Zážitky a reakce týmů
Tým "Tykadla" napsal:
Náš tým Tykadla je složený především z reprezentantů v řešení logických úloh. Přímo na mistrovstí světa v Rio de Janeiru se nám podařilo kvalifikovat, a tak jsme se moc těšili na hru. Základ týmu - já (Robert), Jana a Zdeněk - jsme doplnili Brňákem Kájou a ostříleným borcem Honzou - týden před Tmou vyhrál Nonstop.
Ale abychom to neměli tak jednoduché, tak já jsem po úrazu nohy a bylo mi jasné, že terénní část je pro mě absolutně vyloučená a vůbec jsem netušil, kolik jsem schopen ujít. Takže moje strategie byla raději 20 minut čekat na autobus než jít 10 minut pěšky.
Průběh hry jenom stručně:
U první šifry jsme dali dohromady HMYZ (čtyři žlutí), NADĚJE (stačil poslech jednoho žebráka), CHALUPA (roztleskávačky) a BRATISLAVA (šifra na růžovém papírku). Pak už šel text v pohodě doplnit. Překvapeně teď zjišťuji, že jsme jedničku zvládli jako třetí (ze 145 týmů, které vložily statistiku). Dvojka byla bez problémů. Hledání trojky bylo pomalejší, a tak se propadáme o 10 míst. První větší zdržení máme na Topologické mapě (řešíme 40 minut) a propadáme se na 35. místo. Další výraznější změnou byly Fonty na osmičce, které sice nedáváme nějak rychle, ale nejbližší konkurenti se zadrhli, a tak postupujeme o 10 míst nahoru. Rychle luštěné Ředkvičky (od této chvíle luští pouze trojice Jana, Kája a Honza) a zásek na Rybičkách s pořadím nehnul. Oslabenému týmu se evidentně daří a na každé šifře předbíhá cca 3 týmy. Po vyzvednutí čtrnáctky jsme se opět sešli, vyřešili a hurá do cíle! Prošli jsme TMOU!
Větší záseky jsme měli na šifře 6 (Optická krychle) a 10 (Rybičky). U optické krychle jsme nepřišli na to, že při jistém nastavení se dají písmenka číst po skupinách. My jsme písmenka dolovali po jednom, což bylo pracné, náchylné k chybám, a nebylo jasné, v jakém pořadí je číst. Navíc u dvou největších obrazců byl často problém najít odpovídající písmenko (není divu, když žádné nebylo). Nakonec, po dvou a půl hodinách, se nám to povedlo poskládat. Kdybychom to řešili jako přesmyčku rovnou, bylo by to mnohem rychlejší. :-)
Dalším zásekem byly rybičky, tam byli jenom tři členové. Asi hodinu nám (jim) trvalo, než si uvědomili, že nápověda o autíčkách se týká rybiček. Pak se asi hodinu mordovali s požíráním. Závěrečnou přesmyčku jsme pak dali já se Zdeňkem po telefonu. Nějakou dobu ještě trvalo uvěřit, že DUBY U RYBNIKA by mohlo být správné řešení a najít ho na mapě.
Zajímavý byl můj postup. Jedničku (i dvojku) jsem proseděl na lavičce a tak jsem si ji možná neužil tak, jako ostatní - třeba někdo udělal fotky roztleskávaček. :-) Do čtyřky jsem chodil s malým odstupem za ostatními. Pětku jsem vynechal a čekal se Zdeňkem na Staré osadě, odkud jela MHD všemi směry. Kdyby zbytek týmu nevěděl, co s tím, tak je otázka deseti minut se k nám vrátit. Další šifry jsme dělali spolu. I k vinici jsem se dopajdal. Pak jsme se se Zdeňkem pomalu přesunuli k restauraci U raka, odkud by se v případě potřeby dalo vyrazit za týmem všemi potenciálními směry. Zbytek týmu v pohodě udělal devítku a přešel na desítku. Tam po hodině hlásili, že netuší, co s tím, tak jsme vyrazili podél Říčky k nim. Ušli jsme asi 2 km a hlásili, že už vědí, co s tím, a že za čtvrt hodinky to bude. Ta se nakonec o hodinu protáhla. Po vyřešení jsme všichni vyrazili k rybníku, terénní trojice byla ovšem rychlejší a vyřešila jedenáctku dřív než jsme tam stihli dojít. Se Zdeňkem jsme se tedy zase vraceli zpět na konečnou autobusu, bohužel moje noha se rozhodla, že už to stačí (jako na potvoru v tom nejvzdálenějším místě), tak ta 5km cesta byla pro mě hodně krutá. Pak jsme se, já se Zdeňkem, přesunuli na Velkou Klajdovku, kde se dal očekávat příchod zbytku týmu. Ti nám donesli čtrnáctku, kterou jsme, poměrně svěží (i když jsme spali všehovšudy hodinu a půl), za chvilku dali. Potěšitelné bylo, že do cíle to máme jenom 350 metrů a mohl jsem tam dopajdat.
Příště si snad užiju celou hru.
Robert
Ale abychom to neměli tak jednoduché, tak já jsem po úrazu nohy a bylo mi jasné, že terénní část je pro mě absolutně vyloučená a vůbec jsem netušil, kolik jsem schopen ujít. Takže moje strategie byla raději 20 minut čekat na autobus než jít 10 minut pěšky.
Průběh hry jenom stručně:
U první šifry jsme dali dohromady HMYZ (čtyři žlutí), NADĚJE (stačil poslech jednoho žebráka), CHALUPA (roztleskávačky) a BRATISLAVA (šifra na růžovém papírku). Pak už šel text v pohodě doplnit. Překvapeně teď zjišťuji, že jsme jedničku zvládli jako třetí (ze 145 týmů, které vložily statistiku). Dvojka byla bez problémů. Hledání trojky bylo pomalejší, a tak se propadáme o 10 míst. První větší zdržení máme na Topologické mapě (řešíme 40 minut) a propadáme se na 35. místo. Další výraznější změnou byly Fonty na osmičce, které sice nedáváme nějak rychle, ale nejbližší konkurenti se zadrhli, a tak postupujeme o 10 míst nahoru. Rychle luštěné Ředkvičky (od této chvíle luští pouze trojice Jana, Kája a Honza) a zásek na Rybičkách s pořadím nehnul. Oslabenému týmu se evidentně daří a na každé šifře předbíhá cca 3 týmy. Po vyzvednutí čtrnáctky jsme se opět sešli, vyřešili a hurá do cíle! Prošli jsme TMOU!
Větší záseky jsme měli na šifře 6 (Optická krychle) a 10 (Rybičky). U optické krychle jsme nepřišli na to, že při jistém nastavení se dají písmenka číst po skupinách. My jsme písmenka dolovali po jednom, což bylo pracné, náchylné k chybám, a nebylo jasné, v jakém pořadí je číst. Navíc u dvou největších obrazců byl často problém najít odpovídající písmenko (není divu, když žádné nebylo). Nakonec, po dvou a půl hodinách, se nám to povedlo poskládat. Kdybychom to řešili jako přesmyčku rovnou, bylo by to mnohem rychlejší. :-)
Dalším zásekem byly rybičky, tam byli jenom tři členové. Asi hodinu nám (jim) trvalo, než si uvědomili, že nápověda o autíčkách se týká rybiček. Pak se asi hodinu mordovali s požíráním. Závěrečnou přesmyčku jsme pak dali já se Zdeňkem po telefonu. Nějakou dobu ještě trvalo uvěřit, že DUBY U RYBNIKA by mohlo být správné řešení a najít ho na mapě.
Zajímavý byl můj postup. Jedničku (i dvojku) jsem proseděl na lavičce a tak jsem si ji možná neužil tak, jako ostatní - třeba někdo udělal fotky roztleskávaček. :-) Do čtyřky jsem chodil s malým odstupem za ostatními. Pětku jsem vynechal a čekal se Zdeňkem na Staré osadě, odkud jela MHD všemi směry. Kdyby zbytek týmu nevěděl, co s tím, tak je otázka deseti minut se k nám vrátit. Další šifry jsme dělali spolu. I k vinici jsem se dopajdal. Pak jsme se se Zdeňkem pomalu přesunuli k restauraci U raka, odkud by se v případě potřeby dalo vyrazit za týmem všemi potenciálními směry. Zbytek týmu v pohodě udělal devítku a přešel na desítku. Tam po hodině hlásili, že netuší, co s tím, tak jsme vyrazili podél Říčky k nim. Ušli jsme asi 2 km a hlásili, že už vědí, co s tím, a že za čtvrt hodinky to bude. Ta se nakonec o hodinu protáhla. Po vyřešení jsme všichni vyrazili k rybníku, terénní trojice byla ovšem rychlejší a vyřešila jedenáctku dřív než jsme tam stihli dojít. Se Zdeňkem jsme se tedy zase vraceli zpět na konečnou autobusu, bohužel moje noha se rozhodla, že už to stačí (jako na potvoru v tom nejvzdálenějším místě), tak ta 5km cesta byla pro mě hodně krutá. Pak jsme se, já se Zdeňkem, přesunuli na Velkou Klajdovku, kde se dal očekávat příchod zbytku týmu. Ti nám donesli čtrnáctku, kterou jsme, poměrně svěží (i když jsme spali všehovšudy hodinu a půl), za chvilku dali. Potěšitelné bylo, že do cíle to máme jenom 350 metrů a mohl jsem tam dopajdat.
Příště si snad užiju celou hru.
Robert
Zpět na zápisky