Jak to probíhalo pošestnácté

Chcete mít příští rok start Tmou u sebe v práci? Stačí nám napsat možná se domluvíme! Stejně, jako to loni udělal Ondra Daněk ze Špilberku. Díky!

A-tým se zase promíchal a obměnil. Šifrovací sekci opustila Lucka, která se rozhodla, že letos chce Tmou vyhrát – a to se jí povedlo, ještě jednou gratulujeme – a po dvouleté pauze se vrátil Ivo. Veru, která letos měla plné ruce se svatbou, pomohli v produkci Pet a May. Dlouhodobého šifrovacího a hlavně webového guru Svena nahradil Jánošík. Pár technických problémů jsme měli, ale nebylo jich moc.

Po první týmovce to vypadalo, že TMOU bude zcela surrealisticky zhulená. Například měly týmy potkat na cestě postel se spáčem pod pruhovanou peřinou a pisoár zavěšený na stromě. Jelikož jsme nakonec nepřišli na to, jak ty výjevy použít, myšlenku jsme opustili. Zůstala zřejmě viset ve vzduchu – a pisoár se záhadně ocitnul na hře Krtčí nora.

Místo surreálna se začala rýsovat TMOU s šiframi grafickými a jazykově hravými. Jednu chvíli jsme si dokonce museli grafiku a slovní hříčky zakázat. A od začátku jsme si zakázali jakoukoliv ustálenou substituci, nebo-li tabulkovou šifru.

Trasa naplánovaná, souhlas CHKO máme. No nazdar, nedostali jsme povolení od Lesů ČR. Je konec srpna. Co teď? Zrušit trasu a začít znova? Možná bude lepší zkusit osobní jednání, všechno vysvětlit a pokusit se povolení ještě získat. A nakonec to vyšlo. Děkujeme Bučovicím, že se nechali přesvědčit.

Kvalifikaci jsme si letos objednali u týmu ROFLCOPTER a nelitovali jsme. Rozhodl se jít proti proudu (i proti proudu letošní TMOU), použít kdejaký pomůckový princip a ještě se s tím okázale chlubit. Nelitovali jsme.

Letošní kvalifikace byla první, kde vyluštění čtvrté úrovně nezajistilo účast ve hře – pod čarou skončilo 9 týmů, které tuto šifru vyluštily jako poslední. Nakonec se ale do hry všechny dostaly, buď na divokou kartu nebo jako náhradníci.

Za nápad zveřejnit informace o startu už před startem hry děkujeme organizátorům letošního Matrixu.

„Máte tam chybu,“ řekl pan tiskař Ondrovi, když jsme přebírali hotové šifry. „Cože? Chybu?! Kde, jak?“ „Lincoln nebyl zavražděný revolverem, ale deringerem Philadelphia.“ „Eh… OK, to už asi opravovat nebudeme.“

Pár tragických míst se do kasemat nevešlo: vana (Marat), záchod (kníže Jaromír), bažina (Ludvík Jagellonský), letadlo (Kaczynski), formule (Senna), tunel (Diana), vlak (Bartošová).

Dáme za to číslo ještě „h“, ať je to jasný. A tu nálepku dáme někam, aby si jí všichni museli všimnout a začali ji luštit. Přece to neodlepí a nezahodí? Inu, podcenili jsme, co všechno týmy dělají a nedělají. Ale zdá se, že někteří hráči už na žádné příští šifrovačce nic jen tak nezahodí!

Ivo se na přelomu a října vrací do studentských let a kreslí, jako by mu šlo o zápočet. Jelikož nedržel pero v ruce pár let, jde to zpočátku ztuha.

Některé věty v samohláskové pětce neprošly pro přílišnou pornografičnost. Ivo nakonec obhájil jen několik výrazů v poměrně nevinných spojeních: tedy nevinných oproti první verzi!

Honza si jednou řekl, že půjde běhat a vymyslí šifru. Vrátil se s dvanáctistěnem. Zkoušel to ještě několikrát, ale už to nikdy nefungovalo.

V první verzi dvanáctistěnu byly jen obrázky, elipsy a myš a sýr. Pak vzdálenosti. Pak tlusté hranice. Pak jsme obrázky dali červenou. A není to pořád moc těžký? Došly nám testovací týmy! Dochází nám čas! Co když se nám na tom sekne třeba 20% týmů? Tak tam dáme raději časovou nápovědu, i když to není v linii nejdrsnějších TMOU.

Součet stěn a vrcholů na dvanáctistěnu je 26, naštěstí si toho nikdo nevšiml. Nebo všiml?

První pětice, která došla do jeskyně, byla oblečená komplet v maskáčích. Na zádech měla velké vojenské bágly a na jednom z nich bytelné horolezecké lano. Vypadali dost překvapeně, že nás vidí a my byli dost překvapení, že každý jejich krok doprovází cinkot skleněných lahví. Odcinkali pak někam směrem k jeskyni Švédův stůl.

Zasmyčkovat šestku a devítku bylo ve hře od počátku příprav. Dlouho jsme přesně nevěděli jak, proto byla zvolená trasa, která se oklikou vracela k Pekárně – co kdyby bylo nutné si tam jít znovu něco vyzvednout? Potřeba to nakonec nebylo, ale některé týmy se do Pekárny opravdu vypravily, jestli tam ještě něco k devítce nedostanou. Nedostaly.

Tajenka Mechová lesní jáma byla zjevně příliš záludná. Pár týmů si myslelo, že mají jen část a bojovaly s šestkou dál, bohužel až příliš úspěšně. Mechový závrt někdo vyloučil, protože si nevšiml, že leží mimo Moravský kras, a tudíž se na něj nevztahuje zákaz o chození mimo značku a zpevněné cesty, někdo vůbec nevěděl, co to je závrt, takže si to ani s jámou nespojil.

Několik nečekaných vyluštění devítky: je to vzhůru nohama jak netopýr. Jdeme do jeskyně Netopýrka. Nebo: jak otočit Mechovou lesní jámu? Sémanticky. Takže hledáme něco nezarostlého a inverzního k jámě. Hele: Lysá hora? Ta ovšem leží uprostřed Krasu mimo značené cesty. V noci nás několikrát překvapil telefonát, jestli po týmech fakt chceme, aby slezly v Netopýrce až na úplné dno, či jak je to s cestou na Lysou horu. Bylo občas docela složité pochopit, co tam hráči vlastně hledají.

Jako finální krok osmičky se Ivovi nejvíc hodil semafor. Jenže ten byl zakázán vyšším záměrem bezpomůckové šifrovačky. Pak vektorová grafika. Jenže to se lehce tlouklo s již finalizovanou předchozí sedmou šifrou. Tak to holt bude něco ještě úplně jiného…

Chlýftým předběhl kyborgy. Část terénních šifer jsme roznášeli asi jen hodinu před nimi.

Mondrian se měl objevit už na loňské Tmou. Jenom měl úplně jiný princip, vypadal hůř a nedal se vyluštit.

Prvotní nápad na využití šifry „Kočka leze dírou“ napadl Honzu potom, co se Lucky ptal na to, jaké šifry Übertýmu nejdou. Prý hudební. Nakonec na této šifře spolu s Übertýmem předběhla toho času vedoucí ROFLCOPTER!.

V první verzi Kočkopsa byly kromě děr a oken ještě cesty, tunely, mosty, silnice a kdovíco ještě. V první mezi-tajence pak vyšlo něco na způsob „včelka po mostě, králíci tunely“.

Tajenka ZNOVUSTZAMKY byla koncipována jako pro TMOU neobvyklý přechod terén-město. Vytáhnout mapu Brna a správně interpretovat v kontextu s upřesnítkem bylo nedílnou součástí šifry. A dalo se na tom i skončit!

Chvíli to vypadalo, že první tým nakonec bude i v cíli před odhadovanými „kyborgy“, ale kombinace 13. a 14. šifry dokázala rychlost postupu na čele zpomalit – a hlavně zamíchat pořadím. Vítězové zaostali za modelem o zhruba hodinu.

Dramatický boj se strhl o páté místo. JÁDRO a CORNFLAKES dorazili prakticky zároveň. Zatímco první čtyři týmy vyřešily závěrečný „chyták“- tedy sestavit doslova DVOUSLOVNOU FORMULI - bez stresu za pár minut, před dvanáctou to chvíli vypadalo, že se na tom utaví oba týmy. Tlak byl neskutečný. CORNFLAKES nakonec pochopil – a radoval se nejvíc ze všech letošních dokončivších. Jádro to skoro dalo hrubou silou, jejich přídavné jméno frikulínovatý (či tak něco) bychom uznali. Ale čas běžel a nepodařilo se jim dodělat do limitu druhé smysluplné slovo.