Zážitky a reakce týmů
Tým "e na x-tou" napsal:
Tak, a je to tu, pro nás už potřetí, ale stalo se pár změn. Už jsme se nemuseli kvalifikovat, což nás na jednu stranu ušetřilo spousty stresu, ale na druhou nás připravilo o jednu z nejlepších šifrovaček přes internet. I obsazení našeho týmu prodělalo malou změnu. Týden před akcí jsme museli začít zuřivě shánět ještě jednoho člena týmu. Jediná věc, která už třetím rokem zůstává stejná, je věkový průměr našeho týmu – 18. My prostě nestárneme =)
Prvním bojovým úkolem bylo dostat se na velodrom. Měli jsme sice sraz už třičtvrtě hodiny před zahájením, ale náš trolejbus se rozhodl, že mu cesta mezi dvěma zastávkami bude trvat aspoň 20 minut. Naštěstí tohle své předsevzetí brzy vzdal a Salen a já jsme se konečně dostaly k velodromu, kde nastalo panické shánění členů týmu prokládané zdravením známých týmů, kterých bylo letos podezřele moc. Po shromáždění celého týmu jsme se usadili na kraj dráhy stadionu a okouzlovali kolemjdoucí svou krásnou 3D vlajkou made by Jethro. A pak to začalo…
Úvodní ceremoniál obsahoval netradiční zpracování hymny. Myslím, že celý náš tým se shodl na tom, že původní verze byla mnohem lepší. Ze zahájení jsme toho moc neslyšeli, ale bylo to taky tím, že jsme se tak moc těšili, že dávat pozor nám moc nešlo… Tak, teď to teprve začíná… Otevření šifer a snaha o vyluštění roztleskávaček, pouštěných ukázek hudby… Asi půl vteřiny po otevření obálek vyluštil Jethro první šifru v propisce. Dlouho žádný tým nemohl zahajovací šifru vyluštit. Letos to šlo poznat lehce, jelikož každý tým, který přišel na heslo, musel oběhnout čestné kolečko kolem stadionu. Zatímco my jsme si mysleli, že řešením je Karlštejn, princezny nebo drak, tak už začali běhat kolem známé týmy. Když už běžely i týmy, se kterými každý rok závodíme o to, kdo bude lepší, motivovalo nás to natolik, že jsme do deseti minut měli řešení… Kost. To naštve…
Na druhou šifru jsme to vzali zkratkou přes staveniště plné bahna. Zvládli jsme tím ale předběhnout spoustu týmů… aspoň něco. Čekalo nás puzzle, a jelikož jsme ještě malí a máme ve skládání nezapomenutelnou praxi, poskládali jsme ho ihned. U luštění 3D písmenek jsme zjistili, kdo všechno špatně vidí a na který oko. A tak jsme nakonec zvolili metodu „která barva je první“. To se vyplatilo. Během pár minut jsme už běželi na třetí stanoviště.
Zase jedna z šifer, u které se projevila naše sehranost, což je naše nejsilnější a zároveň skoro jediná zbraň Maenvin oběhl všechny plakáty, na kterých byla jednotlivá vývojová stádia šifry, a co nestihl, to jsme mezitím oběhly Terka a já. Salen si mezitím hrála na telefonní ústřednu a Jethra napadla hlavní myšlenka: „Co takhle expandovat to nahoru a doleva?“ A tak jsme měli řešení… Na konci hry jsme se dokonce dozvěděli, že jsme po třetí šifře byli v první dvacítce = náš celoživotní úspěch.
Co jsme ale získali na trojce, se čtverkou jsme naprosto ztratili… Přetvořenou hymnu jsme prostě nepoznali ani přesto, že to Salen napadlo. Tak jsme museli pro alternativní šifru. Tu jsme naštěstí vyluštili za deset minut. Pátou šifru jsme dostali v Kamenné čtvrti a byla strašně dlouhá… Několik šifer v jednom dlouhém textu. Čtyři části jsme vyluštili, ale pátou, tu nejdůležitější, ne. To už je prostě tradice našeho celého týmu – zase jsme totiž řešení zjistili, ale nějak nám nedošlo, že je to ono… Tak jsme museli opět pro alternativu…
Filmová šestá šifra byla v teple! To potěší. Škoda, že jsme ji měli tak rychle. Viděli jsme při ní spoustu krve, politiků a zhulených organizátorů Tmou. Sedmou šifru jsme si vyzvedli u kostela v Bohunicích a dokonce jsme potkali i hodně týmů, které bývají lepší než my, ale nebyli… U této šifry se opět projevila naše infantilita a bylo nám hned jasné jak se řeší: „Hele, to vypadá jako taková ta hračka s přesípáváním písmenek…“ A vyrazili jsme do terénu…
Po neúspěšném pokusu Maenvina, který si celou dobu myslel, že místo osmičky jde pro sedmičku, jsem se za Teroristou, který byl na osmém stanovišti, vydala spolu s Maenvinem. Pršelo a bylo hnusně, zima a brzo ráno, všechny týmy se choulily v pláštěnkách… „Tyjo, to je ale vedro,“ povzdechl si Maenvin. „Nechápu, proč jsme tak nabalení, nemáš opalovací krém?“ „Sorry, nemám, si od někoho půjčíme… “ a vysvlíkli jsme se do krátkých triček, bundy jsme elegantně přehodili přes rameno… V neustálém shánění opalovacího krému, jsme si vůbec nevšimli, že nám na stanovišti nalepili na kartičku týmu nálepku, což se nám málem stalo osudovým… Njn, akorát kraviny pořád děláme. Takže jsme několik hodin bloudili po okolí a snažili se najít sebemenší známku toho, co máme luštit. Nakonec jsme přece jen zjistili, že na kartičce je nálepka, akorát se nám už stihla zničit, odlepit a rozmočit. Rozhodli jsme se tedy, že od některého z okolních týmů alespoň zjistíme, jak byla původně nalepená. Nikdo nám ji půjčit nechtěl, tak nám konečně došlo zásadní pravidlo Tmou – když nevíš, co s tím, rozbij to.
Šifra nás zavedla k rybníku, kde nás čekala cesta po zvířátkách a asi nejlepší zážitek z celého Tmou X – prolízání tunelem dlouhým asi 200m. A tak jsme nakonec dorazili i na konec deváté šifry a začali luštit. Už se nám moc nechtělo, byla zima, pršelo, byli jsme celí mokří a měli jsme hlad. I přesto jsme ale šifru vyluštili, jen nám nějak nedošlo, kam máme jít. Ono to bylo možná taky tím, že se nám vůbec, ale vůbec nechtělo, a těšili jsme se do tepla. A tak jsme vzdali náš cíl dojít na dvojciferný číslo.
Aby nám to ale nebylo líto, z cesty tunelem zpátky jsme si udělali hardcore a běželi bez světla, taky jsme přitom houkali jako vlak. To trošku poděsilo týmy na druhém konci tunelu… U autobusové zastávky se od nás odpojila Terka a zbytek našeho týmu se pěšky vydal do Bohunic na vyhodnocení. A aby to zase nebyla nuda, cestu zpestřovali Salen , Maenvin a Jethro trojhlasým zpíváním jungle.
Konečně koláčky! Na to jsme se těšili celou dobu… A jak to nakonec dopadlo? Podle statistik ze stránek Tmou, které momentálně vyplnilo 373 z 417 týmů jsme 57… Takže radost největší, ale příště už to vážně vyhrajeme =)
Prvním bojovým úkolem bylo dostat se na velodrom. Měli jsme sice sraz už třičtvrtě hodiny před zahájením, ale náš trolejbus se rozhodl, že mu cesta mezi dvěma zastávkami bude trvat aspoň 20 minut. Naštěstí tohle své předsevzetí brzy vzdal a Salen a já jsme se konečně dostaly k velodromu, kde nastalo panické shánění členů týmu prokládané zdravením známých týmů, kterých bylo letos podezřele moc. Po shromáždění celého týmu jsme se usadili na kraj dráhy stadionu a okouzlovali kolemjdoucí svou krásnou 3D vlajkou made by Jethro. A pak to začalo…
Úvodní ceremoniál obsahoval netradiční zpracování hymny. Myslím, že celý náš tým se shodl na tom, že původní verze byla mnohem lepší. Ze zahájení jsme toho moc neslyšeli, ale bylo to taky tím, že jsme se tak moc těšili, že dávat pozor nám moc nešlo… Tak, teď to teprve začíná… Otevření šifer a snaha o vyluštění roztleskávaček, pouštěných ukázek hudby… Asi půl vteřiny po otevření obálek vyluštil Jethro první šifru v propisce. Dlouho žádný tým nemohl zahajovací šifru vyluštit. Letos to šlo poznat lehce, jelikož každý tým, který přišel na heslo, musel oběhnout čestné kolečko kolem stadionu. Zatímco my jsme si mysleli, že řešením je Karlštejn, princezny nebo drak, tak už začali běhat kolem známé týmy. Když už běžely i týmy, se kterými každý rok závodíme o to, kdo bude lepší, motivovalo nás to natolik, že jsme do deseti minut měli řešení… Kost. To naštve…
Na druhou šifru jsme to vzali zkratkou přes staveniště plné bahna. Zvládli jsme tím ale předběhnout spoustu týmů… aspoň něco. Čekalo nás puzzle, a jelikož jsme ještě malí a máme ve skládání nezapomenutelnou praxi, poskládali jsme ho ihned. U luštění 3D písmenek jsme zjistili, kdo všechno špatně vidí a na který oko. A tak jsme nakonec zvolili metodu „která barva je první“. To se vyplatilo. Během pár minut jsme už běželi na třetí stanoviště.
Zase jedna z šifer, u které se projevila naše sehranost, což je naše nejsilnější a zároveň skoro jediná zbraň Maenvin oběhl všechny plakáty, na kterých byla jednotlivá vývojová stádia šifry, a co nestihl, to jsme mezitím oběhly Terka a já. Salen si mezitím hrála na telefonní ústřednu a Jethra napadla hlavní myšlenka: „Co takhle expandovat to nahoru a doleva?“ A tak jsme měli řešení… Na konci hry jsme se dokonce dozvěděli, že jsme po třetí šifře byli v první dvacítce = náš celoživotní úspěch.
Co jsme ale získali na trojce, se čtverkou jsme naprosto ztratili… Přetvořenou hymnu jsme prostě nepoznali ani přesto, že to Salen napadlo. Tak jsme museli pro alternativní šifru. Tu jsme naštěstí vyluštili za deset minut. Pátou šifru jsme dostali v Kamenné čtvrti a byla strašně dlouhá… Několik šifer v jednom dlouhém textu. Čtyři části jsme vyluštili, ale pátou, tu nejdůležitější, ne. To už je prostě tradice našeho celého týmu – zase jsme totiž řešení zjistili, ale nějak nám nedošlo, že je to ono… Tak jsme museli opět pro alternativu…
Filmová šestá šifra byla v teple! To potěší. Škoda, že jsme ji měli tak rychle. Viděli jsme při ní spoustu krve, politiků a zhulených organizátorů Tmou. Sedmou šifru jsme si vyzvedli u kostela v Bohunicích a dokonce jsme potkali i hodně týmů, které bývají lepší než my, ale nebyli… U této šifry se opět projevila naše infantilita a bylo nám hned jasné jak se řeší: „Hele, to vypadá jako taková ta hračka s přesípáváním písmenek…“ A vyrazili jsme do terénu…
Po neúspěšném pokusu Maenvina, který si celou dobu myslel, že místo osmičky jde pro sedmičku, jsem se za Teroristou, který byl na osmém stanovišti, vydala spolu s Maenvinem. Pršelo a bylo hnusně, zima a brzo ráno, všechny týmy se choulily v pláštěnkách… „Tyjo, to je ale vedro,“ povzdechl si Maenvin. „Nechápu, proč jsme tak nabalení, nemáš opalovací krém?“ „Sorry, nemám, si od někoho půjčíme… “ a vysvlíkli jsme se do krátkých triček, bundy jsme elegantně přehodili přes rameno… V neustálém shánění opalovacího krému, jsme si vůbec nevšimli, že nám na stanovišti nalepili na kartičku týmu nálepku, což se nám málem stalo osudovým… Njn, akorát kraviny pořád děláme. Takže jsme několik hodin bloudili po okolí a snažili se najít sebemenší známku toho, co máme luštit. Nakonec jsme přece jen zjistili, že na kartičce je nálepka, akorát se nám už stihla zničit, odlepit a rozmočit. Rozhodli jsme se tedy, že od některého z okolních týmů alespoň zjistíme, jak byla původně nalepená. Nikdo nám ji půjčit nechtěl, tak nám konečně došlo zásadní pravidlo Tmou – když nevíš, co s tím, rozbij to.
Šifra nás zavedla k rybníku, kde nás čekala cesta po zvířátkách a asi nejlepší zážitek z celého Tmou X – prolízání tunelem dlouhým asi 200m. A tak jsme nakonec dorazili i na konec deváté šifry a začali luštit. Už se nám moc nechtělo, byla zima, pršelo, byli jsme celí mokří a měli jsme hlad. I přesto jsme ale šifru vyluštili, jen nám nějak nedošlo, kam máme jít. Ono to bylo možná taky tím, že se nám vůbec, ale vůbec nechtělo, a těšili jsme se do tepla. A tak jsme vzdali náš cíl dojít na dvojciferný číslo.
Aby nám to ale nebylo líto, z cesty tunelem zpátky jsme si udělali hardcore a běželi bez světla, taky jsme přitom houkali jako vlak. To trošku poděsilo týmy na druhém konci tunelu… U autobusové zastávky se od nás odpojila Terka a zbytek našeho týmu se pěšky vydal do Bohunic na vyhodnocení. A aby to zase nebyla nuda, cestu zpestřovali Salen , Maenvin a Jethro trojhlasým zpíváním jungle.
Konečně koláčky! Na to jsme se těšili celou dobu… A jak to nakonec dopadlo? Podle statistik ze stránek Tmou, které momentálně vyplnilo 373 z 417 týmů jsme 57… Takže radost největší, ale příště už to vážně vyhrajeme =)
Zpět na zápisky