Konečně se Feek přiřítil k autobusové zastávce v České, kde ho už na něj netrpělivě čekám víc než hodinu. Mě je celkem zima, z něj jde pára, takže svižné tempo, kterým jsme zamířili k nedalekému rybníku je pro nás oba příjemné. Feek mi během cesty vysvětluje proč nepřijel autem. Z příběhu srovnatelném snad jen se zážitky účastníků Camel Trophy postupně chápu, že k záchraně škodovky budeme potřebovat nejméně traktor s bagrem dohromady.

Přicházíme k rybníku. Romantické místo. Pokládáme balík s šiframi přímo na hráz a spěcháme dál. Ani nás nenapadne, že jsme právě umístili asi nejtěžší šifru tohoto kola TMOU.

Kdo by to byl řekl, že tahle hříčka, do které stačí doplňovat slabiky, potrápí řadu týmů na několik hodin a že jich to tady na břehu rybníka v neděli dopoledne celkem hodně vzdá úplně. Nicméně většina z nich se o ní dodatečně vyjádřilo velmi pochvalně, jako o první šifře, která na TMOU 4 stála za námahu. Chvála však nesměřuje do našich řad, protože tuto šifru paradoxně nevymyslel nikdo z našeho týmu, ale jistá Kristýna, která nám původně pomáhala jako jedna z testerů zkoušejících připravované šifry. Kristýně se šifry během testování tak zalíbily, že nám postupně začala dodávat svoje vlastní, přičemž jí vymýšlení šifer šlo zjevně lépe než jejich řešení :o)

Velmi jsme si toho vážili a na její počest jsme tuto šifru skutečně použili. Její úspěch nás pak tak nějak utvrdil v domněnce, že naše kreativita při tvoření šifer je už poněkud za vrcholem a že by to chtělo posílit náš tým o nějaké nováčky. No uvidíme na TMOU 5, ale to je zatím celkem daleko, takže zpět do lesa v okolí České.