Zážitky a reakce týmů
Tým "Čumáci" napsal:
Kvalifikace
Letošní Tmou se pro nás začala ne příliš slavně, a to 220. místem v kvalifikaci, což znamenalo jediné, že jsem se nekvalifikovali. Důvodů bylo více, hlavní asi ten, že kvalifikace se z pracovních důvodů (ach ti vykořisťovatelé) nemohla účastnit mužská část týmu, a vzhledem k tomu, že jádro týmu tvoří pouze 4 hráči, zůstalo to na nás s Evou. Broněk sice spolupracoval alespoň přes telefon, ale v časové tísni je to velká nevýhoda. Možná jsme kvalifikaci i tak trochu podcenili, neboť jsem slušným umístěním na Krtčí norou (bohužel veřejně již nedekorované 5. místo, tímto Krtkům moc děkujeme za krásnou hru, velmi se nám líbila) nabyli mylného dojmu, že Tmou se bez nás prostě neobejde.
Tak tedy ke kvalifikaci jsem zasedly pouze dvě a ačkoliv jsme důkladně nastudovaly povídku vč. vyluštění šifry v ní, její interpretace nám činila jisté potíže. Největší zásek na kvalifikaci pro nás byl devětsil, protože jsme nejdřív nebyly schopny přečíst správně ten text (žatecká květina, dekódujte xtz – asi jsme zvyklé na vykání :-) a jiné nesmysly... ) a pak už vůbec správně vyluštit rébus. Když se nám to konečně podařilo, bylo spousty času v háji. Druhý level byl o něco lepší, ovšem i tak jsme se motaly u barevných čtverečků kolem rozkladu barev na RBG (podle Karlíka...), ale kouknout se zdálky na barvy nás nenapadlo. Naštěstí loga hypermarketů mě nakonec i díky častým cestám kolem globusu trkly a třetí úroveň byla naše. Naše konečná :-). Šipky jsme bez analytického mozku našeho týmu Zdeňka zavrhly, a jaly se luštit dopis. Ačkoliv jsme odhalily téměř veškeré zákonitosti (letokruhy atd...) řešení pořád nic, a tak jsme v 23:00 čelili strašlivé skutečnosti, že Tmou se letos obejde i bez nás...
Zdrceni touto ránou osudu jsme se jali pátrat, jak že to je s těmi divokými kartami, a když jsme zjistili, že ještě máme narozdíl od loňského ročníku týden času, rozhodli jsme se tuto šanci chytit za pačesy. A tak jsem celý týden vymýšleli sháněli a vyráběli, v pátek do 2 v noci nahrávali spoty (tímto veřejně děkuji spřátelené hudební skupině Sloní Sen za zapůjčení mikrofonu a všem kteří nám pomáhali), v sobotu do deseti do večera vyráběli průlizku a v neděli dopoledne doručili flashku s prezentací kamarádovi, který ji dal na web. Po těchto šílených akcích bych byla velice rozhořčená, kdybychom tu kartu nedostali, ovšem naštěstí se na nás dostalo. Náš život měl opět smysl...
Před hrou
Před hrou samotnou jsme řešili klasický problém pátého člena týmu. Stabilní sestava totiž čítá pouhé 4 kusy a pátý stabilní se ne a ne usadit... Po různých peripetiích s nemocemi s námi nakonec vyrazila Anička, která ač elév prokázala mnoho skvělých tmářských schopností, mezi jinými bych zmínila zejména to, že našla mou rukavici!
Svoboďák 17.00 – 18.00
Začátek se již tradičně musel obejít bez Zdeňka, který to prostě z práce nestíhá. Po počátečním chaosu, kdy mi zbytek týmu utekl i s mým batohem a bohužel i mobilem v něm, jsme se trochu zorientovali a podařilo se nám získat i několik hesel. Sice místo hmyzu jsme měli hymn (asi měl žluťák nějaký široký font :-) ) a modrá i fialová nám chyběly úplně, ale nakonec jsme substituci občas i hrubou silou dali v celkem solidním čase.
Cardanova mřížka 18:16 - 18:35
Princip dvojky jsme vymysleli celkem rychle, poté Broněk nervózně sledoval jak dělám rastr s pouze půlmilimetrovou přesností, ale Evě to stačilo (naštěstí, jinak by mi určitě zlomil pravítko..). V kavárně Spolek z nás měli pozdvižení, ale útratu jsme ještě stihli zaplatit a hurá na brownfield, tentokrát už v plném počtu.
Tišťák 19:05 – 19: 25
Industriální atmosféra Zbrojovky se skvěle doplnila s tišťákovou šifrou, ačkoliv rychlá spojka týmu Broněk byl rozladěn, když nedostal šifru napoprvé, jelikož neznal tajnou frázi. Než si o ni zavolal, byl odsunut na konec fronty :-(. Naštěstí si ale právě on s elektřinou dost rozumí, takže obvod byl sestrojen v mžiku a hurá na Karas. Pod vedením místního rodáka (tedy pod mým vedením) jsme neomylně vyrazili do útrob Židenic, pronásledováni kameramanem Direct filmu (Peťo, doufám, že nás nevystřihneš!).
Mapa 19: 37 – 19:43
Na Karasu zjišťujeme, že jsme někde ve třetí desítce, to se nám zdá více než uspokojivé, tak obratem louskáme mapku a vzhůru do Akátek. I tentokrát se znalost Židenic vyplácí, na přesunu nabíráme cenné minutky.
Pexeso 20:00 – 20:22
Pexeso nás baví, způsob řešení je nasnadě, jen ti bratři a rovnítko nás netrkají a jak jde dohromady vítězství s toaleťákem už vůbec netušíme (napadá nás jen vyhrát, pros..hrát, ale remíza nám nepasuje..). Toaleťák nám prozradil na cestě na sedmičku nějaký jiný tým, a volnost rovnost bratrství jsem dali někde v Mariánském údolí, když jsme meditovali nad tím, že ještě nebyla použita nápověda volnost :-). Ale i tak to k řešení bohatě stačilo, takže funíme kopec a na Novolíšeňskou se vezeme spolu s Vlastíkem a Stallony (přišli až 3 minuty po nás! :-) ) trajfem.
Krychle 20:45 – 21:43
Po malé strkanici u pomníku jsme obdrželi 3 tvrdé papíry se zadáním a je nám okamžitě jasné, že ke slovu přijde skalpel prosím. Se skládáním krychle máme již bohaté zkušenosti (zejm. z letošních svíček), takže záhy stojí krychle před námi jako vyřezaná. Nejdřív nás napadlo, že by se mohla nějak prosvěcovat, ale naštěstí jsme do ní s Broňkem čuměli pečlivě ze všech stran, až jsme uviděli ty krásně se překrývající tvary a ejhle hned vedle písmenka v okýnkách. Zírali jsme tedy statečně dál a když už to vypadalo, že mi vypadne voko, objevili jsme další. Skládáme písmena podle počtu vrcholů jejich okýnka a ačkoliv jsme jeden průzor nenašli vůbec(nasřětsí ten ukov), na řešení to bohatě stačí. Pod vedením tentokrát líšeňské rodačky Aničky vyrážíme k rybníčku.
Báseň 22:08 – 22:33
Další šifru jsme zašli luštit ke Zdeňkovi, který bydlí za rohem, neboť každou příležitost k použití toalety musí náš převážně ženský tým využít. S luštěním nám pomáhaly 2 domácí kočky a vůbec jim nevadilo, že Čumák je záležitost spíše psí. Odhalit autora básně bylo o mnoho snazší, než některé jeho hádanky, ovšem nakonec to šlo poměrně snadno, ačkoliv Evča na začátku strašila nějakým acidobazickým chloroformem nebo čím...
Fonty 23:08 - 00:26
Štreka přes pole nic moc, trocha bláta, ale zase to nebylo do kopce tak co bychom chtěli, že...Osmička pro nás znamenala první menší zákys. Usídlili jsme se poblíž kopky hnoje (tím nemyslím žádný tým...), a výrali do změti písmen. Naštěstí většina z nás pracuje s textovými editory často, takže jsme schopni rozeznat některé fonty (i když mám pocit, že označení patkové písmo někteří slyšeli poprvé :-) ). Co s výslednými patvary nám ale není jasné, nejdřív se přeme, co je konkávní roh, pak kroužkujeme moře konkávních rohů, pak hledáme v mapě ten tvar (samozřejmě bezúspěšně), pak dáváme mapu do fólie a vychází Chochola. Naštěstí byla moc daleko (důsledně dbáme pravidel), protože jinak bychom tam určitě šli. Tak nic, znova koukáme do mapy, jestli tam není ten patvar a on tam fakt NENÍ. Tak otáčíme mapu ve fólii a vychází to na kraj sadu na cestě po které jsme přišli z Líšně. Ačkoliv se nám zdá divné, že by pozdější stanoviště bylo umístěno na cestu mezi předchozími, Zdeněk se tam neohroženě vydává. Moc se nám to ale nezdá, a tak Broněk s Evou znova koukají do mapy, jestli tam ten patvar není a on tam JE! Ale objevil se tam úplně najednou a předtím tam rozhodně nebyl, na tom trvám. Odvoláme tedy Zdeňka a vyrážíme k vojenskému objektu.
Maštěné ředkvičky 00:52 - 01:08
Do vrcholové knihy se zapisujeme jako dvanáctí. Máme z toho radost (určitě větší než rotwík za plotem), mysleli jsme si, že jsme ztratili mnohem víc. Na tým, který se ani řádně nekvalifikoval, si vedeme výborně :-). Maštěné ředkvičky jsme rozlouskli jak malinu, takže vzhůru na kótu, konečně do kopce, už jsme se báli, že se letos nezapotíme...
Rybičky 01:41 - 04:15
Po menším pročesání lesa nacházíme kótu, je zde dokonce triangulační tyč, což je výhra, protože placatější kopec by člověk pohledal... Rybičky si bereme s obavami, jelikož to vypadá na první pořádnou vícekrokovou šifru a takyžejó. Dělíme se na 2 pracovní skupiny, počítání zubů se ujímám já a Zdeněk. Trochu mi z toho přecházejí oči, bezzubé rybičky jsou mými oblíbenci. Nejdřív vymýšlíme nějaké nesmysly s použitím světových stran kam rybky plavou. Pak přemýšlíme o užití nápovědy s autíčky a zamítáme to. Dále přemýšlíme, jestli to vpravo je roura nebo mořský živočich a jaký kus lodě představuje to dřevo, Broněk tvrdí, že to je kýl. Je nám zima už nás to nebaví, a tak kysneme. Můj zelený čaj v termosce zrůžověl !?!?, to mě dost mrzí, byla nová a drahá . Pak znovu přemýšlíme o použití nápovědy a docházíme k názoru (v zoufalství se musí zkusit všechno), že by se ty ryby mohly požrat a zaparkovat do těch prohlubní, které nás celou dobu tak dráždí. Ztratili jsem můj skvělý trojúhelník, takže vyrábíme improvizovaně nový z fólie a měříme. Několikrát to celé překreslujeme a upravujeme, podle toho, jak se nám která písmena líbí. Například Q se Evě nelíbí vůbec. Nakonec vychází SZ a že slabé ryby to ví přesně. Vypisujeme tedy slabé ryby a po přeházení vychází rybník uaduy. Naštěstí SZ je rybník, co je uaduy nevíme, říkáme si, že tam třeba bude nějaká chata se jménem u Ády nebo tak něco, že to doluštíme po cestě, přepočítáváme zoubky, odmítám připustit, že bych se u A spletla v počtech. Po dojití k rybníku nám došlo že to jsou duby u rybníka a ne u Ády, ačkoliv Eva po pozdější kontrole tvrdí, že B tam prostě nevyšlo, no nevím, možná rybě zub vypadl, nebo jsem se fakt přepočítala... (ale vono tam to B mrška bylo, na příští tmou si asi pořídíme všichni brejle…).
Čtverečky 04:55 - 06:00
Po cestě k rybníku ztrácím rukavici, kterou pak hledáme spolu s Aničkou, naštěstí úspěšně. Bohužel v údolí není signál, takže zbytek týmu se domnívá, že se nám něco strašlivého stalo, ovšem neohroženě hledají ádu. Vítězoslavně dorážíme i s rukavicí a dozvídáme se, že na jedenáctce jsem údajně v první dvacítce, hurá. Při pohledu na černobílé čtverečky jsme se trochu osypali – 5 hodin strávených u Vodárny na Tmou 7 v nás zanechalo hlubokou vzpomínku, ovšem tehdy jsme to nakonec prolomili.... I nyní zkoušíme několik různých špatných postupů, pak se řešení naštěstí ujímá Zdeněk mumlaje nějaká tajná zaklínadla jako „aseze“ a „inverze“ a už z toho leze Hornek, z čehož se upřímně radujeme. Po odchodu ze stanoviště nás ještě zdrželo hledání mé rukavice, která mi zlomyslně opět vypadla a zákeřně se skrývala v listí. Ačkoliv byla červená, nebyla vůbec vidět, až když se člověk na totéž místo podíval popáte, byla vidět naopak naprosto jasně. Jak to dělá nevím, ale bylo mi přikázáno, že příště si musím pořídit takovou tu gumičku na rukavice.... Broněk s Evou šli napřed, takže o druhé ztrátě rukavice neměli zdání, a protože v údolí nebyl signál, mysleli si, že se nám něco strašlivého stalo (že by to byla taková hrůza jako je ztráta rukavice je však nenapadlo). Neohroženě však supěli na Hornek, kam jsme se ovšem co nevidět všichni včetně rukavice dohrabali taky. Byla to snadná cesta, pořád po značce, takže jsme trochu zabloudili :-).
Bludiště 06:35 - 07:39
Bludiště se nám zpočátku moc nelíbilo, ale když dalo 26 sloupců, hned bylo mnohem hezčí. Bohužel první trasu jsme zakreslili s malou zacházkou, takže nám vyšlo pade prstu t znaku stop, klice jiz ignoruj stop. Pak jsme drahnou dobu bádali nad tím, co jako má být těch 50 prstů, napadalo nás jen 5 prstů, ale nic kloudného. Pak naštěstí Eva zkontrolovala cestu bludištěm a už bylo řešení na světě. Tento zákys byl skutečně blbej jak malovaný saně.
Totální chaos 08:04 - 11:30
U lomu dostáváme změť znaků, při pohledu do nichž mě oči bolí tak, že by ani visine nepomohl. Jako napotvoru pak ještě vylézá slunce z mraků, oči bolí jak ďas a sluneční brýle jsem si skutečně letos nepřibalila... Teorií k řešení třináctky nás napadá nespočetně, měříme úhly úsečky a jiné nesmysly, malujeme, popisujeme fólie, vytahujeme ascii tabulku, balíme se do deky, jíme čokoládu a pořád nic. Říkáme si, že by to mohla být grafická šifra. Pořád nic. Dostáváme se do stavu totální únavy, který má na psychiku podobný vliv jako požití omamných látek, takže se vlastně skvěle bavíme při vymýšlení totálních hovadin k řešení té změti. Zkoušíme s tím i máchnout, pak navrhujeme, že z toho poskládáme vlaštovku a že kam doletí, tam půjdeme. Pak Broněk konstatuje, že další stanoviště bude na Velké Klajdovce, tak se snažíme toto řešení na šifru různě nacpat. Za použití bulharské konstanty by se to i dařilo, ale řešení se tomu skutečně říct nedá. Pak Broněk přichází s novou teorií, že čtrnáctka bude u vysílače Hády. Metoda bulharské konstanty se opakuje, Eva usíná, jíme hnusnou čokoládu a pak Broněk podporuje svou teorii Hády tím, že mapovou značku vysílače lze namalovat z těch symbolů v šifře.
Jak ráda bych zde napsala, že po tomto sdělení se kdokoliv z nás chápe mapy a zjišťuje, že nejen mapová značka vysílače lze namalovat z těch symbolů, že mapové značky jsou černé, ale ty na obrázku jen šedé (to vysvětluje ten barevný tisk, který jsme nejdřív rozebírali, ale pak zavrhli jako balast) a že se zvedáme a odcházíme na čtrnáctku.....
Namísto toho musím napsat, že opět vymýšlíme různé šílenosti, jíme čokoládu a smějeme se na celé kolo (omlouváme se týmům, které jsme svými projevy rušili, ale skutečně to nešlo zastavit), a utěšujeme se tím, že dobrý tmář si hru užívá, i když se mu nedaří, což tedy právě bezezbytku splňujeme.
Když o půl dvanácté začíná mrholit a ani kouzlo expecto resultat nezabralo, sbíráme naše roztahané ležení u lomu a jdeme domů.
Při balení věcí se utěšujeme tím, že když už nic, tak jsme rozhodně zvítězili v počtu popsaných fólií, poněvadž jsme jich popsali různobarevnými lihovkami skutečně závratné množství. Příští rok si už ani papír brát nebudeme....
A taky to podle prvních výsledků vypadá, že jsme se umístili na vrcholu, ne –li dokonce na postu nejvyšším, mezi týmy, které obsahují minimálně 50 % množství žen :-).
Závěr:
Letošní Tmou se nám moc líbila, obtížnost šifer se hezky stupňovala, zahájení bylo skvělé (co tam dělal ten vodník???) docela nám šlo luštění a 13. stanoviště považujeme za úspěch, i když nás trochu mrzí, že jsme byli tak blízko řešení, ale minulo nás. Prostě grafické šifry jsou naše slabina....
Celkově to ale byla skvělá hra, gratulujeme vítězům a všem, kteří došli do cíle, letos jich bylo více a to je podle mě pro Tmou dobrá zpráva. Děkujeme za divokou kartu, a za báječnou hru, a taky děkujeme za počasí, letos to byl ukázkový podzim :-).
Čumáci (jmenovitě Hanka)
Letošní Tmou se pro nás začala ne příliš slavně, a to 220. místem v kvalifikaci, což znamenalo jediné, že jsem se nekvalifikovali. Důvodů bylo více, hlavní asi ten, že kvalifikace se z pracovních důvodů (ach ti vykořisťovatelé) nemohla účastnit mužská část týmu, a vzhledem k tomu, že jádro týmu tvoří pouze 4 hráči, zůstalo to na nás s Evou. Broněk sice spolupracoval alespoň přes telefon, ale v časové tísni je to velká nevýhoda. Možná jsme kvalifikaci i tak trochu podcenili, neboť jsem slušným umístěním na Krtčí norou (bohužel veřejně již nedekorované 5. místo, tímto Krtkům moc děkujeme za krásnou hru, velmi se nám líbila) nabyli mylného dojmu, že Tmou se bez nás prostě neobejde.
Tak tedy ke kvalifikaci jsem zasedly pouze dvě a ačkoliv jsme důkladně nastudovaly povídku vč. vyluštění šifry v ní, její interpretace nám činila jisté potíže. Největší zásek na kvalifikaci pro nás byl devětsil, protože jsme nejdřív nebyly schopny přečíst správně ten text (žatecká květina, dekódujte xtz – asi jsme zvyklé na vykání :-) a jiné nesmysly... ) a pak už vůbec správně vyluštit rébus. Když se nám to konečně podařilo, bylo spousty času v háji. Druhý level byl o něco lepší, ovšem i tak jsme se motaly u barevných čtverečků kolem rozkladu barev na RBG (podle Karlíka...), ale kouknout se zdálky na barvy nás nenapadlo. Naštěstí loga hypermarketů mě nakonec i díky častým cestám kolem globusu trkly a třetí úroveň byla naše. Naše konečná :-). Šipky jsme bez analytického mozku našeho týmu Zdeňka zavrhly, a jaly se luštit dopis. Ačkoliv jsme odhalily téměř veškeré zákonitosti (letokruhy atd...) řešení pořád nic, a tak jsme v 23:00 čelili strašlivé skutečnosti, že Tmou se letos obejde i bez nás...
Zdrceni touto ránou osudu jsme se jali pátrat, jak že to je s těmi divokými kartami, a když jsme zjistili, že ještě máme narozdíl od loňského ročníku týden času, rozhodli jsme se tuto šanci chytit za pačesy. A tak jsem celý týden vymýšleli sháněli a vyráběli, v pátek do 2 v noci nahrávali spoty (tímto veřejně děkuji spřátelené hudební skupině Sloní Sen za zapůjčení mikrofonu a všem kteří nám pomáhali), v sobotu do deseti do večera vyráběli průlizku a v neděli dopoledne doručili flashku s prezentací kamarádovi, který ji dal na web. Po těchto šílených akcích bych byla velice rozhořčená, kdybychom tu kartu nedostali, ovšem naštěstí se na nás dostalo. Náš život měl opět smysl...
Před hrou
Před hrou samotnou jsme řešili klasický problém pátého člena týmu. Stabilní sestava totiž čítá pouhé 4 kusy a pátý stabilní se ne a ne usadit... Po různých peripetiích s nemocemi s námi nakonec vyrazila Anička, která ač elév prokázala mnoho skvělých tmářských schopností, mezi jinými bych zmínila zejména to, že našla mou rukavici!
Svoboďák 17.00 – 18.00
Začátek se již tradičně musel obejít bez Zdeňka, který to prostě z práce nestíhá. Po počátečním chaosu, kdy mi zbytek týmu utekl i s mým batohem a bohužel i mobilem v něm, jsme se trochu zorientovali a podařilo se nám získat i několik hesel. Sice místo hmyzu jsme měli hymn (asi měl žluťák nějaký široký font :-) ) a modrá i fialová nám chyběly úplně, ale nakonec jsme substituci občas i hrubou silou dali v celkem solidním čase.
Cardanova mřížka 18:16 - 18:35
Princip dvojky jsme vymysleli celkem rychle, poté Broněk nervózně sledoval jak dělám rastr s pouze půlmilimetrovou přesností, ale Evě to stačilo (naštěstí, jinak by mi určitě zlomil pravítko..). V kavárně Spolek z nás měli pozdvižení, ale útratu jsme ještě stihli zaplatit a hurá na brownfield, tentokrát už v plném počtu.
Tišťák 19:05 – 19: 25
Industriální atmosféra Zbrojovky se skvěle doplnila s tišťákovou šifrou, ačkoliv rychlá spojka týmu Broněk byl rozladěn, když nedostal šifru napoprvé, jelikož neznal tajnou frázi. Než si o ni zavolal, byl odsunut na konec fronty :-(. Naštěstí si ale právě on s elektřinou dost rozumí, takže obvod byl sestrojen v mžiku a hurá na Karas. Pod vedením místního rodáka (tedy pod mým vedením) jsme neomylně vyrazili do útrob Židenic, pronásledováni kameramanem Direct filmu (Peťo, doufám, že nás nevystřihneš!).
Mapa 19: 37 – 19:43
Na Karasu zjišťujeme, že jsme někde ve třetí desítce, to se nám zdá více než uspokojivé, tak obratem louskáme mapku a vzhůru do Akátek. I tentokrát se znalost Židenic vyplácí, na přesunu nabíráme cenné minutky.
Pexeso 20:00 – 20:22
Pexeso nás baví, způsob řešení je nasnadě, jen ti bratři a rovnítko nás netrkají a jak jde dohromady vítězství s toaleťákem už vůbec netušíme (napadá nás jen vyhrát, pros..hrát, ale remíza nám nepasuje..). Toaleťák nám prozradil na cestě na sedmičku nějaký jiný tým, a volnost rovnost bratrství jsem dali někde v Mariánském údolí, když jsme meditovali nad tím, že ještě nebyla použita nápověda volnost :-). Ale i tak to k řešení bohatě stačilo, takže funíme kopec a na Novolíšeňskou se vezeme spolu s Vlastíkem a Stallony (přišli až 3 minuty po nás! :-) ) trajfem.
Krychle 20:45 – 21:43
Po malé strkanici u pomníku jsme obdrželi 3 tvrdé papíry se zadáním a je nám okamžitě jasné, že ke slovu přijde skalpel prosím. Se skládáním krychle máme již bohaté zkušenosti (zejm. z letošních svíček), takže záhy stojí krychle před námi jako vyřezaná. Nejdřív nás napadlo, že by se mohla nějak prosvěcovat, ale naštěstí jsme do ní s Broňkem čuměli pečlivě ze všech stran, až jsme uviděli ty krásně se překrývající tvary a ejhle hned vedle písmenka v okýnkách. Zírali jsme tedy statečně dál a když už to vypadalo, že mi vypadne voko, objevili jsme další. Skládáme písmena podle počtu vrcholů jejich okýnka a ačkoliv jsme jeden průzor nenašli vůbec(nasřětsí ten ukov), na řešení to bohatě stačí. Pod vedením tentokrát líšeňské rodačky Aničky vyrážíme k rybníčku.
Báseň 22:08 – 22:33
Další šifru jsme zašli luštit ke Zdeňkovi, který bydlí za rohem, neboť každou příležitost k použití toalety musí náš převážně ženský tým využít. S luštěním nám pomáhaly 2 domácí kočky a vůbec jim nevadilo, že Čumák je záležitost spíše psí. Odhalit autora básně bylo o mnoho snazší, než některé jeho hádanky, ovšem nakonec to šlo poměrně snadno, ačkoliv Evča na začátku strašila nějakým acidobazickým chloroformem nebo čím...
Fonty 23:08 - 00:26
Štreka přes pole nic moc, trocha bláta, ale zase to nebylo do kopce tak co bychom chtěli, že...Osmička pro nás znamenala první menší zákys. Usídlili jsme se poblíž kopky hnoje (tím nemyslím žádný tým...), a výrali do změti písmen. Naštěstí většina z nás pracuje s textovými editory často, takže jsme schopni rozeznat některé fonty (i když mám pocit, že označení patkové písmo někteří slyšeli poprvé :-) ). Co s výslednými patvary nám ale není jasné, nejdřív se přeme, co je konkávní roh, pak kroužkujeme moře konkávních rohů, pak hledáme v mapě ten tvar (samozřejmě bezúspěšně), pak dáváme mapu do fólie a vychází Chochola. Naštěstí byla moc daleko (důsledně dbáme pravidel), protože jinak bychom tam určitě šli. Tak nic, znova koukáme do mapy, jestli tam není ten patvar a on tam fakt NENÍ. Tak otáčíme mapu ve fólii a vychází to na kraj sadu na cestě po které jsme přišli z Líšně. Ačkoliv se nám zdá divné, že by pozdější stanoviště bylo umístěno na cestu mezi předchozími, Zdeněk se tam neohroženě vydává. Moc se nám to ale nezdá, a tak Broněk s Evou znova koukají do mapy, jestli tam ten patvar není a on tam JE! Ale objevil se tam úplně najednou a předtím tam rozhodně nebyl, na tom trvám. Odvoláme tedy Zdeňka a vyrážíme k vojenskému objektu.
Maštěné ředkvičky 00:52 - 01:08
Do vrcholové knihy se zapisujeme jako dvanáctí. Máme z toho radost (určitě větší než rotwík za plotem), mysleli jsme si, že jsme ztratili mnohem víc. Na tým, který se ani řádně nekvalifikoval, si vedeme výborně :-). Maštěné ředkvičky jsme rozlouskli jak malinu, takže vzhůru na kótu, konečně do kopce, už jsme se báli, že se letos nezapotíme...
Rybičky 01:41 - 04:15
Po menším pročesání lesa nacházíme kótu, je zde dokonce triangulační tyč, což je výhra, protože placatější kopec by člověk pohledal... Rybičky si bereme s obavami, jelikož to vypadá na první pořádnou vícekrokovou šifru a takyžejó. Dělíme se na 2 pracovní skupiny, počítání zubů se ujímám já a Zdeněk. Trochu mi z toho přecházejí oči, bezzubé rybičky jsou mými oblíbenci. Nejdřív vymýšlíme nějaké nesmysly s použitím světových stran kam rybky plavou. Pak přemýšlíme o užití nápovědy s autíčky a zamítáme to. Dále přemýšlíme, jestli to vpravo je roura nebo mořský živočich a jaký kus lodě představuje to dřevo, Broněk tvrdí, že to je kýl. Je nám zima už nás to nebaví, a tak kysneme. Můj zelený čaj v termosce zrůžověl !?!?, to mě dost mrzí, byla nová a drahá . Pak znovu přemýšlíme o použití nápovědy a docházíme k názoru (v zoufalství se musí zkusit všechno), že by se ty ryby mohly požrat a zaparkovat do těch prohlubní, které nás celou dobu tak dráždí. Ztratili jsem můj skvělý trojúhelník, takže vyrábíme improvizovaně nový z fólie a měříme. Několikrát to celé překreslujeme a upravujeme, podle toho, jak se nám která písmena líbí. Například Q se Evě nelíbí vůbec. Nakonec vychází SZ a že slabé ryby to ví přesně. Vypisujeme tedy slabé ryby a po přeházení vychází rybník uaduy. Naštěstí SZ je rybník, co je uaduy nevíme, říkáme si, že tam třeba bude nějaká chata se jménem u Ády nebo tak něco, že to doluštíme po cestě, přepočítáváme zoubky, odmítám připustit, že bych se u A spletla v počtech. Po dojití k rybníku nám došlo že to jsou duby u rybníka a ne u Ády, ačkoliv Eva po pozdější kontrole tvrdí, že B tam prostě nevyšlo, no nevím, možná rybě zub vypadl, nebo jsem se fakt přepočítala... (ale vono tam to B mrška bylo, na příští tmou si asi pořídíme všichni brejle…).
Čtverečky 04:55 - 06:00
Po cestě k rybníku ztrácím rukavici, kterou pak hledáme spolu s Aničkou, naštěstí úspěšně. Bohužel v údolí není signál, takže zbytek týmu se domnívá, že se nám něco strašlivého stalo, ovšem neohroženě hledají ádu. Vítězoslavně dorážíme i s rukavicí a dozvídáme se, že na jedenáctce jsem údajně v první dvacítce, hurá. Při pohledu na černobílé čtverečky jsme se trochu osypali – 5 hodin strávených u Vodárny na Tmou 7 v nás zanechalo hlubokou vzpomínku, ovšem tehdy jsme to nakonec prolomili.... I nyní zkoušíme několik různých špatných postupů, pak se řešení naštěstí ujímá Zdeněk mumlaje nějaká tajná zaklínadla jako „aseze“ a „inverze“ a už z toho leze Hornek, z čehož se upřímně radujeme. Po odchodu ze stanoviště nás ještě zdrželo hledání mé rukavice, která mi zlomyslně opět vypadla a zákeřně se skrývala v listí. Ačkoliv byla červená, nebyla vůbec vidět, až když se člověk na totéž místo podíval popáte, byla vidět naopak naprosto jasně. Jak to dělá nevím, ale bylo mi přikázáno, že příště si musím pořídit takovou tu gumičku na rukavice.... Broněk s Evou šli napřed, takže o druhé ztrátě rukavice neměli zdání, a protože v údolí nebyl signál, mysleli si, že se nám něco strašlivého stalo (že by to byla taková hrůza jako je ztráta rukavice je však nenapadlo). Neohroženě však supěli na Hornek, kam jsme se ovšem co nevidět všichni včetně rukavice dohrabali taky. Byla to snadná cesta, pořád po značce, takže jsme trochu zabloudili :-).
Bludiště 06:35 - 07:39
Bludiště se nám zpočátku moc nelíbilo, ale když dalo 26 sloupců, hned bylo mnohem hezčí. Bohužel první trasu jsme zakreslili s malou zacházkou, takže nám vyšlo pade prstu t znaku stop, klice jiz ignoruj stop. Pak jsme drahnou dobu bádali nad tím, co jako má být těch 50 prstů, napadalo nás jen 5 prstů, ale nic kloudného. Pak naštěstí Eva zkontrolovala cestu bludištěm a už bylo řešení na světě. Tento zákys byl skutečně blbej jak malovaný saně.
Totální chaos 08:04 - 11:30
U lomu dostáváme změť znaků, při pohledu do nichž mě oči bolí tak, že by ani visine nepomohl. Jako napotvoru pak ještě vylézá slunce z mraků, oči bolí jak ďas a sluneční brýle jsem si skutečně letos nepřibalila... Teorií k řešení třináctky nás napadá nespočetně, měříme úhly úsečky a jiné nesmysly, malujeme, popisujeme fólie, vytahujeme ascii tabulku, balíme se do deky, jíme čokoládu a pořád nic. Říkáme si, že by to mohla být grafická šifra. Pořád nic. Dostáváme se do stavu totální únavy, který má na psychiku podobný vliv jako požití omamných látek, takže se vlastně skvěle bavíme při vymýšlení totálních hovadin k řešení té změti. Zkoušíme s tím i máchnout, pak navrhujeme, že z toho poskládáme vlaštovku a že kam doletí, tam půjdeme. Pak Broněk konstatuje, že další stanoviště bude na Velké Klajdovce, tak se snažíme toto řešení na šifru různě nacpat. Za použití bulharské konstanty by se to i dařilo, ale řešení se tomu skutečně říct nedá. Pak Broněk přichází s novou teorií, že čtrnáctka bude u vysílače Hády. Metoda bulharské konstanty se opakuje, Eva usíná, jíme hnusnou čokoládu a pak Broněk podporuje svou teorii Hády tím, že mapovou značku vysílače lze namalovat z těch symbolů v šifře.
Jak ráda bych zde napsala, že po tomto sdělení se kdokoliv z nás chápe mapy a zjišťuje, že nejen mapová značka vysílače lze namalovat z těch symbolů, že mapové značky jsou černé, ale ty na obrázku jen šedé (to vysvětluje ten barevný tisk, který jsme nejdřív rozebírali, ale pak zavrhli jako balast) a že se zvedáme a odcházíme na čtrnáctku.....
Namísto toho musím napsat, že opět vymýšlíme různé šílenosti, jíme čokoládu a smějeme se na celé kolo (omlouváme se týmům, které jsme svými projevy rušili, ale skutečně to nešlo zastavit), a utěšujeme se tím, že dobrý tmář si hru užívá, i když se mu nedaří, což tedy právě bezezbytku splňujeme.
Když o půl dvanácté začíná mrholit a ani kouzlo expecto resultat nezabralo, sbíráme naše roztahané ležení u lomu a jdeme domů.
Při balení věcí se utěšujeme tím, že když už nic, tak jsme rozhodně zvítězili v počtu popsaných fólií, poněvadž jsme jich popsali různobarevnými lihovkami skutečně závratné množství. Příští rok si už ani papír brát nebudeme....
A taky to podle prvních výsledků vypadá, že jsme se umístili na vrcholu, ne –li dokonce na postu nejvyšším, mezi týmy, které obsahují minimálně 50 % množství žen :-).
Závěr:
Letošní Tmou se nám moc líbila, obtížnost šifer se hezky stupňovala, zahájení bylo skvělé (co tam dělal ten vodník???) docela nám šlo luštění a 13. stanoviště považujeme za úspěch, i když nás trochu mrzí, že jsme byli tak blízko řešení, ale minulo nás. Prostě grafické šifry jsou naše slabina....
Celkově to ale byla skvělá hra, gratulujeme vítězům a všem, kteří došli do cíle, letos jich bylo více a to je podle mě pro Tmou dobrá zpráva. Děkujeme za divokou kartu, a za báječnou hru, a taky děkujeme za počasí, letos to byl ukázkový podzim :-).
Čumáci (jmenovitě Hanka)
Zpět na zápisky