Zážitky a reakce týmů

Tým "Zpičikundy" napsal:


TMOU X: Armáda šprtů aneb Čvacht, čvacht


Motto: "Na heslo kukuřice odpověděl slovem hranostaj. To může znamenat buď příušnice, nebo šek. Příušnice nemá."

Většina lidí dělí rok na čtyři roční období. Jaro, léto, podzim a zimu. Někteří lidé však již prohlédli, že existuje ještě jedna perioda. Mezi dobou, kdy stromy plešatí a nadržení jeleni troubějí svoje lávsongy, a mezi obdobím klidu, míru a zběsilého nakupování ve jménu předsedy dva tisíce let starého rybářského spolku. Tříapůltá výseč ročního kolotoče. TMA.

Na letošní TMU jsme se připravili opravdu důkladně. Neponechal jsem nic náhodě a nakoupil protentokrát dokonce i čelovky a, považte, tvrdé desky. Svítilny od poctivého vietnamského obchodníka jsem donesl domů a jal se je testovat. Nefungovala ani jedna. Brzy jsem však pochopil, že ten dobrý muž je v kontaktu s velkými Organizátory, a v rámci duševní rozcvičky mi přehodil na kontaktech znaménka plus a mínus.

Setkání na Velodromu probíhá takřka v duchu olympijském. Až na jeden drobný rozdíl. My, TMÁŘI na rozdíl od toho potrhlého Francouze víme, že není důležité vyhrát, ani zúčastnit se. To vše je naprosto podřadné. Podstatné je projít!

Šifru roztleskávaček jsme vzdali hned, vzhledem k tomu, že Orgové zapomněli rozdat přepínač camera angle view. Nu což, nikdo není dokonalý. Zato výjevy s balónem a filmové citace byly snadnou kořistí. Horší to bylo s bludištěm. Dlouho jsme nedokázali pochopit, proč ta bizarní trojice skáče uprostřed stadiónu dostředivého panáka a hýká radostí. Ještě pár šifer a hurá do ulic!

Puzzle bylo evidentně zahřívací. Na duši nás zahřála rovněž slova kolemjdoucí skupiny dobře naladěných domorodců. Jejich vřelá slova "Co to k**** do p*** děláte vy č*****?!?" mi ještě teď zvoní v uších. Poté, co na nás ze sloupu svůdně mrkla první z řady mřížek, rozmístěných po centru Brna, bylo však jasné, že tentokrát nás čeká těžce vydřená šifra. Nebudu vás napínat. Ani steak v Modré růži nás nenaplnil dostatkem inspirace. Jdeme pro alternativní šifru.

Jméno našeho týmu budí na každém stanovišti zasloužený respekt, vlajka celkový dojem ještě umocňuje. Než světská sláva, polní tráva. K dokonalému efektu nám chybí ještě poslední meta. Projít. A proto nesmíme usnout na vavřínech. Moje nejoblíbenější část hry, tedy večeře, je sice za námi, ale romantické posezení na plácku nad Mendlákem je taky příjemné. Tedy, zejména proto, že netrvá příliš dlouho. Než bys pětkrát zapěl hymnu TMOU, vyrážíme na Kamennou.

Stejně jako má Beethoven svou Devátou, mají Orgové svou Pátou. Pátá šifra je symfonií mezi sonátami, dramatem mezi fejetony, nakládaným hermelínem mezi sýrovými koulemi. Jsem dojat, Orgové. Tak jako Sherlock Holmes oceňoval promyšlenost zločinů svého největšího soupeře, profesora Moriartyho, tak i já musím smeknout před ďábelskou elegancí tohoto vámi spáchaného díla.

Filmová šifra, a v teple sportovní haly, toť rajská hudba pro můj sluch! Jen ty záchody jsou poněkud rustikální. Ve světle nadcházejících událostí však musím nad jejich stavem velkoryse mávnout rukou. Ať se jejich uživatelé snažili sebevíc, větší mokro než v lesích za Ostopovicemi na záchodech nevyrobili.

Písmenková šifra u kostela. Nechme to spadnout, dí staré tmářské přísloví, a také tentokrát se osvědčilo. Z nebe padá síra, ale optimismus nás neopouští. Přesouváme se za Brno do Ostopovic. Čvacht čvacht.

Takový pěkný kus mostu uprostřed polí, to bych tedy opravdu nečekal. Vypadá to trochu, jako když v Age of Empires stavím hradby. Postavím bránu a zjistím, že došlo kamení na stavbu zdiva. Org mi podává mapu a lepí nálepku s číslem osm na identifikační kartu týmu, jako by se nechumelilo. Ono se taky nechumelí, protože leje jako z konve. My však jeho podlý trik brzy odhalujeme a nacházíme šifru uvnitř kartičky, kterou nosíme celou dobu s sebou. Čvacht čvacht.

Prokletý rybník! Ba co dím, rybník. Prokletá parodie na rybník! Rybníčí nedochůdče! Pseudorybník! Prokletá krabice na pseudohrázi! Prokleté symboly zvířat na pseudobřehu! A prokletý déšť a bláto, bohužel vůbec ne pseudo-! Devítku jsme prostě nedali.

Jak k tomu došlo. Nejprve se nám nepodařilo rozlepit kartičku s osmou šifrou. Prosvítili jsme ji baterkou a dočetli jsme se, že máme jít k rybníku, ale už jsme se nedozvěděli, kudy. Tímpádem jsme cestou neprošli kolem krabice se zadáním deváté šifry. Tímpádem jsme posbírali pouze názvy zvířat rozmístěných kolem rybníka. Až za dvě hodiny jsme si uvědomili svůj omyl a vyrazili během v blátěných korytech nazpět pro druhou část šifry. Čvacht čvacht.

Faktor demotivace 10. Faktor vysílení, vyhladovění a vychladnutí 10. Faktor vidiny teplého oběda ve vyhřáté restauraci uprostřed Brna 10. Po dalších dvou hodinách celkem marného boje podléháme.

Než bylo to opět úžasné, zábavné a strhující. Unaveni, ale veskrze spokojeni obědváme s týmem Absolutní nuly a vyměňujeme si dojmy. A příště budeme opět lepší! Protože ...

Kdo je nejlepší a nejchytřejší? Zpičikundy!
Kdo příště projde TMOU? ZPIČIKUNDY!
Kdo má nejhezčí vlajku? ZPI-ČI-KUN-DY!!!

(Bouřlivý aplaus ve stoje. Někteří házejí květiny, jiní spodní prádlo. Barunka dojetím pláče. Členové Prahor si uřízli šle a odcházejí se spuštěnými kalhotami.)

Zpět na zápisky