V čísle 45 časopisu Reflex vychází báječný článek Petra Holce s názvem TMOU, doplněný několika akčními fotografiemi Jana Šibíka. Máme z toho jako organizátoři samozřejmě radost. Zejména mě neobyčejně těší, že všichni kamarádi mi od té chvíle neřeknou jinak než „zdar atlete“.

O pár dní později mi však dobrou náladu dost pokazí telefonát od právničky fakulty elektrotechniky, od kteréžto instituce jsme měli zapůjčeny přednáškové místnosti na zahájení hry. Paní se mě celkem důrazně ptá co jsme tam vyváděli, protože je kontaktovala policie a velmi se zajímala o organizátory té akce. Podrobně jsem jí vysvětlil o co šlo, čímž jsem jí uklidnil, ale je mi jasné, že se blíží nějaký problém.

Druhý den mi volají kamarádi a upozorňují na další článek v Reflexu. Jdu hned ke stánku a za chvíli už nedočkavě listuju. Krátká zpráva ředitele firmy, která spravuje dotčenou rouru, je dost děsivá. Barvitě popisuje co všechno se mohlo při naší neuvážené návštěvě podzemí stát od záplavových vln, přes choroby až po útok hlodavce. Neváhám a obratem mu telefonuju, abych předešel nejhoršímu. Po zpočátku hodně odměřeném hovoru je nakonec příjemnější, ale i přesto suše oznamuje, že právní oddělení již podalo trestní oznámení ne neznámého pachatele pro podezření z trestného činu obecného ohrožení a pro poškozování cizí věci (rozuměj roury). No potěš...! To nám k těm výčitkám účastníků teda chybělo.

Volám na Krajskou hygienickou stanici a zjišťuju jak je to s těmi nemocemi, o kterých psal ředitel ve svém příspěvku. Potvrzují mi mojí dávnou domněnku, že chytit můžu v podstatě všechno, ale že pravděpodobnost je celkem nízká. Takže něco jako když jdu na veřejné záchodky na hlavním nádraží. Ale písemně mi to samozřejmě dát nemůžou. Raději však ihned všechny získané informace posíláme mailem našim účastníkům, aby mohli přijmout opatření v případě zdravotních potíží.

Do toho všeho mi ještě volá redaktor z Rovnosti a taky se o tu záležitost zajímá. Je mi jasné, že si nenechá ujít příležitost na zajímavý článek a tak se snažím popsat situaci co možná nejpříznivěji. Celkem se mi to snad daří, takže článek, který v Rovnosti druhý den vychází je nám celkem nakloněn. Ale pořád to není to hlavní. S tou policií to asi nebude tak snadné.

V dalším čísle Reflexu se objevuje další zpráva související s TMOU. Byl bych radši, kdyby se situace už trochu uklidnila.

Teď bych chtěl poděkovat všem kamarádům, kteří se na nás tehdy obrátili s nabídkou pomoci. Bylo jich opravdu hodně a nabídky od zbourání kanalizační sítě v Brně, přes petice a protestní akce, podání desítek žalob na nejmenovanou firmu, až po zcela seriózní nabídky právních kanceláří na naše bezplatné zastupování se jen hrnuly. Fakt díky. Postupně se mě zmocnila docela euforie a začínal jsem se na ten potencionální soud snad i těšit.

Modrá doručenka s předvoláním svědka na policii na sebe nenechává dlouho čekat. Domlouvám se s kamarádem Lobem, že mi bude dělat právního zástupce a tak se spolu vydáváme na obvodní oddělení.

Policista, který si pro nás přišel na vrátnici je zjevně zaskočen přítomností právníka, nakonec nás však usadí v kanceláři a zahajuje rozhovor slovy „víte měl tady být kolega. On se docela těšil, protože se té vaší hry chtěl taky zúčastnit, ale nakonec je nemocný“. No dobrý, kdo by to byl čekal :o)

Popisuji do protokolu všechny podrobnosti. Jak z průběhu hry, tak z průběhu řešení této nemilé situace. Je vidět, že na policistu zapůsobila naše rychlá snaha řešit tento problém. Dokonce to zapsal do protokolu.

Odcházíme a Lobo pokyvuje hlavou. To bude dobrý. Taky doufám, a ještě netuším, že už opravdu nebudu muset podnikat nic dalšího. 27. 3. 2003 dostávám další doručenku. Obsahuje Usnesení o odložení věci. No bezva!!! :o)