Zážitky a reakce týmů
Tým "Mozková buňka" napsal:
TMOU X
U první šifry jsme měli trochu zásek, bo jsme dlouho měli jedno klíčový slovo špatně (a ostatní nám vesměs chyběly). Ty roztleskávačky bych nepochopila ani kdyby mi do očí nesvítil reflektor a viděla to zvrchu... Ke konci začínali prozrazovat řešení šifer, většinou zrovna když jsme je už skoro měli... Nakonec jsme to přece jen dali a nadšeně se rozběhli kolem stadionu. Janě se podařilo roztrhnout si tepláky a já si trochu spálila pličky, ale jinak to byl epochální start. Zvlášť hoši s vlajkou se dost vyřádili, mávaje praporem a zamotávaje omylem vyšším lidem, které předbíhali, hlavu do praporu. Snad jich moc nesrazili.
Na druhé šifře jsme dostali puzzle. Složit ho bylo lehký. Byly u něj 2 filtry - modrá a červená, nikdo v tom nic neviděl, kromě Jany, která na to koukla a řekla "Obelisk- Denisovy sady". Tak jsme se tam vydali, a obdrželi 3. šifru. Tu jsme měli taky docela rychle, hned nás napadlo, že křížky jsou kostely. Ihned jsme kolečka taky vzestupně seřadili, ale pak nás (totiž mě) zmátla rovnice u každé mřížky. Dávala totéž co označení velikosti, takže jsme to hledali zbytečně. Jana se Zbyňkem to hned klasifikovali coby požírače, kteří vyžírali políčka nahoru a doleva a pak občas chcípli, řečeno naturalisticky. Řešili jsme to na horním náměstí Zelňáku, na velmi příjemném místě dlažby (lampa veřejného osvětlení, teplé víko kanálu...), prostě idyla. Jen jsme měli občas strach, aby nás něco nezajelo. Tahle šifra nás poslala do sadu nad sladovnu u Mendláku.
Jinak... běžný lid nacházející se v Brně nad ránem se co do klasifikace osob s batohama, karimatkama a vlajkou rozdělil do dvou skupin: jedni se domnívali, že jsme turisti, druzí nás považovali za demonstranty. Z množiny těch druhých si dovolím citovat jednoho bezdomovce: " Jdete za gaye nebo za lesbičky?"
Když jsme tam dolezli, byla tam už fůra lidí, tak pěkně posedávali po louce a byla z nich vidět jen zářící světýlka baterek. Asi po hodině koukání do šifry už mi slova tý alternativní hymny linoucí se z repráků začínaly lízt na nervy. Nemohli jsme na to přijít, a navíc mi byla strašná zima (zachránil mě Manův spacák a Man).
Přišlo mi, že ta šifra musí být nějak spojená s tou původní hymnou. Občas tam byla stejná věta, jen s přeházenýma slovama. - a ten konec byl zválšť divnej, "zoufal-lou"... Ale nějak jsme to nebyli s to rozchodit. Nevyřešili jsme záludnou šifru s hymnou, a šli jsme si teda vyzvednout alternativní šifru do (Janiny) klubovny.
Alternativní šifru Zbyňa vyřešil ještě za chůze, když jsme se porozhlíželi po vhodným místě k luštění v okolí klubovny. Ta nás poslala do Kamenný čtvrti.
Tam jsme měli trochu problém najít orga s šifrou, Jana se Zbyňkem vyrazili kamsi nahoru, a já s Manem naopak dolů, odkud se linuly největší davy (Leňa měla nejtěžší batoh a na tenhle průzkum stejně stačilo otestovat dva směry). Skutečně byli orgové dole, ale jaksi v jiné ulici než kterou jsme s Manem šli, a tak to stejně našli Jana se Zbyňkem.
Doufala jsem, že se někde taky tak vkusně usadíme jako ostatní týmy, co jsem cestou viděla... pěkně opření zády o domečky, pod stříškou zápraží... - trochu mi Jana nabourala představy, když začala rozkládat karimatku v záhybu bahnité cesty, na mokrém listí a ještě trochu do kopce... přes sebe jsme hodili igelit, ve kterém jsme se tak trochu dusili (aspoň já), a kolemjdoucí si nás pletli s hromadou smetí. Jeden výtečník si nás vyfotil.
Nakonec, už nad ránem, jsme zjistili indicie, ale nebyli s to dát ze "sračky", "bulvární", "kadeřnictví" a "strom" a pár dalších návodných slov dohromady papír... Tipovali jsme Blesk.
I došli jsme si pro alternativní šifru. Protože už jsme z předchozí věděli, kde to bude, ale nevěděli heslo, z alternativní šifry jsme se dozvěděli velké překvapení, že je to TJ spartak v Bosonohách. - Tuhle alternativní šifru vyřešil Spící Zbyněk. - Totiž - řekl, jak by se to mohlo řešit, a usnul, tak jsme to dořešili a vzbudili až k přesunu.
Na TJ Spartak v Bosonohách bylo teplo a sucho, kterého jsme si ale moc neužili, protože to Zbyňa vyřešil příliš rychle. Posílalo nás k nehostinnému kostelíčku, napasovanému mezi paneláky. U kostela byla Barča a dala nám jakousi šoupací šifru. - Hned jsme shledali, že vypadnou Ostopovice, dalšími geniálními myšlenkami jsme z topografické značky "kostel" tipli "kostel" a z tří číslic 0, 6, 5 něco jako 650, 560, 506 nebo 605. Snažili jsme se najít nějaký dobrý postup, jak z toho vysekat "zbytky mostu", ale na nic jsme nebyli sto přijít. Tak jsme něco zdlábli, sebrali se a vyjeli do Ostopovic. Ale dál než na kraj Brna zrovna nic nejelo, tak jsme šli pěšky. (později našim - už vyspalým, nedělním - mozkům došlo, že jsme stejně nesměli jezdit dál než za 101, takže nás ruka prozřetelnosti zachránila před hříchem porušení pravidel).
Potkali jsme se s Honzou Hermanem ("Ty neznáš Honzu Hermana?!!!" - "Ne, a je mi to jedno!", nojo, je to syn ředitele a asi fajn kluk, sry, fakt jsem víc spala než bděla...).
Byla s ním v týmu Verča K., tak jsme pokecali. Byli až po kolena zablácení. To nám v mnoha ohledech prozradilo pravděpodobný směr. Jsa stále ještě relativně čistí, popíchlo nás to k rychlejšímu haluzení. Nebo spíš jsme sami sebe přesvědčili, že z těch písmen lze poskládat jedině "zbytky mostu 650 m jjz od kostela", tak jsme tam vyrazili.
Trochu jsme zabloudili v ulicích Ostopovických novostaveb, takže vznikla komická situace, kdy Jana nakukovala za drátěný vrata přes cestu, sousedící s jedním barákem, volaje, ať tam jdem, a z téhož baráku na jeho opačné straně vylezla baba, ať prý jdeme spodem. Jana evidentně nevěděla o existenci oné ženy, a tato žena naštěstí o existenci Jany, tak jsme z toho vyvázli. Lenka už trochu usínala, ale ještě jsme se do toho kopce k mostu vyškrábali.
Mělo nám to být nápadný, jak se ti orgové šťuřili, když nám dávali ty mapy a vraceli kartu se samolepkou (proč tam proboha dávají samolepku, když už jsme na 8. šifře?), s přáním "dobré zábavy"...
Objevili jsme, že na mapě je trafostanice bez drátů vedení, bod nivelace označen coby zajímavý bod, a další převratné věci, ale nějak to nic moc smysl nedávalo. Tady jsme skončili a šli spolu s e^x (vlastně už jen e, protože x někde cestou ztratili) do Bosonoh na místo vyhlášení, protože už byl zrovna oficiální konec hry.
Konec byl na ZŠ Arménská. Dozvěděli jsme se, jak se měly řešit který šifry, a párkrát se hodně chytli za hlavu (nebo nos, pokud jsme ho v tom stavu trefili).
Hlavní, co si z toho pamatuju, je spousta koláčů, u kterých nikdo nehlídal, kolik jich sním, takže konec dobrý = všechno dobré.
Jinak tam taky vyhlašovali výsledky a předávali putovní vlajku TMOU.
Bylo to fajn:)
U první šifry jsme měli trochu zásek, bo jsme dlouho měli jedno klíčový slovo špatně (a ostatní nám vesměs chyběly). Ty roztleskávačky bych nepochopila ani kdyby mi do očí nesvítil reflektor a viděla to zvrchu... Ke konci začínali prozrazovat řešení šifer, většinou zrovna když jsme je už skoro měli... Nakonec jsme to přece jen dali a nadšeně se rozběhli kolem stadionu. Janě se podařilo roztrhnout si tepláky a já si trochu spálila pličky, ale jinak to byl epochální start. Zvlášť hoši s vlajkou se dost vyřádili, mávaje praporem a zamotávaje omylem vyšším lidem, které předbíhali, hlavu do praporu. Snad jich moc nesrazili.
Na druhé šifře jsme dostali puzzle. Složit ho bylo lehký. Byly u něj 2 filtry - modrá a červená, nikdo v tom nic neviděl, kromě Jany, která na to koukla a řekla "Obelisk- Denisovy sady". Tak jsme se tam vydali, a obdrželi 3. šifru. Tu jsme měli taky docela rychle, hned nás napadlo, že křížky jsou kostely. Ihned jsme kolečka taky vzestupně seřadili, ale pak nás (totiž mě) zmátla rovnice u každé mřížky. Dávala totéž co označení velikosti, takže jsme to hledali zbytečně. Jana se Zbyňkem to hned klasifikovali coby požírače, kteří vyžírali políčka nahoru a doleva a pak občas chcípli, řečeno naturalisticky. Řešili jsme to na horním náměstí Zelňáku, na velmi příjemném místě dlažby (lampa veřejného osvětlení, teplé víko kanálu...), prostě idyla. Jen jsme měli občas strach, aby nás něco nezajelo. Tahle šifra nás poslala do sadu nad sladovnu u Mendláku.
Jinak... běžný lid nacházející se v Brně nad ránem se co do klasifikace osob s batohama, karimatkama a vlajkou rozdělil do dvou skupin: jedni se domnívali, že jsme turisti, druzí nás považovali za demonstranty. Z množiny těch druhých si dovolím citovat jednoho bezdomovce: " Jdete za gaye nebo za lesbičky?"
Když jsme tam dolezli, byla tam už fůra lidí, tak pěkně posedávali po louce a byla z nich vidět jen zářící světýlka baterek. Asi po hodině koukání do šifry už mi slova tý alternativní hymny linoucí se z repráků začínaly lízt na nervy. Nemohli jsme na to přijít, a navíc mi byla strašná zima (zachránil mě Manův spacák a Man).
Přišlo mi, že ta šifra musí být nějak spojená s tou původní hymnou. Občas tam byla stejná věta, jen s přeházenýma slovama. - a ten konec byl zválšť divnej, "zoufal-lou"... Ale nějak jsme to nebyli s to rozchodit. Nevyřešili jsme záludnou šifru s hymnou, a šli jsme si teda vyzvednout alternativní šifru do (Janiny) klubovny.
Alternativní šifru Zbyňa vyřešil ještě za chůze, když jsme se porozhlíželi po vhodným místě k luštění v okolí klubovny. Ta nás poslala do Kamenný čtvrti.
Tam jsme měli trochu problém najít orga s šifrou, Jana se Zbyňkem vyrazili kamsi nahoru, a já s Manem naopak dolů, odkud se linuly největší davy (Leňa měla nejtěžší batoh a na tenhle průzkum stejně stačilo otestovat dva směry). Skutečně byli orgové dole, ale jaksi v jiné ulici než kterou jsme s Manem šli, a tak to stejně našli Jana se Zbyňkem.
Doufala jsem, že se někde taky tak vkusně usadíme jako ostatní týmy, co jsem cestou viděla... pěkně opření zády o domečky, pod stříškou zápraží... - trochu mi Jana nabourala představy, když začala rozkládat karimatku v záhybu bahnité cesty, na mokrém listí a ještě trochu do kopce... přes sebe jsme hodili igelit, ve kterém jsme se tak trochu dusili (aspoň já), a kolemjdoucí si nás pletli s hromadou smetí. Jeden výtečník si nás vyfotil.
Nakonec, už nad ránem, jsme zjistili indicie, ale nebyli s to dát ze "sračky", "bulvární", "kadeřnictví" a "strom" a pár dalších návodných slov dohromady papír... Tipovali jsme Blesk.
I došli jsme si pro alternativní šifru. Protože už jsme z předchozí věděli, kde to bude, ale nevěděli heslo, z alternativní šifry jsme se dozvěděli velké překvapení, že je to TJ spartak v Bosonohách. - Tuhle alternativní šifru vyřešil Spící Zbyněk. - Totiž - řekl, jak by se to mohlo řešit, a usnul, tak jsme to dořešili a vzbudili až k přesunu.
Na TJ Spartak v Bosonohách bylo teplo a sucho, kterého jsme si ale moc neužili, protože to Zbyňa vyřešil příliš rychle. Posílalo nás k nehostinnému kostelíčku, napasovanému mezi paneláky. U kostela byla Barča a dala nám jakousi šoupací šifru. - Hned jsme shledali, že vypadnou Ostopovice, dalšími geniálními myšlenkami jsme z topografické značky "kostel" tipli "kostel" a z tří číslic 0, 6, 5 něco jako 650, 560, 506 nebo 605. Snažili jsme se najít nějaký dobrý postup, jak z toho vysekat "zbytky mostu", ale na nic jsme nebyli sto přijít. Tak jsme něco zdlábli, sebrali se a vyjeli do Ostopovic. Ale dál než na kraj Brna zrovna nic nejelo, tak jsme šli pěšky. (později našim - už vyspalým, nedělním - mozkům došlo, že jsme stejně nesměli jezdit dál než za 101, takže nás ruka prozřetelnosti zachránila před hříchem porušení pravidel).
Potkali jsme se s Honzou Hermanem ("Ty neznáš Honzu Hermana?!!!" - "Ne, a je mi to jedno!", nojo, je to syn ředitele a asi fajn kluk, sry, fakt jsem víc spala než bděla...).
Byla s ním v týmu Verča K., tak jsme pokecali. Byli až po kolena zablácení. To nám v mnoha ohledech prozradilo pravděpodobný směr. Jsa stále ještě relativně čistí, popíchlo nás to k rychlejšímu haluzení. Nebo spíš jsme sami sebe přesvědčili, že z těch písmen lze poskládat jedině "zbytky mostu 650 m jjz od kostela", tak jsme tam vyrazili.
Trochu jsme zabloudili v ulicích Ostopovických novostaveb, takže vznikla komická situace, kdy Jana nakukovala za drátěný vrata přes cestu, sousedící s jedním barákem, volaje, ať tam jdem, a z téhož baráku na jeho opačné straně vylezla baba, ať prý jdeme spodem. Jana evidentně nevěděla o existenci oné ženy, a tato žena naštěstí o existenci Jany, tak jsme z toho vyvázli. Lenka už trochu usínala, ale ještě jsme se do toho kopce k mostu vyškrábali.
Mělo nám to být nápadný, jak se ti orgové šťuřili, když nám dávali ty mapy a vraceli kartu se samolepkou (proč tam proboha dávají samolepku, když už jsme na 8. šifře?), s přáním "dobré zábavy"...
Objevili jsme, že na mapě je trafostanice bez drátů vedení, bod nivelace označen coby zajímavý bod, a další převratné věci, ale nějak to nic moc smysl nedávalo. Tady jsme skončili a šli spolu s e^x (vlastně už jen e, protože x někde cestou ztratili) do Bosonoh na místo vyhlášení, protože už byl zrovna oficiální konec hry.
Konec byl na ZŠ Arménská. Dozvěděli jsme se, jak se měly řešit který šifry, a párkrát se hodně chytli za hlavu (nebo nos, pokud jsme ho v tom stavu trefili).
Hlavní, co si z toho pamatuju, je spousta koláčů, u kterých nikdo nehlídal, kolik jich sním, takže konec dobrý = všechno dobré.
Jinak tam taky vyhlašovali výsledky a předávali putovní vlajku TMOU.
Bylo to fajn:)
Zpět na zápisky