Zážitky a reakce týmů
Tým "The Pláky" napsal:
The Pláky…už zase ve Tmě
Když pominu kvalifikaci, tak se náš tým letos opět účastnil v plné sestavě, tedy stejně jako loni Evanii, Meivis, Thomas, Martin a Michal. Letos jsme si dali předsevzetí, že dojdeme aspoň na 10…což se opravdu vyplnilo, ale nepředbíhejme
1.
Už od začátku se dala tušit nějaká zrada, protože přeci jen, sraz na Tmou na náměstí Svobody, to prostě nemůže být jen tak… měli jsme pár teorií jak může první šifra vypadat, ale skutečnost předčila naše očekávání. Přestože jsme se hned v první minutě po doznění hymny Tmou dokonale chaoticky rozptýlili a dalo by se říci postráceli, štěstí stálo tentokrát při nás, jelikož ani jeden z týmu nezačal luštit stejnou část. Nakonec jsme se v poměrně slušném čase posbírali a pokračovali pro další šifru.
2.
Hned co jsme se znovu potkali, uviděly obě části šifry, bylo jasné jak to řešit. Kluci se úkolu ujali z chutí a bez jakéhokoliv složitého rýsování a propočítávání nám vyšla informace s umístěním dalšího stanoviště. Směle jsme tedy zamířili na Masnou…
3.
Díky skvělému orientačnímu smyslu a nevoli překonávat řeku přes železniční most ani jiným pochybným způsobem jsme se na tuto šifru přesouvali nezdravě dlouho. Z Masné jsme si to pěkně obešli přes Životského a pak slepými uličkami pomalu se přibližujíce k cíli. Konečně jsme spatřili krásný výhled na Petrov a zanaříkali, že jsme to tak dalece obcházeli. Každopádně hned jsme obdrželi tištěný spoj a bylo víceméně jasné jak postupovat. Jen mi přijde trochu škoda, že ten drátek byl v povinné výbavě, shánět to ve městě by byla větší legrace…(no ale asi ze mě mluví povaha žebravé skautky ). Zde jsme se dostali i do médií, ano na webu noviny.cz ( Nemůžu nezmínit Martinův mediální výrok: „luštíme šifru“). Zde se tedy zásek nekonal a pokračovali jsme na 4.
4.
V podstatě hned jsme zjistili, kde v mapě je zakopaný pes a po té, co jsme vyloučili Špilberk a Bílou horu jsme se vydali směrem na Vinohrady.
5.
Opět jsme si chtěli cestu zkrátit, což se nám moc nevyplatilo (a tomu kopci jsme se stejně nevyhli)…každopádně 4. šifra byla velmi vtipná a povedená Občas nás napadaly podivné asociace (marihuana=zelí apod.), nakonec jsme se s tím poprali a pokračovali dál.
6.
Citát jiného člena našeho týmu:
„Vopruz na šest? KOSTKA! ... 5 hodin, auauau :(
Měli sme pěkný postup, jenže byl dost nepřesný a nesprávný - 4 hodiny jsme ho zpřesňovali než jsme ho vzdali.“
K tomu snad netřeba co dodávat…škoda toho zákysu
7.
Byli jsme rádi, že můžeme pokračovat dál, plni energie (skoro) jsme se vydali na Heydukovu. Najít ani vyluštit šifru nám nedělalo problém (a díky instruktorům za tuto povzbudivou šifru hned po kostce!), opět se nám navrátilo ztracené sebevědomí. Do Podolí byla cesta jasná, ale ve snaze si to opět zkrátit jsme se znenadání objevili v Mariánském údolí. Zde se již naštěstí zabloudit nedalo a tak jsme za prvních ranních slunečních paprsků dorazili na 8.
8.
Fakt že máme hledat v konkávním rohu nám byl zjeven záhy, horší však byla interpretace. Dalo by se říct drobný zásek číslo 2. Prve jsme obešli celý sad, marně hledající konkávní roh, po té jsme tupě hleděli do mapy a jediné co nám přišlo jako pochopitelná interpretace byla mapová značka zříceniny, kde je konkávní roh zcela jasný a v okruhu 3km byla jen jedna zřícenina. Užuž jsme se málem vydali na cestu, ale v poslední chvíli jsme si všimli, že vojenský útvar na mapě se velmi nápadně podobá tomu, co vidíme na papíře. Bylo tedy jasno a vydali jsme se na naši předposlední šifru.
9.
Na vrchol jsme dorazili přibližně 104. Šifra byla pěkná, vtipná a doba luštění nás opět navnadila. Mohli jsme tedy postupovat v naší cestě dále.
10.
Na Rybičky jsme došli za světla a tak trochu jsme tušili, že se moc dále nedostaneme. Hned nás napadlo aplikovat nápovědu s autíčky, ale únava udělala svoje a když nám pořád dokola vycházelo SZQLABERYBY… a s Q se nám nepovedlo nic obstojného vymyslet, začala se na nás trochu projevovat únava, proto jsme pát detailů přehlídli. Být na této šifře o 2 hodiny dřív, jistě bychom ji dali. Rozhodně jsme však dosáhli toho, co jsme chtěli, a tedy dosáhnout 10, příště ji snad již konečně pokoříme!
A co se týče celkového zhrnutí letošního TMOU? Bylo to skvělé, loňský ročník se i možná po stránce šifer líbil o maličko víc, ale jelikož počasí bylo letos pro náš tým přívětivé (upřímě nechápu ty co si stěžují že bylo moc teplo ), tak celkově byl tento ročník asi víc v pohodě.
Za The Pláky zapsala Evanii
Když pominu kvalifikaci, tak se náš tým letos opět účastnil v plné sestavě, tedy stejně jako loni Evanii, Meivis, Thomas, Martin a Michal. Letos jsme si dali předsevzetí, že dojdeme aspoň na 10…což se opravdu vyplnilo, ale nepředbíhejme
1.
Už od začátku se dala tušit nějaká zrada, protože přeci jen, sraz na Tmou na náměstí Svobody, to prostě nemůže být jen tak… měli jsme pár teorií jak může první šifra vypadat, ale skutečnost předčila naše očekávání. Přestože jsme se hned v první minutě po doznění hymny Tmou dokonale chaoticky rozptýlili a dalo by se říci postráceli, štěstí stálo tentokrát při nás, jelikož ani jeden z týmu nezačal luštit stejnou část. Nakonec jsme se v poměrně slušném čase posbírali a pokračovali pro další šifru.
2.
Hned co jsme se znovu potkali, uviděly obě části šifry, bylo jasné jak to řešit. Kluci se úkolu ujali z chutí a bez jakéhokoliv složitého rýsování a propočítávání nám vyšla informace s umístěním dalšího stanoviště. Směle jsme tedy zamířili na Masnou…
3.
Díky skvělému orientačnímu smyslu a nevoli překonávat řeku přes železniční most ani jiným pochybným způsobem jsme se na tuto šifru přesouvali nezdravě dlouho. Z Masné jsme si to pěkně obešli přes Životského a pak slepými uličkami pomalu se přibližujíce k cíli. Konečně jsme spatřili krásný výhled na Petrov a zanaříkali, že jsme to tak dalece obcházeli. Každopádně hned jsme obdrželi tištěný spoj a bylo víceméně jasné jak postupovat. Jen mi přijde trochu škoda, že ten drátek byl v povinné výbavě, shánět to ve městě by byla větší legrace…(no ale asi ze mě mluví povaha žebravé skautky ). Zde jsme se dostali i do médií, ano na webu noviny.cz ( Nemůžu nezmínit Martinův mediální výrok: „luštíme šifru“). Zde se tedy zásek nekonal a pokračovali jsme na 4.
4.
V podstatě hned jsme zjistili, kde v mapě je zakopaný pes a po té, co jsme vyloučili Špilberk a Bílou horu jsme se vydali směrem na Vinohrady.
5.
Opět jsme si chtěli cestu zkrátit, což se nám moc nevyplatilo (a tomu kopci jsme se stejně nevyhli)…každopádně 4. šifra byla velmi vtipná a povedená Občas nás napadaly podivné asociace (marihuana=zelí apod.), nakonec jsme se s tím poprali a pokračovali dál.
6.
Citát jiného člena našeho týmu:
„Vopruz na šest? KOSTKA! ... 5 hodin, auauau :(
Měli sme pěkný postup, jenže byl dost nepřesný a nesprávný - 4 hodiny jsme ho zpřesňovali než jsme ho vzdali.“
K tomu snad netřeba co dodávat…škoda toho zákysu
7.
Byli jsme rádi, že můžeme pokračovat dál, plni energie (skoro) jsme se vydali na Heydukovu. Najít ani vyluštit šifru nám nedělalo problém (a díky instruktorům za tuto povzbudivou šifru hned po kostce!), opět se nám navrátilo ztracené sebevědomí. Do Podolí byla cesta jasná, ale ve snaze si to opět zkrátit jsme se znenadání objevili v Mariánském údolí. Zde se již naštěstí zabloudit nedalo a tak jsme za prvních ranních slunečních paprsků dorazili na 8.
8.
Fakt že máme hledat v konkávním rohu nám byl zjeven záhy, horší však byla interpretace. Dalo by se říct drobný zásek číslo 2. Prve jsme obešli celý sad, marně hledající konkávní roh, po té jsme tupě hleděli do mapy a jediné co nám přišlo jako pochopitelná interpretace byla mapová značka zříceniny, kde je konkávní roh zcela jasný a v okruhu 3km byla jen jedna zřícenina. Užuž jsme se málem vydali na cestu, ale v poslední chvíli jsme si všimli, že vojenský útvar na mapě se velmi nápadně podobá tomu, co vidíme na papíře. Bylo tedy jasno a vydali jsme se na naši předposlední šifru.
9.
Na vrchol jsme dorazili přibližně 104. Šifra byla pěkná, vtipná a doba luštění nás opět navnadila. Mohli jsme tedy postupovat v naší cestě dále.
10.
Na Rybičky jsme došli za světla a tak trochu jsme tušili, že se moc dále nedostaneme. Hned nás napadlo aplikovat nápovědu s autíčky, ale únava udělala svoje a když nám pořád dokola vycházelo SZQLABERYBY… a s Q se nám nepovedlo nic obstojného vymyslet, začala se na nás trochu projevovat únava, proto jsme pát detailů přehlídli. Být na této šifře o 2 hodiny dřív, jistě bychom ji dali. Rozhodně jsme však dosáhli toho, co jsme chtěli, a tedy dosáhnout 10, příště ji snad již konečně pokoříme!
A co se týče celkového zhrnutí letošního TMOU? Bylo to skvělé, loňský ročník se i možná po stránce šifer líbil o maličko víc, ale jelikož počasí bylo letos pro náš tým přívětivé (upřímě nechápu ty co si stěžují že bylo moc teplo ), tak celkově byl tento ročník asi víc v pohodě.
Za The Pláky zapsala Evanii
Zpět na zápisky