Začíná se rozednívat. Teď už zvolna kráčíme s Feekem po lesní cestě vedoucí z Vranova ke studánce Zdrávas Maria. Takhle utahaní jsme při TMOU snad ještě nebyli. Jen ve dvou a bez auta, to jsme asi vytvořili rekord týmu TMOU.

Studánka Zdrávas Maria je narozdíl od „jelenů“ ze stanoviště 12 monumentální stavba s vystavenými svatými obrázky. Chvíli odpočíváme a přemýšlíme jaké heslo tady účastníkům napíšeme, když už jsme si je zapomněli vytisknout.

Právě když bereme papír a fixu a začínáme psát jistě originální heslo OMEGA, slyšíme, že někdo přichází.

Ha! Fiman! Nečekán nezván! Kluci z týmu Fiman+ se na každém z předchozích kol umisťovali mezi prvními. Dokonce právě s Feekem jsem se vůbec poprvé seznámil, když tehdy ještě jako člen tohoto týmu přiběhl na TMOU 1 do cíle na Stránskou skálu (víc o tom v reportáži z TMOU 1). Mimochodem přemýšleli jste někdy o tom, jak jste se vlastně seznámili s lidmi, kteří jsou teď vašimi přáteli a kamarády, třeba tahle spojitost mi došla až teď a tady, zvláštní pocit. Nicméně i přesto, že Fimani byli vždycky nadprůměrní, vůbec nás v tu chvíli nenapadlo, že by už mohli směřovat do cíle. První co nás napadlo, bylo, že tudy jdou náhodou a tak jsme rychle zprávu ztopili do kapsy. Když se však začali shánět po zprávě, která by tady měla být, bylo vše jasné. Nezapírali jsme dlouho a zprávu jim ukázali. Efektivně jednající tým Fimanů, cítící, že historicky první vítězství je na dosah zajásal a oznámil nám jako organizátorům heslo s tím, že vyhráli. Trochu mě štvalo, že nás dohnali ještě před koncem a hlavně si s námi začali hned povídat, jak jsme to zase všechno zvorali. Tak jsem jim oznámil, že heslo musí sdělit organizátorům min. 50% z registrovaného počtu členů týmu což v tuhle chvíli na první pohled nesplňovali a vyrazili jsme s Feekem ostrým tempem zpět k Vranovu. Fimani pospíchali za námi a vysvětlovali, že část týmu čeká ve Vranově, takže to nebude problém. Po příchodu do obce hned začali zuřivě gestikulovat na zbývající členy týmu sedící na autobusové zastávce. Pokud se však domnívali, že na ně s Feekem budeme čekat tak to se spletli. Vzhledem k jejich komentářům, jsme zabočili na silnici do Útěchova a pokračovali v cestě. Fimani se rozeběhli za námi. Mrkli jsme na sebe s Feekem a rozeběhli se taky.

No a jestli si myslíte, že jsme takhle nedoběhli ty 2 km až do Útěchova, tak to se pletete. Opravdu jsme takový debili, že jsme běželi až do cíle s Fimany v patách. Ale za tu legraci to stálo :o)