Zážitky a reakce týmů
Tým "JADRO" napsal:
TMOU 10 – 7.–8. listopadu 2008
(pořád ještě) 12. místo (13/16)
Příprava
Na jubilejní TMOU jsme sestavili už takřka stabilní jaderný tmou-tým ve složení já-Ríša-Zuza-Čánek plus nově adoptovaný Zuzin bratr Dejw. Ten si získal naše srdce na plánovací schůzce tím, že nabídl své nezletilé děti jako levnou pracovní sílu pro výrobu týmové jaderné vlajky. Logo na vlajku víceméně také navrhl on (pro zvědavce – na naší vlajce se skvěla ořechová skořápka a v ní usazený mozek; NEBYLA to miska s růžovýma ponožkama), takže jsme doufali, že trend bude pokračovat a že za nás bude i běhat a luštit šifry.
Na příští schůzce jsme s už hotovou vlajkou mávali na okolosedící štamgasty, povinně si odrecitovali pravidla a rozdělili úkoly. Návrh vzít si s sebou ohnivou placatku (můj) byl zamítnut (Ríšou).
1 – Tmoulympiáda (stadion Velodrom) 17:00–19:25
Před Velodromem jsme se šťastně sešli a uvnitř pak zabrali šikovná místečka hnedle vedle konkurenčního Kanclu. Raději jsme si ho vyfotili, protože jsme tušili, že jim stejně brzy utečeme, a chtěli jsme mít na ně památku :P
Samotné zahájení bylo různorodé – běžci s pochodní naprosto bezchybní, přehlídka minulých vítězů sympatická, hymna tristní (kdy už se podaří sehnat schopného zvukaře?) a masové slibování „budeme hodní“ tak trochu návrat do socialismu. Ale což, hlavně že je co luštit, no né? A že toho bylo.
Můj dojem z našeho luštění je nejdřív nekoordinované a zmatené prohlížení šifer, první pevný bod byla Ríšova destrukce tužky Honeywell, pak dlouho nic – tedy mnoho rozluštěných šifer s výsledkem v nedohlednu. Pralinky v čudu, Prahory též... a po nějaké době jsme najednou měli hotová snad všechna hesla kromě toho důležitého. Kde jen vzít třeba hrad rozumného jména ... po pár pokusech však Čánek vítězně prolomil KOST a vydali jsme se coby nehalekající vlajkonoši na oběžnou dráhu. Ta byla ale dlouhá! Uf. Opustili jsme stále ještě plný stadion (i když tam Ivoš ve slušivém žlutém čepečku zoufale chrlil nápovědy snad už úplně ke všemu) a vydali se ke Svratce.
2 – Puzzle červenozelené (lampa za řekou) 19:44–19:57
S pytlíkem plným šedivých dílků jsme se usalašili před vchodem blízkého baráku, který poskytoval dostatečné osvětlení (na fotobuňku, takže jsme věčně mávali na žárovku, aby se milostivě znovu rozsvítila) a zároveň intimní atmosféru pro luštění. Po úspěšném složení se Dejw chopil barevných očí, aby pak během několika dlouhých minut pronesl jen „Ó“ a Í“, načež jsem mu oči sebrala a ve vzácné chvilce prozření přečetla celou tajenku. Chvíli své slávy jsem si moc neužila, panžto jsme BĚŽELI (běda!) na šalinu, takže jsem se pak trochu dýchavičně čertila, co je to za móresy dvakrát během dvou šifer vykonávat tak nepřirozený rychlý pohyb.
3 – Vyvíjející se mřížka (obelisk pod Petrovem) 20:11–21:55
Šifra vypadala, že chvilku zabere, čili jsme rozbili základní stan v blízké kavárně Dolce Vita. Nejprve jsme si mysleli, že když budeme mít v hlavě, nebudeme muset ani obíhat mřížky, ale nakonec jsme vyslali Čánka (stejně byl celý žhavý do nějaké akce) a Dejwa (ten už myslím tak žhavý nebyl) pro šest stádií mřížek. Puntíky jsme měli seřazené podle velikosti, takže počítat kdejakou pitominu po městě jsme nemuseli – zkusili jsme to jen u dvou mřížek, čistě pro pořádek. Dejw pak poměrně rychle odhalil princip dělení, posunu a vzájemné anihilace čtverečků (mít v týmu matematika se vyplatí) a šlo se k pivovaru. Výběr místa potěšil, na stejném plácku začínala loni kruťácká Krůta... :)
4 – Tak trochu jiná hymna (krutý plácek za pivovarem) 22:08–22:30
Coververzi hymny jsme si chraplavě pobrukovali, ocenili vtipné obraty a brzo i odhalili princip podobnosti staré a nové verze. Směle jsme se vydali na Kamennou – kdybychom tušili, jaké peklo nás tam čeká, určitě bysme s luštěním hymny tak nespěchali!
5 – Metašifry (Kamenná ulice) 22:47–0:50
Cestou tam jsme potkali právě odcházejícího Pralinku Síbu, což nás nepotěšilo – příslib pěkné, dlouhé a těžké šifry. K luštění jsme si vybrali místo u osvětlené zdi, která, jak později odhalily naše citlivé nosíky, sloužila především k vyměšování všemi možnými otvory. Ale stěhovat se jinam by byla příliš velká námaha, tak jsme prostě zatli nosy a dali se do práce. No, už jenom přečíst zadání nám zabralo. Jak se ukázalo asi po čtvrt hodině, všichni už přestali číst a zároveň nikdo ještě nepřečetl celé zadání. Nakonec jsme se do toho se sebezapřením pustili a dokonce jsme jevili i známky jisté koordinace, byť ne přehnané, takže po čase jsme měli prolomený rekurzivní kód a morseovku a rozluštěné heslo z indicií a tabulku. Pátého principu (popisu cesty) jsme si tak trochu skoro ani nevšimli. A u toho už zůstalo, nepodařilo se nám dotáhnout to do zdárného konce a navíc se přiblížil náš nárok na alternativní šifru. S nepříjemným pocitem kapitulace jsme se tedy vypravili alternovat na Kopečnou.
5a – Barevné obrysy (alternativa na Kopečné) 1:17–2:20
Tam nás překvapilo množství luštících týmů a také orgové nás potěšili, kvitujíce s nadšením, že si jdeme až pro pátou šifru. Ta nám pak nezabrala dlouho, pravda, popsali jsme asi deset fólií, pak je mazali a pak na ně kreslili to stejné, zkrátka chtěli jsme si to kapku užít. A jak jsme nakonec byli rádi, že nám vyšlo konkrétní místo a nemuseli jsme nic rýsovat jako ti chudáci, co si vyluštili mainstreamovou pětku, cha!
6 – Film (TJ Tatran) 3:10–3:25
Zhlédnutí podařeného filmu předcházely dvě události. První, když jsem se po cestě k Tatranu mezi šalinovými kolejemi málem přerazila o železnou tyč spojující kolejnice s následným roztrhnutím kalhot na koleni – díra bude samozřejmě obšita a náležitě zvýrazněna, panžto se narodila na jubilejní TMOU a tím se jen tak někdo pochlubit nemůže! A druhá, když jsme b-orgovi u vstupu ukázali naši vyluštěnou alternativu, tak se na ni mrkl a zpražil nás s tím, že to není ono, smůla. O existenci alternativní šifry evidentně nevěděl, naštěstí pak odchytil a-orga, který potvrdil správnost šifry i vyluštění. Ale zkrušilo nás, že jsme první, kdo pětku nedal vlastními silami.
Film pak stál za to, především pobavil Ivoš stižený viagrou a zhulený Sven. Klidně bych si film projela i víckrát, kdyby to ovšem zbytek týmu nedal hned po prvním či druhém zkouknutí. Sebranka jedna pracovitá.
7 – Padající kostičky (kostel Elišky Přemyslovny) 3:40–4:55
Do řešení bludiště s písmenky jsme se vrhli s jasnou ideou – otáčet bludištěm a nechat písmenka sesouvat, ono z toho jistě něco pěkného vypadne. Rozdělili jsme se na dva tábory, každý si vystříhal svá vlastní písmenka a točil na svou vlastní stranu. Když pak jedněm vylezlo krásné OSTOPOV, mysleli jsme, že máme vyhráno. Kdepak, pane. To vám bylo sakrování, když jsme i po čtvrtém pečlivém posouvání udělali chybu. Ovšem napopáté to vyšlo, i když od čísel dál už jsme to v rámci zachování své příčetnosti raději doscrabblili. Šifře bych kromě pracnosti vytkla především to, že její tvar ji neumožňoval po vyluštění rituálně rozdupat. To by byla panečku satisfakce!
8 – Rozstřihni průkazku (zbytky mostu nad Ostopovicemi) 5:40–5:55
U rozbořeného mostu byla zima a mokro, takže org zalézající do stanu s naší průkazkou a vylézající s mapami nevzbuzoval žádné podezření. Naše bystré oči ihned odhalily chybějící číslo šifry u loga na mapě, takže jsme na chudáka orga udeřili „tak-mapu-máme-kdepa-je-šifra?“. Ten neztratil glanc a situaci ustál se slovy „nestrachujte-se-šifru-máte“ nebo něco podobně uklidňujícího, takže jsme ho nechali být, průkazku schovali a jali se studovat, kdeže se na mapě schovává ta šifra. Chvilku jsme hledali rozdíly v obou mapách, ale chybějící osma na logu nám vrtala hlavami jako nezbedný červík, a tak i když se Ríša dušoval, že si ničeho zvláštního na průkazce nevšiml, nakonec jsme ho donutili vytáhnout ze své apartní toaletní kabelky doličnou průkazku, zajásali jsme, ošmikali okraje a vykuchali popis cesty. Musím říct, že šifru bysme si zdaleka tak neužili, kdybychom viděli orga, jak nám průkazku přelepuje. A fakt, že jsme si šifru nesli celou dobu s sebou, považuju za nejpodařenější vtip v dějinách šifrovaček!
9 – Zvířátka na stromech (u náckova tunelu) 6:15–8:10
Vesele si vykračujíce vstříc devítce, brzy jsme objevili první část šifry, nebo jsme si to tedy aspoň mysleli, zvířátko číslo jedna. S kompletní zvířecí řadou jsme zakotvili poblíž vchodu do tunelu a nedbajíce jemného deštíku začali zkoušet jeden postup za druhým. Po roztřídění zvířeny do různých skupin podle druhu, potravy, počtu nohou a po použití kladiv různých velikostí začalo být jasné, že to bude oříšek. Ríša si z pláštěnky postavil ministan a (řka „Já nespím!“) tiše klimbal, my ostatní jsme stále ještě hypnotizovali seznam zvěře, ale víčka nám všem pomalu, leč neúprosně klesala. Po hodině a půl trápení jsme se rozhodli pro radikální krok – projít se, ukrást ze vzduchu trochu kyslíku a otevřít se vnuknutím. Zuza s Dejwem vyrazili dolů z kopce, já skrz tunel nahoru (bez baterky docela psycho) a zbylí bojovníci hlídali základní tábor. V tunelu jsem se potkala s jedním z Jeníčků, který jen tak mimochodem prohodil, že je to blbý, že dlouho nevěděli, že ke zvířatům existuje ještě vlastní šifra. Málem jsem dostala infarkt, nicméně jsem poděkovala (doufám) a volala na základnu zpět. Ve stejnou dobu našli Zuza s Dejwem tu šifru taky, takže je vidět, že matička příroda prostě chtěla, aby JÁDRO pokračovalo v té příšerné slotě dál ve hře.:) S šifrou už to pak byla hračka, dokonce jsme měli skoro všechna rozmilá zviřátka pojmenovaná správně. S novou nadějí jsme se vydali k lomu.
10 – Mapová (lom 12) 8:35–8:55
To už pršelo řácky a nohy nám v botách utěšeně čvachtaly, takže luštění bylo prostě príma. Pod velkým deštníkem jsme mokrými prsty matlali po mokré fólii s mokrou mapou, mapově zdatní členové našli reálné úseky a i vložený imaginární kříž brzy odhalili. Protože předpokládaný cíl byl na blátivém kopci, rozhodly jsme se se Zuzou zůstat dole a počkat na chrabré muže, až nám šifru snesou k nohám. (Ti se prodírali lesem a polem, aby zjistili, že ohyb elektrického vedení stanovištěm nebude. Po opětovném přeměření na mokré mapě byl za mohutného bušení hlavou do okolních stromů odhalen ten správný reálný kříž.)
11 – Lávka je lávka (křížek kdesi na kopci) 9:55–10:50
Po čtvrthodině mátožného stání v pozoru Zuza mrkla do mapy, našla relativně blízkou hospodu, kam jsme se promptně vydaly. Na terase hospody se sušili Jeníčci srkající horký čaj a informovali nás, že dovnitř se pouští až za hodinu, ale čaje že nám na terasu prodají. Jupí. Vyždímaly jsme nacucané svrchní vrstvy ošacení, upadly do hibernačního stavu a čekaly na další instrukce.
Mezitím kluci našli šifru, sobecky ji vyluštili (Čánek to prostě přečetl) a zavolali nám, ať přijdeme k Anenskému mlýnu přesně ve stejnou chvíli, kdy nás hospodský zval dovnitř vyhřáté, suché hospody. Takže hurá do deště.
12 – Výroková logika (lávka) 11:20-11:40
K dočasnému jadernému útočišti v suchém výklenku u neznámých dveří jsme dorazily takřka současně s Dejwem vyslaným pro 12. šifru. Na výrocích postavená šifra byla poměrně jednoduchá, ale dostat ji v nekrizové, rozkouskované verzi vyžadující obíhání dvaceti podstanovišť, to bych asi nevydejchala. Přece jen ten slejvák je k něčemu dobrý. I nasadili jsme znovu oboustranně mokré pláštěnky a vydali se ku svaté peleríně.
13 – Osmistěn & spol. (u svatého Pelegrina) 12:40-13:40 (vzdali)
Stejně jako většině týmů, i nám zabralo drahnou dobu, než jsme zatrachtilou kapli našli. Tedy já jsem ji ani neviděla, panžto jsem radši stála na místě a čekala na ostatní, abych se neztratila (znám se). Po okolí bloumali i Jeníčci, kteří si stejně jako my začali orgy podezřívat, že si kapli vycucali z prstu – však všichni víme, co orgové v podstatě jsou. Každopádně po nějakém čase už jsme šifru měli, usedli na březové klády a pod deštníkem jsme začali slepovat pomačkané a umolousané trojúhelníčky. Mé teorii oktaedru nikdo moc nevěřil, nicméně nechali mě ho složit. Pak jsme různě skládali zbylé trojúhelníčky, vedli filozofické debaty o (ne)existenci některých pravidelných mnohostěnů, Čánek s šílených svitem v očích tvrdil, že se obloha začíná trhat (nebylo tomu tak), až jsme nakonec rozlepili vzdávací obálku s tím, že se aspoň ještě podíváme do cíle.
Cíl byl bohužel poměrně daleko a nám právě ujel autobus, takže jsme to tam už nestíhali, škoda.
Shrnutí
Celkově se mi jubilejní TMOU líbilo moc. Z šifer nejvíc trik s průkazkou (vtipná a originální rozbij-to šifra), metašifra (samonaváděcí a neuvěřitelně propracovaná), 3D puzzle (sice jednoduché, ale zcela originální a to se cení) a dokumentární film (tady oceňuju zábavnost, nikoliv obtížnost). Co se mi zamlouvalo o dost míň, bylo hromadné slibování na startu a bláto v botách. Hlavně to bláto by orgové měli dopříště trochu dopilovat. A taky se mi nelíbilo, že zase vyhrál tým Prahor. Jestli by se do příště neměli radši přejmenovat, protože takhle už to je fakt trapný...
Kazdopádně díky moc TMOrgům za hru!!!!!!
Za JÁDRO,
Pája
(pořád ještě) 12. místo (13/16)
Příprava
Na jubilejní TMOU jsme sestavili už takřka stabilní jaderný tmou-tým ve složení já-Ríša-Zuza-Čánek plus nově adoptovaný Zuzin bratr Dejw. Ten si získal naše srdce na plánovací schůzce tím, že nabídl své nezletilé děti jako levnou pracovní sílu pro výrobu týmové jaderné vlajky. Logo na vlajku víceméně také navrhl on (pro zvědavce – na naší vlajce se skvěla ořechová skořápka a v ní usazený mozek; NEBYLA to miska s růžovýma ponožkama), takže jsme doufali, že trend bude pokračovat a že za nás bude i běhat a luštit šifry.
Na příští schůzce jsme s už hotovou vlajkou mávali na okolosedící štamgasty, povinně si odrecitovali pravidla a rozdělili úkoly. Návrh vzít si s sebou ohnivou placatku (můj) byl zamítnut (Ríšou).
1 – Tmoulympiáda (stadion Velodrom) 17:00–19:25
Před Velodromem jsme se šťastně sešli a uvnitř pak zabrali šikovná místečka hnedle vedle konkurenčního Kanclu. Raději jsme si ho vyfotili, protože jsme tušili, že jim stejně brzy utečeme, a chtěli jsme mít na ně památku :P
Samotné zahájení bylo různorodé – běžci s pochodní naprosto bezchybní, přehlídka minulých vítězů sympatická, hymna tristní (kdy už se podaří sehnat schopného zvukaře?) a masové slibování „budeme hodní“ tak trochu návrat do socialismu. Ale což, hlavně že je co luštit, no né? A že toho bylo.
Můj dojem z našeho luštění je nejdřív nekoordinované a zmatené prohlížení šifer, první pevný bod byla Ríšova destrukce tužky Honeywell, pak dlouho nic – tedy mnoho rozluštěných šifer s výsledkem v nedohlednu. Pralinky v čudu, Prahory též... a po nějaké době jsme najednou měli hotová snad všechna hesla kromě toho důležitého. Kde jen vzít třeba hrad rozumného jména ... po pár pokusech však Čánek vítězně prolomil KOST a vydali jsme se coby nehalekající vlajkonoši na oběžnou dráhu. Ta byla ale dlouhá! Uf. Opustili jsme stále ještě plný stadion (i když tam Ivoš ve slušivém žlutém čepečku zoufale chrlil nápovědy snad už úplně ke všemu) a vydali se ke Svratce.
2 – Puzzle červenozelené (lampa za řekou) 19:44–19:57
S pytlíkem plným šedivých dílků jsme se usalašili před vchodem blízkého baráku, který poskytoval dostatečné osvětlení (na fotobuňku, takže jsme věčně mávali na žárovku, aby se milostivě znovu rozsvítila) a zároveň intimní atmosféru pro luštění. Po úspěšném složení se Dejw chopil barevných očí, aby pak během několika dlouhých minut pronesl jen „Ó“ a Í“, načež jsem mu oči sebrala a ve vzácné chvilce prozření přečetla celou tajenku. Chvíli své slávy jsem si moc neužila, panžto jsme BĚŽELI (běda!) na šalinu, takže jsem se pak trochu dýchavičně čertila, co je to za móresy dvakrát během dvou šifer vykonávat tak nepřirozený rychlý pohyb.
3 – Vyvíjející se mřížka (obelisk pod Petrovem) 20:11–21:55
Šifra vypadala, že chvilku zabere, čili jsme rozbili základní stan v blízké kavárně Dolce Vita. Nejprve jsme si mysleli, že když budeme mít v hlavě, nebudeme muset ani obíhat mřížky, ale nakonec jsme vyslali Čánka (stejně byl celý žhavý do nějaké akce) a Dejwa (ten už myslím tak žhavý nebyl) pro šest stádií mřížek. Puntíky jsme měli seřazené podle velikosti, takže počítat kdejakou pitominu po městě jsme nemuseli – zkusili jsme to jen u dvou mřížek, čistě pro pořádek. Dejw pak poměrně rychle odhalil princip dělení, posunu a vzájemné anihilace čtverečků (mít v týmu matematika se vyplatí) a šlo se k pivovaru. Výběr místa potěšil, na stejném plácku začínala loni kruťácká Krůta... :)
4 – Tak trochu jiná hymna (krutý plácek za pivovarem) 22:08–22:30
Coververzi hymny jsme si chraplavě pobrukovali, ocenili vtipné obraty a brzo i odhalili princip podobnosti staré a nové verze. Směle jsme se vydali na Kamennou – kdybychom tušili, jaké peklo nás tam čeká, určitě bysme s luštěním hymny tak nespěchali!
5 – Metašifry (Kamenná ulice) 22:47–0:50
Cestou tam jsme potkali právě odcházejícího Pralinku Síbu, což nás nepotěšilo – příslib pěkné, dlouhé a těžké šifry. K luštění jsme si vybrali místo u osvětlené zdi, která, jak později odhalily naše citlivé nosíky, sloužila především k vyměšování všemi možnými otvory. Ale stěhovat se jinam by byla příliš velká námaha, tak jsme prostě zatli nosy a dali se do práce. No, už jenom přečíst zadání nám zabralo. Jak se ukázalo asi po čtvrt hodině, všichni už přestali číst a zároveň nikdo ještě nepřečetl celé zadání. Nakonec jsme se do toho se sebezapřením pustili a dokonce jsme jevili i známky jisté koordinace, byť ne přehnané, takže po čase jsme měli prolomený rekurzivní kód a morseovku a rozluštěné heslo z indicií a tabulku. Pátého principu (popisu cesty) jsme si tak trochu skoro ani nevšimli. A u toho už zůstalo, nepodařilo se nám dotáhnout to do zdárného konce a navíc se přiblížil náš nárok na alternativní šifru. S nepříjemným pocitem kapitulace jsme se tedy vypravili alternovat na Kopečnou.
5a – Barevné obrysy (alternativa na Kopečné) 1:17–2:20
Tam nás překvapilo množství luštících týmů a také orgové nás potěšili, kvitujíce s nadšením, že si jdeme až pro pátou šifru. Ta nám pak nezabrala dlouho, pravda, popsali jsme asi deset fólií, pak je mazali a pak na ně kreslili to stejné, zkrátka chtěli jsme si to kapku užít. A jak jsme nakonec byli rádi, že nám vyšlo konkrétní místo a nemuseli jsme nic rýsovat jako ti chudáci, co si vyluštili mainstreamovou pětku, cha!
6 – Film (TJ Tatran) 3:10–3:25
Zhlédnutí podařeného filmu předcházely dvě události. První, když jsem se po cestě k Tatranu mezi šalinovými kolejemi málem přerazila o železnou tyč spojující kolejnice s následným roztrhnutím kalhot na koleni – díra bude samozřejmě obšita a náležitě zvýrazněna, panžto se narodila na jubilejní TMOU a tím se jen tak někdo pochlubit nemůže! A druhá, když jsme b-orgovi u vstupu ukázali naši vyluštěnou alternativu, tak se na ni mrkl a zpražil nás s tím, že to není ono, smůla. O existenci alternativní šifry evidentně nevěděl, naštěstí pak odchytil a-orga, který potvrdil správnost šifry i vyluštění. Ale zkrušilo nás, že jsme první, kdo pětku nedal vlastními silami.
Film pak stál za to, především pobavil Ivoš stižený viagrou a zhulený Sven. Klidně bych si film projela i víckrát, kdyby to ovšem zbytek týmu nedal hned po prvním či druhém zkouknutí. Sebranka jedna pracovitá.
7 – Padající kostičky (kostel Elišky Přemyslovny) 3:40–4:55
Do řešení bludiště s písmenky jsme se vrhli s jasnou ideou – otáčet bludištěm a nechat písmenka sesouvat, ono z toho jistě něco pěkného vypadne. Rozdělili jsme se na dva tábory, každý si vystříhal svá vlastní písmenka a točil na svou vlastní stranu. Když pak jedněm vylezlo krásné OSTOPOV, mysleli jsme, že máme vyhráno. Kdepak, pane. To vám bylo sakrování, když jsme i po čtvrtém pečlivém posouvání udělali chybu. Ovšem napopáté to vyšlo, i když od čísel dál už jsme to v rámci zachování své příčetnosti raději doscrabblili. Šifře bych kromě pracnosti vytkla především to, že její tvar ji neumožňoval po vyluštění rituálně rozdupat. To by byla panečku satisfakce!
8 – Rozstřihni průkazku (zbytky mostu nad Ostopovicemi) 5:40–5:55
U rozbořeného mostu byla zima a mokro, takže org zalézající do stanu s naší průkazkou a vylézající s mapami nevzbuzoval žádné podezření. Naše bystré oči ihned odhalily chybějící číslo šifry u loga na mapě, takže jsme na chudáka orga udeřili „tak-mapu-máme-kdepa-je-šifra?“. Ten neztratil glanc a situaci ustál se slovy „nestrachujte-se-šifru-máte“ nebo něco podobně uklidňujícího, takže jsme ho nechali být, průkazku schovali a jali se studovat, kdeže se na mapě schovává ta šifra. Chvilku jsme hledali rozdíly v obou mapách, ale chybějící osma na logu nám vrtala hlavami jako nezbedný červík, a tak i když se Ríša dušoval, že si ničeho zvláštního na průkazce nevšiml, nakonec jsme ho donutili vytáhnout ze své apartní toaletní kabelky doličnou průkazku, zajásali jsme, ošmikali okraje a vykuchali popis cesty. Musím říct, že šifru bysme si zdaleka tak neužili, kdybychom viděli orga, jak nám průkazku přelepuje. A fakt, že jsme si šifru nesli celou dobu s sebou, považuju za nejpodařenější vtip v dějinách šifrovaček!
9 – Zvířátka na stromech (u náckova tunelu) 6:15–8:10
Vesele si vykračujíce vstříc devítce, brzy jsme objevili první část šifry, nebo jsme si to tedy aspoň mysleli, zvířátko číslo jedna. S kompletní zvířecí řadou jsme zakotvili poblíž vchodu do tunelu a nedbajíce jemného deštíku začali zkoušet jeden postup za druhým. Po roztřídění zvířeny do různých skupin podle druhu, potravy, počtu nohou a po použití kladiv různých velikostí začalo být jasné, že to bude oříšek. Ríša si z pláštěnky postavil ministan a (řka „Já nespím!“) tiše klimbal, my ostatní jsme stále ještě hypnotizovali seznam zvěře, ale víčka nám všem pomalu, leč neúprosně klesala. Po hodině a půl trápení jsme se rozhodli pro radikální krok – projít se, ukrást ze vzduchu trochu kyslíku a otevřít se vnuknutím. Zuza s Dejwem vyrazili dolů z kopce, já skrz tunel nahoru (bez baterky docela psycho) a zbylí bojovníci hlídali základní tábor. V tunelu jsem se potkala s jedním z Jeníčků, který jen tak mimochodem prohodil, že je to blbý, že dlouho nevěděli, že ke zvířatům existuje ještě vlastní šifra. Málem jsem dostala infarkt, nicméně jsem poděkovala (doufám) a volala na základnu zpět. Ve stejnou dobu našli Zuza s Dejwem tu šifru taky, takže je vidět, že matička příroda prostě chtěla, aby JÁDRO pokračovalo v té příšerné slotě dál ve hře.:) S šifrou už to pak byla hračka, dokonce jsme měli skoro všechna rozmilá zviřátka pojmenovaná správně. S novou nadějí jsme se vydali k lomu.
10 – Mapová (lom 12) 8:35–8:55
To už pršelo řácky a nohy nám v botách utěšeně čvachtaly, takže luštění bylo prostě príma. Pod velkým deštníkem jsme mokrými prsty matlali po mokré fólii s mokrou mapou, mapově zdatní členové našli reálné úseky a i vložený imaginární kříž brzy odhalili. Protože předpokládaný cíl byl na blátivém kopci, rozhodly jsme se se Zuzou zůstat dole a počkat na chrabré muže, až nám šifru snesou k nohám. (Ti se prodírali lesem a polem, aby zjistili, že ohyb elektrického vedení stanovištěm nebude. Po opětovném přeměření na mokré mapě byl za mohutného bušení hlavou do okolních stromů odhalen ten správný reálný kříž.)
11 – Lávka je lávka (křížek kdesi na kopci) 9:55–10:50
Po čtvrthodině mátožného stání v pozoru Zuza mrkla do mapy, našla relativně blízkou hospodu, kam jsme se promptně vydaly. Na terase hospody se sušili Jeníčci srkající horký čaj a informovali nás, že dovnitř se pouští až za hodinu, ale čaje že nám na terasu prodají. Jupí. Vyždímaly jsme nacucané svrchní vrstvy ošacení, upadly do hibernačního stavu a čekaly na další instrukce.
Mezitím kluci našli šifru, sobecky ji vyluštili (Čánek to prostě přečetl) a zavolali nám, ať přijdeme k Anenskému mlýnu přesně ve stejnou chvíli, kdy nás hospodský zval dovnitř vyhřáté, suché hospody. Takže hurá do deště.
12 – Výroková logika (lávka) 11:20-11:40
K dočasnému jadernému útočišti v suchém výklenku u neznámých dveří jsme dorazily takřka současně s Dejwem vyslaným pro 12. šifru. Na výrocích postavená šifra byla poměrně jednoduchá, ale dostat ji v nekrizové, rozkouskované verzi vyžadující obíhání dvaceti podstanovišť, to bych asi nevydejchala. Přece jen ten slejvák je k něčemu dobrý. I nasadili jsme znovu oboustranně mokré pláštěnky a vydali se ku svaté peleríně.
13 – Osmistěn & spol. (u svatého Pelegrina) 12:40-13:40 (vzdali)
Stejně jako většině týmů, i nám zabralo drahnou dobu, než jsme zatrachtilou kapli našli. Tedy já jsem ji ani neviděla, panžto jsem radši stála na místě a čekala na ostatní, abych se neztratila (znám se). Po okolí bloumali i Jeníčci, kteří si stejně jako my začali orgy podezřívat, že si kapli vycucali z prstu – však všichni víme, co orgové v podstatě jsou. Každopádně po nějakém čase už jsme šifru měli, usedli na březové klády a pod deštníkem jsme začali slepovat pomačkané a umolousané trojúhelníčky. Mé teorii oktaedru nikdo moc nevěřil, nicméně nechali mě ho složit. Pak jsme různě skládali zbylé trojúhelníčky, vedli filozofické debaty o (ne)existenci některých pravidelných mnohostěnů, Čánek s šílených svitem v očích tvrdil, že se obloha začíná trhat (nebylo tomu tak), až jsme nakonec rozlepili vzdávací obálku s tím, že se aspoň ještě podíváme do cíle.
Cíl byl bohužel poměrně daleko a nám právě ujel autobus, takže jsme to tam už nestíhali, škoda.
Shrnutí
Celkově se mi jubilejní TMOU líbilo moc. Z šifer nejvíc trik s průkazkou (vtipná a originální rozbij-to šifra), metašifra (samonaváděcí a neuvěřitelně propracovaná), 3D puzzle (sice jednoduché, ale zcela originální a to se cení) a dokumentární film (tady oceňuju zábavnost, nikoliv obtížnost). Co se mi zamlouvalo o dost míň, bylo hromadné slibování na startu a bláto v botách. Hlavně to bláto by orgové měli dopříště trochu dopilovat. A taky se mi nelíbilo, že zase vyhrál tým Prahor. Jestli by se do příště neměli radši přejmenovat, protože takhle už to je fakt trapný...
Kazdopádně díky moc TMOrgům za hru!!!!!!
Za JÁDRO,
Pája
Zpět na zápisky