Zážitky a reakce týmů
Tým "???" napsal:
Tmou 2003
TMOU je brněnská městská hra or-ganizovaná Instruktory Brno. Jedná se o velmi náročnou hru, kde tří až pěti-členné týmy luští na stanovištích šifry, které je navedou na další stanoviště. Je to hra náročné nejen psychicky, ale i fyzicky - hra trvá přes celou noc a po-lovina hry je situována do terénu. Ten-to rok se jí poprvé ůčastnil tým A je to, jehož členem jsem měl tu čest býti.
Letošní výroční 5. ročník brněnské městské hry začal v 16:30 v parku Lu-žánky. No začal, již samotná registrace prověřila mozkové závity zájemců. Před registrací bylo potřeba vyřešit šifru. Každy ze tří dnů jinou. Čtvrtý den byla registrace uvolněna a mohl se již zare-gistrovat každý. Zájem byl obrovský, a když po půl hodině bylo zbylých 110 týmů plných, organizátoři povolili ještě registraci dalších 100 týmů.
Takže TMOU začala 7.11. v 16:30 v brněnském parku Lužánky. Instruk-ce byly dosti tajemné – kdo nebude vědět do 17:30 jak dál, tak nápověda bude na dveřích Centra Lužánky. O půl páte začlo zhruba 1200 lidi pro-hledávat park. Každý hledal nápovědu kudy pokračovat. Velké množství lidí přilákalo i policejní hlídku, která něko-likrát parkem projela. O horlivém hle-dání jistě svědčí i příhoda jednoho kamaráda z konkurence. Položil si tašku na lavičku, aby si odpočinul, a hned se kolem něj seběhl chumel oku-kujících batoh, jestli v něm nenajdou lísteček s nápovedou. Nám ani mno-hým jiných se za hodinu nepodařilo zjistit, kam pokračovat, a tak jsme se vydali k CVČ Lužánky pro nápovědu. Pozdě jsme zjistili, že se neměl hledat papírek, ale nápověda byli lidé v čer-veném tričku s logem TMOU. Na krku měli blikající světlo a na zádech název ulice a číslo. Tito lidé byli tři a každý měl jiné tričko. Na každé ulici byla jedna třetina první šifry.
První šifra se skládala ze tří papír-ků, na kterých byla jedna řada čísel. Po správném poskládání písmenek vy-šel text vítající ůčastníky a říkající, že pokračování je u kostela sv. Augusta na Kraví hoře. Již cestou na Kraví ho-ru jsme potkávali další týmy a tak jsme se zaradovali, že na tom zase až tak špatně nejsme.
Po příjezdu na konečnou šaliny č.4 jsme se vydali ke kostelu sledujíce ně-kolik desítek týmů roztroušených po okolí. Každý tým měl baterku (byla TMA), a když tak svítili na kus papíru vypadalo to jako kdyby si tady daly sraz bludičky z celého okolí Brna. Na-lezení šifry nebylo obtížné, delší dobu nám zabralo vyluštění. Bylo třeba zjis-tit několik písmen a čísel z několika řad. Potom se papír obrátil a podle to-ho, co se zjistilo na první straně, se nakreslil mnohoúhelník. Ten byl na okopírované části mapy Brna a v těžiš-ti se nacházelo další stanoviště. Něco jsme měli velmi rychle, něco trvalo dé-le – zkuste třeba určit jaké číslo je na místě otazníku: 12 13 21 43 21 54 3? 16. Po určení těžiště jsme se vydali směrem k hotelu Slovan. Nedaleko něj se u odpadkového koše nacházela dal-ší šifra.
U třetí šifry přišel na řadu povinný walkman. Byla tam kazeta, na které byl popsán průvodcem další kus cesty. Tato šifra se stala první šifrou v historii TMOU, na kterou musela být vyhlášena nápověda. Žádný nebo velmi málo týmu si s ní totiž poradilo. Zá-keřnost spočívala v tom, že nejen popis cesty byl velmi netradiční a symbolic-ký (černý muž ve žlutém poli = Julius Mainl), ale ten, kdo došel na konec, se stále nedověděl, jak dál. Klíčovou roli hrál letopočet 1731 - bylo potřeba z každé věty vzít postupně 1, 7, 3 a 1 slovo a tak až do konce. První písmena z těchto slov určily čtvrté stanoviště – kamenný kříž pod Petrovem.
Čtvrtá šifra měla dvě části. V každě byla jedna mřížka 6x6 a v každé vyšlo jedno číslo, a ty se pak sečetly a podle výsledku se měl tým vydat k některému z uvedených kostelů. V první části bylo potřeba vyplnit do mřížky čísla podle určitých pravidel tak, aby odpovídaly součty uvedené na okrajích. Jeden součet byl označen jako x. Druhá mřížka představovala byt, ve kterém se měly nakreslit tři stejně velké pokoje tak, aby vepsaná čísla udávala počet místností hori-zontálně a vertikálně, na které „vidí“, tzn. kolik je tam čtverečků, než je zeď.
Na této šifře bohužel náš tým skon-čil. Nemohli jsme najít příslušné řešení několik hodin, a svou roli zde hrála i zima. Před tou jsme se nakonec schovali na hlavním nádraží, ale ani to nepomohlo. Na nádraží jsme narazili na mnoho dalších týmů, bylo jich to-lik, že i bezdomovci, kteří zde hledají útočiště před zimou, neměli mnoho míst, kam si stoupnout.
Obtížnost tohoto ročníku dokazuje i skutečnost, že Letošní TMOU se stala druhou v historii (po prvním ročníku), kterou nedokončil ani jeden tým. Už na úvodní stránce WWW stránek http://instruktori.vutbr.cz/akce/tmou bylo upozornění, že vyhrají jen ti ne-jlepší z nejlepších. Nicméně tato hra patří k jedněm z nejlépe připravených, za což patří organizátorům velký dík, a doufám, že příští rok bude opět jedna podzimní noc ta, kterou odvážní pů-jdou TMOU.
David Polach
TMOU je brněnská městská hra or-ganizovaná Instruktory Brno. Jedná se o velmi náročnou hru, kde tří až pěti-členné týmy luští na stanovištích šifry, které je navedou na další stanoviště. Je to hra náročné nejen psychicky, ale i fyzicky - hra trvá přes celou noc a po-lovina hry je situována do terénu. Ten-to rok se jí poprvé ůčastnil tým A je to, jehož členem jsem měl tu čest býti.
Letošní výroční 5. ročník brněnské městské hry začal v 16:30 v parku Lu-žánky. No začal, již samotná registrace prověřila mozkové závity zájemců. Před registrací bylo potřeba vyřešit šifru. Každy ze tří dnů jinou. Čtvrtý den byla registrace uvolněna a mohl se již zare-gistrovat každý. Zájem byl obrovský, a když po půl hodině bylo zbylých 110 týmů plných, organizátoři povolili ještě registraci dalších 100 týmů.
Takže TMOU začala 7.11. v 16:30 v brněnském parku Lužánky. Instruk-ce byly dosti tajemné – kdo nebude vědět do 17:30 jak dál, tak nápověda bude na dveřích Centra Lužánky. O půl páte začlo zhruba 1200 lidi pro-hledávat park. Každý hledal nápovědu kudy pokračovat. Velké množství lidí přilákalo i policejní hlídku, která něko-likrát parkem projela. O horlivém hle-dání jistě svědčí i příhoda jednoho kamaráda z konkurence. Položil si tašku na lavičku, aby si odpočinul, a hned se kolem něj seběhl chumel oku-kujících batoh, jestli v něm nenajdou lísteček s nápovedou. Nám ani mno-hým jiných se za hodinu nepodařilo zjistit, kam pokračovat, a tak jsme se vydali k CVČ Lužánky pro nápovědu. Pozdě jsme zjistili, že se neměl hledat papírek, ale nápověda byli lidé v čer-veném tričku s logem TMOU. Na krku měli blikající světlo a na zádech název ulice a číslo. Tito lidé byli tři a každý měl jiné tričko. Na každé ulici byla jedna třetina první šifry.
První šifra se skládala ze tří papír-ků, na kterých byla jedna řada čísel. Po správném poskládání písmenek vy-šel text vítající ůčastníky a říkající, že pokračování je u kostela sv. Augusta na Kraví hoře. Již cestou na Kraví ho-ru jsme potkávali další týmy a tak jsme se zaradovali, že na tom zase až tak špatně nejsme.
Po příjezdu na konečnou šaliny č.4 jsme se vydali ke kostelu sledujíce ně-kolik desítek týmů roztroušených po okolí. Každý tým měl baterku (byla TMA), a když tak svítili na kus papíru vypadalo to jako kdyby si tady daly sraz bludičky z celého okolí Brna. Na-lezení šifry nebylo obtížné, delší dobu nám zabralo vyluštění. Bylo třeba zjis-tit několik písmen a čísel z několika řad. Potom se papír obrátil a podle to-ho, co se zjistilo na první straně, se nakreslil mnohoúhelník. Ten byl na okopírované části mapy Brna a v těžiš-ti se nacházelo další stanoviště. Něco jsme měli velmi rychle, něco trvalo dé-le – zkuste třeba určit jaké číslo je na místě otazníku: 12 13 21 43 21 54 3? 16. Po určení těžiště jsme se vydali směrem k hotelu Slovan. Nedaleko něj se u odpadkového koše nacházela dal-ší šifra.
U třetí šifry přišel na řadu povinný walkman. Byla tam kazeta, na které byl popsán průvodcem další kus cesty. Tato šifra se stala první šifrou v historii TMOU, na kterou musela být vyhlášena nápověda. Žádný nebo velmi málo týmu si s ní totiž poradilo. Zá-keřnost spočívala v tom, že nejen popis cesty byl velmi netradiční a symbolic-ký (černý muž ve žlutém poli = Julius Mainl), ale ten, kdo došel na konec, se stále nedověděl, jak dál. Klíčovou roli hrál letopočet 1731 - bylo potřeba z každé věty vzít postupně 1, 7, 3 a 1 slovo a tak až do konce. První písmena z těchto slov určily čtvrté stanoviště – kamenný kříž pod Petrovem.
Čtvrtá šifra měla dvě části. V každě byla jedna mřížka 6x6 a v každé vyšlo jedno číslo, a ty se pak sečetly a podle výsledku se měl tým vydat k některému z uvedených kostelů. V první části bylo potřeba vyplnit do mřížky čísla podle určitých pravidel tak, aby odpovídaly součty uvedené na okrajích. Jeden součet byl označen jako x. Druhá mřížka představovala byt, ve kterém se měly nakreslit tři stejně velké pokoje tak, aby vepsaná čísla udávala počet místností hori-zontálně a vertikálně, na které „vidí“, tzn. kolik je tam čtverečků, než je zeď.
Na této šifře bohužel náš tým skon-čil. Nemohli jsme najít příslušné řešení několik hodin, a svou roli zde hrála i zima. Před tou jsme se nakonec schovali na hlavním nádraží, ale ani to nepomohlo. Na nádraží jsme narazili na mnoho dalších týmů, bylo jich to-lik, že i bezdomovci, kteří zde hledají útočiště před zimou, neměli mnoho míst, kam si stoupnout.
Obtížnost tohoto ročníku dokazuje i skutečnost, že Letošní TMOU se stala druhou v historii (po prvním ročníku), kterou nedokončil ani jeden tým. Už na úvodní stránce WWW stránek http://instruktori.vutbr.cz/akce/tmou bylo upozornění, že vyhrají jen ti ne-jlepší z nejlepších. Nicméně tato hra patří k jedněm z nejlépe připravených, za což patří organizátorům velký dík, a doufám, že příští rok bude opět jedna podzimní noc ta, kterou odvážní pů-jdou TMOU.
David Polach
Zpět na zápisky