Zážitky a reakce týmů
Tým "Tajfun ve Vlhké Jámě" napsal:
Tajfun a Vlhká Jáma
Péťa & Marvin + Vláďa & Honza & Majda
Letošní Tmou byla naše první. V minulosti se vždycky nějak nepodařilo být ve správný čas na správném místě. Tým, Tajfun ve Vlhké Jámě, měl docela slibné složení – spojení jader dvou tradičních (a tradičně spřátelených) týmů. Před hrou jsme měli trochu obavy, jak se podaří sladit naprosto odlišné filosofie. Tajfuni razí heslo, že co není v hlavě musí být v nohou, jsou schopni i několik dní držet tempo přesunu 8 km/h a do kopce zásadně nezpomalují, protože tam lze předběhnout nejvíce týmů (jak jsem s jazykem na vestě zjistil na Haluzi v Bratislavě, coby Tajfuní posila). Oproti tomu Vlhká Jáma se drží názoru, že lenost je matka pokroku, vše je nutné si důkladně promyslet a hlavně, jak praví medvídek Pú, vždycky je čas na malou svačinku (nehledě na to, že někteří členové týmu jsou schopni jít si užívat východu slunce na naprosto scestném kopci, i když zrovna jdeme šifrovačku na medailových pozicích – jak činil Břeťa letos na Svíčkách).
Jednička - start
Zahájení hry byla vskutku velkolepá šou, kterou jsme si moc užili. Hysterie z nutnosti řešit devět úloh v pěti lidech po chvíli, kdy jsme získali první představu, kde se co děje, opadla. Roztleskávačky vyřešil videozáznam (semafor z hlavy nikdo nedáváme), o sto šest jsme fotili i demonstranty, někdo mezitím luštil leták, zadařili se i desetibojaři (ani nemusela Péťa použít své znalosti z FTVS)… Nedali jsme tuším jen avantgardní poezii, neboť nás neťukla hned a pak už jsme ji nepotřebovali.
Dvojka – slovní mřížka
Asi po padesáti minutách zůstala Majda hlídat hlavní stan u morového sloupu na Svoboďáku, Tajfuni vyrazili k Petrovu a zbytek Vlhké Jámy k Janáčkovu divadlu (najít správný kaštan u správné fontánky chvíli trvalo). Zpět na náměstí jsme bez potíží přečetli výsledek druhé šifry (hned první nápad byl správný a docela to odsejpalo).
Trojka – plošný spoj
Vyrazili jsme ke Zderadově mostu, stanici jsme se i svezli šalinou. Na základě analýzy mapy jsme usoudili, že Petrov bude nejspíš vidět podle železniční trati a za horkého kandidáta na správné místo jsme odhadli železniční most. Nutno říci, že už cestou od Zderadova mostu jsme narazili na jedno místo, odkud také (jakž-takž) byl vidět Petrov. Najít orga ukrytého pod obloukem viaduktu nám trvalo docela dlouho – hodnou chvíli jsme pročesávali břeh řeky. I postup řešení trojky byl patrný na první pohled (26 plošek a 18 plošek? jak by to asi mohlo být?), ale byl příjemně zpestřený kutilskou vložkou (dva drátky, čtyři ruce a čelovka).
Čtyřka – mapa
Vzali jsme zadání mapy a poprvé vybalili naši kancelář – Tajfuni prosadili nápad vzít si s sebou skládací židličky, musím potvrdit, že se výborně osvědčily, a ani nejsou moc těžké. Dokonce jsme zjistili, že jich máme šest a že tak máme i stolek :-). Mapa pro nás znamenala drobný zákys. Dlouho jsme se nemohli chytnout, zabývali jsme se branami (zcestný balast), nakonec asi po 20 minutách se jako průlomová ukázala ulice Undersand. Pak už bylo vše jasné, sbalili jsme pokojíček a vyrazili.
Pětka – pexeso
Hřbitov byl nádherně osvícen, při stoupání do kopce Marwin s Péťou vyrazili tajfuním tempem dopředu pro zadání a my mezitím budovali kancelář. Rychlá část týmu se vrátila až za dost dlouho – přešli místo, kde bylo zadání. Prý tam byl org, dva metry od zadání a na otázku jestli tu má zadání, odpověděl tak, že to pochopili, že tady zadání není a šli dalšího půl kilometru než jim to došlo… Nakonec ale přišli, jedno zadání jsme hned začali stříhat. Pexeso bylo vtipné, obzvláště Společenstvo. Chvíli jsme řešili, která čára je delší a psali si písmenka na zadání v obou variantách (z které strany to začíná?) a za pár minut bylo hotovo.
Šestka – krychle
Zadání krychle jsme brali někde kolem 20. místa. Krychle byl náš největší zákys. Trochu nás zaujal důraz, s jakým org tvrdil, jak je důležité mít tři zadání. Svedlo nás to na chvíli na myšlenku, že bude opravdu potřeba nějak kombinovat (přikládat k sobě?) tři shodné krychle. Touto cestou jsme se ale moc nepouštěli. Hned jsme vyřezali dvě, třetí zadání nechali v záloze. Provedli jsme analýzu (počet písmen, počet děr). Na zcestí nás uvrhla devítka a vykřičník (a TMOU). Z toho jsme správně vypermutovali !TMOU9. Problém byl, že jsme předpokládali, že se to musí objevit v řešení. Dále jsme pokračovali tím špatným směrem, jako většina týmů – z určitého pohledu se díra jeví pravidelnou a s trochou vůle/nepřesnosti se v ní dá nalézt písmenko. Minimálně některá velmi přesně a jednoznačně (ale nikde tam nevychází !TMOU9). Paralelně jsme vyhodnocovali problém jaké písmeno kterou dírou a přemýšleli o řazení – (nejdřív trojúhelníky podle velikosti?, nebo nejdřív ty nejmenší?). V mezidobí jsme se přesunuli z ulice (přes protesty Tajfunu) do místní pivnice. Barman byl trochu nepříjemný a neměl dost hrnečků na čaj. Navíc mu tam všichni něco vystřihovali… Kamarádská opilá štamgastka chvíli vnucovala své rady … Bizarní situace. Znovu opakujeme postup, přelepujeme krychle, aby byly co nejpřesnější. Asi po dvou a půl hodinách si konečně všímám toho, že existují průhledy, které se přesně překryjí. Z nepřesnosti mám nalezené o dva víc. Upgradujeme náš postup tak, že některé průhledy nedávají písmeno, ale prázdno. Pivnice zavírá, jdeme zpět na ulici. Rezignace, máme v úmyslu jít pro nápovědu. Balíme krám. V tom se v mé hlavě konečně objevil správný nápad. Krychle … překrývající se průhledy zajistí, že oko je v přesně definované pozici vůči krychli … toho by šlo využít … vskutku, periferní vidění jasně vidí krásná písmenka. Vypisujeme je na papír. V druhém kole chápeme i řazení podle počtu hran… Hurá, po třech a půl hodinách víme kudy dál… Propad o 50 míst. Krásná a originální šifra. I když možná trochu moc balastu?
Sedmička – hádanky
Hádanky jsou průchozí šifra, takovéhle týmovky máme rádi a jdou rychle.
Osmička – fonty
Zadání s hromadou písmenek vzbuzuje obavy. Skoro hned objevujeme první řadu „moudrých“ textů. Ostatní následují. Za chvíli se už vyloupnul zbytek s řešením. Nejdéle nám tady trvalo nalézt onen objekt v mapě. Ale po pár minutách se zadařilo. Debatu o tom, který roh je jaký, uzavíráme jako bezpředmětnou. Je to ten jediný jiný… Vypadá to, že tady jsme si docela polepšili, mimo jiné i ideální volbou další cesty.
Devítka – ředvičky
Stavíme základnu u jihovýchodního rohu objektu, Marwin jde pro zadání. Obejde si při tom celý plot. Chybějící čísla máme brzy. Než jsem chtěl vymýšlet na co je dál zcestně aplikovat, někdo je správně interpretuje jako nedalekou kótu.
Desítka – rybičky
Přesun na kótu, ani luštění rybiček moc nevnímám. Mám menší krysu, naštěstí jedinou za celou hru. Navrhuji spočítat zoubky a jdu klimbat. Díky „nezapomeňte“ není vlastně co řešit. První vrstva je otázkou trochy geometrie – používáme metodu přímek o 45° a zjišťujeme tak, kdo na koho narazí a kdo koho sežere. V jednom případě tuším bylo nutné trochu zmenšit přesnost, aby to vyšlo správně. Severozápad – jasně zde vystupuje rybník kilák příslušným směrem. Řešíme ale druhou vrstvu – vypisujeme sežrané rybičky. Jejich pořadí neřešíme – z písmenek permutujeme rybník a na základě zbytku prohlašujeme za řešení Duby u rybníka. Vyrážíme více méně přímým přesunem. Vypadá to, že tady jsme si dost polepšili.
Jedenáctka – čtverečky
Org ve stanu se ptá na řešení, my ho známe a tak další zadání dostáváme. (Tato kontrola nás potěšila, protože toto stanoviště bylo dost vyhaluzitelné na základě znalosti prvního levelu rybek.) Navrch získáváme informaci, že jdeme v první dvacítce. Čtverečky představují náš druhý drobný zákys. Probíráme dlouze značnou symetričnost šifry. Zkoušíme morzeovku – šla by tam krásně. Nakonec za nejdůležitejší považujeme pravidelnost (a šachovnicovitost) lemu, řešení v podobě grafiky na základě inverze šachovnice už vyskakuje hned…
Dvanáctka – bludiště
Výstup do kopce je hrozný, jednou ztrácíme žlutou a musíme se vracet. Tajfuni jdou napřed a pro šifru na vyhlídku. U této šifry byly opět správné už první nápady, šifra je pěkná, čistá a zajímavá kombinace. Nejvíc zdržuje pracnost. Zjišťujeme, že jsme na úrovni Jeníčků (se kterými se Tajfunní část našeho týmu chce pořádně utkat, neboť se hecovali už cestou do Brna).
Třináctka – chaos
Cestou k lomu předcházíme Haluz, někteří její členové už jen slabě potácí. Zadání bereme hned za Jeníčky a chvíli před Haluzí. Vypadá zajímavě. Zde nám přálo štěstí – opět je první nápad správný a navíc jsme začali skládat oblast, kde brzy vylezl vysílač a šipka. Nemáme doluštěno celé a vyrážíme kolem lomu na Hády.
Čtrnáctka – slabiky
Podle toho, co nám vyšlo, má být šifra u vyhlídky na jih od kóty u vysílače. Máme dlouho problém ji najít. Stejně jako řada dalších týmů. Dohledáváním místa ztrácíme možná tři čtvrtě hodiny, mezitím zkoušíme pro jistotu dokreslit celou třináctku. Nakonec Honza na stanoviště narazí. Chvíle prohlížení textu, opakování počtů slabik je Majdě hned zjevné. Řešení je na světě brzy. Je před půl devátou a my jdeme do cíle – že bysme prošli Tmou? Péťa, Marwin a Honza ve strachu před Jeníčky se přesunují rychleji, já s Majdou pomaleji. Je nám jasné, že jsme ještě nepoužili šátek z povinné výbavy. Když dorážíme k cíli, volá nám první trojice, jestli už jdeme, nebo jestli mají na závěrečný úkol sami.Ale to už jsme na dohled od Salesianů…
Patnáctka – slepci
Mapou se moc nezdržujeme, předpokládáme, že ji máme v hlavě dostatečně, a jdeme na věc. Ošaháváme písmenka, dva pro kontrolu čtou, zbylí si zapamatovávají písmena dle jednotlivých hrubostí (chvíli řešíme jestli jsou tři nebo čtyři). Francie, Belgie, Německo. Honza říká Lucembursko a ostatní souhlasí. Je konec. Jsme v cíli Tmou více než tři hodiny před limitem. S překvapením zjišťujeme své sedmé místo a Tajfuny těší, že Jeníčci jsou až za námi…
Závěr – Tmou byla perfektně připravená, řada šifer nám přišla překvapivě lehká. U mnoha z nich nás napadlo na první pohled, co s tím (2,3,5,7,8,9,12,13) – žádné postupné pronikání do šifry a odhalování záhadných souvislostí, tedy to, co si člověk na šifrovačkách nejvíce užívá. To, že došlo tolik týmů je podle mě zčásti dobrým počasím a zčásti právě snadností mnoha šifer. Ale rozhodně to není na škodu. Díky.
Vláďa (Tajfun ve Vlhké Jámě)
Zpět na zápisky