Dostáváme se konečně na často zmiňované rozporuplné stanoviště. Stanoviště, které se do dějin TMOU zapsalo nesmazatelným způsobem. Z více důvodů stojí za to se o něm trochu podrobněji zmínit.

Vstup do podzemí jsem objevil už před několika lety, ale až na TMOU 4 jsme vymysleli jak ho využít. Cesta podzemním bludištěm zakončená nalezením šifry, to přece musí být celkem zajímavý zážitek.

Asi měsíc před hrou podnikáme s Feekem průzkumnou výpravu. V holinkách se brodíme proti proudu podzemního potoka více než kilometr, nahlédneme do několika bočních chodeb, vybereme bezpečný a jednoduchý žebřík k opuštění podzemí i místo pro umístění šifry. Je to lepší než jsme doufali, fakt dobrý... trasa kterou jsme naplánovali znamená asi půl kilometru dlouhou cestu podzemím.

Přijíždíme s redaktory z Reflexu ke vstupu do podzemí. S Feekem jsme si před chvílí domluvili sraz, takže na nás už čeká. Nazouváme si holinky a jdeme umístit šifru. Šibík vše nadšeně fotí.

Jdeme s Feekem vstupní chodbou až na křižovatku, kde se vstupuje do protékajícího potoka. Už na první pohled je jasné, že voda po odpoledním dešti stoupla. Sice ně nějak dramaticky, ale je jí asi o 10 cm víc než při naší poslední návštěvě. Cesta proti proudu je tak trochu namáhavější, ale docela to jde. Bohužel pouze 50 metrů. Přicházíme na místo, kde je chodba asi 10 metrů vedena pod větším sklonem. Stačí to však k tomu, aby proud v korytě byl dost rychlý na to, že jím není možné postupovat dál. Co teď? Podle informací od hlídačů stanovišť jsou první týmy už téměř za námi. Jako bychom to přivolali, objeví se v chodbě za námi světlo. No bezva co teď?

Vytahuju z batohu šifry, když se k nám přihrnou 4 kluci v maskáčích. Oči jim září víc než čelovky. „To je maso!!!“ Snažíme se sdílet jejich nadšení. Podávám jim šifru a se slovy „Vylezte tudy a pokračujte,“ ukazuju na skruž přímo nad námi. Zároveň doufám, že ten kanál neústí uprostřed silnice. Nakonec to ale zvládli a tak si venku asi prohlédli papír, který jsem jim vrazil do ruky.

Pro toho, kdo si pamatuje rozložení znaků na klávesnici počítače, případně má nějaký zabalený v batohu, asi nepříliš náročný úkol. Řešení: Medlánecký kopec.

Vracíme se s Feekem zpět ke křižovatce. Po proudu to jde mnohem lépe. Míjíme křižovatku a pokračujeme neznámou chodbou, kudy voda proudí dál směrem do centra města. V krátkosti se domlouváme, že to nemůžeme komplikovat a že použijeme první rozumný výlez ven. Mrzí nás tahle změna, která z jistě zajímavého zážitku udělá trochu nevýrazné namočení se v podzemním potoce, ale nic lepšího už nemáme šanci vymyslet.

Výlez ven nacházíme asi po 80 metrech. Oproti původně plánovaným 500 m bohužel nic moc, ale už slyšíme další tým, tak umisťujeme šifry a lezeme jako první po žebříku. Buďte rádi, že jsme ty pavučiny vymetli za vás. Arachnofobik s klaustrofobikem by si tady dost užili.

Zvoní mi telefon. Volá Marťas. Nějak se nám to začíná komplikovat. Marťasovi se udělalo nějak špatně, takže musí jet domů. Asi to bude dost blbý, protože jak znám Marťase, kdyby to jen trochu šlo, dotáhl by to s námi do konce. Musíme to tedy zvládnou s Feekem ve dvou. Teď už by to ale mělo jít. V rychlosti se domlouváme a Feek odjíždí autem umístit první terénní šifry na stanoviště 8, 9, 10. Já na něj počkám na trase v obci Česká jen co dokončíme naši párty s redaktory. Ostatně už to nevypadá na dlouho ještě jedeme vyfotit pár fotek po městě a pak se vracíme zpět k podzemí. Asi o hodinu později je tady dost rušno. Dorazila sem hlavní vlna účastníků. Výlez po žebříku, který je delší než jsme původně plánovali však postup týmů zdržuje a tak se celé podzemí ucpalo čekajícími týmy. Někteří si frontu v rouře po kolena ve vodě pochvalovali, někteří ne. Nakonec to však všichni vydrželi a my doufáme, že ten zážitek je když nic, tak nezapomenutelný... a tak jsme to vlastně chtěli.

Šibík ještě fotí účastníky vylézající z kanálu a připravuje tak nejen článek pro časopis Reflex, ale také nezapomenutelné zážitky pro nás organizátory. Co mám přesně na mysli, si můžeš přečíst v kapitole Vyšetřování :o)

Ještě předtím než se s žurnalisty rozloučím mě odvážejí do obce Česká jak bylo domluveno. V České trávím asi hodinu čekáním na Feeka, který mezitím rozváží (aspoň si to tak myslím) šifry po stanovištích.