Žlutě označené týmy byly na základě esejí kvalifikovány

  zucastnit se jako kazdy rok...

  Chceme to.

  Tma. Kolem hučí les a sem tam blikne baterka. Nejsme tu sami. Blíží se ráno a my stále sedíme na desítce. Zatím nikdo neodešel. Ještě máme šanci. To zvládnem! Přikryti celtou tvoříme neforemný balík. Ale je nám teplo.

O dvě hodiny později už z optimismu nezbývá ani stopa. Část týmu pod celtou spí. Viděli jsme záda mnoha odcházejících skupinek. Ale my zatneme zuby a ještě chvíli to zkusíme! Rozednívá se.

Ranní vlak nás veze do Brna. Nejsme v něm sami. Trochu ožíváme. Taky jste to vzdali na desítce? Ale bylo to super. Když nám řekli v autobuse, že jsme desátí, nevěřili jsme. My? Fakt? A ta hymna, ta se jim povedla. S kokosem byla sranda, báli jsme se ho rozbít. Jak jste řešili trojku? My jsme sedmičku měli hned.

Voláme spřáteleným Ho-Wa-Dům. Fakt ta desítka byla tak snadná? Jsme pitomí, vždyť morseovka ještě nebyla. Ale příští rok, příští rok to už určitě dojdeme! Ještě není listopad?

  Tma nás baví. Tmy se nebojíme. Rádi se pohybujeme tmou. Tmu plně respektujeme. Obdivujeme tmu. Vážíme si lidí, kteří dokáží žít obklopeni tmou. Občas spoléháme na svělto ve tmě. Chodíme spát až s tmou velmi hlubokou. Někdy nechodíme spát vůbec. Proto chceme hrát TMOU.

  Nevyspime se, budeme hladem a budeme bloudit.

  Chceme hrát Tmou, protože jsme všichni jen peciválové, co se celý den válí v posteli a mají kolem sebe každý deset sluhů, kteří nás obsluhují. Naše zadnice dosahují enormních rozměrů a hlavu používáme jen na počítání lelků. Ale chceme to změnit, a proč neskočit rovnýma nohama rovnou do toho nejhoršího?

  Tmou se stále rozrůstá a stejně tak se rozrůstá i supertým Ústřední topení. A jelikož Tmou chtějí jít všichni, musíme založit další dceřiný tým!!! Ale dobří budem minimálně stejně:-)

  Esej: Proč chceme hrát TMOU?
Kdysi jsem v jedné knížce [1] četl jednu moudrost: „Do určitého věku je život čekáním na Ježíška. Ve chvíli, kdy člověk prohlédne, že se o dárky starají jiní, je život čekáním na rigor mortis. A je jen otázkou jedince, jak si to čekání dokáže zpestřit.“
V jiné parádní knížce [2] hlavní hrdina jedná tak, aby si na závěr každého dne mohl říct: „ Dnešní den jsem nežil nadarmo.“ Toto motto jsem přijal za vlastní.
Dá se říci, že účast na TMOU je velmi nevšední zážitek vymykající se jinak šedému průměru všedních dní. Takže pro určité vyvolené jedince (a já doufám, že se mezi ně zařadíme i letos) platí, že do určitého věku je život čekání na Ježíška, po ztrátě iluzí a dovršení věku 18 let (a navýšení IQ nad hranici 150:), je život jen čekáním na další ročník TMOU.

PSi from Antropoid

Použitá literatura:
[1] To už fakt nevím, co to bylo za knížku, tuším, že něco od sdružení Rigor Mortis.
[2] J. Kulhánek,: Divocí a zlí – část první, Čas mrtvých, Klub Julese Vernea, Praha, 1999

  Vždycky jsem si přál stát se kosmonautem. Život mě ale naučil, že je potřeba nedávat si tak skromné cíle. A tak se už několik let snažím projít Tmou.

  Chceme hrát Tmou protože je to výborná příležitost poznat svoje vlastní omezení a zkusit překonat hranice mezi kterými se normálně pohybujeme. Zapojit mozek místo pasívního sledovaní televize, pohybovat se přírodou místo sezení u počítače. Tomu říkáme výzva, která nemůže zůstat stranou a tak se chceme vydat nocí na místa, která neznáme, s lidmi kterým říkáme přátelé, ale kteří se mohou ukázat i v jiném než obvyklém světle, a s chutí, která nám naše slabosti umožní překonat. Chceme zvítězit, ale ještě víc chceme změřit naše síly s ostatními Tmáři. Jen férovou soutěží člověk roste sám v sobě.

  Tmou si dem zahrát, protože rychlost tmy je větší, než rychlost světla a jsme přirozeně zvědaví na něco nového. Krom toho i Bačkory mohou projit Tmou...

  Nejdříve kvalifikace, pak esej..

  Naše hymna proti trudnomyslnosti (variace na husitské téma)

Kdož jsú drsní účastníci
Banzáááje slavného
Bystří od rána do noci
schopní skoro všeho
My konečně letos TMOU
ZVÍTĚZÍME!

TMOU nám všem za škody stojí
i když nic neslibuje
A kdo se nad šifrou složí
ten je prostě blbej.
Blaze každému kdo na TMOU jede.

TMOU nám velíť se nebáti
ni šifer zákeřných
Velíť i brute-force použíti
pro jejich rozbití.

Protož mozci, luštěníci
týmu Banzajského
šifrátoři dekodéři
lidu přemoudrého,
pomnětež všichni cíle našeho.

Nepřátel se nelekejte,
na množství nehleďte.
Tužku, papír v ruce mějte
s nimi hrdě bojujte.
A za nepřáteli neutíkejte!

  Kdo už alespoň jednou nesnil o tom, ponořit se na chvíli do jiného světa.

Máte jedinečnou šanci prožít pár hodin ve světě, kde největším nepřítelem je únava a pochmurná nálada. Mnohem důležitější je však souboj o udržení, popřípadě znovuzískání naděje, která už uhasla a samozřejmě o čas, který neuprosně běží.

To vše Vás ohrožuje na Vaší cestě za vysněným cílem. Ale naštěstí na to nebudete sami. Máte možnost si vybrat až čtyři odvážné, kteří budou sdílet Vaše dobrodružství.

Vše, čemu jste se dosud naučili, vše co jste si s sebou vzali může být klíčem k hádankám, kterých potkáte na své cestě nespočet. Každá bude mluvit vlastní řečí a jediným slovníkem budiž Vám zkušenosti a vlastní nápady. Nikdo Vám tentokrát nenabídne pohodlné lavice ve vyhřáté třídě a nebude Vás učit jak si s danou řečí poradit.

Vaše bádání bude probíhat na obyčejných místech jako jsou ulice velkoměsta, odlehlé stráně, pole či temný les. Jen tam bují noční život, jen tam se rodí nápady.

Možná budete muset jít dál než jste si mysleli. Možná sejdete z cesty, ztratíte bájnou Ariadninu nit, ale dokud neuhasne bojový duch a touha dostat se blíž svému vysněnému cíli, dveře pro Vás zůstanou otevřené a vy máte možnost se vrátit.

Na Vaší pouti Vás mohou doprovázet i nevídané úkazy pod noční oblohou. Podivuhodná světélka, které Vás povzbudí na Vaší cestě. Avšak čím blíže se budete dostávat k cíli, tím méně jich bude. Světlo je něco, co budete opravdu potřebovat, tak si ho nezapomeňte přibalit do svého batohu.

Pokud vytrváte a přečkáte období, kterému černý vládce vládne, uzříte opět světlo na Vaší cestě. Bude zářit víc než předešlé. Bude to znamení, že čas neuprosně běží a vy jej nezastavíte.

Těm nejstatečnějším a těm, kterým bude štěstěna přát bude umožněno dojít až na konec, kde na ně čeká ...

Neprozradíme již víc. My sami nevíme kde vysněný cíl je a co Vás tam čeká. Šanci zjistit to však dostane každý, kdo najde odvahu projít TMOU.

  ... ne pro pozemský majetek, ne pro světskou moc a vládu, ale na ochranu ohrožených nejvyšších lidských statků, práva na sebeurčení a svobody svědomí ...

  19:00
on: mas toho dneska hodne?
ona: dnes zadny preklad nemam.
on: takze konecne muzeme jit do postele brzo
ona: (..tesi se na skvelou divokou noc..)

22:30
on: spis?
ona: (..plna ocekavani..) ne...
on: vis ze mame jeste hodinu a pul - mam to vytahnout?
ona: (..plna ocekavani..) ano...
on: (..seskakuje z postele a mizi..)
ona: ???

22:45
on: (..je zpet a otevira notebook..) otoc se aspon na bricho, koukas?
ona: ja chci takhle se zavrenyma ocima
on: jsem pripraven, diktuj
ona: (..diktuje..)
on: (..pise..)
oni: doufaji, ze "TO" stihnou a pujdou spolu "TMOU"

  Protože všichni kamarádi z ní chodí tak krásně unavení a velmi dlouze diskutují o šifrácha zážitcích, že chceme prostě zkusit jednu noc v zimě a chladu a s šiframa a tak zkusit na vlastní kůži at víme, zač je toho v Brně loket:-)

  Protože tam chci sbalit kluka, co se mi už dlouho líbí. Ale nikomu to neříkejte. Navíc má holku.. A taky mě baví šifrovat..:-D

  Proč chceme hrát TMOU?

Protože jsme proudovější než kdejakej krtek. Jsme větší chlíváci než celej chlýftým dohromady. Jsme starší než prahory. Pralinky žereme pouze vcelku. Nejsme absolutní nuly, my nejsme nuly vůbec, jsme jedničky, jeden vedle druhýho. Jsme silnější než Stallone a chytřejší než Einstein. Jsme divočejší než tučnáci. Jsme dokonce divočejší než kachličky. V jistých kruzích jsme přezdívání Fimani+++ (popřípadě Fimani**, protože tak je to ještě víc). Jsme free, jsme cool, jsme in a přesto nejsme frikulíni. Nepotřebujeme haluze k řešení šifer. Lejeme pivo jelenům - když máme dobrou náladu, tak i srnkám (ale hlavně do sebe). Onehdá jsme posadili varana na lamu - došli dál, než když tomu bylo naopak. Máme doma DVĚ ještěrky. Naše procházení rozhodně není náhodné, vždy víme, kde hledat správnou hospodu. Jsme rychlejší než Rychlá rota. Slunce nás neunaví (rozhodně ne, když se jedná o noční hru). Jsme totiž ti největší drsňáci. A pokud hledáte opravdu zlé lidi, jsme to my!
Ale co je nejdůležitější, my si věříme, že se skrz kvalifikaci hrdě probojujeme, takže psát esej je pro nás naprosto zbytečné...

  Zahrajem si hru šifrovou, s mapou, buzolou
a protáhnem si těla
Projdeme městskou zástavbou pak i krajinou
noc to bude skvělá
Devět set lidí najednou svítí baterkou
další šifru hledaj
KČT s mapou praktickou hodně pomohou
vzít si ji je třeba

Jsme blázni, jdem se porvat s hrou
a tma padá
Vyhrát můžem jen náhodou
v tom je zrada

Porvi se s šifrou grafickou, pak s abecedou
možností je šestadvacet
Zaměníš šifru Brailovou si s morseovkou
mlha už se zvedá
Spletla sis Hády s Klajdovkou, Kuřim s Lipůvkou
po spacáku toužíš
brodíš se Svratkou/Svitavou, kótou výškovou
potmě v lese kroužíš

Nevíš co dělat s bitmapou
rada drahá
Zkusíš soustavu dvojkovou
noc je mladá
Najdeme vísku s hospodou
čaj a káva
Venku je sedm pod nulou
bolí hlava

Víme, jak ty hry dopadnou
../.-
Prahory zase vyhrajou
hurá, sláva
Fimani vzadu zůstanou
moc se hádaj
V cíli řešení nám řeknou
Dosík, Ráďa

Pokecáš, zvlášť pak s Pralinkou, Krtčí, proudovou
Chlýftým ruce zvedá
Howada z Prahy přijedou i Fň uspějou
Ivoš hymnu hledá
Bohové šifer rozhodnou kdo má projít TMOU
týmů třistatřiatřicet
Píšeme esej podivnou (ty snad rozhodnou)
zítra už je středa
jou jou jou

  Odmalička jsem chtěla zažít noční dobrodružství, jako třeba Správná pětka :-) Skutečně jde ale o něco, co mě vždycky lákalo, ať už na táboře nebo doma, ve vlastní režii. Jsem tedy ráda, že jsem se o něčem takovém dozvěděla a že to můžu spolu se svými známými mozky (samozřejmě s IQ větším než 150) zkusit!

  Proč chceme hrát TMOU?

TMOU chceme hrát proto, že chceme vyhrát. To už organizátoři i týmy veteránů z ročníků z hluboké minulosti dávno ví, proto na to v této kvalifikační eseji nebudeme nijak zvlášť upozorňovat.

O čem se chceme rozepsat, je však to, jakým způsobem chceme vítězství dosáhnout. Je totiž mnoho postupů a metod, jak zvýšit své šance. Otevřeně, tedy v duchu „fair play“, kteréhožto principu jsme stejně jako i ten poslední účastník TMOU vždy zastánci a obhajovateli, se hned na začátku našeho vyznání přiznáme, že hlavním zdrojem inspirace bylo osmero Buď dobrý Tmář – toto přikázání, na které jsme si přísahali nezlomné přátelství, ba týmové bratrství po čas útrap, únavy, ospalosti a bloudění nočním terénem. Slova jako „vyznání“ a „přikázání“ právem naznačují, že TMOU je pro nás oltářem všehomíra, ke kterému během roku obracíme své mysli, jinak tápající v šedi obyčejných dní.

Prvním důležitým předpokladem je mít nabitý mobil s tučným kreditem a mnoho přátel, kamarádů, známých nebo dlužníků mezi ostatními účastníky, v různých týmech. V případě záseku, a nemusí jít o zásek nijak vážný, nýbrž i jen o mírně zneklidňující zpoždění oproti čelu pelotonu, okamžitě vytáčíme čísla zmíněných a začínáme se ptát, jak jsou daleko oni, na které šifře právě stojí a jak vůbec jde život. Snažíme se objevit někoho, kdo již naše zásekové místo překonal. Pak lehké otázky přecházejí v pochlebování, podbízení, loudění, vyjednávání a vydírání. Nepolevíme, dokud další stanoviště nebo správný postup řešení tímto způsobem neodhalíme.

Jak jsme již zmínili, hrajeme v duchu „fair play“, proto recipročně poskytujeme podobnou nápovědu týmům, které jsou na tom hůře než my a zavolají nám. Musejí se samozřejmě trefit do chvíle, kdy telefonujeme my, neboť mimo krizová místa máme mobily vypnuté, aby nás při luštění nic nerušilo.

Pokud se nemůžeme nikomu dovolat, je nutné začít obcházet místa s velkou hustotou luštících týmů. Procházíme se nenápadně mezi hloučky, udržujeme přehled o použitých postupech a nasáváme inspiraci. Jeden z nejtěžších úkolů pak nastává ve chvíli, kdy se některý z týmů zvedne s blaženým výrazem ve tváři naznačujícím, že šifru dali, a je potřeba si vzpomenout, jaký postup řešení jsme u něj předtím zahlédli aplikovat.

Právě kvůli vytváření takových záchytných míst s vyšší hustotou luštících týmů je potřeba se s těžko prolomitelnými šiframi umístit velmi blízko stanoviště a vyvolat tak dojem, že v tomto případě odcházet někam dál nemá vůbec smysl, ba naopak. Nenásilně tím i ostatním pomůžeme zaslechnout nebo zahlédnout řešení u někoho druhého. Jestliže se spásná náhoda ani nápad dlouho nedostavují, není potom daleko pro podobně zkroušené duše, které se následně rády zúčastní společné „intertýmové“ diskuze na téma „Co s tím“ a „Jak dál“. Praktikováním hesla propagovaného organizátory TMOU (i když v jiné souvislosti) „Víc hlav víc ví“ tak zvedáme šanci na odhalení správného řešení.

Alternativním postupem v takové situaci, zvláště pak v městské části, je systematické haluzení. Doporučujeme spirálovitý pohyb z místa předchozího stanoviště, pokud si netroufáme na sofistikovanější odhad alespoň směru vytyčené trasy. Pokud ano, je zajímavým postupem rojnice na způsob spreje, kdy rozšiřujeme rozestup v přímé úměře ke zvětšující se vzdálenosti od poslední šifry. Tato metoda vykazuje poměrně velkou úspěšnost v odhalování hloučků luštících šifru. Vynesením ohniska takového tělesa řešitelů s přihlédnutím k jejich pozorovaným trajektoriím a okolnímu terénu, docházíme k relativně přesnému určení polohy hledaného stanoviště.

Lze haluzit i konkrétní známé, historické či jinak důležité objekty. Pokud se například doposud ve hře nevyskytlo stanoviště umístěné u kostela, oběhneme blízké kostely ve směru předpokládaného postupu s nadějí, že právě tentokrát u jednoho z nich budeme mít úspěch. Avšak týmům méně zkušeným v základním haluzení použití této varianty příliš nedoporučujeme – musíme přiznat, že s posledními ročníky TMOU mnoho šancí na haluzení nedává ani starým harcovníkům.

Pokud se dostaneme do takové kaše, že předchozí řešení selhávají, je nutné zkoušet luštit méně obvyklými postupy, často takovými, které šifru znehodnocují, jako je stříhání, trhání, zaškrtávání, zabarvování, máčení, pálení, snězení apod. Právě proto je na stanovištích několikanásobný nadbytek kopií, kterých si pak bereme pro každého člena alespoň jednu a v týmu distribuujeme se slovy „znič si sám“. Také z toho důvodu je radno zůstávat během luštění poblíž – vracení se pro nové kopie pak vezme méně času a sil.

V neposlední řadě je důležité si hru řádně užít. Není nad to si nad těmi zatracenými šiframi pěkně od srdce a od plic zanadávat. Nejlépe, když to uslyší i další týmy, to je povzbudí a dodá jim vůli se lépe soustředit. Podobně povzbuzovat lze také v případě zdařilého pokoření kódu popichováním a posměšným voláním na zmrzlé zoufalce krčící se u kraje cesty. Je vhodné si pro takovou příležitost připravit štěpná hesla jako „Fiman, Fiman, dávno běžel jinam!“.

Všechny tyto postupy jsou cennými výsledky zkušeností nastřádaných za léta účasti na TMOU. Doufáme proto, že čtenář patřičně ocení kolegiální podělení se o naše, jak se říká, Nou Hau. Chceme totiž tyto vzácné znalosti postupně předat dalším generacím, aby komunita hráčů TMOU ani jejích organizátorů nezašla na nedostatek osvědčených a tradičních způsobů luštění.

Na závěr našeho vyznání bychom chtěli dodat, že důležité je vyhrát. Jakmile je vyhlídka na výhru mizivá, je dobré hru vzdát, klidně i na druhé třetí šifře, a zbytečně nemrznout, nepřetěžovat se a nevysilovat. Za další rok je přece TMOU opět tu!

-----
(Omlouváme se za změny po termínu, ale text zde byl včas, jen jsme chvili resili kolizi s jinym nasim vytvorem.)
-----

  Tradičně trochu tápající tým tentokrát testuje trpělivost tvůrců Tmou...

Tak tedy tvoříme tým. Taktika? Talent? To těžko!

Týmová trika tvrdí temperament. Třídíme torny: tramvajenka, tee, troll, testament a tarbík tříštící trudnomyslnost. Traversem trefujeme trasu. Tu tma, tam ticho, tenata topolů, toxických tisů a trouchnivých trnek. Tetřevi toužebně tokají.

Trousí se tudy tradiční tahouni - Tydlytytamto, TemNET, taktéž Tweety trpělivě tápou temnou trasou. Ty tupější trosky trapně trčí na trojce. Tiše se třeseme, tesáky trnou, tlapy tuhnou, trypanozoma tlumí transmembránové transporty...
Tristní. Totální trapas. Tušení tajenky tým téměř tragicky trefilo, taktika trasy troskotá. Trpělivě tipujeme tisíce teorií - těžkopádné teze, tolikrát tak těsně.
"Trojan..." tvrdím.
Tak teprve teď tě to trklo, ty trdlo! Taková ťafka! Tam třeba to třetí T, třinácté, támhle to třistatřicáté... Třímáme typografické tabulky a trochu transponujeme. Třebas takovéhle tajné toky v textu: “Technická 3, trať tramvaje".

Týmy tunelující tudy tlačeny turbomotorem tropí trase těžké trhliny, takže k trati trochu tápeme trubami trativodu. Trestuhodná tréma je tyranskými tvůrci trasy tvrdě trestána – trpíme tu, teplota tak-tak tři, tož tulíme se... Táhnout tak turbodmychadlo! Tragicky trháme trsy trávy. Támhle to trčí: trpasličí truhlička! Táhnout? Tlačit? Točit? Ts, ts, ts... To tak! Těžkou traverzou trefit! Tramtadadá... - teatrálně to tříštíme. Tak teď transkribovat trosky. Trpělivě translokujeme trochu transcendentní torza - tvoříme tučný text: "TRANSPORT TROLEJBUSEM TRICETDVA. TRIDA TUCKOVA." Tak tedy tudy, tranzit trajflem... Tož táhněme!

Táboříme tam v taverně "Templářský Tartar". Teplo, tuplák točeného, třetinka tramínu, tyčinky třené tabascem... Tip-ťop! Tiše točím trapnou tabulkou. Trochu telefonuju... Tahák - trigonometrie třetí třídy. Těžiště trojúhelníků i trapezoidu tvoří triangulační tyč. Trčí v Tyršově třídě. Trivialitka. Ťuknutí truňkem tancujeme tramvají třináctkou.

Tam tedy trošku tvrdneme. Tristně se trápíme: "Třeba Troubsko?"
"To tak! Těžko, tupče!"
Testujeme tu tabulku transpozice. Tipujeme terminál Tuřany. Terno! To je trasa třiasedmdesátky.

Z třetí trafostanice taháme tajemný tvar. Tušíme tvora: terakotový tchoř tvářící se tvrdošíjně. Tfuj! Tavíme tchoře táborákem. Terakota tmavne, tchoř teče. To to trvá! Tvoříme tajenku těsnopisem: "Těsnohlídkovy terasy".

Tradiční trhák těžkým terénem.
Tribuny se třesou. Telegrafisté trhaně ťukají.
Tora, tora, tora! Tříštíme titánský triumvirát týmů Tykadla, Tupouni a Tajný Titlous.
Trubači teatrálně troubí: "Tata tá ta! Ta tá ta! Tata! Tá ta tá! Tata tá! Ta tá tata! Tata! Tá ta!"
Tak tedy tentokrát...
Tentokrát triumfujeme.

  Počátkem září jsme se zúčastnili naší první šifrovačky, Hradecké Sovy. Na to, že to byla naše první akce, jsme si nevedli nejhůř. V polovině trasy jsme byli na druhém místě o tři minuty za prvním. Jenomže pak prišlo malinkaté zaváhání. Popis podle šifry vedl někam cca 20 km daleko za HK (což nám nepřišlo tak daleko, zvláště po přečtení průběhu několika předcházejících Tmou), kde jsme měli hledat rybník. Jenže tam žádný nebyl. V nápovědě jsme vyčetli, že máme použít jednu z rad týmu Pralinky zvlášť....tak jsme ji použili, jenomže bohužel celou a ne jen půlku jak bylo správně (celá zněla: Když už nevíš co, tak prelož napůl, a nebo zapíchni špendlík), no prostě jsme přeložili napůl a zapíchli špendlík a sláva, narazili jsme na rybník a vydali jsme se cca 10 km daleko...tam jsme samozřejmě zjistili, že jsme špatně, a tak jsme volali orgům o řešení. Poté co jsme nahlásili, jak si myslíme, že má být řešení stanoviště, mi bylo řečeno, že je to hrozně daleko ať tam rozhodně nechodíme, jenomže co dělat, když už tam dávno jsme? Vydali jsme se tedy zpět do HK (dalších 10km)....ani po této téměr pětihodinové a 20 kilometrů dlouhé procházce jsme hru nevzdali a dokončili. Nakonec jsme došli jako osmý tým, což nás docela mile překvapilo. Zatímco ostatní týmy za celou noc prošli zhruba 20 km, náš tým jich zvládl 42 :-). Ale alespoň něco jsme vyhráli, vysloužili jsme si titul "největší kufr"....A proč tedy jdeme na Tmou? Chceme si napravit reputaci, to je jednoduché...

  Den před termínem odevzdání jsme se sešli, abychom společnými silami napsali esej, která nás měla kvalifikovat.

LUBOŠ – Tak jdem hnedka na věc, ať to rychle spláchnem.
JÁ – Má ale cenu vůbec něco psát?
MARTIN – Stejně zvládneme kvalifikaci v pohodě.
MICHAL – Taky si myslím, jak se ale píše v manuálu Tmou: „Nikdy si nebuďte ničím jisti.“
LUBOŠ – „Organizátoři jsou v podstatě svině.“
MARTIN – Jo, to je fakt.
LENKA – Napíšeme, že hrajeme už od Tmou dvojky, každý rok získáváme nové zkušenosti a hrozně bychom brečeli, kdybychom se na hru nedostali.
JÁ – Rozhodně by to chtělo něco originálního.
LUBOŠ – Myslím, že nejúčinnější by bylo negativně se vymezit. Napíšem, že celá kvalifikace je podvod. Organizátoři se před vlivnými potížisty snaží zakrýt chyby kvalifikačního webového rozhraní. A proto půlku z nich pověřili testováním a druhá půlka dostane kvalifikaci za esej. A ty ostatní, to je jen stádo, které bude držet huby.
MICHAL – „Nebuď paranoidní. Podivné náhody jsou často jenom náhody.“
JÁ – I když zároveň: „Buď podezíravý. Podivné náhody často nejsou náhody.“
MICHAL – V každém případě pozor na volená slova. Jen aby nebyla ostuda. Mezi orgama mám dva kamarády.
LUBOŠ – Organizátoři? Ty ať si políběj prdele.
MARTIN – To je pravda.
LENKA – Radši napíšeme to, co jsem říkala já.
MICHAL – Ne, Lubošu. „Neupínejme se na jednu myšlenku. Dejme si časový limit a poté zkusme vymyslet nějakou jinou metodu.“
JÁ – Co kdybychom do toho zapletli vztahy?
LUBOŠ – Dobrý. Navrhuju napsat, že se všichni rozcházíme, a když se dobře umístíme, tak na nás poletí kupa kluků a holek.
MICHAL – „Nevymýšlejme překombinované konstrukce.“ Já bych tam napsal, že někteří z nás hrají už od druhého ročníku Tmou. Konečně jsme dosáhli optimálního složení týmu, trénovali jsme na jiných hrách a proto by nás moc mrzelo, kdybychom se na letošní Tmou nedostali.
LENKA – Ale tohle přesně říkám už od začátku. Jen mě tu nikdo neposlouchá.
MARTIN – Fajn, ale já už bohužel budu muset jít.
MICHAL – Myslím, že to máme vymyšlený. Dobře, že jsme se všichni sešli. „Víc hlav víc ví.“
LUBOŠ – Tak to, Martino, sepiš.
MICHAL – A hlavně ať to nikoho neurazí.

Tak jsem to všechno sepsala. Jen teď nevím, zda to někoho neurazilo, třeba ostatní členy našeho týmu. V tom případě se jim omlouvám. Vždyť je taky někdy třeba: „Nestydět se uznat vlastní chybu a vrátit se.“

Martina (Guinea Pigs)

  Sme dobrí. Došli sme minule ďaleko. Nie sme dosť dobrí. Nedošli sme minule do cieľa. TMOU je výzvou. TMOU je o tíme, a zároveň o každom jednom z nás, o spoznaní svojich hraníc... a o ich prekonaní. A hlavne -- ísť TMOU je skvelá zábava!

  Toužím se ploužit tmou
pod lampou či pod lunou,
cloumá mnou touha vroucí
obloukem plout kolem louky,
dlouhou toulkou přes palouky,
zoufale se koukat stranou,
kde nad šifrou rozdělanou
hlavou kroutí spousta týmů,
div sa z teho nepominů!

V kouři brouzdat skrze louže,
i houska dík kroupám klouže...
Snad lze pod tou městskou branou
zkoušet hloubat; louče planou,
kloudné kousky krouží kolem...
Řešit! Ne spát pode stolem!

  Hele koukejte, můžete mi prosimvás vysvětit, co to je za cypovina viď? V noci sa ma spat (popřípadě chlastat)a ne běhat jak králíci v dešťu a studenu po Brně. My máme svéch starostí plné škopek. Dale sa nam nelibi,že to odnesu chudaci duchodci bo sa zas nevyspu. A navic kratce po volbach. Doufam, že při tom nebudeme vylepovat plagáty neb sa po lepidle osipu. Taky nevime proč mame luštit ty křížovky až do rana, když už jsme pochopili i sudoku a to je terno.Toš ogaři přerochnite a přežvékété sa v temto šifrobriefe po vašom, šak ste dospěli.Je tu skrytá šifra a řešení vám řekneme na startu. S pozdravem hramajumipa

  proč chceMe hrát tmOu proč cHceme hrát tmoU PrOč chceMe hrát tmOu proč Chceme hráT tmou proč Chceme hrát tmou Proč chceme hrÁT tMOU proč CHceme hrÁt tMou proč CHceme hrát tmOu proč chceMe hrát tmOU proč chceme hráT tmoU proč CHcEMe hrát tmou

  Sázka o to (něco tekutého), jestli zkušennost dokáže zvítězit nad mladickou výkonností či naopak. Poté co odešel do zahraničí v termínu Tmou jeden z hlavních mozků došlo k doplnění (a následně přeplnění) počtu v původním Idkfa a logickému vyústění v dva potomky...Po loňské zkušennosti to rozhodně nevypadá na aspiraci na přední příčky, byť projití kvalifikací a umístění v první třetině bychom považovali za úspěch.

  Proč chceme hrát TMOU?

Kdo už jednou stanul pod vrcholem hory, nevzdá se, dokud ji nezdolá. A proč by mělo být tak těžké a prestižní zdolat nějakou hloupou horu? Vždyť to beztak vymyslel nějaký všeuměl, který nikdy na žádnou horu nelezl!
Ono to ale člověku nedá, těžko zapomenout na ten slastný pocit, jak mi ve tři ráno uprostřed lesa 40 km od Brna crčela voda za krk, jak jsem si ještě týden po akci dávala do čaje tři citróny a prala z čepice nevypratelné bláto. Při každém dalším setkání s tmou, třeba doma pod postelí, se mě zmocní hrůza při vzpomínce na větu: „...přece se nevzdáme už po čtyrech hodinách jen proto, že jsme si zašli osm kilometrů...“.
Na podzim roku 2006 expedice IS Mise opět vyráží. Pod kopcem zase potkáme spousty známých, co se budou ještě usmívat, v půli kopce už budeme zdravit všechny neznámé, kteří ještě budou mít sílu se na nás podívat. A nahoře pod vrcholem budeme koukat na liduprázdnou podzimní krajinu, občas přerušenou svistem krtka nebo lamy.
Všechny překážky na cestě zdoláme dokonalou spoluprácí týmu a nezdolným přesvědčením o vlastní genialitě.

Janka za IS Misi

  Proč chceme hrát Tmou?

Protože Tmou je báječný důvod pro to, abychom mohli pobíhat uprostřed noci městem a přilehlým okolím s malým světýlkem na čele, v očích mít šílený výraz a potkávat stejně podivně vypadající jedince či spíše skupinky. Je to jedinečná možnost jak si přivodit chřipku a mít dvoutýdenní neschopenku, během které si můžeme přepočítávat zbylé mozkové buňky a přemýšlet, proč jsme se nepoučili z minulých ročníků a proč nám ani tentokrát nestačilo IQ, které v součtu celého týmu možná i několikanásobně překročilo stopadesátku …

Ne, náš důvod proč chceme právě letos jít Tmou je jiný. Náš příběh začíná před pěti lety a dostává spád před pěti měsíci, kdy na scénu přichází prstýnek. Dvakrát zaznělo ano a nyní přichází svatební cesta ... Nechceme jet na Maledivy, Seychely, ať nás raději osud zavane, kam uzná za vhodné, nám stačí, že půjdeme spolu. Měsíční svit, zšeřelá zákoutí, která nasvítí jen mihotavé světlo lamp, nebo déšť, sychravo a zima. Nevadí, půjdeme spolu. Tak jak celým životem. Vidíme v tom určitou symboliku. Proto chceme hrát Tmou. A už se moc těšíme. A kdo s námi? No přeci svědek s přítelem a zajíc!

A to nejdůležitější nakonec: jsme světloplaší!

  Páč jednou se ta smůla zlomí a MY PROJDEM TMOU!!!

  Co všechno můžete prožít během jedné noci zkraje listopadu?
Můžete třeba sedět a z domácího kanape od televize a pivka řídit zeměkouli. Nebo můžete s partou kamarádů zajít do hospůdky a přinést si zpátky kromě zážitků i malou roztomilou opičku, někdo možná i velkou zavalitou gorilu. Jiný dá zase přednost příjemným zážitkům ve dvou pod peřinou, načež nás může být za rok i o jednoho víc. Dá se vyrazit též za sportem a potýrat své tělo nebo za kulturou a oblažit naopak svého ducha. Jsou i tací, co půjdou zcela obyčejně spát.
Pokusíte-li se projít Tmou, určitě budete muset svoji maličkost zvednout z toho kanape a pivo nahradit horkým čajem v termosce. Zážitky budou, to nepochybně. Opička nebude, to spíš ulovíte vlka nebo nachlazení, nejspíš Vám bude zima a možná na Vás bude pršet nebo i sněžit. S partnery v týmu se možná pohádáte, možná se k sobě naopak dostanete lidsky ještě blíž, pravděpodobně nás ale díky této noci nepřibude. Únava fyzická se dostaví v míře vrchovaté, duševní vyčerpání pak bude přímo závislé na míře úspěchu ve hře samotné. Zcela určitě se nevyspíte.
Pro většinu z Vás neskončí hra ovacemi v cíli, ale někde v terénu v ruce s šifrou, která byla nad Vaše síly. Přesto se nejspíš za rok vrátíte a pokusíte se dojít zas o kousek dál. Proč to všechno vlastně děláte? Kdo to jednou zkusil, ten už ví ...

  MŇAU!
Jsme 3 malá koťátka, co se nebojí toulat Tmou. Jen VY nám můžete dát příležitost zažít dobrodružství v džungli brněnského velkoměsta. Proto neberte naši suitu na lehkou váhu. A pamatujte! Kočky ve tmě dobře vidí...

  Lebo mame radi nocne romanticke prechadzky pod hviezdickami a stopalgin.

  Tmou! tMou! tmOu! tmoU! TMOU!
Tmou! Tmou? Tmou! Tmou! Tmou? Tmou! Tmou! Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou! Tmou? Tmou?
Mluvit o tom, proč bychom se chtěli zůčastnit Tmou, bychom mohli hodiny, dny, týdny, možná i roky... Proto by bylo lepší, zejména z časového hlediska, vzít to z jiného úhlu:
Chceme pořád tvrdnout doma?
NE.
Je něco, co nás od Tmou odrazuje?
NE.
Je tedy nějaký důvod, proč bychom se neměli chtít Tmou zůčastnit?
NE.
Takže hurá na Tmou! Tmou? Tmou! Tmou! Tmou? Tmou! Tmou! Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou! Tmou? Tmou? Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou. Tmou! Tmou? Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou? Tmou! Tmou! Tmou? Tmou. Tmou! Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou! Tmou? Tmou. Tmou. Tmou! Tmou? Tmou? Tmou? Tmou. Tmou. Tmou! Tmou. Tmou! Tmou? Tmou! Tmou. Tmou! Tmou? Tmou! Tmou. Tmou? Tmou! TMOU!

  Trochu zvýšit věkový průměr účastníků :-)(myslím, že se nám to loni podařilo)
Zkusit si, jestli ještě stačíme našim dětem, které se her zúčastňují, dokázat si, že ještě nejsme senilní a vydržíme do rána nejen na večírku, ale i se zapnutým mozkem (loni jsme vzdaly v 7 ráno pro absenci jakéhokoliv nápadu, jak vyřešit kostky, děcka vzdaly už ve 3!). Ale hlavně nás to hrozně baví (jedna naše členka dokonce podobnou (samozřejmě ne tak těžkou) hru každoročně chystá pro nás.

  Proč chceme hrát TMOU?
Na tuto otázku má každý člověk, který už něco takového aspoň jednou zkusil, uvnitř sebe nepochybně snad tisíce odpovědí. Ale přenést všechny tyto odpovědi do posloupnosti několika desítek znaků je nemožné. Dobře, můžeme říct, že nás to prostě baví, že rádi párkrát do roka zapojíme hlavu, že se rádi zase jednou nevyspíme, nebo použít univerzální odpověď „a proč ne“. Ale skutečný důvod je v nás zakořeněn tak hluboko, že vykopat ho ven a přeměnit ho v esej asi nedokážeme. Ale víme, že z hloubi našeho nitra každému z nás neustále velí: „Neskonči v půli a projdi TMOU!“

   Stejně jako všechny ostatní kroky našeho týmu i tento je pouze další z mnoha zastávek na cestě ke splynutí se všehomírem, kýženého to stavu nirvány. Moc se těšíme, jak letos naše vyrovnané, laskavé, nekonečně moudré entity hravě projdou, s klidnou myslí a sluncem v duši, nehledě na tmu a nepohodlí, veškerými nástrahami, které na nás záludní orgové nachystají. A kdyby se náhodou po cestě vyskytl nějaký závan euforie, nebo nedej bože frustrace či deprese, budeme aspoň vědět, že naše cesta stále ještě není u konce. V dharmě váš oddaný tým Kofila.

  Nás láká stmívání Brněnské, probíhání TMOU, dříve se odkrývání ukrývalo v kočárkárně neboli sklepě!

P.S. Říká vám něco pojem steganografiie? :-) Krléééš!

  ...a kdy jindy můžem probdít celou noc nadávajíce zmrzlí někde více méně neznámo kde? Kdy jindy můžem hodiny civět do naprostého nesmyslu nedávajícího žádný smysl? Kdy jindy můžem šlapat TMOU kamsi nevědouce přesně kudy? Kdy jindy můžem křepčit radostí nad párznakovým kouskem textu?
Tedy proč? No protože to prostě stojí za to!!!

  Jsme tým mladých nadějných intelektuálů, jenž našel zalíbení v sebetrýzni nočních šifrovacích her. I ve chvílích největší nouze a zoufalství jsme schopni čelit tváří v tvář jakékoli překážce. Větrnou smrští, blizardem temnoty se prodíráme k neodvratnému konci očekávajíc milosrdný mráz, jenž spálí naše zubožená těla.

  Na stará kolena,
chceme si dokázat,
že nejsme polena
a pekně se ukázat.

Mozkové závity,
pořádně zavařit,
v náskoku minuty
ostatním napařit.

Nechceme zůstat zas
doma se nudit,
když můžem ňáký čas
v přírodě závodit.

Poznat nové kamarády,
sáhnout si na dno sil,
snad vědět budeme si rady
a splníme si svůj cíl.

To vše a mnohem víc,
pro nás hra Tmou je,
nestojí nám v cetsě nic,
a náš tým snad startuje...

  TMOU chceme hrát, protože JE. Samotná existence téhle výzvy nás nutí opustit naše postele a rodiny a trávit čas v zimě, tmě, mokru a jiných podivných okoličnatostech.
TMOU chceme hrát, protože je KVALITNÍ. Podobných her je řada a stále jich přibývá a i jiných úroveň stoupá. U TMOU je to ale sázka na jistotu, že si užijeme těžkých, ale řešitelných (pravda, ne vždy v čase a místě, kde bychom to potřebovali ...) šifer.
TMOU chceme hrát, protože je kvalitní a FÉROVÁ. Tmou se nedá uhrát spekulací, jestli je tu a tu šifru lepší řešit a vyřešit, nebo si raději vzít nápovědu a získat tak nějako taktickou výhodu ... prostě dáš nebo nedáš.
TMOU chceme hrát, protože je kvalitní a férová HRA. Hra jako možnost vyzkoušet si, kam až sahá moje vůle a schopnost vzájemné podpory v týmu, schopnost motivovat sebe i ostatní k výkonu, který vlastně reálně nic neznamená. Je to hra, kde můžeš hodně vsadit - a nic neprohrát.
TMOU chceme hrát, protože je kvalitní a férová hra NA HRANĚ. Tmou neslevuje ze svých zásad a a na některé věci se tam člověk může spolehnout. Jak říká klasik: Yetti není zlý - je jen přísný ;-)
TMOU chceme hrát, protože je kvalitní a férová hra na hraně MEZI LIDMI. Potkávat v noci ty desítky anonymních spoluhráčů, vzájemně se podporovat, čerpat sílu z radosti úspěšných a společně nadávat na orgy ve chvílích beznaděje, to je Tmou: společenství na jednu noc.

  tadytadatadytadytutakytamtakytudykudykupytlupychlupyvrypykladymladytadyvnadytakymlady

  Tohle doďeláme pozdějšejš. Zatím se jdem zabývat šílenou věcí zvanou výpočet průměru šifrovacích her.

  Baví nás válet se v listopadu v noci někde za městem a nadávat na autory šifry.
Což je na esej docela málo, tudíž se budeme muset kvalifikovat.

  Nejvic me asi laka to zkusit, zkusit projit tmou! To dobrodruzstvi a tajemno me magicky pritahuje! Vlastne ani poradne nevim co od toho muzu cekat a o to vic se chci zucastnit.
Rict si "PROSEL JSEM TMOU" nemuze jen tak nekdo a i kdybych se v te tme ztratil, tak to budu zkouset porat dal!

  Proč se chci zúčastnit hry TMOU?

Při čtení prosím strpte popis zdánlivě nesouvisejících událostí jejichž divoké prameny v závěru, alespoň doufám, stékají do jediné široké řeky. Existenci originální živé bytosti nelze pochopit z krystalicky čisté definice. Je třeba znát kontext. Soudím, že k moudrosti se nedochází intelektuální zkratkou nýbrž každodenní zkušeností.

Hry TMOU se musím zúčastnit, abych věděl, zda se pustit do alternativně terénního lyžování na malých recyklovaných lyžích „Terénkách“ ( taky zda se pokusit si eventuálně splnit sen o neziskové „psycho- herní společnosti“ a vlastně vůbec – postupně se začít věnovat některým svým mnoho let odkládaným představám o seberealizaci).

Obecné představy:
Začnu tedy lyžemi. Je mi 34. Ve dvanácti jsem objevil Terénky (trenky již dávno před nimi). Od mládí u nás pamatuji převahu zim spíše mírných. Sníh občas napadl. Týden se udržel a zase roztál. O pořádné lyžovačce nemohla být řeč. Nicméně jsem si všiml, že v zalesněných severně exponovaných kopečcích zůstávají až třikrát déle (místy) zledovatělé zbytky sněhu. Obecná představa praví, že podobný sníh je špinavý nanicovatý, přestárlý, neupravený, k ničemu se nehodící přežitek nezmodernizované přírody. A že ve mě již odmala všechny „Obecné představy“ asociovaly duševní vězení, v němž trčely se svými rigidními školními osnovami mnohé z mých soudružek učitelek ŽŠ, přiváděly mě tyto k téměř existenciální potřebě, sám do podobného jha neupadnout. Zmíněným soudružkám tedy vděčím za svou schopnost viděl ze vzdoru i v lautr černém alespoň zárodky bílého.
Takže, sestrojil jsem Terénky. U sídlištních kontejnerů na odpadky jsem nalezl lyže. Zařízl asi na metrovou délku pilkou na železo, přemontoval „destičkové vázání G30“ a už jsem si to šlapal zmrzlým sněhem do prudkého svahu nedalekého kopce. Lyžáky chycené ve vázání. Na nohou sněhule. Na rukách hrubé kožené stavbařské rukavice. Hůlky nebyly v této ranné fázi za potřebí. Jezdilo se slalomem mezi stromy. Namísto hůlek se rukavicemi chytalo kmínků stromů. Jezdili jsme tři. Tomáš odešel za dva roky do zvláštní školy. Kájin prý prošel několika kriminály a pokud se neufetoval, bude dnes už třeba z lochu venku. No, do kamarádů v té době moc nevidíte. V pozdější fázi jsme vzali na milost i lyžařské hůlky a jezdily též po odlesněné svažité plynovodní stezce lidově známé jako „Smrťák“. Krátce po té se mi oba dva společníci nějak vytratili ze života a já asi dvě zimy jezdil s Běťou. Běťa je celoživotní zapřísáhlý abstinent (dnes je z něj obchodní zástupce).
Po odchodu ze základky jsem se až do loňského roku k Terénkám nedostal. Zato jsem o nich často snil. Líbí se mi myšlenka, že mírný charakter našich zim je vlastně úplně v pořádku, jen je třeba zapojit vlastní fantazii a nenechat se otročit Obecnými představami. Po zmrzlém, místy lehce sněhem pokrytém jehličí se totiž na Terénkách lyžuje báječně! Pokud se vám podaří jednu lyži zlomit, žádná škoda. Stačí se párkrát v zimě projít okolo sídlištních kontejnerů a nejpozději do týdne máte náhradu. Zaříznete ji a hotovo. Čím vyšší míru vizuální jinakosti nová lyže v páru vykazuje, tím líp. Je to styl, životní filozofie.
Takže loňskou zimou ve mně roztály nějaké bloky nebo co a já najednou začal shánět potřebný materiál. I zavítal jsem do „Frcu“, abych si tento snáze opatřil. Vedle lyží mě zaujala též hromádka levné brakové literatury. Potrhané obaly detektivek od neznámých autorů mě příliš nebraly. Za dvacet korun tu však měli knížku „Přicházím z doby kamenné“ od Heinricha Harrera. Hned mě napadlo, že je to ten horolezec z filmu „Sedm let v Tibetu“. A taky že jo.
Kniha mi ležela dlouho ve skříňce. Konečně na sklonku léta jsem se do ní začetl. V zápětí na to přišla nabídka od kamaráda zúčastnit se hry TMOU a s ní možnost sepsat esej. Všechno do sebe přesně zapadlo: Mé „existenciální lyže“, obsah knihy i to málo, co jsem se o duchu hry TMOU stačil dozvědět.

O čem kniha je

Asi před 50 lety podnikl známý horolezec Heinrich Harrer výpravu do hor Nové Guineje. Setkává se lidmi, kteří v životě neviděli bělocha. Z naší civilizace neznají téměř nic. Ve žhavých uhlících ohně pečou ulovená zvířata i s kůží (včetně hrabošů či netopýrů). Srst sežehne oheň. Kůže se rozpáře, obsah včetně vnitřností snědí. Většině domorodců chybí alespoň dva nebo tři prsty na rukou. Někteří nemají kromě palců ani jeden. Uřezali si je na znamení žalu. Mezi většinou domorodých kmenů panují mnohagenerační krevní msty, následkem čehož propukne zpravidla každých sedm let válka.
Domorodce živí nepříliš úrodná políčka. Výprava sebou táhne velké množství potravin, mušlí, nožů, korálků, železných sekyr a jiného zboží určeného k vlastní potřebě a k obchodu s domorodci. Jsou nuceni si ve vesnicích najímat nosiče. Nákladu je mnoho a je zatraceně těžký. Zpravidla najmou okolo desíti až třiceti nosičů. Podle štěstí. Tito bohužel většinou nevydrží déle než čtyři dny. Po té se ztratí v pralesích. Zejména na hranicích se sousedními nepřátelskými vesnicemi bývá úbytek citelný. Jednou jsou dokonce v noci dva z nosičů zabiti.
Skupině nezbývá, než pokračovat navzdory všem nebezpečím stále v před. Osvědčila se taktika přijít do vesnice na večer. Předvést malé divadélko se střílením puškou do kmene suchého stromu (demonstrace síly). Vyhandlovat nějaké potraviny (pandámové plody a listy, sladké brambory, batáty, vepříka). Na noc se zde utábořit. Z rána, než si její obyvatelé uvědomí svou silovou převahu, sbalit tábor a pokračovat dál až za hranice dalšího kmene, kam už je místní domorodci zpravidla nepronásledují...
Často nastávají naprosto nepředvídatelné situace. Například v jedné vesnici Hárrer vyhandluje vepříka. Nosiči ho mají během chvilky rozpáraného a vyvrhlého a už chystají nezbytnou dusící jámu pro přípravu jídla. Když tu přibíhají zděšení vesničané, ukazují na oblohu a rychle vracejí kovové sekyry, jimiž prve zaplatili. Vepřík se teď prý jíst nesmí. Vzduch houstne… Jindy zase jeden z nosičů zprudka odstrčí samotného Hárrera od ohně. Co teď. Harer jej bez dlouhého rozmýšlení chytá ze zadu pod pažemi a zostra s ním smýká do křoví. Nelze riskovat ztrátu autority. Jenže, hlavou se mu hned honí pochybnosti, jestli nejednal příliš razantně. Jsou zde konec-konců jen dva běloši mezi asi třiceti nevyzpytatelnými divochy. Často je nutná velmi citlivá orientace v etiketě zdejších rituálů: Nevstoupit do ohniště u Pramene Kamenných sekyr, v daném místě, v danou chvíli nejíst nebo naopak jíst, lovit nebo nelovit, vstupovat nebo nevstupovat… Domorodci sice mají doposud z bělochů respekt, pokud ale rozhněváte jejich zlé duchy, cítí se být mimořádně ohroženi. V takovém případě se Vás pravděpodobně pokusí zabít. Velmi se totiž bojí překračování svých tabu, porušování rituálů. Jejich dodržování přece udržuje přirozený řád věcí. Nejhorší na tom je naprostá samozřejmost, se kterou jsou domorodci přesvědčeni, že jejich zákonitosti musí být srozumitelné každému!! Vůbec je nenapadá, že někdo může myslet jinak. Že nechápe ty jejich jednoznačné symboly a znamení, která přece bijí do očí. A pokud někdo nějak jedná, jedná tak záměrně, protože nic není náhoda. To je zásada jejich primitivního magického myšlení. Uplatňovaná ostatně i moderními diktátory a demagogy současnosti.

Papuánská jízda na lyžích Tmou:
A tak mě napadla myšlenka. Do jaké míry i my lidé civilizovaní žijeme v zajetí nejrůznějších názorových bludů. Mnozí si myslí, že jsme všichni stejní. Že stejně myslíme, stejně cítíme. Také často podléháme různým psychologickým klamům. Jsme xenofóbní, nebo zas nepřiměřeně důvěřiví. Velice zajímavým tématem je jistě kolektivní hloupost, davová psychóza nebo iracionální jednání jinak vysoce inteligentních lidí. Jak už jsem napsal ale kdesi na začátku: Mé „soudružky Úči“ mě naučily vidět na všem špatném i dobré. Uvedená omezení, kterými trpím nejspíš i já jsou mi tudíž nadějí, že pro nás všechny existují dosud neobjevené myšlenkové, citové či zážitkové světy. Že poznávat svět očima přírodních věd, nebo studovat kultury nejrůznějších etnik včetně jejich filosofií, tradic, hodnot, to všechno může být neuvěřitelným dobrodružstvím!! Něčím podobným jsou též hádanky, šifry, alegorie, analogie a logické hříčky tak hojně se vyskytující v hře TMOU. I v nich se zrcadlí schopnost dosazovat pevné zákonitosti do pohyblivých kontextů. I ony nám pomáhají pilovat dovednost oproštění se od všech chybných představ ale zároveň nezřeknutí se jistých základních zásad kritického myšlení. Jedině pevné je schopno pochopit pohyblivé. Jedině pohyblivé je skutečně pevné… A proto se chci zúčastnit hry tmou. Na mysli mi nicméně především leží mé recyklovatelné lyže Terénky.

Poleta

  Proč chceme hrát Tmou? Protože jednou, zatímco se bude šeřit, budeme stát na břehu jezera a tehdy uneseme svou bolest a svůj strach jen s vědomím, že jsme aspoň jednou plně měli sami sebe. Je-li hrou lámat šifry, tuto lehce prozaickou pravdu známe, skutečně do ní chceme vstoupit s potřebou plně pocítit vlastní duši a duši druhého pod pověčnými klenutími noci, v níž máme dojem těžce doléhajícího osudu, jež protentokrát přijímá tvaru úlohy. Temná nevýslovnost blízce posvátných hodin mezí hřbitovem soumraku a branami rána a překážka vržená do cesty před kola vozu, to otevírá nám pole k otevřenému gestu, jež za dne by zdálo se mdlé, k lehkému náznaku jiné vzájemnosti v bezradné nesnázi, cizí zjemnělému bezpečí našich podivně netečných životů. Neb jen čelem k lhostejnému odporu hradeb lze si stát vzájemně po boku.

  Chtěli bychom zkusit, co dokážeme a co vydržíme. A Dana sbírá zkušenosti, chce něco podobného nachystat kamarádům v Mexiku, kde žije.

  Jsme všeobecně hraví, za zkoušku nic nedáme...:-))

  Začátek. Lidi, sardinky, teplo, světlo, hřiště, KINO!!! Klip, CD, super. Sakra, šifra, máme, máme, máme, šifra. Sakra, test. Kurňa, jak? Křeček. Kde, je, sloup? Zelňák, FUJ!!! Jo, máme. Šifra. Zima. Tma. Špilas. Báseň. Zabít orgy. Máme, jdeme, zima. KOKOS!!! Hlad, kokos? KOKOS NE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Šifra!!! Bus, sardinky. Park, tma. Šifra. Park = mekar. Žvoulíme. Žvoulíme, žvrtec. Mekar 2. Šifra. Odpory. Japonsko, Čína? Elektro? Odpory? Odpory? M! Máme, jdeme, zima, tma, hlad. Hlad. Jdeme, světlo, hlad. Šifra. Zabít orgy, zabít orgy, zabít orgy. Krize, krize, krize, spát, spát, spát, zima, zima, zima, hlad, hlad, hlad. Máme, svítá. Prygl. CD. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna fuj. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna. Hymna fuj, hymna fuj, hymna fuj. Autobus. WTF? Kde? Šifra. Máme, jdeme, světlo, zima, hlad. Teplo. Hlad. Jdeme. Hlad. Hlad. Jdeme. Jdeme. Jdeme. Šifra! Prahory? Prahory? Sedí? Luští? 5 minut. Máme. Jdeme. Teplo, hlad. Hlad, jdeme. Bunkry. Krása. Šifra. Sakra. Zabít orgy, zabít orgy. Zabít orgy. Konec. Vlak, domů, hlad, spát. DOMA, TEPLO, SPRCHA, JÍDLO, ČISTO. My chceme ještě!!!

  Protože nás vždy lákala představa bloudění v zimě úplně neznámým lesem:o) No a taky protože poslední hru podobného ražení jsme zažili v červnu na Vltavě.Celé to bylo o tom,že jsme pomazaní zubní pastu běhali v noci v Boršově n. vltavou,zatímco nám pořadatelé nacpali kanoi do stanu.Tak nás zajímá jestli je to všude stejný:o)

  Každý rok přináší mnoho nových veselých událostí, k nimž vzhlížíme s jistým očekáváním, více nebo méně oprávněným. Mám na mysli především státem uznané svátky, státem neuznané svátky, letní prázdniny, zimní prázdniny, podzimní prádniny, děkanské volno, rektorské volno a Mikuláše.
Na druhé straně se během roku buhužel nevyhneme událostem, které již předem vzbuzují jisté obavy, a to spíše více, než méně oprávněné.. Z nich bych jmenoval svátky vycházející na víkend, děkanské a rektorké volno, které není vyhlášeno, letní prázdniny se sněhem, zimní prázdniny bez sněhu, a čert.
Na letošní TMOU jsem se obzvláště těšil. Už tři dny dopředu jsem ořezával pastelky, čverečkoval papír a nabíjel baterky ve své kalkulačce.
Vybavem všemi dostupnými povolenými protředky a přemítaje, zda jsem něco neopoměl, nastupoval jsem do přistavené drožky. Pohodlně jsem se usadil, a brzy jsme vyjeli k místu, které mělo být Začátkem.
Cesta ubíhala nezvykle pomalu. Dodnes si nejsem jist, zda to bylo způsobeno nesrozumitelností pokynů němého vozky, nebo neohrabaností lachtanů, kteří drožku táhli.
Konečně v cíli.
Shromaždiště bylo jakési zhruba trojúhelníkovité prostranství, z jedné strany ohraničené nekonečnou propastí, z druhé naopak horou, jejíž vrchol tanul v mlhavém oparu. Třetí stranu pak tvořila rozlehlá budova, která kdysi mohla být měšťanským palácem, stejně jako zemědělským stavením, jejíž průjezdem jsme přijeli.
Celá plocha byla ozářena silnými světlomety, které mi daly možnost přehlédnout onen podivný dav. Mezi protáhlými obličeji přítomných jsem rozeznal i protáhlé obličeje několika mravenečníků, kteří se letos chopili organizace. Organizátoři vydali několik pokynů, a hra započala.
Hned při druhé šifře nám došly baterky v solární kalkulačce.
Prodíráme se nekonečným davem pohasínajících světlušek, vstříc páté šifře. Kolemjdoucí žluva propadla náhle záchvatu padoucnice a podlehla mu. Ráz krajiny se zvolna mění. Větve se rozestupují, naši cestu nyní lemují neblahé secesní topoly. Mihotavá světla a červenobílé závory nás však donutí zastavit náš zběsilý chvat, a již nikdy nám nedovolí spatřit brány Říma. Tyto závory nás oddělily od nekonečného zástupu truchlenců, kteří bez Naděje kráčí TMOU.

  boooohuzel nemam cas* asi budem muset vylustit nejaky ty kwalifickacni sifry...

  asi takhle (za takovy zacatek by me ma byvala cestznarka (budis ji duchod dobry)) asi zaplestila, ale co. jdeme do toho, protoze dekar mel cerne svedomi a zatahl za spagat. pak uz jen stacilo rict trem lidem a je nas pet :) jestli to bude nekdo cist (coz nepredpokladam a proto pisu jak pisu ;) tak nas nevybirejte na divokeho kone (nebo horkeho? nebo to nebyl kun?) cilem neni jet do brna, ale 'jen' se pokusit se kvalifikovat. proste misto abysme v nedeli delali to co delame nejradeji, tak si utrhneme od ust (prestanem se valet) a pujdeme delat, ze delame.

  Proč chceme hrát TMOU"

Jdu večer domů a je mi zima a to je teprve začátek října. Lepší už to nebude, říkám si. Vzpomínám, ale marně se snažím přijít na to, co mě to zase nutí vrhnout se do toho šíleného podniku. Asi nejsem úplně při smyslech, protože moje IQ se ani zdaleka nepřibližuje k číslu 135 natož pak ke 150. A nemám ráda zimu. A tmu. Ale na tom vlastně nezáleží. Vzpomínám na mráz, který mi přejížděl po zádech při hymně, a na zoufalost, když jsem ji na príglu slyšela už snad posté. Vzpomínám dál a najednou vidím tu euforii po vyřešení nějakého úkolu, dlouhé hodiny čekání na přehradě, a to, jak Dan neustále opakuje, že Honzík je debil. Slyším Karla jak říká, že to byla nejlepší akce za poslední dobu. Chvíli sním o tom, jaké by to bylo vyhrát, ale pak si vzpomenu na pelášící Krtky, Prahory a jim podobné a dál píšu svou esej. Proč vlastně chceme hrát TMOU?
TMOU je totiž jedna z věcí které představují v životě hráčů aspoň malou jistotu. Světlý bod (to zní u TMOU trochu divně) na který se můžem celý rok těšit. Je to něco, co přichází pravidelně stejně jako Mikuláš, Ježíšek, Mrazík, Silvestr či letní bouřky. Narozdíl od jmenovaných však TMOU představuje také něco nevyzpytatelného, neboť týmy až do poslední chvíle skončení kvalifikace neví, jestli se samotné hry vůbec zúčastní. A tak spekulují nad strategiemi, sestavou týmů, nejlepším místem pro luštění a ti nejzoufalejší se nakonec radši chýlí ke psaní jakýchsi esejí.
Na TMOU se vlastně těším už od doby, kdy skončila ta minulá. Těším se na davy světlušek blikajících čelovkami, napůl zmrzlé človíčky polehávající ve skupinkách v parku, na zmatek při startu, na známé tváře, na horký čaj s rumem v nějaké putyce, těším se jak zase budem nadávat na zimu a únavu a orgy a na přeplněné autobusy a na těžké šifry, které nakonec stejně třeba vyřešíme. Těším se jak budem postupně usínat někde na lavičkách nebo v listí v lese, jak budem pojídat kila čokolády, jak si budem tak nějak se všemi blíž, táhnout za jeden provaz, běhat po Brně, stíhat přeplněné rozjezdy lidmi s batohy, a hlavně luštit šifry.
Těším se, co pro nás orgové letos opět vymyslí. Kéž bychom to znovu zase zažili ... :o)

  :)
Neni to moc kratke?
:(
ICQ 267-371-979/400-401-839/163-512-706/294-450-657/

  My hrát Tmou prostě chceme. Náš problém je v tom, že než složíme tým, je pryč nejenom kvalifikace, ale aji celá hra. Nicméně tenhle rok, se sešla PKDANPMHT (Posuzovaci Komise Dostatku Alkoholu a Nedostatku Prvních Míst ve Hře Tmou) a ta jednohlasně rozhodla, že tenhle rok se nejenom zůčastníme, ale i vyhrajeme. A na to jsme se napili a pingl jenom znuděně odnášel štample a pronesl: "Takovejch už tady bylo, eskamotérů...".

  tcttLcttcLcttcLcttcLttLtttcL
tcttLcttcLcttcLtttcLttLttL
tcttLcttcLcttcLttLcttcL
tcttLcttcLcttcLcttcLtttcL
ctctLtttcLttL
ctctLttL
tcttLcttcLtttcLttL
tcttLcttcLcttcLttLcttcL
cttcLctctL
tcttLcttcLcttcLttLttLttL

  My se kvalifikujeme i bez eseje ;)

  Proč chceme hrát TMOU? No jo! Proč my u všech všudy vlastně chceme hrát TMOU? My věčně zaneprázdnění, my věčně na cestách, my věčně toužící po chvíli spánku navíc nad rámec možností všedního dne. My zimomřiví, my šeroslepí, my málo pohybliví, my průměrně inteligentní. My zdaleka, my neznalí prostředí, my neznalí zvyklostí, my postrádající zázemí.
TMOU. Co je to TMOU? TMOU je Trmácení, Mráz, Obtíže, Únava. TMOU je příčina kruhů pod očima a puchýřů na nohou. TMOU je příčina několikadenní resuscitace organizmu. TMOU je příčina pochybností nezúčastněných o našem duševním zdraví.
Duševní zdraví. Je to tak. TMOU je nemoc. Mánie. Tmánie. Tmánie je posedlost. Posedlost překonat překážky, zbořit bariéry. Posedlost západem a východem Slunce. Posedlost hledáním cest a „cest“. Posedlost rumem a čokoládou. Posedlost podzimem. Tmánie je utkvělá představa sama sebe v novém tričku. Tmánie je utkvělá představa, že noční listopadová krajina bez života je krásná. Krajina bez zeleně, krajina bez zvuků, krajina bez ovoce, krajina bez Slunce. Krajina pochmurná, krajina vlhká, krajina s šumem a světly Brna na obzoru. Krajina posedlá tmou, krajina posedlá TMOU, …
TMOU je spolupráce, TMOU je setkání, TMOU je exhibice. TMOU je záře plamene, chuť glukózy, rachot tramvajových podvozků, chlad země a vůně petroleje. Parfém je petrolej, noc je náš plášť, nás nohy nebolej – Pralinky zvlášť!
TMOU je Touha, Myšlenky, Odhodlání, Úsilí. TMOU je příležitost namlouvat si vlastní kvality. TMOU je příležitost zhlédnout místa jindy zapovězená. TMOU je věčné téma k hovoru. TMOU je vstupenka do lepší společnosti. TMOU je krok k sounáležitosti s Brnem.
TMOU je Tajemství, Mystika, Opojení, Umění. TMOU je dvanáct měsíců napjatého očekávání. TMOU je stálice v kalendáři, jistota radostného podzimu. TMOU je radost ze života. TMOU je napětí. TMOU je úžas v očích.
A ještě pořád jsme neodpověděli na otázku, proč chceme hrát TMOU. Jasně. Jde nám o to tričko. O tričko zdarma. Protože až nám bude táhnout na osmdesátku, TMOU bude pořádat šedesátý ročník, tak my na sobě budeme mít každý už několik triček z předchozích ročníků. Pak někde na trase se objeví něco, co bude zase jednou nad naše síly. Potom se nevzdáme snadno a budeme se snažit o další tričko, dokud nepadneme úplným vyčerpáním. A tak pokojně zemřeme na trase. V záři petrolejky, s šifrou v ruce, s placatkou od rumu v batohu a s blednoucím obzorem nad Brnem. Jen obal od čokolády odvane vítr. A TMOU se stane naším memoriálem.
SvPZ.

  Je to již dávno,kdy jsme si jako malí caparti hráli na indiány, napodobovali Rychlé šípy a v Junáku se snažili mobilizovat své nedozrálé mozkové závity při luštění šifer a hádanek. Časy bojů mezi jednotlivými partami a návraty domů s rozbitým nosem, to bylo naše! Ty časy se ale bohužel ztrácejí v mlze dávné minulosti a někdy je těžké si vzpomenout, jaké to vlastně všechno bylo.
Od té doby se mnohé změnilo, už nejsme ty bezstarostné děti, které mohou myslet pouze na dobývání nepřátelského pelechu či trhání jablek za sousedovým plotem. Dospěli jsme, ztratili hravost a mnohdy i nadšení pro věc. Naše životy se smrskly do vymezených obrysů, starostí o budoucnost, množství zbytečných formalit a příkazů. Každý někam spěchá, něco hledá a za něčím se žene.
Ale my přece takoví nejsme, chceme si hrát, soutěžit, je to v nás, kdesi hluboko, ale je. Pořád se předháníme, kdo doběhne v dáli přijíždějící šalinu, kdo do sebe obrátí více škopků, atd., prostě samé důležité věci.
A najednou se dozvídáme o hře, ze které tajemno a nádech časů dávno minulých přímo křičí, a která by nás mohla znovu vrátit do našich mladých let, do časů příznačného tápání a objevování pod rouškou temnoty. Hra, která nás pohltí a donutí naše zlenivělé mozky k opětovné aktivitě, k překonání vlastních limitů a obav. Je krásné probudit v dospělácích hravost a kolektivní nadšení a tahle hra to dokáže.
Jsme parta kamarádů, kteří mají mnoho společného a na druhou stranu je každý jiný, trochu jako podle známé pohádkové fráze : ten umí to a ten zas tohle a dohromady uděláme moc. Tedy alespoň v to pevně věříme. Není pro nás zásadní být na prvních místech, ale kdyby nám stačila jen účast, lhali bychom.

  Adrenalin, bláznovství, cíle, dobrodružství, euforie, fantazie, gumoví medvídci, hravost, choulení v zimě, inspirace, jedinečnost, krize, labyrint, meze, naděje, obětování, přátelství, rychlost, spolupráce, tajemství, úsměv, východ slunce, zábava!
To je důvod, proč chceme být součástí Tmou!

  Zúčastnit se této hry chceme, poněvadž jako z velké části studenti psychologie potřebujeme zúročit svá kognitivní schémata při řešení úloh, zlepšit si svou kognitivní mapu Brna a blízkého okolí a taky pohnout zadkem ;o)

  Pojďte spolu s ostatními uniknout od každodenních starostí a zaběhnutých rituálů, z toho všedního a šedivého koloběhu a zkuste se nechat pohltit světem úplně jiným a neznámým, který není a přece tak trochu je, ale zjevuje se pouze jednou do roka. Ne však všem, ale pouze človíčkům, kteří mají to štěstí, že se jim podaří proniknout přes bludiště hádanek a nástrah právě do tohoto, pro mnohé vysněného světa. Těmto odvážným lidičkám se potom zjeví něco úplně jiného, než co vidí ve dne. Známé ulice a čilý ruch se změní v temné a neznámé zákoutí plné tajemství, která jsou ukryta za na první pohled nepochopitelnými hlavolamy. Ty jsou jakousi vstupenkou, bez níž nelze jít dál. I když se mnohdy může zdát, že cesta dál se uzavírá, je třeba neklesat na duchu, oprostit se běžných starostí a nechat svoji mysl a fantazii plynout lehce a na chvilku mít zase srdce dítěte, jistě Vás to posune alespoň o kousíček dál. Opět se blíží ona vzácná chvíle proniknout do tohoto bájného světa a spolu s přáteli poznat své duševní a tělesné možnosti a možná i okusit jejich dno. Až se ráno probudíte ve svém pokoji, možná Vám to bude připadat jako nekonečně dlouhý sen, ale vzpomínky na něj Vám zůstanou po celý život.

   Náš tým pochází z Českého Krumlova. Křivolaké uličky historického města spolu s častými výpadky elektřiny připravily při pozdním hledání místních podniků tým půlnočních fretek právě pro takovéto akce. Luštění šifer a nošení čelovek je naším každodenním chlebem. Ukážeme všem brňákům, jak máme jejich město zmapované..i poslepu..

  TMOU se chceme zúčastnit, neboť je pro nás tato hra jedinečnou a nezopakovatelnou nadějí pro očistu zaprášené pověsti bizonů a znovudobytí jejich bývalé slávy na domácí půdě!

  proč "PROČ" ? Pro slepičí kvoč.
proč "CHCEME" ? Protože chtění dělá člova člověkem.
proč "HRÁT" ? kdo si hraje nezlobí.
proč "TMOU" ? světlem je to nuda.

  Proč? To je pěkně hloupá otázka.
Jdeme si hrát, luštit, protáhnout tělo, podívat se jak vypadá Brno v noci.
Chybí nám pocit vítězství z vyluštěné šifry a krize z té nevyřešené.
Jak by jsme mohli na TMOU chybět?

  Chceme hrát Tmou, protože už když nás maminka poprvé objevila s dívkou a dotázala se nás "Vy tu jste jako po tmě?", tak jsme si uvědomili, že jen Tma nás dokáže osvítit. Být Tmářem pro nás bude být Osvíceným.

  Hmmm, asi už je pozdě, takže se mezi těch asi nedostaneme.
No ale do hry jsme se přihlásili prostě proto, že jsme blázni a baví nás běhat v noci po lese ve tmě, neboť nám z toho hrozí nějaká nemoc. No a když onemocníme, tak nebudeme muset do školy a do práce.
Takže proto.

  Protože nás Tmou baví, je to akční a je to boží!!! A doufáme, že jednou se nám podaří projít Tmou!!!!!!!! :))

  TMOU chceme hrát proto, že sami v Olomouci organizujeme šifrovací hru "PEWNOST" a po celkem vydařeném prvním ročníku potřebujeme nabrat inspiraci k další práci. A protože TMOU má nezapomenutelnou atmosféru a výbornou pověst, je snad dobré učit se od "těch nejlepších":-)

  Chceme bloudit tmou
luštit šifru za šifrou
Brno máme na háku
kapsy plný taháků

Tečka čárka čárka tečka
Morseovka - pro nás hračka
Oslavíme vítězství
Upevníme přátelství

Máme spoustu elánu
Myslí nám to po ránu
Večer, snad i v poledne
Inu důvtip, ten ať rozhodne

A taky chceme zvýšit průměr odehraných šifrovacích her v průměru na jednoho člena týmu!

  Samani z Kanchalangua prisla porazit vsechna nepratele. My vyrobit si fesna kratasy z jejich kuzi. Ovladat luk a sip, umet cist mapa stejne jako se vyznat v mistnich pivnich jeskynich i hlubokych les. Mit rychla noha, znat mocne byliny pro cista mysl, samani to tezka souper.

  Proč chceme hrát TMOU? Proč chceme hrát? Proč chceme? Proč? Proč, proč, proč, proč se točí kolotoč? Kolotoč se proto točí, ať je ta hra veselá. A my spolu s Kolotočem tu hru vyhrajem. Jo!!!!!!

  Když jsme jako spermie plavali v děloze našich matek, mrskajíce hbitě svými bičíky, nevěděli jsme o světě venku vůbec nic. Jedna věc nám ale byla jasná už tehdy - to, že CHCEME HRÁT TMOU!!!! To nás drželo nad vodou celé dětství a dospívání, na to jsme mysleli v křeslech zubařů, v kabinetech pedofilních učitelů i při pohledu na Jiřího Paroubka. Nebýt TMOU, nežijeme. Teď už nám zbývá jediné - konečně se zúčastnit!

  Sluneční záření má velké množství negativních účinků. Často způsobuje solární zánět kůže se zarudnutím a otokem kůže. Je způsobován jeho UVB složkou. Také při rozvoji různých typů rakoviny kůže se uplatňuje především UVB záření. UVA záření má delší vlnovou délku a proto proniká hlouběji do kůže. Negativně se podílí na předčasném stárnutí kůže s tvorbou vrásek a vzniku deformací hlubších vrstev kůže. Obě složky ultrafialového záření potlačují při zvýšené expozici reakce imunitního systému. Snížená imunita zvyšuje nejen riziko nádorů, ale i řady infekcí. Sluneční záření má i některá rizika pro zrakový orgán člověka. Vyšší expozice způsobuje zánět spojivky a případně i rohovky. Při chronické expozici může být navozen i šedý zákal či ztráta zrakové ostrosti.
Proto neradi hrajeme světlem a chceme hrát tmou.

  Moje první setkání se šifrovací terénní hrou proběhlo vlastně úplně nechtěně na dětském táboře.Byla to klasická "honba za pokladem" pro děti..člověk byl otráven myšlenkou,že nebude moct strávit večer u ohně,u špekáčků a kytary,kde je teploučko,veselo a útulno; místo toho bude muset trmácet své údy kdesi po temném lese,bez baterky a za poryvů studeného podzimního větru.
Jaké bylo tudíž mé překvapení,když jsem se z herního zápalu probrala o mnoho hodin později,v ruce vítězoslavně svírajíc hliněný přívěšek s vyrytým číslem dva ,bez sebemenšího povědomí o tom,odkud jsem přišla nebo kterým směrem se mám vrátit.
Nikdy jsem nepochopila (a dodnes asi nikdy nepochopím),jak jsem mohla vymotat svou zatím naprosto svěží tělesnou schránku ve vesničce vzdálené asi sedm kilometrů od tábora,jak člověk dokáže zapomenout na čas a nesnáze,probíhat ostružiním s úsměvem na rtech a nakonec si s naprosto připitomělým výrazem hodinu prohlížet onu materiálně zcela bezcennou trofej.
Tak začala má posedlost terénními hrami,a z celého srdce doufám,že v oné posedlosti nejsem sama; v touze překonat všechny překážky a lépe poznati sebe i tým; v touze namáhat svůj mozek nekonvenčními pohledy a hledat střípky rozumu v těch nejbláznivějších nápadech.Běžet po hodinách zarytého mlčení v bujaré radosti vstříc dalšímu úkolu..
Ano,onen magický přívěšek s číslem dva mi visí stále doma na zdi.

  Proč chceme hrát Tmou.
Tuhle otázku jsme si položili už mockrát. Bylo to zejména uprostřed noci, když jsme už čtyři hodiny seděli nad šifrou na Tmou nebo jiné podobné hře, bylo nám zima, měli jsme hlad a chtěli to zabalit. Otázka vlastně zněla takto: Proč to vůbec děláme?
Letos už na to třeba přijdeme.
To je důvod, ne?:)

  chceme si to vyskúšať:) overit si svoje schopnosti a vynaliezavosť, zažiť dobrodružstvo a zabaviť sa.

  No jdem to zkusit bude prdel

  Vyhrajeme!

  Vidím lidi kráčet TMOU,
jak jdou městskou pustinou...
Jak jdou a jdou, dlouhé stíny
táhnou za sebou tou tmou...
Chci s nimi temnou ulicí,
vstříc ještě větší temnotě za městkou hranicí...
Vždyť pokud nemáš temno v hlavě,
dá se i TMOU projít hravě.
DOVOLTE NÁM ROZSVÍTIT V NAŠICH LEBKÁCH!

  Aspon jednou by sme si to chteli zkusit

  ze zvědavosti.. a taky nemáme co dělat!

  Proč chceme hrát TMOU? No přece proto, že je to nutná podmínka k "Vyhrát TMOU" :-)
PS: A taky chceme ověřit, co pravdivého je na přísloví "S věkem přichází moudrost"

  Proč chceme hrát TMOU? Protože když jsme byli mladí a neklidní, nic takovýho tady nebylo. A teď, jsme sice už staří a klidní, ale rádi by jsme se do dob neklidu alespoň na jednu noc vrátili.

  Chceme to proste vyzkouset :)

  Protože letos už konečně musíme vyhrát! :) Dost bylo hloupých chyb, dost bylo zákysů před koncem! Čtvrté místo nemůže náš tým uspokojit, jedině výhra se počítá! Vážení přátelé - zapomeňme na Martinu, Honzu, Tomáše nebo Lukáše - jsou tu Gábina, Pavel, Richard, Petr a Jan - je tu Tydlytytamto - vítěz! Now.

  Přihlásili jsme se do TMOU, protože si chceme vyzkoušet, co dokážeme, projevit své schopnosti a zase jednou zapojit mozek na plné obrátky. (G.J.: No jo, to je zas ideální příležitost pro Tomáše dělat ze sebe chytrého…) Chceme dojít až na kraj svých psychických a fyzických sil. (G.J.: Jó to třeba Míša při běhu vypadá skoro jako svá vlastní animace…) Rádi bychom lépe poznali své přátele a zajímá nás, jak se zachováme ve vypjatých situacích. Očekáváme dobrodrůžo a bžundu. (G.J. A kdyby to náhodou nevyšlo, tak má Erik určitě v rukávu spoustu nových vtipů…) Chceme samozřejmě vyhrát nebo minimálně porazit náš spřátelený tým. (G.J.: Chtějí se smát slabším, o nic jiného jim nejde…) Těšíme se na vybočení ze stereotypu a zvednutý adrenalin. (G.J.: To jestli bude Klára ve stresu, to zas budou lesem lítat sprosťárny…) Chceme trošku (pokud možno minimálně) zabloudit, abychom pak měli radost z nalezení nové cesty, trochu se zpotit a trochu mrznout, abychom si vážili stabilní teploty svého těla. (G.J.: Tak to chci teda vidět Markétu, když jí byla kosa i na dovči v Chorvatsku…) Všechno zvládnout a pak si zase na rok s dobrým pocitem oddechnout.

  VÝÝÝÝÝZVA!!!!!!!!!!

  Vzhledem k tomu, že se mi před měsícem narodila dcera a mám tak na nějakou dobu s Tmou i ostatními hrami utrum, chtěla bych si užít alespoň kvalifikaci. Doufám, že se tím neproviňuji příliš proti pravidlům, ale fakt bych si to chtěla užít aspoň takto, protože Tmou mám moc ráda...

  PROČ TUTO HRU TOLIK MILUJEME?

Procházím noční Brněnskou ulicí. Je tma a za nehty zalézá chlad. V dálce je slyšet siréna policejního auta. U nedalekých popelnic vidím bezdomovce, jak prohledává nevábný obsah jedné z popelnic.
Ovšem omyl. Nejedná se o bezdomovce, je to jeden z účastníku hry TMOU ve fázi 4 = lokalizování šifry.

TMOU je vlastně takový koloběh fází, dokud hráči zemdlení nepadnou únavou:

FÁZE 1: prvotní nadšení
"Letos určite vyhrajeme."
"Jsme dobří."
"Težší než loni to nebude."
Fyzická kondice: 100%, žádné problémy.
Psychická kondice: nad průměrem.

FÁZE 2: lokalizace pravděpodobného místa na mapě
"Kde to asi je?"
"Máme mapu?"
"Kdo má mapu?"
"Kde tu prodávají mapy?"
"K čemu nám bude mapa Prahy?"
"Určite ho zabiju."
"Mám ji v kapse!"
FK: 100% tělo nabuzeno adrenalinem.
PK: mírně narušena

FÁZE 3: hektický přesun na místo
"Utíkej!"
"Už nemůžu!"
"Proč ten autobu nejezdí každou minutu?"
"Necpi se!"
"Ti s těma čelovkama nejsou organizovaní."
"Tam se v živote nenarveme."
FK: 60%, tělo unaveno během
PK: mírná agresivita

FÁZE 4: hledání šifry
"Jsme tu první!"
"Letos určite vyhrajeme!"
"Kam to asi schovali?"
"Hledej v popelnici."
FK: tělo naplněno očekáváním
PK: vzrušení

FÁZE 5: zklamání - nenalezení šifry
"Hodina v prdeli a pořád nikde nikdo."
"Tady to asi nebude."
"Kouknem znova do mapy."
"Já to říkal."
"Já to taky říkal."
"Ten s mapou je vůl."
FK: tělo vysíleno zbytečným hledáním.
PK: touha po sebevražde (objekt má sklony k sebevražde)

FÁZE 6: opětovná lokalizace místa na mapě
"Ty joudo, říkal jsem, že to bude tady!"
"Ted už to dává smysl."
"Neveřím! Ukaž!"
"Doženeme to!"
"Letos to určite vyhrajeme!"
PK: opětovné nalezení naděje, mizí sklony k sebevraždě

FÁZE 7: další ulice obrácená naruby
"Co to ty lidi do té popelnice vyhazují za věci?"
"Když přelezu ten plot...."
"Těch lidí tady."
"Hlavně nenápadně."
FK: tělo nabuzeno adrenalinem
PK: mysl narušená očekáváním

FÁZE 8: nalezení šifry (nadšení)
"Mám to!"
"Konečně!"
"Letos určitě vyhrajeme!"
"Co to k sakru je?"
PK: euforie

FÁZE 9: luštění
"To je trivka!"
"Za chvíli to máme!"
"Posun písmen to není."
"Říkejte, co vás napadne."
"Kolik je 3x6?"
"Jaká je třetí odmocnina z 3699?"
"Má to 381 písmenek."
"No a co?"
FK: tělo pomalu chladne
PK: totální vypětí mysli

FÁZE 10: mrznutí
"Kurňa, to je kláda!"
"Mohl jsem si vzít mikinu..."
"Proč se to nehraje v červenci?"
"Ještě, že nesněží."
"Jde to nějak ztuha."
FK: tělo vypjaté mrazem
PK: mysl vypjatá luštěním

FÁZE 11: mrznutí a usínání
"Jirko nespi!"
"Postel, postel, kamna, postel...."
"Zakazuji mluvit o požáru Národního divadla."
"Já se jim na to můžu..."
"Tohle nemám zapotřebí."
"Blbý aol-65-hgf"
"To absolutně postrádá smysl."
"A už jste zkoušeli..."
FK: začínají se objevovat drobné omrzliny
PK: postupná ztráta zájmu o věc

FÁZE 12: pochybnosti o schopnostech velitele
"Proč jsme ho sakra brali s sebou?"
"Tak už jsi to vyluštil, kápo?"
"Já chci k mamince."
"Jsou to lamy."
"Místo něj měl jet radši Pepa."
"Kdyby aspoň nebyla taková kosa."
"Letos první asi nebudeme."
"Nevzdáme to!"
FK: přibývá omrzlinek
PK: objevují se sklony k vražde, úzkostlivost velitele

FÁZE 13: mrznutí a spánek
"Umrznul, nebo jenom usnul?"
"To prostě nejde."
"Tak to aspoň zapálíme. Bude teplo."
"Vstávej!"
"Lidi, nechrápejte tady!"
"Nezvdáme to?"
FK: omrzlinky se spojují ve velké omrzliny
PK: euforie před smrtí, záchvaty smíchu střídají záchvaty pláče

FÁZE 14: jiskra naděje
"Lidi, vstávejte, něco mi tu vychází."
"To není možný, on na to prišel!"
"To ti to muselo trvat 5 hodin?"
"Tak jednoduchý?!?!"
FK: tělo je hnáno silou vůle
PK: naděje vzkřísí ospalou mysl

FÁZE 15: vyřešeno
"Já říkal, že to dáme."
"Jsme skvělí!"
"Začíná svítat."
"Tak jdem rychle na tu trojku."

FK: organismus byl vystaven vysokému psychickému a fyzickému tlaku, tuto akci vřele doporučuji všem sebevrahům, masochistům _____.

---- a dále na fázi 1 ----

A PROTO TU HRU TOLIK MILUJEME

  Zatímco pilné včeličky celé dny sbírají med, Vosičky odvážně poletují TMOU!

Týmové trápení. Těžké trasy. Test trpělivosti.
Mnoho minut mezi modříny. Mučení mozků. Morseovka? (Manuál máme.)
Opatrné ozkoušení oklik. Odmítáme odhady.
Už umíme úporně uvažovat. Užíváme únavy. Uvidíte úspěšné účastníky!

  Letosni Tmou chceme hrat, neb jsme ji nekteri jiz nekteri nekolikrat hrali a radi bychom si uzili pocit dosazeni alespon 10 stanoviste, pripadne rozvrhli sily lepe nez drive a neodpadli tak kolem 6 rano :o)

  Hrabnout si na dno a tak dale, jsme preci Zli lide a jednou to vyjit musi, musime se dostat z horniho kvartilu prumernosti :) Kod a cislo tajne schranky sdelime az po kvalifikaci :D