Dnešní Prohlídku zahájíme na tomto místě u odpadkového koše poblíž ubytovacího zařízení.

Jdeme Novou ulicí k Lažanskému náměstí, a po pravé straně mineme Muzeum.

Před mnoha léty vpravo stával také Spolkový německý dům.

Směrem naší chůze se nyní otevírá Švédská třída v dáli zářící v národní barvě.

I když nás možná modré světlo láká, nedbáme ho a prcháme s Bleskem v zádech přes trať elektrische line z roku 1940 až k památníku se zlatým erbem.

Pokračujeme ke vchodu budovy, kde zahlédneme celkem tři – všechny původně gotické – kostely.

Komunisté zasáhli i zde.

Láska k dětem i k práci v zemědělství se odráží v očích obou soudružek.

Kam dál?

Další cesta povede k ne zrovna robustnímu císaři.

Pokloníme se ihned tomuto hrdinovi, který porazil nedaleko Brna na jižní Moravě několik silných armád.

Z tohoto místa, ve směru naší úklony, půjdeme směrem k černému muži na žlutém poli.

Vyvarujte se však toho, že byste došli až k němu, a raději ještě před ním odbočte na hřbitov.

Cestu na hřbitov vám ráda naznačí známá dívčí postavička, jedna z těch, které ještě znaly Babičku.

V dávných a dávných dobách zde stávalo celkem šest gotických kaplí, mezi nimi například kaple sv. Voršily a jedenácti panen, dnes zde však najdeme jenom sem-tam kost.

Honem tedy dál kolem párku hnědých medvědů, a dával-li jste pozor, milý Watsone, jistě víte, kde právě jste!

Really, jak prosté.

Zájemci si nyní mohou prohlédnout nedalekou a do gotiky laděnou stavbu patřící místní farnosti, ti, co však spěchají za svým dalším cílem, zvolí opačný směr k Tibetu.

Pokračujeme k dnes již neexistujícímu kostelu.

(A jejda, zleva bizon.

Cestou přes křižovatku tedy dávejte pozor, aby se vám nic nestalo.)

Tento románský kostel nebyl ve své historii nikdy vysvěcen.

Země se po něm slehla v roce 1870 a uvolnil tak své místo věžovité stavbě, která zde stojí dodnes.

Odsud se vydáme ke starobylému domu s heslem: „Síly spoj – blaho stroj.“

Dva muži naproti se dívají do ústí ulice, kterou naše prohlídka pokračuje.

Míjíme symbol stylizovaného velblouda a jdeme přímo nahoru.

Dřívější uličku erotiky, lásky a zábavy bychom nyní snadno našli podle roztažených křídel dvou orlic na protějším domě.

Tam, ve směru jejich levého křídla, bychom se mohli před nějakými sto padesáti lety dobře povyrazit.

Raději se však otočíme k orlicím zády a budeme pokračovat ulicí ve směru křídla pravého.

Pro kontrolu – z protějšího domu nás okukuje 5 postav.

Marie nyní vede naše kroky od ní doprava nahoru, kolem orlice a císařovy památky, až k ústí ulice.

Ejhle, na nedaleké zdi lze spatřit Poupě!

Mufloními lebkami na sousedním domě se nedáme vyplašit a podél jeho zdí pokračujeme dál.

Mineme nahosemenný strom a spolu s rytířem Dietrichem si můžeme zazpívat veselou píseň Moravo, Moravo!

Pokud nyní nejsou zcela nepříznivé podmínky, měl by z těchto míst být vidět nedaleký kostel.

Dál a dál, až tam, kde mezi kameny dokáže proniknou snad jen čas...

Hned z protějšího rohu naproti času lze spatřit ojedinělou sochu sv. Primitiva.

Dobře si zapamatujte jeho první radu!

Mezi záhonky teď projdeme až k trati.

Cíl je již blízko, trať překročíme a pokračujeme až na blízké náměstí.

Naše putování slavnostně ukončíme důkladnou prohlídkou tohoto náměstí.