuji. Taky děkuji za morální podporu všem, kdo
nás během hry po telefonu povzbuzovali.
Vojta Havránek
Zpět na zápisky