Zážitky a reakce týmů
Tým "Apokalypsa" napsal:
Na start našeho prvního Tmou (i přes náš pokročilý věk jen jeden z nás měl předchozí aktivní zkušenost s Tmou) jsme se postavili (tedy spíše posadili) po v zásadě úspěšném testu letošním Sendvičem v optimistické náladě. Ani začátek luštění na velodromu nevypadal nijak špatně. Bohužel jsme podcenili celkovou strategii a začali luštit poněkud živelně, co nás koho napadlo. Na plochu jsme také neviděli, byla pro nás skrytá přímo za budkou. Po prvních několika lehkých šifrách se postup zákonitě zpomalil. Naštěstí alespoň jeden z nás pochopil, že je nutné něco dělat i s hlavní šifrou. Na té jsme se sekli na faktu, že jednoznačná asociace pevnost-léčka-divadlo je přece Trója (navíc místo "horská" nám vyšlo "kůň", ačkoliv postup řešení jsme pochopili dobře). Správné heslo jsme pak načas zavrhli kvůli tomu, že v robotech vyšlo "vuos", což bylo hlášeno jako "vous". Dost nám vadily stále konkrétnější nápovědy, zejména na námi už vyřešené, popřípadě nepotřebné šifry. Tady mohli orgové trochu přibrzdit, asi za současného zmenšení počtu šifer. Nicméně nakonec jsme přeci jen vyrazili.
Opuštěním velodromu se situace dramaticky změnila. Cestou ke skládačce jsme politovali mimobrněnské týmy, že musí hledat ulici Vídeňskou v mapě, a složeno jsme měli za chvíli. Jen se nám poněkud nedostávalo členů týmu schopných vidět prostorové obrázky. Nicméně nebyl větší problém a za chvíli jsme se už proplétali davem k obelisku. Princip šifry byl okamžitě jasný, rozdělili jsme se na půlky a vše potřebné dohledali. I to dopočítání mřížek nám šlo vcelku svižně. Hymnu za pivovarem jsme vyřešili téměř okamžitě, a nálada v týmu byla vyloženě optimistická. V tomto okamžiku zazněl poprvé (a potom ještě mockrát) tip "určitě půjdeme tunelem za Ostopovicemi" od dvou členů týmu původem z Bohunic.
Po prozkoumání jižního oblouku na Kamenné jsme pochopili, co orgové myslí "jižním obloukem" a vyzvedli meta-šifru. Inspirace GEBem nepřehlédnutelná (z GEBu mám kolokvium - Obďa) a provedení také výborné. Asi nejlepší šifra tohoto ročníku. Kromě zdlouhavého startu to slušně odsýpalo. Na Tatran jsme se rozhodli jít pěšky, nakonec jsme přišli o minutu dřív než autobus. Film (hezký nápad) byl lousknut při třetím opakování, doluštění bylo téměř okamžité. Princip vypadávačky na dalším stanovišti jsme také měli během minuty, ale provedení pokulhávalo. Stříhání bylo zavrženo, že v dešti a větru to není dobrý nápad. Nejdřív jsme zkusili fólie, ale nestálo to za moc. Pak přišla na řadu tužka a guma, ale kostičky padaly zoufale pomalu. Nakonec, po přesunu do uvolněné zastávky, jsme se omluvili členům týmu, kteří navrhovali stříhání hned od začátku, a vytáhli nůžky. Zbytky mostu jsme znali, nebylo co řešit.
Konečně v terénu - a začalo poprchávat. Trik s kartou nás téměř nezbrzdil a na hráz rybníka jsme šli na jisto. Holt domácí prostředí. Stejně tak průchod tunelem ("my jsme vám to říkali") a doluštění zvířátek. Potkáváme Tykadla a hýříme optimismem. Zvláště když vzpomeneme na ztrátu na začátku. Na další kontrolu jsme vyrazili s vydatnou pomocí buzoly a po cestách, co ani nebyly v mapě. Tady jsme si dost pomohli - ostatní týmy to vzaly radši oklikou. Trefili jsme se tak přesně, že jsme si to museli jít nejdřív ověřit k silnici (měli jsme si vzít pětadvacítku mapu, na které je i ten rybník). Na skládačcce se potkáváme s Pralinkama a morál dosahuje vrcholu. Trochu se sekáme, nejdříve tipujeme na "lupu" a navíc se musíme nasnídat. Ale šifru dáváme a vyrážíme dál. V dobré náladě netušíme, co teď přijde.
Luštění v začínajícím dešti začneme až moc rychle, a nevšimneme si šipky značící směr. Když zjistíme chybu, spravíme jen písmena v označených políčkách. V tenhle okamžík je náš osud zpečetěn. Co by tak mohlo být SLTPSLCRS? Při naší smůle si ještě všimneme, že právě tři slova jsou třípísmená, tři čtyřpísmená a tři pětipísmená. To vypadá na tři souřadnice, triangulací dostaneme cíl. Vlivem chyb v přepisu (viz začátek v opačném pořadí) máme trojice SLS, TPS a SLK (oči jsou oka, ne?) A poblíž je Střelický Les Smrk (značka smrku těsně u 1. nápisu Střelický les), Troubský Potok Soutok (s Bobravou) a Střelický Les Křižovatka (značka rozcestí hned vedle 2. nápisu Střelický les). Tak vypadá cesta do pekel. Tušíme, že řešení možná není úplně nejlepší, ale nic dalšího nevychází (například přepočet trojic na čísla kót). V dešti se proto rozhoduje vyrazit. Triangulace a vzhůru po cestě do rokle. Po prohledání větší části Střelického lesa je nám jasné, že jsme mimo. Zkoušíme luštit, ale jenom v hlavě, neb bez deštníku to opravdu nejde. Tudíž brejlíme do té pozpátku vyplněné hry. Holt daň za nezkušenost.
A to je konec - někteří z nás nemají to správné oblečení do deště a někteří začínají tuhnout. Dojdeme ještě zpátky k Anenskému mlýnu, ale tam už toho část týmu má opravdu dost a končíme. Czehi se odpojuje směr Bosonohy a v počtu čtyř vyrážíme do Modřic. Je to jen slabých 7,5 km a přece se nebude vracet, né?
Shrnutí členy týmu:
Opuštěním velodromu se situace dramaticky změnila. Cestou ke skládačce jsme politovali mimobrněnské týmy, že musí hledat ulici Vídeňskou v mapě, a složeno jsme měli za chvíli. Jen se nám poněkud nedostávalo členů týmu schopných vidět prostorové obrázky. Nicméně nebyl větší problém a za chvíli jsme se už proplétali davem k obelisku. Princip šifry byl okamžitě jasný, rozdělili jsme se na půlky a vše potřebné dohledali. I to dopočítání mřížek nám šlo vcelku svižně. Hymnu za pivovarem jsme vyřešili téměř okamžitě, a nálada v týmu byla vyloženě optimistická. V tomto okamžiku zazněl poprvé (a potom ještě mockrát) tip "určitě půjdeme tunelem za Ostopovicemi" od dvou členů týmu původem z Bohunic.
Po prozkoumání jižního oblouku na Kamenné jsme pochopili, co orgové myslí "jižním obloukem" a vyzvedli meta-šifru. Inspirace GEBem nepřehlédnutelná (z GEBu mám kolokvium - Obďa) a provedení také výborné. Asi nejlepší šifra tohoto ročníku. Kromě zdlouhavého startu to slušně odsýpalo. Na Tatran jsme se rozhodli jít pěšky, nakonec jsme přišli o minutu dřív než autobus. Film (hezký nápad) byl lousknut při třetím opakování, doluštění bylo téměř okamžité. Princip vypadávačky na dalším stanovišti jsme také měli během minuty, ale provedení pokulhávalo. Stříhání bylo zavrženo, že v dešti a větru to není dobrý nápad. Nejdřív jsme zkusili fólie, ale nestálo to za moc. Pak přišla na řadu tužka a guma, ale kostičky padaly zoufale pomalu. Nakonec, po přesunu do uvolněné zastávky, jsme se omluvili členům týmu, kteří navrhovali stříhání hned od začátku, a vytáhli nůžky. Zbytky mostu jsme znali, nebylo co řešit.
Konečně v terénu - a začalo poprchávat. Trik s kartou nás téměř nezbrzdil a na hráz rybníka jsme šli na jisto. Holt domácí prostředí. Stejně tak průchod tunelem ("my jsme vám to říkali") a doluštění zvířátek. Potkáváme Tykadla a hýříme optimismem. Zvláště když vzpomeneme na ztrátu na začátku. Na další kontrolu jsme vyrazili s vydatnou pomocí buzoly a po cestách, co ani nebyly v mapě. Tady jsme si dost pomohli - ostatní týmy to vzaly radši oklikou. Trefili jsme se tak přesně, že jsme si to museli jít nejdřív ověřit k silnici (měli jsme si vzít pětadvacítku mapu, na které je i ten rybník). Na skládačcce se potkáváme s Pralinkama a morál dosahuje vrcholu. Trochu se sekáme, nejdříve tipujeme na "lupu" a navíc se musíme nasnídat. Ale šifru dáváme a vyrážíme dál. V dobré náladě netušíme, co teď přijde.
Luštění v začínajícím dešti začneme až moc rychle, a nevšimneme si šipky značící směr. Když zjistíme chybu, spravíme jen písmena v označených políčkách. V tenhle okamžík je náš osud zpečetěn. Co by tak mohlo být SLTPSLCRS? Při naší smůle si ještě všimneme, že právě tři slova jsou třípísmená, tři čtyřpísmená a tři pětipísmená. To vypadá na tři souřadnice, triangulací dostaneme cíl. Vlivem chyb v přepisu (viz začátek v opačném pořadí) máme trojice SLS, TPS a SLK (oči jsou oka, ne?) A poblíž je Střelický Les Smrk (značka smrku těsně u 1. nápisu Střelický les), Troubský Potok Soutok (s Bobravou) a Střelický Les Křižovatka (značka rozcestí hned vedle 2. nápisu Střelický les). Tak vypadá cesta do pekel. Tušíme, že řešení možná není úplně nejlepší, ale nic dalšího nevychází (například přepočet trojic na čísla kót). V dešti se proto rozhoduje vyrazit. Triangulace a vzhůru po cestě do rokle. Po prohledání větší části Střelického lesa je nám jasné, že jsme mimo. Zkoušíme luštit, ale jenom v hlavě, neb bez deštníku to opravdu nejde. Tudíž brejlíme do té pozpátku vyplněné hry. Holt daň za nezkušenost.
A to je konec - někteří z nás nemají to správné oblečení do deště a někteří začínají tuhnout. Dojdeme ještě zpátky k Anenskému mlýnu, ale tam už toho část týmu má opravdu dost a končíme. Czehi se odpojuje směr Bosonohy a v počtu čtyř vyrážíme do Modřic. Je to jen slabých 7,5 km a přece se nebude vracet, né?
Shrnutí členy týmu:
- Jsme fakt dobří.
- Viděli jsem Pralinky a Tykadla, příště si i sáhnem.
- I nevýznamné chyby mohou mít významné důsledky.
- Pokud šifra vychází SLTPSLCRS, tak se nebát si přiznat si, že je asi něco špatně :) (a nepodezírat orgy z krutosti)
- Oblečení do deště je fajn, ale pokud není nějaký úkryt na psaní, stejně na déšť dojedeme.
- Nezapomeň na manželku při řešení šifer, k ránu to múžeš schytat.
- Mám z Tmou vcelku silné a často příjemné zážitky.
- 15 let stará a neimpregnovaná celta není do deště to nejlepší.
- Výrobce pracovních bot asi nepočítal s tím, že by v nich někdo
trávil 18 hodin v kuse :)
- PŘÍŠTÍ ROK ZNOVU A LÉPE!
Zpět na zápisky