Zážitky a reakce týmů
Tým "A-team" napsal:
TMOU jak to viděl A-tým (od Olajdy Prokešové)
V TOMTO TEXTU JE MOŽNÉ NAJÍT ŠIFRU
Tak jsme s Luďkem a Ančou po Dnem07 přišli na to, ze Brněnské šifrovačky bez brňáka jsou jako vozíčkář bez vozíku.. Milda s Clydem, naše brněnské posily, byli dokonce natolik super, že na kvalifikaci byli ochotni dojet do Prahy. O kvalifikováni se zasloužil převážně Clyde, který vždy tiše v ústraní luštil, a pak vyhrkl správné heslo. Úspěšné 102.místo nás namotivovalo k tomu, že jsme se na Tmou začali opravdu těšit.
Trasu z Prahy do Brna jsme projeli jako blesk, mnohdy naše vozidlo překračovalo součet povolených rychlostí na dálnici i v obci. Meeting na náměstí se zbytkem týmu proběhl bez problémů dvě minuty před startem hry, společně jsme zapěli a už hurá na startovací aktivitu. Opravdu jsem nečekala, že tři chlapi budou raději luštit a honit se za olympioniky, přičemž koukáni na roztleskávačky přenechají ženám. Už po získání pěti hesel jsme začali luštit a výsledek byl otázkou několika minut.
Trochu nás v téměř bezchybném postupu zpomalila až šifra č.4. Museli jsme vytáhnout zbraně těžšího kalibru, a to návštěvu restauračního zařízení. Obvykle se nám totiž stává, že ve chvíli, kdy po tříhodinovém trápení zalezeme do hospody, objednáme si jídlo a teplé piti, načež vyluštíme šifru během tři minut. Urychleně pak rušíme objednávku a s omluvným výrazem ve tváři prcháme na další stanoviště. Tak tomu bylo i v tomto případě. Milda v mapě konečně objevil to, o čem Anča od začátku tvrdila, že tam bude. Odcházeli jsme z hospody tak rychle, že se nám povedlo rozbít paní hospodské jednu skleničku. „Už radši běžte,“ vyháněla nás s obavou, že bychom toho mohli zničit víc. Tryskovým tempem jsme se přesunuli k nádherně osvětlenému dušičkovému hřbitovu, kde jsme se jali skládat pexeso.
Milníkem na našem putování Tmou se stala až všemi proklínaná kostička. Od začátku jsme tušili, že tohle nebude jen tak nějaká dávačka, takže jsme pro jistotu zabrali místa v báječné restauraci a na šifrování si nechali z kuchyně donést neuvěřitelné dobroty. U ostatních stolů se zatím odehrávalo stejné drama. Tomáš s Mildou koukali do kostky, a zbytek týmu hledal čím dál tím více na povrch vyplouvající slova. Mozek sám od sebe dedukoval závěrečnou část hymny, ze zbývajících písmen pak Luděk úspěšně seskládal nedaleko se nacházející ulici Heydukovu. Odhalení bližšího určení nám pak trvalo jen pár minut. Upřímně nadšeni, že neodcházíme poslední, jsme vyrazili přes básničkovou šifru do hlubokých hvozdů v brněnském okolí.
Terénní část nás ze začátku mile překvapila pro nás jednoduchou šifrou, kde Luděk víceméně okamžitě nalezl požadovaný objekt v mapě. Moc jsme si však nebyli jisti, jak ho najdeme v temném lese, ještě, že Clyde jezdí po okolí často na kole. Od šifry, která nás v konkávním rohu čekala, se na nás Anička ustavičně mračila, neb v podstatě věděla už po chvilce čtení, že máme jít na TU kótu, ale díky únavě její i týmu nás nedokázala přesvědčit. U této šifry tedy máme nejdelší dobu luštění ze VŠECH týmů, ale zato jsme se krásně na etapy vyspali.
Trápení s rybičkami jsme si podle zápisů ve fóru užívali stejně jako ostatní týmy. Možnou souvislost s autíčky jsme si uvědomili až po půl hodině, ale vzhledem k tomu, že do té doby jsme převáděli zuby na písmenka, nepovažuji to za ztracený čas. Ospalost nám během luštění narušil zdivočelý labrador, který se na nás vrhl a tlapkami rozmazal všechny průsečíky srážek rybiček, které Anča nakreslila na fólii. U týmu však vyvolala největší legraci smska od spřátelené duše, která nás varovala, že nedaleko od nás začíná myslivecký hon.
Tak jsme se radši přesunuli k vyluštěnému rybníku, a pak dalších deset minut vnucovali orgům upřesnění „rybník a duby“, „dva duby“, „rybník u dubů“ - v pokročilé ranní době jsme tam viděli už všechno možné. Museli jsme si však vše znovu a poctivě projet, aby nám vypadly dlouho hledané „duby u rybníka“. Okolo se zatím povalovala spousta týmů, kteří hlásili 3 hodiny luštění a stále nic. Už během druhé hodiny však Luděk našel ve čtverečkách Hornek, další hodinu mu však trvalo, přesvědčit o tom zbytek týmu. Tak nějak se nám do toho kopce nechtělo. Málo platné nám bylo přemlouvání, o to větší však byla radost, když jsme nahoře za sedm minut dvanáct objevili dvanáctou šifru. Odtamtud jsme už zamířili směrem do cíle. Uondaní jsme si poslechli, jak se to vlastně mělo luštit, zjistili, že koláčky došly už před pěti hodinami, a vydali se doplnit energii do blízké restaurace.
Tak Milí Orgové, Určitě jste si všimli, jak pěkně jsme tuto zprávu sepsali, podíváte-li se na všechna první písmena všech vět, vyjde vám šifrovací hra, která se A-týmu letos fakt hodně líbila...
Tomáš (řečený Clyde), Milda, Olajda, lUděk, A(tým)nička
V TOMTO TEXTU JE MOŽNÉ NAJÍT ŠIFRU
Tak jsme s Luďkem a Ančou po Dnem07 přišli na to, ze Brněnské šifrovačky bez brňáka jsou jako vozíčkář bez vozíku.. Milda s Clydem, naše brněnské posily, byli dokonce natolik super, že na kvalifikaci byli ochotni dojet do Prahy. O kvalifikováni se zasloužil převážně Clyde, který vždy tiše v ústraní luštil, a pak vyhrkl správné heslo. Úspěšné 102.místo nás namotivovalo k tomu, že jsme se na Tmou začali opravdu těšit.
Trasu z Prahy do Brna jsme projeli jako blesk, mnohdy naše vozidlo překračovalo součet povolených rychlostí na dálnici i v obci. Meeting na náměstí se zbytkem týmu proběhl bez problémů dvě minuty před startem hry, společně jsme zapěli a už hurá na startovací aktivitu. Opravdu jsem nečekala, že tři chlapi budou raději luštit a honit se za olympioniky, přičemž koukáni na roztleskávačky přenechají ženám. Už po získání pěti hesel jsme začali luštit a výsledek byl otázkou několika minut.
Trochu nás v téměř bezchybném postupu zpomalila až šifra č.4. Museli jsme vytáhnout zbraně těžšího kalibru, a to návštěvu restauračního zařízení. Obvykle se nám totiž stává, že ve chvíli, kdy po tříhodinovém trápení zalezeme do hospody, objednáme si jídlo a teplé piti, načež vyluštíme šifru během tři minut. Urychleně pak rušíme objednávku a s omluvným výrazem ve tváři prcháme na další stanoviště. Tak tomu bylo i v tomto případě. Milda v mapě konečně objevil to, o čem Anča od začátku tvrdila, že tam bude. Odcházeli jsme z hospody tak rychle, že se nám povedlo rozbít paní hospodské jednu skleničku. „Už radši běžte,“ vyháněla nás s obavou, že bychom toho mohli zničit víc. Tryskovým tempem jsme se přesunuli k nádherně osvětlenému dušičkovému hřbitovu, kde jsme se jali skládat pexeso.
Milníkem na našem putování Tmou se stala až všemi proklínaná kostička. Od začátku jsme tušili, že tohle nebude jen tak nějaká dávačka, takže jsme pro jistotu zabrali místa v báječné restauraci a na šifrování si nechali z kuchyně donést neuvěřitelné dobroty. U ostatních stolů se zatím odehrávalo stejné drama. Tomáš s Mildou koukali do kostky, a zbytek týmu hledal čím dál tím více na povrch vyplouvající slova. Mozek sám od sebe dedukoval závěrečnou část hymny, ze zbývajících písmen pak Luděk úspěšně seskládal nedaleko se nacházející ulici Heydukovu. Odhalení bližšího určení nám pak trvalo jen pár minut. Upřímně nadšeni, že neodcházíme poslední, jsme vyrazili přes básničkovou šifru do hlubokých hvozdů v brněnském okolí.
Terénní část nás ze začátku mile překvapila pro nás jednoduchou šifrou, kde Luděk víceméně okamžitě nalezl požadovaný objekt v mapě. Moc jsme si však nebyli jisti, jak ho najdeme v temném lese, ještě, že Clyde jezdí po okolí často na kole. Od šifry, která nás v konkávním rohu čekala, se na nás Anička ustavičně mračila, neb v podstatě věděla už po chvilce čtení, že máme jít na TU kótu, ale díky únavě její i týmu nás nedokázala přesvědčit. U této šifry tedy máme nejdelší dobu luštění ze VŠECH týmů, ale zato jsme se krásně na etapy vyspali.
Trápení s rybičkami jsme si podle zápisů ve fóru užívali stejně jako ostatní týmy. Možnou souvislost s autíčky jsme si uvědomili až po půl hodině, ale vzhledem k tomu, že do té doby jsme převáděli zuby na písmenka, nepovažuji to za ztracený čas. Ospalost nám během luštění narušil zdivočelý labrador, který se na nás vrhl a tlapkami rozmazal všechny průsečíky srážek rybiček, které Anča nakreslila na fólii. U týmu však vyvolala největší legraci smska od spřátelené duše, která nás varovala, že nedaleko od nás začíná myslivecký hon.
Tak jsme se radši přesunuli k vyluštěnému rybníku, a pak dalších deset minut vnucovali orgům upřesnění „rybník a duby“, „dva duby“, „rybník u dubů“ - v pokročilé ranní době jsme tam viděli už všechno možné. Museli jsme si však vše znovu a poctivě projet, aby nám vypadly dlouho hledané „duby u rybníka“. Okolo se zatím povalovala spousta týmů, kteří hlásili 3 hodiny luštění a stále nic. Už během druhé hodiny však Luděk našel ve čtverečkách Hornek, další hodinu mu však trvalo, přesvědčit o tom zbytek týmu. Tak nějak se nám do toho kopce nechtělo. Málo platné nám bylo přemlouvání, o to větší však byla radost, když jsme nahoře za sedm minut dvanáct objevili dvanáctou šifru. Odtamtud jsme už zamířili směrem do cíle. Uondaní jsme si poslechli, jak se to vlastně mělo luštit, zjistili, že koláčky došly už před pěti hodinami, a vydali se doplnit energii do blízké restaurace.
Tak Milí Orgové, Určitě jste si všimli, jak pěkně jsme tuto zprávu sepsali, podíváte-li se na všechna první písmena všech vět, vyjde vám šifrovací hra, která se A-týmu letos fakt hodně líbila...
Tomáš (řečený Clyde), Milda, Olajda, lUděk, A(tým)nička
Zpět na zápisky