Zážitky a reakce týmů
Tým "Čumáci" napsal:
Čumáci a Tmou X
Před hrou
Ještě že letos nebyla kvalifikace, neboť zaneprázdnění Čumáci si taktak stihli najít čas na pár mejlů před hrou a já jsem ve středu málem zavařila šicí stroj při tvorbě vlajky. Cestování na sraz probíhalo jako obvykle, tedy někteří stíhají bez problémů, jiní dojíždí z prapodivných koutů republiky na poslední chvíli (tentokrát naštěstí bez havárie) a někteří tradičně pozdě. Nevím, zda byl Dopravní podnik města Brna spraven o náporu cestujících ve špičce, každopádně jsem velmi litovala pomalu vlekoucí se karosu linky 84 a byla jsem ráda, že jdu pěšky už z Poříčí. Na Velasu byla trochu strkanice a boj o místa a já lituji, že ačkoliv jsem tam byla poměrně včas, ustoupila jsem mračícím se týmům usurpujícím celou lavičku a přesunula se na protější tribunu a následně na klopenou dráhu. Tady bylo slyšet skutečně báječně, bohužel vše dvakrát a protože moderátor mluvil moc rychle, ozvěna se prolínala s originálem tak, že bylo rozumět houby…
1. Zahájení 17:00 - 19:41
Ačkoliv úvod byl dlouhý, Zdeněk i tak nestihl začátek luštění, takže jsme se prohrabovali v hordě šifer jen ve čtyřech, a moc netušili, co s tím. Dělení úkolů nám moc nejde, takže se každý chaoticky chopil něčeho, co se mu líbilo, snažil se z toho něco vymyslet, namísto abychom se všichni podívali na plán a soustředili se na vyluštění několika podstatných částí. Nakonec jsme něco dali (i když bojovníci nám ne a ne smysluplně vyjít) něco bylo prozrazeno a na druhý pokus jsme i tu kost odhalili ( no né – jasná asociace slova hrad a pes je dům ne? ještě že tam pak přibyla ta žena..). Vyluštili jsme v době, kdy se už prozrazovala řešení, což nás tedy nakrklo, zejména když prozradili vždycky to, co už jsme měli…
2. Puzzle 20:05 - 20:22
Po krátkém sporu ohledně výslovnosti slova puzzle jsme chytli poslední volný vchod bytovek poblíž stanoviště, které měly vstupní světlo na fotobuňku. Obyvatelé domu asi příliš nadšeni nebyli, ale díky jejich světlu bylo na promptně složenou skládačku dobře vidět, takže jsme vystouplá písmenka přečetli a šli.
3. Mřížka 20:32
Nadáváme na další pracnou šifru a 3 členové vybíhají s foťáky sbírat data, já s Evelínou překresluji zjištěné mřížky a celé nám to trvá dlouho. Při sběru dat se Čumákům stanou různé nepříjemnosti, jako že Broňkovi nateče do kapsy membránových kalhot voda ze Skácelovy kašny, a protože kalhoty fungují, voda odmítá kapsu opustit, Anička se málem přizabije při snaze držet krok s mužskou částí týmu, a my s Evelínou musíme neustále vstávat, aby do domu, jehož vchod okupujeme, mohli vcházet obyvatelé a jejich psi. Je jasné, že stiženi takovouto nepřízní osudu nemůžeme mřížku rozlousknout, takže se přesouváme do nedaleké klubovny pro alternativu, kde k naší radosti potkáváme věhlasný oranžový a větvový tým.
3 alternativni - 22:32 - 23:11
S alternativou se usazujeme na blízké schody, neboť Evelína radši vyžebrala na hlídačích klubovny návštěvu WC než aby nás vpustila do hospody. Luštíme souběžně obě šifry, u alternativy vymýšlíme nějaké příšerné složitosti, když v tom poblíž Broňka přistane vejce (je jistě jasné, že takové přistání nemohlo vejce vydržet). Broněk je nešťasten, že má v kapse vodu z kašny a teď ještě na kapse bílek, takže pro příště prosíme orgy, aby vybírali místa s méně popudlivými obyvateli, zdůrazňuji, že jsme rozhodně hlučeli méně, než jiné osoby, které se v této lokalitě běžně vyskytují. Takže se pro jistotu přesouváme z dostřelu, což nám prospěje, protože poté ihned spatřuji římská čísla (letos už potřetí, ale doba odhalení se zkracuje :-) ) a jdeme na hymnu.
4. Hymna 23:22 - 23:34
Ačkoliv vyzvednout zprávu byli jen hoši a o hraní hymny nic neříkali, kultovní píseň odhalujeme ihned a záhy i správný postup, takže tato šifra je pro nás průchozí. Konečně jupí.
5. Metasvině 23:52 - 4:28
Při příchodu k pětce mi trne úsměv na rtech, zejména když vidím zmrzlé pralinky. Strategicky tedy zabíráme místo před jednou z garáží, kde je aspoň malá stříška a závětří, bohužel hned vedle je kanál, který nám dlouhý pobyt zde znepříjemňuje. Ani to nás bohužel nepřiměje vyluštit šifru rychle, i když tady byla dělba práce o něco lepší než na začátku. První padá morse, pak popis cesty, Evelína se Zdenkem dotahují kód a my ostatní se babráme s frázemi a heslem. Heslo nakonec máme (i když moc jistí si papírem nejsme) ale ta zatracená tabulka pořád nic. Jako obvykle jsme postupovali zcela správně, ale nasekali jsme v zápisech frází chyby, takže nám vychází místo O jakýsi patvar a zdá se, že takto mřížka asi není, ale jak sakra je, nevíme. Začíná pršet, takže se přesouváme na Vídeňskou že příp. zajdeme pro alternativu nebo aspoň do nějakého zastřešeného prostoru. Na Vídeňské pršet přestává a Aničce to nedá a ještě jednou zkouší vykreslení písmenek a vychází jí krásné R a pak 4 patvary. Evelína nakonec úpravou patvarů odhaluje Rondo, chytáme rozjezd a frčíme do Bohunic. Začínám mít podezření, že tunýlek v Ostopovicích, kde jsem ve 12 letech dělala stezku odvahy, nás nemine…
6. Orgové hulí trávu 4:53 - 5:02
Teplo a světlo je fajn, film nám stačí shlédnout jednou (i když bychom se klidně podívali znova, doufám, že bude na netu), barvy nás napadají jak jinak než u Klause :-) a pak je hned narveme na čísílka a mažeme dál. Zdá se že, letos je to jak na horské dráze – zásek, průchoďák, zásek průchoďák, takže následuje opět …
7. Bludiště a zásek 5:13 - 8:20
Je to pořád stejná písnička. Víme téměř přesně, jak se to má řešit, zde víme i poměrně přesně, co by tak asi mělo vyjít, ale ne a ne to z toho dostat. Naštěstí jsme po úspěšnějších kolezích zdědili zastávku busu, takže jsem ušetřeni houstnoucímu dešti. Ze zastávky neustále odjíždějí různé týmy, tudíž Ostopovice jsou nad slunce jasné, ale my ničíme padesátou folii, usínáme, svačíme, a furt nic neleze. Po dvou hodinách kolem prochází spřátelený tým The Pláky, jež praví, že si luštili v teple v bytě jedné členky a my na to, že přesně víme co s tím, ale ne a ne to dostat. Oni praví, že i v teple jim řešení dělalo problémy, takže my se znova vybičujeme a zkoušíme s vystříhanými písmenky po padesáté správný postup a konečně leze i něco víc smysluplného než jen Ostopovice. Na padesátý třetí pokus vychází Ostopovice zbytky mst650mujjz a na padesátý čtvrtý pokus už nemáme žaludek a jdem ke zbytkům mostu 650 m jjz od kostela. K Ostopovicím se přibližujeme spolu s dalšími několika týmy busem, v jehož útrobách velmi hlasitě hovoříme o pravidle zóny 101 a tváříme se tak káravě, že skutečně skoro celý bus vystoupí zastávku před Ostopovicemi a zbytek dojde. Prší čím dál víc.
8. Kartička 8: 50 - 9:05
V deštivém procesí se vlečeme do kopce a v protisměru proudí týmy, které se tváří záhadně, takže čekáme nějakou zradu. Na místě pod mostem je Terorista, vypadá důležitě a protože lije už dost, vetřeme se pod oblouk všichni a vidíme lepení nálepky. Poté jsme z podoblouku vypuzeni (ale my už šli sami!) a tým se vrhá na mapy a že tam budou hledat rozdíly a kdesi cosi. Jelikož pravidla mám ráda a čtu je každý den (ne tedy ta pro hru Tmou ale různá…), táži se, kde je na mapě číslo zprávy a že to číslo je přeci na té nálepce a že to bude určitě v nálepce nebo kartičce. Prosvěcujeme tedy nálepku a kartičku a už je vidět text a jakási mapka, než stačíme kartičku rozstříhat, rozprchne se celý tým hledaje rybníček a tunýlek (jaké překvapení). Nakonec se zdárně sejdeme u tunýlku , i když o optimálním přesunu se hovořit nedá.
9 Zviřátka 10:10 - 11:08
Fotíme si zvířátka a já se celou cestu ptám Broňka, který byl u rybníčku první, jestli tam nebylo nějaké normální zadání. Skálopevně tvrdí že ne, tak ho očekáváme příp. na konci a jdem po zvířátkách. Když vylezem z tunýlku, prší překvapivě ještě víc než na druhé straně, no hnus. Zadání pořád nikde ale jiné týmy jakýsi bílý papír třímají, takže my s děvčaty stavíme zběsilý přístřešek (ale zaplaťpánbůh za něj) a hoši pěkně tunýlkem v protisměru (ale to jsme ještě nevěděli, že se to nesmí!) šup pro zprávu. My si zatím v suchu přepisujeme z foťáku zvířátka a po přinesení zprávy je hledáme v textu. Naštěstí se nám tímto postupem podařilo zachovat zprávu čitelnou a řešení po pár problémech s vykreslením písmen prolamujeme. Mokří jak myš se vydáváme na desítku a začínáme toho mít plné zuby.
10 Mapka 12:30 - 12:58
Přesun na desítku je nechutný, dlouhý a plný bláta, v duchu písně „a ta kačka bláto tlačká…“ Vyzvedáváme desítku, okamžitě ji umisťujeme do fólie a pod dvěma deštníky na kraji silnice se snažíme něco najít. Z promoklých map zjišťujeme, že část mapky odpovídá reálu ale pravítko nevytahujeme, takže rozměr dělitelný 3 nám zůstává utajen. Po nějaké době jsme dospěli k závěru, že do reálné mapy je vložen kříž mapy nereálné. I s fólií to Broněk skládá a ejhle, křížek v červeném kroužku. Hezké :-). Blíží se konec hry ale přesto se rozhodujeme vyzvednout si 11 a přesunout se s ní někam do civilizace.
11 Kamínky - 13:20 – 14 :00 nedal
U kamínků nás opouští Anička, která má odvoz, zbytek se pomalým „luštícím“ tempem přesouvá do Nebovid, abych se přiznala spíš než na šifru myslím na polívku, sprchu a postel. Nejde nám do hlavy, proč jsou tam kamínky a hlavně si první obrázek pojmenujeme „srdce“ takže řešení během chvíle nikde a my už pak jen řešíme zablácené nohavice a autobus. V Nebovidech v místním pajzlu potkáváme několik dalších týmů, dáváme si ale neskutečně hnusnou klobásu (polívku nám už vyjedli ostatní – příště by měli orgové informovat místní pajzly, že mají očekávat nápor polívkochtivých osob :-)) a v 15:00 se cpeme do plného autobusu směr domů.
Letošní tmou se nám moc líbila (ale loňská asi víc), naštvaní jsme většinou na sebe a na naši neschopnost udělat věci přesně a pořádně, i když příště bychom takovéto větší množství pracných šifer oželeli. Trasa byla moc hezká a počasí mě utvrdilo v tom, že luštit se dá opravdu za každých podmínek.
Za Čumáky Hanka
Před hrou
Ještě že letos nebyla kvalifikace, neboť zaneprázdnění Čumáci si taktak stihli najít čas na pár mejlů před hrou a já jsem ve středu málem zavařila šicí stroj při tvorbě vlajky. Cestování na sraz probíhalo jako obvykle, tedy někteří stíhají bez problémů, jiní dojíždí z prapodivných koutů republiky na poslední chvíli (tentokrát naštěstí bez havárie) a někteří tradičně pozdě. Nevím, zda byl Dopravní podnik města Brna spraven o náporu cestujících ve špičce, každopádně jsem velmi litovala pomalu vlekoucí se karosu linky 84 a byla jsem ráda, že jdu pěšky už z Poříčí. Na Velasu byla trochu strkanice a boj o místa a já lituji, že ačkoliv jsem tam byla poměrně včas, ustoupila jsem mračícím se týmům usurpujícím celou lavičku a přesunula se na protější tribunu a následně na klopenou dráhu. Tady bylo slyšet skutečně báječně, bohužel vše dvakrát a protože moderátor mluvil moc rychle, ozvěna se prolínala s originálem tak, že bylo rozumět houby…
1. Zahájení 17:00 - 19:41
Ačkoliv úvod byl dlouhý, Zdeněk i tak nestihl začátek luštění, takže jsme se prohrabovali v hordě šifer jen ve čtyřech, a moc netušili, co s tím. Dělení úkolů nám moc nejde, takže se každý chaoticky chopil něčeho, co se mu líbilo, snažil se z toho něco vymyslet, namísto abychom se všichni podívali na plán a soustředili se na vyluštění několika podstatných částí. Nakonec jsme něco dali (i když bojovníci nám ne a ne smysluplně vyjít) něco bylo prozrazeno a na druhý pokus jsme i tu kost odhalili ( no né – jasná asociace slova hrad a pes je dům ne? ještě že tam pak přibyla ta žena..). Vyluštili jsme v době, kdy se už prozrazovala řešení, což nás tedy nakrklo, zejména když prozradili vždycky to, co už jsme měli…
2. Puzzle 20:05 - 20:22
Po krátkém sporu ohledně výslovnosti slova puzzle jsme chytli poslední volný vchod bytovek poblíž stanoviště, které měly vstupní světlo na fotobuňku. Obyvatelé domu asi příliš nadšeni nebyli, ale díky jejich světlu bylo na promptně složenou skládačku dobře vidět, takže jsme vystouplá písmenka přečetli a šli.
3. Mřížka 20:32
Nadáváme na další pracnou šifru a 3 členové vybíhají s foťáky sbírat data, já s Evelínou překresluji zjištěné mřížky a celé nám to trvá dlouho. Při sběru dat se Čumákům stanou různé nepříjemnosti, jako že Broňkovi nateče do kapsy membránových kalhot voda ze Skácelovy kašny, a protože kalhoty fungují, voda odmítá kapsu opustit, Anička se málem přizabije při snaze držet krok s mužskou částí týmu, a my s Evelínou musíme neustále vstávat, aby do domu, jehož vchod okupujeme, mohli vcházet obyvatelé a jejich psi. Je jasné, že stiženi takovouto nepřízní osudu nemůžeme mřížku rozlousknout, takže se přesouváme do nedaleké klubovny pro alternativu, kde k naší radosti potkáváme věhlasný oranžový a větvový tým.
3 alternativni - 22:32 - 23:11
S alternativou se usazujeme na blízké schody, neboť Evelína radši vyžebrala na hlídačích klubovny návštěvu WC než aby nás vpustila do hospody. Luštíme souběžně obě šifry, u alternativy vymýšlíme nějaké příšerné složitosti, když v tom poblíž Broňka přistane vejce (je jistě jasné, že takové přistání nemohlo vejce vydržet). Broněk je nešťasten, že má v kapse vodu z kašny a teď ještě na kapse bílek, takže pro příště prosíme orgy, aby vybírali místa s méně popudlivými obyvateli, zdůrazňuji, že jsme rozhodně hlučeli méně, než jiné osoby, které se v této lokalitě běžně vyskytují. Takže se pro jistotu přesouváme z dostřelu, což nám prospěje, protože poté ihned spatřuji římská čísla (letos už potřetí, ale doba odhalení se zkracuje :-) ) a jdeme na hymnu.
4. Hymna 23:22 - 23:34
Ačkoliv vyzvednout zprávu byli jen hoši a o hraní hymny nic neříkali, kultovní píseň odhalujeme ihned a záhy i správný postup, takže tato šifra je pro nás průchozí. Konečně jupí.
5. Metasvině 23:52 - 4:28
Při příchodu k pětce mi trne úsměv na rtech, zejména když vidím zmrzlé pralinky. Strategicky tedy zabíráme místo před jednou z garáží, kde je aspoň malá stříška a závětří, bohužel hned vedle je kanál, který nám dlouhý pobyt zde znepříjemňuje. Ani to nás bohužel nepřiměje vyluštit šifru rychle, i když tady byla dělba práce o něco lepší než na začátku. První padá morse, pak popis cesty, Evelína se Zdenkem dotahují kód a my ostatní se babráme s frázemi a heslem. Heslo nakonec máme (i když moc jistí si papírem nejsme) ale ta zatracená tabulka pořád nic. Jako obvykle jsme postupovali zcela správně, ale nasekali jsme v zápisech frází chyby, takže nám vychází místo O jakýsi patvar a zdá se, že takto mřížka asi není, ale jak sakra je, nevíme. Začíná pršet, takže se přesouváme na Vídeňskou že příp. zajdeme pro alternativu nebo aspoň do nějakého zastřešeného prostoru. Na Vídeňské pršet přestává a Aničce to nedá a ještě jednou zkouší vykreslení písmenek a vychází jí krásné R a pak 4 patvary. Evelína nakonec úpravou patvarů odhaluje Rondo, chytáme rozjezd a frčíme do Bohunic. Začínám mít podezření, že tunýlek v Ostopovicích, kde jsem ve 12 letech dělala stezku odvahy, nás nemine…
6. Orgové hulí trávu 4:53 - 5:02
Teplo a světlo je fajn, film nám stačí shlédnout jednou (i když bychom se klidně podívali znova, doufám, že bude na netu), barvy nás napadají jak jinak než u Klause :-) a pak je hned narveme na čísílka a mažeme dál. Zdá se že, letos je to jak na horské dráze – zásek, průchoďák, zásek průchoďák, takže následuje opět …
7. Bludiště a zásek 5:13 - 8:20
Je to pořád stejná písnička. Víme téměř přesně, jak se to má řešit, zde víme i poměrně přesně, co by tak asi mělo vyjít, ale ne a ne to z toho dostat. Naštěstí jsme po úspěšnějších kolezích zdědili zastávku busu, takže jsem ušetřeni houstnoucímu dešti. Ze zastávky neustále odjíždějí různé týmy, tudíž Ostopovice jsou nad slunce jasné, ale my ničíme padesátou folii, usínáme, svačíme, a furt nic neleze. Po dvou hodinách kolem prochází spřátelený tým The Pláky, jež praví, že si luštili v teple v bytě jedné členky a my na to, že přesně víme co s tím, ale ne a ne to dostat. Oni praví, že i v teple jim řešení dělalo problémy, takže my se znova vybičujeme a zkoušíme s vystříhanými písmenky po padesáté správný postup a konečně leze i něco víc smysluplného než jen Ostopovice. Na padesátý třetí pokus vychází Ostopovice zbytky mst650mujjz a na padesátý čtvrtý pokus už nemáme žaludek a jdem ke zbytkům mostu 650 m jjz od kostela. K Ostopovicím se přibližujeme spolu s dalšími několika týmy busem, v jehož útrobách velmi hlasitě hovoříme o pravidle zóny 101 a tváříme se tak káravě, že skutečně skoro celý bus vystoupí zastávku před Ostopovicemi a zbytek dojde. Prší čím dál víc.
8. Kartička 8: 50 - 9:05
V deštivém procesí se vlečeme do kopce a v protisměru proudí týmy, které se tváří záhadně, takže čekáme nějakou zradu. Na místě pod mostem je Terorista, vypadá důležitě a protože lije už dost, vetřeme se pod oblouk všichni a vidíme lepení nálepky. Poté jsme z podoblouku vypuzeni (ale my už šli sami!) a tým se vrhá na mapy a že tam budou hledat rozdíly a kdesi cosi. Jelikož pravidla mám ráda a čtu je každý den (ne tedy ta pro hru Tmou ale různá…), táži se, kde je na mapě číslo zprávy a že to číslo je přeci na té nálepce a že to bude určitě v nálepce nebo kartičce. Prosvěcujeme tedy nálepku a kartičku a už je vidět text a jakási mapka, než stačíme kartičku rozstříhat, rozprchne se celý tým hledaje rybníček a tunýlek (jaké překvapení). Nakonec se zdárně sejdeme u tunýlku , i když o optimálním přesunu se hovořit nedá.
9 Zviřátka 10:10 - 11:08
Fotíme si zvířátka a já se celou cestu ptám Broňka, který byl u rybníčku první, jestli tam nebylo nějaké normální zadání. Skálopevně tvrdí že ne, tak ho očekáváme příp. na konci a jdem po zvířátkách. Když vylezem z tunýlku, prší překvapivě ještě víc než na druhé straně, no hnus. Zadání pořád nikde ale jiné týmy jakýsi bílý papír třímají, takže my s děvčaty stavíme zběsilý přístřešek (ale zaplaťpánbůh za něj) a hoši pěkně tunýlkem v protisměru (ale to jsme ještě nevěděli, že se to nesmí!) šup pro zprávu. My si zatím v suchu přepisujeme z foťáku zvířátka a po přinesení zprávy je hledáme v textu. Naštěstí se nám tímto postupem podařilo zachovat zprávu čitelnou a řešení po pár problémech s vykreslením písmen prolamujeme. Mokří jak myš se vydáváme na desítku a začínáme toho mít plné zuby.
10 Mapka 12:30 - 12:58
Přesun na desítku je nechutný, dlouhý a plný bláta, v duchu písně „a ta kačka bláto tlačká…“ Vyzvedáváme desítku, okamžitě ji umisťujeme do fólie a pod dvěma deštníky na kraji silnice se snažíme něco najít. Z promoklých map zjišťujeme, že část mapky odpovídá reálu ale pravítko nevytahujeme, takže rozměr dělitelný 3 nám zůstává utajen. Po nějaké době jsme dospěli k závěru, že do reálné mapy je vložen kříž mapy nereálné. I s fólií to Broněk skládá a ejhle, křížek v červeném kroužku. Hezké :-). Blíží se konec hry ale přesto se rozhodujeme vyzvednout si 11 a přesunout se s ní někam do civilizace.
11 Kamínky - 13:20 – 14 :00 nedal
U kamínků nás opouští Anička, která má odvoz, zbytek se pomalým „luštícím“ tempem přesouvá do Nebovid, abych se přiznala spíš než na šifru myslím na polívku, sprchu a postel. Nejde nám do hlavy, proč jsou tam kamínky a hlavně si první obrázek pojmenujeme „srdce“ takže řešení během chvíle nikde a my už pak jen řešíme zablácené nohavice a autobus. V Nebovidech v místním pajzlu potkáváme několik dalších týmů, dáváme si ale neskutečně hnusnou klobásu (polívku nám už vyjedli ostatní – příště by měli orgové informovat místní pajzly, že mají očekávat nápor polívkochtivých osob :-)) a v 15:00 se cpeme do plného autobusu směr domů.
Letošní tmou se nám moc líbila (ale loňská asi víc), naštvaní jsme většinou na sebe a na naši neschopnost udělat věci přesně a pořádně, i když příště bychom takovéto větší množství pracných šifer oželeli. Trasa byla moc hezká a počasí mě utvrdilo v tom, že luštit se dá opravdu za každých podmínek.
Za Čumáky Hanka
Zpět na zápisky