Zážitky a reakce týmů

Tým "Dopijem a pudem..." napsal:


Devátá TMOU, pro náš tým třetí, se nesla - kulantně řečeno - v duchu hovna. Kvalifikaci jsme jakš takš skouleli, načež jsme vyměnili Vojtu, který se bojí tmy, za Dejva, který se tmy nebojí a navíc bydlí v Líšni, takže nám byl velikým přínosem co se týče orientace.

1) Start na Svoboďáku

Po doznění téměř neslyšné hymny rozrazil dav napnutých Tmářu houf demonstrantů, kteří byli naštvaní, že jsme je porazili v kvalifikaci, do toho recitoval šílený básník své ještě šílenější verše, pobíhali tam desetibojaři, kteří byli hojně podporování vnadnými roztleskávačkami, co chvíli vyzváněly telefonní budky přehlušované pouličními hudebníky hrajícími všem Tmářum dobře známou píseň, skrz dav se prodírali všudypřítomní rozdávači letáčků a okolo toho všeho čtyři chlápci ve žlutých tričkách chodili (skoro 2 hodiny!, klobouk dolů) pořád dokola ve stopě tvaru určitého písmena. Pomalu jsme se ve zmatku zorientovali a postupně jsme dávali dohromady řešení. No a mezi tím vším ještě stihla proběhnout jiná hra (Assassin), ve které se pro zábavu vraždí.

2) Dutý kaštan a vyhlídka

První šifra nás poslala na dvě místa. S Michalem jsme vyrazili hledat dutý kaštan u fontánky pod Janáčkovým divadlem, což byla docela fuška, ale nakonec se zadařilo. Spojili jsme se s druhou částí týmu a začali vybírat příslušná slova z textu. Dělali jsme to systémem "baj voko", podle čehož to taky vypadalo.

3) Plošný spoj na břehu Svitavy

Po té co jsme bedlivě prohledali celý západní břeh Svitavy jsme si znovu přečetli řešení druhé šifry a hle, byli jsme na špatné straně. Tak jsem pohlídal batohy a vyslal ostatní hledat na druhým břehu, přičemž jsem si sdlábl omeletku (musel jsem na tajnačku, jinak bych se s ní mohl rozloučit, páč Hanka je známá omeletožroutka). Holky byly v hledání úspěšnější a tak jsme za chvíli seděli s plošným spojem a drátkem pod nejbližší lampou. A jelikož jsme fyzikové více než ubozí, začali jsme jednoduše drátkem spojovat jednotlivé destičky, doufajíce, že se něco někde rozsvítí, nebo že zpoza křoví vyskočí organizátor se slovy "Jdete na to správně, jen tak dál!" Nikdo nevyskočil a tak jsme přemýšleli proč. Chyběl nám zdroj! Vytáhli jsme teda baterku a opět marně vyvolávali schovaného orga. Poté co kolem nás proběhl asi desátý rozjásaný tým, přišel další dobrý nápad a vytáhli jsme čelovku s tím, že asi bude potřeba i nějaké to světýlko. Po chvíli štělování se nám podařilo vyrobit funkční obvod, který nefungoval, páč jsme neměli čelovku zaplou, avšak i to jsme nakonec překonali a poučeni pro příště, že máme dávat ve fyzice pozor, jsme se vydali na Karáskovo náměstí.

4) Mapa na Karáskově náměstí

Tož mapa to byla pěkná a netrvalo nám dlouho ji prokouknout. Ani jsme si nestačili odpočinout a přemísťovali se dál.

5) Pexeso a Hovňák

Na konci Hřebínka (tedy Údolíčku) jsme si vyzvedli pexeso a jali se ho luštit. Po nezbytném hádání a rozporech zejména mezi sourozenci jsme zvolili správný postup a začali jsme spojovat jednotlivé dvojice. Nepodařilo se nám to akorát s "černochem" a "královnou" (Kašpar a Melichar) a s "dvěmi věžemi" a "párty Ku-klux klanu" (Dvě věže a Společenstvo prstenu), což až tak nevadilo. O něco víc nám začal vadit nelibí odér putující s námi na další stanoviště. Nejprve jsem osočil zbytek týmu, že do něčeho šlápl, ale mýlil jsem se. Nikdo do ničeho nešlápl, to jenom Michal má potřebu seznamovat svůj batoh s kdejakým kakancem. A že ho seznámil dokonale! Sám si pak taky s hovnem podal ruku (fuj!). Horko těžko jsme přemluvili řidiče, aby nás pár zastávek i s Hovňákem svezl (museli jsme slíbit, že ho budeme držet z dosahu řidičova nosu), šalinu už jsme pak ani nezkoušeli a radši šli pěšky. Během cesty (a vlastně až do konce hry) se na Hovňákův účet proneslo mnoho více či méně vtipných poznámek.

6) Zrádná krychle u ZŠ Masarova

Stříhání a vyřezávání se ujal Hovňák. Je to šikovný chlapec a tak kromě hnědých šmouh na povrchu vypadala kostka poměrně pěkně. Poté, co jsem mu nevědomky podal na ochutnání můj chleba s omeletou, poslali jsme Hovňáka umýt se do nejblížší hospody. Sami jsme mezitím zkoumali vzniklou krychli. Kapánek nás rozptyloval jeden z organizátorů, který se nám chodil vysmívat, avšak my jsme ho pohotově zpražili výsměchem čtyřikrát mohutnějším. Po dvou hodinách, kdy jsme marně zírali do krychle (ač se správným postupem, pokaždé jsme však viděli jiná písmenka a já to přičítám omámení jistým odérem), jsme se přesunuli do hospody. Dali jsme si pivečko (holky čajíček) a hned nám bylo jasný, že máme vyhráno. Nedopili jsme ještě ani půlku a Hovňák už diktoval řešení. Poučení pro příště: nelušti v zimě a ve tmě, když je o 100 metrů dál vyhřátá osvětlená hospoda (nepíšu tohle poučení pokaždé?) Při odchodu jsme si všimli nenápadných Krtků zoufale hledících do zrádné krychle. Udělalo nám to radost. Velikou. Ne snad, že bysme jim nepřáli, ale být před Krtkama, navíc proudovýma, to jednoho potěší.

7) Rybniční hádanky

Poprvé za hru jsme cestovali úplně sami, nikde nikdo, až kousek od rybníka jsme potkali další tým. Zdálo se, že nejdeme s davem, což je vždycky dobře. Bezvadně naladěni jsme společně usedli a pěkně kolektivně luštili veselé hádanky. Po cestě do Podolí jsme si dokonce i zaběhali, když jsme stíhali rozjezd, čímž jsme konečně uspokojili i sportovce v týmu. (Naopak jsme moc neuspokojili Hovňáka, který byl zrovna uprostřed močení a musel tak tuto činnost na dvě zastávky přerušit, což není vůbec příjemný.)

8) Písmenkový peklo

Dorazili jsme do Podolí a usedli s hromadou písmenek do trávy. Asi za 20 minut jsme měli spojený dílčí části i "tajenku" prozrazující, že máme hledat v konkávním rohu. Další hodinu jsme pak řešili v jakém konkávním rohu máme hledat. Jeden z nápadů byl hledat písmenka v konkávních rozích dílčích zpráv. Když jsme zapojili i orientaci písmen z tajenky, vylezlo nám z toho "Morse..." (ani nevím jak), což nás zabavilo minimálně na další čtvrthodinu. Když jsme začali upadat do zoufalství (zejména když všechny týmy, které s náma přišly byly už někde daleko ve tmě), rozhodli jsme se uvolnit. Stoupli jsme si, odlehčili atmosféru vydatnou sprškou nepěkných slov, prohodili pár posměšků směrem k Hovňákovi, shlukli jsme se do těsného kroužku držíce tak zadání bez pomoci rukou a nechali jsme proudit myšlenky. Myšlenky proudily a nápad kouknout se do mapy byl za chvíli na světě (ach jo! proč nás to nenapadlo dřív!). Při odchodu jsme míjeli Chlýftým, což nás taky potěšilo.

9) Maštěné ředkvičky

U vojenského prostoru sídlila vrcholová kniha a taky šifra s Maštěnýma ředkvičkama. Do vrcholové knihy jsme se prý zapisovali asi jako čtyřicátí, což je myslím, docela pěkný. Poprvé za hru jsem vytáhl karimatku a Hovňák piva (naštěstí je nerozdělával), takže mě ani nepřekvapilo, když jsme za pět minut věděli, kam jít dál.

10) Rybičky

Při příchodu na desítku nás vyděsilo, kolik zde posedává týmů - znamenalo to jediné, nebude to žádná sranda. A jelikož jsme zatím na obou TMÁCH, který jsme šli, skončili na desítce, zavládla panika. Našli jsme si odlehlé místo a kupodivu nás (no dobře, mě) napadlo využít "nezapomeňte" z druhé šifry. Trvalo to sice docela dlouho, ale nakonec jsme se propracovali k řešení "SZ slabe ryby znaly presne". Moc jsme nepřemýšleli, co znaly ryby a vydali se k rybníku na severozápadě. Tam na nás ovšem čekali organizátoři s otázkou co že to ty slabé ryby přesně znaly. No, nepotěšili nás. Ale nakonec jsme, hnáni ranní zimou, slabé ryby prokoukli.

11) Čtverečky

Dostali jsme za odměnu od orgů další šifru, plnou čtverečků. Takový máme nejradši. Hovňák se na ni (stejně jako na posledních pět) snažil napasovat morseovku s tím, že ještě nebyla a že už musí být. Pak prohodil jen tak mimo řečí správný postup, který ale nebyl schopen úspěšně realizovat. A tak jsme se k řešení dopracovali až o chvíli později (a to jenom díky tomu, že jsem předtím neposlouchal, co říká).

12) Bludiště na Horneku

Dejv nás okradl o prý nádherný výhled z Horneku a zaběhl pro zadání (za což mu tímto děkujeme, páč tyhle výšlapy, to není nic pro nás). Luštění šlo až podezřele dobře a tak jsme se vydali k lomu. Avšak poněkud okruhem, neboť nám bylo u rybníčka řečeno, že máme chodit pouze po značených trasách a my si nebyli jisti, jestli se to vztahuje jenom na Hornek, nebo ne, tak abychom nebyli za vandaly, že jo...

13) Chaos v lomu

Dejv se, pravděpodobně znechucen pohledem na nás, opět nabídl, že zaběhne pro zadání, v čemž jsme mu ani v nejmenším nebránili. Je to hodný chlapec, ani se nedivím, že chvíli na to usnul. My ostatní (kromě Hanky, která taky klimbala), jsme si marně lámali hlavu nad totálním chaosem na papíře. Spojovali jsme symboly v řadách, různě to protahovali a nic. Po dvou hodinách, v 10.30, kdy nám začaly praskat párátka zastrčená v očích, jsme se rozhodli to vzdát.

Shrnutí: počasí bylo oproti minule více než luxusní, šifry byly nápaditý a moc pěkný (dokonce nebyla ani jedna morseovka!), úvod byl hodně vtipnej, Hovňák byl ukrutně smrdutej, Krtci byli daleko za náma, třinácté stanoviště je náš největší úspěch na TMOU. Díky.

Za Dopijem a pudem... Petr

Zpět na zápisky