Zážitky a reakce týmů
Tým "ustredni topeni" napsal:
Ústřední topení
Myslim, že přesně vím, kam támhle ta skupinka, co se žene do vlaku Eurocity, jede. Tamhle další? Ty jo, to je neuvěřitelné, kolik lidí jede na Tmou z Prahy a ještě k tomu tímhle vlakem. Jo, vlak by tam měl přijet včas, bůh ví, jak bude D1 vypadat, když celou noc sněžilo, vlak bude větší jistota. No jo, dneska asi bude zima, ale já jsem na rozdíl od ostatních výborně vybavenej, mě nic takového nemůže potkat!
To je pěkný, vlak má 20 minut zpoždění, tramvaje stojí v řadě za sebou – zbytek týmu už asi vyráží na start, to ze mě nebudou mít radost, že na mě čekají, ale jo, to musím stihnout. Kurník, ta cesta do kopce na Planýrku nějak moc klouže a že tady bude tolik sněhu, to jsem také nečekal. Asi si najdu tu čepici a rukavice. Najít se ze zavázanejma očima? To bude sranda, to nám půjde, jsme se přeci domlouvali, kde se sejdem. Hmm, tak to asi taková sranda není. Jau, od někoho jsem dostal přes držku. Fakt stupidní začátek, kdo tohle to vymyslel? Chudák Lenka, sotva mluví. To byla výhra ten tým s píšťalkou se musel sejít hned a ne jako my po třičtvrtě hodině. No nic, jedničku už máme, teď ji lousknem a jedem dál jak fretky. Zase tak rychle to asi nepůjde, pár týmů už se zvedá a odchází z bazénu. Takovej nával jako dneska tu už asi dlouho neměli. Á je tam víc jak 26 druhů znaků – jedno písmeno bude vždy jen část znaku. Už to pěkně zapadá, máme to, hurá na dvojku.
Pěknej náhrdelník, ale co na tomhle máme řešit? Všechny tik-ťaky jsou stejné. Co s tím? Asi to sníme. Aha, každý má jinou chuť. To bude ono. Tak jdem stranou od ostatních, ať jim to neprozradíme. Všechny už máme ochutnané a mistr na morseovku Jirka pořád né a né složit smysluplný text. Ochutnej ještě tenhle kus, měla by to být tečka. Á je to tečka a nebo ne? Jdem si radši pro nápovědu, za deset minut tam máme být. Co si asi o nás mysleli ty lidi v restauraci, co seděli kolem nás?
Je já mám chuť na číňana. Jirko, skoč prosím pro tu šifru, my tady na tebe počkáme a zatím si dáme sváču. Je to dobré, nejsme poslední, dva jsou za náma a třetí prošli kolem nás – to se mi líbí, jím a postupně se dostávám dopředu. „Pojďte tam všichni, šifru pouštějí na obrazovce, co jsou reklamy“ A sakra, tak jsme zase poslední a hloupě jsme se nechali předběhnout. Já nemám oči, já nic nevidím, tak leda můžu počítat, kolikátý to je obrázek.
Nevím, proč Jana kouká do kterého máme nastoupit autobusu, je to přeci jasný, ten co je nejvíc plnej. Chudáci tyhle lidi na druhé zastávce, čekají tu půl hodiny na autobus a teď se sem nevešli a to netuší, že se určitě nevejdou ani do toho dalšího. „Kde vystoupíme?“ „To je jasné, tam co všichni, ale měla by to být Jugoslávská“ Jugoslávská, vystupujem. Ale proč jenom my? To nevadí, park je kousek, to dojdem.
Hezký Čtyřlístek, to jen půjdem po značkách, pohodička. „Jauvajs“ „Co se děje?“ „To je tady napsaný…“
Jé, cédéčko. To budou letopočty. Ještě, že máme přítele na telefonu. Kdo si má pamatovat, jestli mi bylo pět nebo šest, když jsem se na chatě slunil v době, kdy bouchnul Černobyl a v kolika mě poprvé porazil počítač? Tak teď to posuneme od roku 80. Nebo že by 2006? Sakra ani jedno nedává smysl. Co s tím? „Pojedeme domů, už tady mrznem hodinu“ „Můžu z toho dostat podzimní datel – je tu někde Podzimní?“ „Jo, Podzimní sice je, ale je úplně na druhém konci města“ „Tak to je blbost“ Sakra co jiného by se s tím dalo dělat? Vždyť už jsme vyzkoušeli snad všechny posouvání. „Jé, už jede bus k nám“ Super, konečně teplo. „Počkat, Podzimní je tady kousek, já se spletla..“ Tak žádnej bus, ale zase dva kiláky pěšky…
Šachy, super. To hrál Jirka závodně, to dáme rychle, ale stejně se radši trochu oblíknu. 9x9 to nejsou normální šachy. „Kolik je těch druhů figurek?“ „Devět“ „Sudoku“ Tak já se zase slíkám.
No né, že bysme se jednou dostali na Tmou v noci do lesa? Ale koukněte na ten měsíc, to je super přes ten kouř z komína. Že já tu nemám foťák. „No to né, to bys tu zase byl hodinu“
Lom, to bude určitě nějakej průchoďák - to si sice říkáme u každého, ale proč nebýt optimisty a né jako Ondřej, kterej nám asi do rána nezapomene, že jsme tu minulou vyluštili v době, kdy byl jednou nohou v autobuse. „Všude jich je ve sloupci stejně, to sesypem.“ 33, to by ti mělo dát 335,9 „Jo dává“ Jdem dál, tohle byl doslova průchoďák. Ostatní na nás musej bejt asi naštvaný, že jsme se skoro ani nezastavili, natož sedli…
Já vyběhnu na kopec a sejdeme se na druhé straně v zatáčce. Ať bude řešení jakékoliv, nemůžeme tím ztratit. Fuj to je kopec, se teda nedá vyběhnout, nechci vidět to slízání, to bude ještě horší. „Jo už ji mám, je to grafická šifra, asi průchoďák, jak jste na tom vy?“ „Jo za chvilku budem v zatáčce“ „Tak sviťte, ať vás najdu“ Musím se převléknout, docela jsem se zpotil. Sakra ty jsou rychlí, už to skoro maj a já jsem pořád nahatej. „Kam se jde dál?“ „Přes řeku“ „Tak tady nás nikdo ani náhodou nemohl předběhnout, to jsme vychytali naprosto dokonale.
„Kde přesně to je?“ „Křižovatka modré a žluté“ „To půjdem spíš po zelené ne?“ „Ne, tady to je sice kousek delší, ale ušetříme kopec“
„Tak já pro to zase skočím, počkejte tu“ Tak ten památník není na křižovatce žluté a modré, ale na křižovatce zelené a modré. Tak to jsme dobře po… Je tu docela dost týmů, asi to tentokrát nebude průchoďák. Snad se aspoň pak půjde naším směrem. „Tady je kniha a tady máš šifru“ 32.? Tak to docela jde. Co to je? Orienťák? Super, konečně něco pro nás. A sakra, to by bylo lepší obíhat odsud a né tam, co na mě čekají. Hm, tak to jsme po… na druhou?
Sesbírali jsme to docela rychle, ale co stím? Co to složit jako puzzle? To by mohlo jít. Ale né, to žádnej smysl nedává. „Co prostě sečíst všechny nad sebou?“ No paráda, tak já ten kopec půjdu ještě potřetí, ale jinak jsme na tom jako orienťáci museli určitě získat.
Jé to je pěkný sedátko, já se tu uložím a vy si luštěte. Na mě padla fakt krize, bolí mě břicho a spím za chůze. To mi snad děláte naschvál ne? Jste to taky nemohli luštit dýl? Sotva jsem si lehnul, hned chcete, abych šel dál. Ach jo.
Jé, druhá vrcholovka, 22. paráda jsme ještě postoupili. No jo, to se bude posouvat. Nějaká brána u ohrady. To je sice hezké, ale jaké? S tím se musí ještě něco udělat. Obrázek řešení také moc smysl nedává, tak co s tím? „Počkat, já uďála chybu, bude to takhle“ No jo, turistický přístřešek, tak to je jiná. Asi s určením místa mělo víc lidí trochu problémy, když se nás ptali, že to sice vyluštili, ale nevědí, co s tím.
Jé piškvorky, ty tu už někdy byly. Jasně, to dává smysl, mřížka 12x12, zkusíme první písmena. Tak nic. Diktuj mi slova, také nesmysl. Co to nějak posouvat? Nic, naopak sloupce a řádky? Nic. Jdu spát. Po dvou hodinách: „Jak to teda bylo?“ „Se ani neptej – byly to ty slova, jen opačně řádky a sloupce“ Doprčic, proč jsme tak udělali jen písmena a né celá slova – jsme to mohli mít za deset minut.
Ja už nikam nejdu. Sejdeme s Janou do údolí a počkáme na Vás na rozcestí. "Jak jste na tom?" "Jsou to značky na mapě, za chvilku to určitě budeme mít" Jdem si zatím s Janou sednout do hospody. Sakra, co to je za díru, že tu žádnou nemají? Jedem do města, tam to bude lepší. Jů, cukrárna, dám si něco dobrého na zub. "Co? Už to máte?" "Né, jsme v hospodě v Soběšicích a nevíme co s tím"
(Vory)
Epilog:
Tak jsme zase nedošli do cíle...Ale kdyby...no prostě příště už se nenecháme nachytat!
V hospůdce "U supa" bylo tak útulno a měli tam tak dobrou polívku, že hodinu po limitu už došla motivace a síla cokoliv luštit. I když jsme vlastně byli od řešení kousíček...Postel dostala přednost, a tak jsme si aspoň v neděli po vydatném spánku cvičně doluštili čtrnáctku, abychom za rok mohli (zase:-) vyrážet s pocoitem,že tentokrát už nám žádná šifra neodolá...
(Lenka)
Myslim, že přesně vím, kam támhle ta skupinka, co se žene do vlaku Eurocity, jede. Tamhle další? Ty jo, to je neuvěřitelné, kolik lidí jede na Tmou z Prahy a ještě k tomu tímhle vlakem. Jo, vlak by tam měl přijet včas, bůh ví, jak bude D1 vypadat, když celou noc sněžilo, vlak bude větší jistota. No jo, dneska asi bude zima, ale já jsem na rozdíl od ostatních výborně vybavenej, mě nic takového nemůže potkat!
To je pěkný, vlak má 20 minut zpoždění, tramvaje stojí v řadě za sebou – zbytek týmu už asi vyráží na start, to ze mě nebudou mít radost, že na mě čekají, ale jo, to musím stihnout. Kurník, ta cesta do kopce na Planýrku nějak moc klouže a že tady bude tolik sněhu, to jsem také nečekal. Asi si najdu tu čepici a rukavice. Najít se ze zavázanejma očima? To bude sranda, to nám půjde, jsme se přeci domlouvali, kde se sejdem. Hmm, tak to asi taková sranda není. Jau, od někoho jsem dostal přes držku. Fakt stupidní začátek, kdo tohle to vymyslel? Chudák Lenka, sotva mluví. To byla výhra ten tým s píšťalkou se musel sejít hned a ne jako my po třičtvrtě hodině. No nic, jedničku už máme, teď ji lousknem a jedem dál jak fretky. Zase tak rychle to asi nepůjde, pár týmů už se zvedá a odchází z bazénu. Takovej nával jako dneska tu už asi dlouho neměli. Á je tam víc jak 26 druhů znaků – jedno písmeno bude vždy jen část znaku. Už to pěkně zapadá, máme to, hurá na dvojku.
Pěknej náhrdelník, ale co na tomhle máme řešit? Všechny tik-ťaky jsou stejné. Co s tím? Asi to sníme. Aha, každý má jinou chuť. To bude ono. Tak jdem stranou od ostatních, ať jim to neprozradíme. Všechny už máme ochutnané a mistr na morseovku Jirka pořád né a né složit smysluplný text. Ochutnej ještě tenhle kus, měla by to být tečka. Á je to tečka a nebo ne? Jdem si radši pro nápovědu, za deset minut tam máme být. Co si asi o nás mysleli ty lidi v restauraci, co seděli kolem nás?
Je já mám chuť na číňana. Jirko, skoč prosím pro tu šifru, my tady na tebe počkáme a zatím si dáme sváču. Je to dobré, nejsme poslední, dva jsou za náma a třetí prošli kolem nás – to se mi líbí, jím a postupně se dostávám dopředu. „Pojďte tam všichni, šifru pouštějí na obrazovce, co jsou reklamy“ A sakra, tak jsme zase poslední a hloupě jsme se nechali předběhnout. Já nemám oči, já nic nevidím, tak leda můžu počítat, kolikátý to je obrázek.
Nevím, proč Jana kouká do kterého máme nastoupit autobusu, je to přeci jasný, ten co je nejvíc plnej. Chudáci tyhle lidi na druhé zastávce, čekají tu půl hodiny na autobus a teď se sem nevešli a to netuší, že se určitě nevejdou ani do toho dalšího. „Kde vystoupíme?“ „To je jasné, tam co všichni, ale měla by to být Jugoslávská“ Jugoslávská, vystupujem. Ale proč jenom my? To nevadí, park je kousek, to dojdem.
Hezký Čtyřlístek, to jen půjdem po značkách, pohodička. „Jauvajs“ „Co se děje?“ „To je tady napsaný…“
Jé, cédéčko. To budou letopočty. Ještě, že máme přítele na telefonu. Kdo si má pamatovat, jestli mi bylo pět nebo šest, když jsem se na chatě slunil v době, kdy bouchnul Černobyl a v kolika mě poprvé porazil počítač? Tak teď to posuneme od roku 80. Nebo že by 2006? Sakra ani jedno nedává smysl. Co s tím? „Pojedeme domů, už tady mrznem hodinu“ „Můžu z toho dostat podzimní datel – je tu někde Podzimní?“ „Jo, Podzimní sice je, ale je úplně na druhém konci města“ „Tak to je blbost“ Sakra co jiného by se s tím dalo dělat? Vždyť už jsme vyzkoušeli snad všechny posouvání. „Jé, už jede bus k nám“ Super, konečně teplo. „Počkat, Podzimní je tady kousek, já se spletla..“ Tak žádnej bus, ale zase dva kiláky pěšky…
Šachy, super. To hrál Jirka závodně, to dáme rychle, ale stejně se radši trochu oblíknu. 9x9 to nejsou normální šachy. „Kolik je těch druhů figurek?“ „Devět“ „Sudoku“ Tak já se zase slíkám.
No né, že bysme se jednou dostali na Tmou v noci do lesa? Ale koukněte na ten měsíc, to je super přes ten kouř z komína. Že já tu nemám foťák. „No to né, to bys tu zase byl hodinu“
Lom, to bude určitě nějakej průchoďák - to si sice říkáme u každého, ale proč nebýt optimisty a né jako Ondřej, kterej nám asi do rána nezapomene, že jsme tu minulou vyluštili v době, kdy byl jednou nohou v autobuse. „Všude jich je ve sloupci stejně, to sesypem.“ 33, to by ti mělo dát 335,9 „Jo dává“ Jdem dál, tohle byl doslova průchoďák. Ostatní na nás musej bejt asi naštvaný, že jsme se skoro ani nezastavili, natož sedli…
Já vyběhnu na kopec a sejdeme se na druhé straně v zatáčce. Ať bude řešení jakékoliv, nemůžeme tím ztratit. Fuj to je kopec, se teda nedá vyběhnout, nechci vidět to slízání, to bude ještě horší. „Jo už ji mám, je to grafická šifra, asi průchoďák, jak jste na tom vy?“ „Jo za chvilku budem v zatáčce“ „Tak sviťte, ať vás najdu“ Musím se převléknout, docela jsem se zpotil. Sakra ty jsou rychlí, už to skoro maj a já jsem pořád nahatej. „Kam se jde dál?“ „Přes řeku“ „Tak tady nás nikdo ani náhodou nemohl předběhnout, to jsme vychytali naprosto dokonale.
„Kde přesně to je?“ „Křižovatka modré a žluté“ „To půjdem spíš po zelené ne?“ „Ne, tady to je sice kousek delší, ale ušetříme kopec“
„Tak já pro to zase skočím, počkejte tu“ Tak ten památník není na křižovatce žluté a modré, ale na křižovatce zelené a modré. Tak to jsme dobře po… Je tu docela dost týmů, asi to tentokrát nebude průchoďák. Snad se aspoň pak půjde naším směrem. „Tady je kniha a tady máš šifru“ 32.? Tak to docela jde. Co to je? Orienťák? Super, konečně něco pro nás. A sakra, to by bylo lepší obíhat odsud a né tam, co na mě čekají. Hm, tak to jsme po… na druhou?
Sesbírali jsme to docela rychle, ale co stím? Co to složit jako puzzle? To by mohlo jít. Ale né, to žádnej smysl nedává. „Co prostě sečíst všechny nad sebou?“ No paráda, tak já ten kopec půjdu ještě potřetí, ale jinak jsme na tom jako orienťáci museli určitě získat.
Jé to je pěkný sedátko, já se tu uložím a vy si luštěte. Na mě padla fakt krize, bolí mě břicho a spím za chůze. To mi snad děláte naschvál ne? Jste to taky nemohli luštit dýl? Sotva jsem si lehnul, hned chcete, abych šel dál. Ach jo.
Jé, druhá vrcholovka, 22. paráda jsme ještě postoupili. No jo, to se bude posouvat. Nějaká brána u ohrady. To je sice hezké, ale jaké? S tím se musí ještě něco udělat. Obrázek řešení také moc smysl nedává, tak co s tím? „Počkat, já uďála chybu, bude to takhle“ No jo, turistický přístřešek, tak to je jiná. Asi s určením místa mělo víc lidí trochu problémy, když se nás ptali, že to sice vyluštili, ale nevědí, co s tím.
Jé piškvorky, ty tu už někdy byly. Jasně, to dává smysl, mřížka 12x12, zkusíme první písmena. Tak nic. Diktuj mi slova, také nesmysl. Co to nějak posouvat? Nic, naopak sloupce a řádky? Nic. Jdu spát. Po dvou hodinách: „Jak to teda bylo?“ „Se ani neptej – byly to ty slova, jen opačně řádky a sloupce“ Doprčic, proč jsme tak udělali jen písmena a né celá slova – jsme to mohli mít za deset minut.
Ja už nikam nejdu. Sejdeme s Janou do údolí a počkáme na Vás na rozcestí. "Jak jste na tom?" "Jsou to značky na mapě, za chvilku to určitě budeme mít" Jdem si zatím s Janou sednout do hospody. Sakra, co to je za díru, že tu žádnou nemají? Jedem do města, tam to bude lepší. Jů, cukrárna, dám si něco dobrého na zub. "Co? Už to máte?" "Né, jsme v hospodě v Soběšicích a nevíme co s tím"
(Vory)
Epilog:
Tak jsme zase nedošli do cíle...Ale kdyby...no prostě příště už se nenecháme nachytat!
V hospůdce "U supa" bylo tak útulno a měli tam tak dobrou polívku, že hodinu po limitu už došla motivace a síla cokoliv luštit. I když jsme vlastně byli od řešení kousíček...Postel dostala přednost, a tak jsme si aspoň v neděli po vydatném spánku cvičně doluštili čtrnáctku, abychom za rok mohli (zase:-) vyrážet s pocoitem,že tentokrát už nám žádná šifra neodolá...
(Lenka)
Zpět na zápisky