Zážitky a reakce týmů
Tým "coredump" napsal:
Když se ukázalo, že by v týmu coredump mohlo zbýt místo i na mně, říkal jsem si, že by stálo za to zjistit, jestli na to ještě mám (poslední a jediné TMOU bylo v mém případě č.2, několik měsíců po operaci kolena jsem cestu k pomníku partyzána za Adamovem opravdu dobře nesnášel - od té doby jsem se věnoval jen hrám v teple :).
Jako otec pomalu odrůstajících dětí jsem si pomalu odvykl balit si svůj bágl sám, tentokrát ale balení překvapivě zůstalo na mně - nakonec z toho bylo dost zbytečná zátěž (v obavách o svůj život jsem si přibalil péřák, který jsem nepoužil, taky klobásy se nad ránem ukázaly jako nepoživatelné - tedy, ne že by se teplem zkazily ...).
Setkání s týmem se obešlo bez překvapení, horší to bylo se vzájemným hledáním se při úvodním úkolu. Sice nevím, kdy zase budu korzovat skoro hodinu s kamarádem za ruku, ale o hlas jsem přišel už během první čtvrthodiny, tak snad jediný, kdo se tvářil, že si to užil, byl Y., který se prý tělesně seznámil s několika děvčaty (ke své smůle ale neví se kterými) [Yenya: "užil" je fakt eufemismus - doteď mě bolí v krku. Navíc mi nálepka spadla ještě před zahájením hry. Přivolaný Org mi tvrdil, že teda nemůžu hrát a musíme hodinu čekat. Ignoroval jsem to a zúčastnil se, a po setkání celého týmu jiný Org proti chybějícím nálepkám neprotestoval, takže jsme ušetřili krásných 10 minut výměnou za zničené hlasivky.]. Týmy se svolávaly různě - zaslechl jsem píšťalky, někdo volal něco o prdech a jiní používali hesla ze slovníku (aspoň myslím - slyšel jsem jen to druhé v pořadí od "P").
S abecedou jsme problémy neměli (dokonce nás ani nenapadlo použít slovníkové heslo STFG), je ale pravda, že nám dost pomohl Skácel a Jarošácké Lampadis. [Yenya: ale to že tato dvě slova začínají a končí navzájem stejnými písmeny nás o něco zdrželo v odhalení správného směru čtení.]
Morseovka schovaná v tic-tacu byla moc pěkná, s trochou obav z nakažlivých chorob a s trochou štěstí (vyšlo nám mírně odlišné "U ZDI DOR DISPLEJ") jsme mohli pokračovat. Jen jsme si říkali, na co asi myslí cizinci míjející v průchodu několik skupinek podivně vyhlížejících lidí povalujících se po zemi a ochutnávajících bílé pilulky ... [Yenya: nelíbilo se mi, že se po dvou hodinách vydávalo řešení. Zaujalo mě v zápiscích jiných týmů, jak si pojmenovávali jednotlivé příchutě. U nás to bylo Tuti-Fruti, Máta a ta nejméně výrazná byla Placebo...]
Reklama na TMOU 8 byla fajn, bohužel jsme neměli foťáky a reakční doba Ňácova mobilu byla příliš pomalá,a tak nám zabralo poměrně dlouhou dobu, než jsme všechna místa identifikovali (díky Pavlíno). Na kružnici se nám to sice zdálo trochu moc šišaté, ale když jsme v šalině č.9 nebyli zdaleka jediní, tak jsme středu kružnice věřili čím dál víc (i když podobná víra v případě obory se nám později vymstila).
Scheberovy zahrádky, nádherný čtyřlístek a vcelku jasný postup. Po chvílí hledání Pary se Štěpánem našli výchozí bod, a pak už to bylo snadné. Možná bych tuto část raději viděl někde, kam se nesjíždějí skupiny hromadnou dopravou (je těžké nevidět tým před a za vámi), ale poradit neumím - přece jen to asi muselo být ve městě, že ?! Trochu víc mi vadí nucená změna hesla, které už nějaký ten pátek používáme, ale co - už jsem zažil i mzdovou účetní, která si přede mnou rozložila výpis ročních příjmů všech zaměstnanců ;) [Yenya: přišlo mi to příliš jednoduché, snad až na první obrázek. Žvoulečka na TMOU 3 byla podle mě lépe odhadnutá co se týče obtížnosti - tam se muselo skoro po každém obrázku prohledávat do šířky, a rozhodně nešlo (ani nechtěně) jít za někým v závěsu.]
Discman se dvěma dvojicemi sluchátek byl fajn, letopočty jsme i přes zimou zmožené baterky dali dohromady - všechny zmiňované události bohudík (?) pamatujeme - a v hospodě [Yenya: to je eufemismus - byla to ta z nonstop heren v okolí, kterou jsme vyhodnotili jako nejméně nebezpečnou] s rusky mluvící vrchní jsme to bryskně dořešili (tímto děkujeme týmu, který po nás převzal objednávku 4 čajů a jednoho rumu). Na zastávce jsme potěšili místní slečnu, která slyšela reportáž o TMOU v rádiu Student a které svítily oči z toho, že to vidí na vlastní oči (ale možná jsem si to jen vsugeroval a oči jí svítily něčím jiným).
Maloměřické nádraží, klouzající most a hezké šachy, Y. okamžitě identifikované jako sudoku, zahájily asi nejlepší chvíle našeho týmu.
Rychlý přesun kolem kolejí ("já to tady znám"), u Morii potkáváme FIMANy a po chvilce nad padajícími čtverečky (dvojitá šifra mě nadchla - ale až teď u počítače, na místě jsme tam morseovku nehledali) spolu s nimi vyrážíme do vrchu.
Koleno i nepříliš vyzkoušené boty jsou překvapivě v pohodě, nahoře Y. okamžitě začíná měřit vzdálenosti a zjistit zprávu nebyl žádný problém. [Yenya: díky Pavlovi Šmerkovi z FIMANu za nalezení baterky, která mi u té kóty vypadla, když jsem se snažil být nenápadný ...]
Po úspěchu s Obřanskou zkratkou jsme to vzali přímou cestou dolů s kopce do Bílovic, které se odtud zdály tak blízko - nakonec jsme ale noční sjezd lesem přežili až na Ňácovo koleno ve zdraví a myslím, že ani delší přesun k Luži nikomu z nás příliš nevadil.
Noční orienťák (běh mi nějak nejde z klávesnice) byl vcelku bez problémů, nic jsme nezískali, ale na neběhající týmy jsme ani moc ztratit nemohli. Myslím, že to byl Ňáca, kdo si ani nevšiml, že text v tabulce, pokud se čte zleva doprava a shora dolů, dává rozumný smysl (no, čekali byste to na TMOU?).
U mostu (opět místy sešup cestou necestou) ale začala jiná kapitola. Už si ani úplně přesně nevzpomínám, ani na tu skandovanou básničku, kterou FIMANi volali, když nás míjeli (nebylo to "Smrt Spartě?"), ani co všechno jsme vyzkoušeli poté, co jsme si všimli, že písmena v každém slově jdou vzestupně v abecedním pořádku. Steganografie s dvojicemi stejných písmen nefungovala, rozdíly po sobě jdoucích písmen ani součty rozdílů taky nic. Se vzrůstající depresí (koho napadlo vybrat si místo u cesty, po které každý projde?) a ubíhajícím časem naštěstí Y. zachoval rozvahu a rozhodl, že to musí být trivialita, když všichni odcházejí tak rychle (sláva metainformacím). A taky že jo. [Yenya: dost mi pomohlo dát si energy drink a pak na hodinku usnout - takhle mají ty energy drinky fungovat?]
U Midlocha nás příjemně překvapilo, že jsme pořád ještě dvanáctí (i když Prahory jsou už možná touto dobou v cíli, až doma jsem se dozvěděl, že jsou "tady a teď"). Naštěstí nikdo nebral vážně můj návrh, že posouvání krabiček zvládneme v hlavě ve stoje. Víceméně pečlivě jsme vystříhali čtverečky a na druhý pokus je doposouvali do zprávy, sbalili se (přitom čtverečky poztráceli) a šli prohledat ohrady v okolí. Po nějakém čase, kdy prohledaných ohrad přibývalo, jsme se rozhodli, že se znovu sejdeme na cestě a pokusíme to nějak doluštit. Znovu jsme vystříhali (už méně pečlivě) čtverečky a zkoušeli převracet úhlopříčně i jinak. Když jsme chtěli pokračovat posouváním z hotového tvaru, došlo mi, že to vypadá jako strom a za další stanoviště jsem prohlásil známou zimní lokalitu "U Buku" u Soběšic. Krátký pohled na mapu mě ale naštěstí vyvedl z omylu.
Cestou k Ořešínu na oko prohledáváme ohrady (jako by ještě o něco šlo) u stříšky vyfasujeme zadání jedné z nejhezčích letošních šifer a po několika marných pokusech - různě kombinovaná první písmena (včetně otáčení šifrovací mřížkou vyrobenou podle zápisu piškvorkové partie) konečně prosadí Y. svůj od začátku opakovaný (a zatím námi zatracovaný) návrh uvažovat celá slova (hmm, slovo posed se mi hned zdálo nějaké divné).
Čas už se rychle nachyloval, ale pořád jsme ještě neztratili odhodlání dojít až do cíle. Protože tady Ňáca často běhá a "dobře to tu zná", chytil druhý dech a rozhodl se, že to s Parym, který nic chytat nemusel, vezmou poklusem. My ostatní jsme šli po značce. Ve stejný čas (!) jsme se pak potkali na stanovišti č.13, kde nás jako první zaujal nezvykle vysoký počet týmů. Na souvislost s mapou jsme přišli hned (ISBN trkne do očí), konec textu nás taky navedl na zadní stranu mapy s vysvětlivkami značek. Taky význam většiny vět jsme trefili a ani to, že jejich čísla znamenají vzdálenosti, nebylo nic těžkého. Bohužel jsme se zpočátku upnuli na vzdálenosti v km a následně na popis trati letošní TMOU. Když jsme ani po více než hodině šifru nedali, rozhodli jsme se to zabalit. Pokud bychom na to měli víc času, tak bychom to možná zvládli, ale je dost pravděpodobné, že očekávané umístění dalšího stanoviště by v našich úvahách hrálo významnou roli - zejména proto tuto úlohu za moc hezkou nepovažuji. [Yenya: naše stará slabina - nedotahování věcí do konce. Zkoušení mapových značek ve směru očekávaného postupu byla jedna z prvních věcí, které jsme dělali. Jen jsme se pak už moc upnuli na tu předchozí trasu a kilometry.]
Poslední má chyba byla, že jsem místo pohodlné cesty hromadnou dopravou s ostatními souhlasil, že spolu s Ňácou seběhneme do Zamilcu (jinak námi očekávaný cíl). Cestou už jsem docela cítil namrzlá kolena a ošlapaná chodidla (to ostatně platí i teď, o nedělní půlnoci), ale hřál mě pocit, že jsem zase jednou mohl být při tom. Škoda, že jsme do cíle nedorazili, závěrečná hra by se mi líbila určitě víc než ta zahajovací (i když uznávám, že jejich prohození by asi nemělo význam).
Trochu je mi líto Prahor, jejich let až těsně před cíl byl obdivuhodný. Mám pocit, že letos chyběla nějaká těžší šifra - tedy alespoň nějaká, na které "bychom získali před ostatními náskok" :) (měla-li tuto roli plnit č.13, tak tu už jsem zhanobil výše), přesto musím blahopřát vítězům - těžko soudit, jaký by byl jejich výsledek, kdyby Albert zdědil své geny po rodičích obráceně.
[Yenya: Letošní TMOU se skládalo buďto z pracných nebo jednoduchých šifer. Oceňuji jako nápady Tic-Tac a Čtyřlístek, ale jako šifry nic moc - Tic-Tac vyžadoval značně nehygienický postup pro dosažení aspoň nějaké přesnosti a Čtyřlístek bylo těžké neodhalit v tom proudu okolojdoucích týmů. Pěkné pro nás bylo dvojí využití Jarošky, ale řešení toho displeje jsme dlouho nemohli uvěřit s tím, že "toto by tam přece nemohli kvůli mimobrněnským dát". Asi jediná fakt pěkná šifra byly ty přesmyčky u mostu - i když jsme na ni dlouho nemohli zabrat. Možná proto, že jsme v té době očekávali, že přijde konečně něco fakt těžkého, a ono furt nic :-|. No a ještě bylo divné vícenásobné použití podobného postupu (Morseovka ve 2 a 7, hledání bodu v okolí několika zadaných míst u 3 a 13, graf na kótě 335,9 byl na podobném principu jako kvalifikace). Celkově jsem si hru docela užil - šifrovačka v mraze a na sněhu je zajímavý nový zážitek (nechcete někdo zorganizovat fakt zimní hru třeba v půli ledna?) - ale nějak mi po celou dobu chyběla taková ta radost z toho jak jsou šifry dobré a jak nepostupujeme úplně nejhůř; TMOU 4 a zejména TMOU 7 byly podle mého názoru daleko lepší. Těžko přesně definovat v čem, prostě takový pocit z toho mám. Pozitivní bylo, že jsme si opět ověřili, že se umíme na řešení podívat novým způsobem i po několika hodinách neúspěšného snažení.]
Bulik, 5.11.2006 [Okomentoval Yenya]
Jako otec pomalu odrůstajících dětí jsem si pomalu odvykl balit si svůj bágl sám, tentokrát ale balení překvapivě zůstalo na mně - nakonec z toho bylo dost zbytečná zátěž (v obavách o svůj život jsem si přibalil péřák, který jsem nepoužil, taky klobásy se nad ránem ukázaly jako nepoživatelné - tedy, ne že by se teplem zkazily ...).
Zahájení
Setkání s týmem se obešlo bez překvapení, horší to bylo se vzájemným hledáním se při úvodním úkolu. Sice nevím, kdy zase budu korzovat skoro hodinu s kamarádem za ruku, ale o hlas jsem přišel už během první čtvrthodiny, tak snad jediný, kdo se tvářil, že si to užil, byl Y., který se prý tělesně seznámil s několika děvčaty (ke své smůle ale neví se kterými) [Yenya: "užil" je fakt eufemismus - doteď mě bolí v krku. Navíc mi nálepka spadla ještě před zahájením hry. Přivolaný Org mi tvrdil, že teda nemůžu hrát a musíme hodinu čekat. Ignoroval jsem to a zúčastnil se, a po setkání celého týmu jiný Org proti chybějícím nálepkám neprotestoval, takže jsme ušetřili krásných 10 minut výměnou za zničené hlasivky.]. Týmy se svolávaly různě - zaslechl jsem píšťalky, někdo volal něco o prdech a jiní používali hesla ze slovníku (aspoň myslím - slyšel jsem jen to druhé v pořadí od "P").
S abecedou jsme problémy neměli (dokonce nás ani nenapadlo použít slovníkové heslo STFG), je ale pravda, že nám dost pomohl Skácel a Jarošácké Lampadis. [Yenya: ale to že tato dvě slova začínají a končí navzájem stejnými písmeny nás o něco zdrželo v odhalení správného směru čtení.]
Opruz na šest
Morseovka schovaná v tic-tacu byla moc pěkná, s trochou obav z nakažlivých chorob a s trochou štěstí (vyšlo nám mírně odlišné "U ZDI DOR DISPLEJ") jsme mohli pokračovat. Jen jsme si říkali, na co asi myslí cizinci míjející v průchodu několik skupinek podivně vyhlížejících lidí povalujících se po zemi a ochutnávajících bílé pilulky ... [Yenya: nelíbilo se mi, že se po dvou hodinách vydávalo řešení. Zaujalo mě v zápiscích jiných týmů, jak si pojmenovávali jednotlivé příchutě. U nás to bylo Tuti-Fruti, Máta a ta nejméně výrazná byla Placebo...]
Displej
Reklama na TMOU 8 byla fajn, bohužel jsme neměli foťáky a reakční doba Ňácova mobilu byla příliš pomalá,a tak nám zabralo poměrně dlouhou dobu, než jsme všechna místa identifikovali (díky Pavlíno). Na kružnici se nám to sice zdálo trochu moc šišaté, ale když jsme v šalině č.9 nebyli zdaleka jediní, tak jsme středu kružnice věřili čím dál víc (i když podobná víra v případě obory se nám později vymstila).
Čtyřlístek
Scheberovy zahrádky, nádherný čtyřlístek a vcelku jasný postup. Po chvílí hledání Pary se Štěpánem našli výchozí bod, a pak už to bylo snadné. Možná bych tuto část raději viděl někde, kam se nesjíždějí skupiny hromadnou dopravou (je těžké nevidět tým před a za vámi), ale poradit neumím - přece jen to asi muselo být ve městě, že ?! Trochu víc mi vadí nucená změna hesla, které už nějaký ten pátek používáme, ale co - už jsem zažil i mzdovou účetní, která si přede mnou rozložila výpis ročních příjmů všech zaměstnanců ;) [Yenya: přišlo mi to příliš jednoduché, snad až na první obrázek. Žvoulečka na TMOU 3 byla podle mě lépe odhadnutá co se týče obtížnosti - tam se muselo skoro po každém obrázku prohledávat do šířky, a rozhodně nešlo (ani nechtěně) jít za někým v závěsu.]
Roky vedou kroky
Discman se dvěma dvojicemi sluchátek byl fajn, letopočty jsme i přes zimou zmožené baterky dali dohromady - všechny zmiňované události bohudík (?) pamatujeme - a v hospodě [Yenya: to je eufemismus - byla to ta z nonstop heren v okolí, kterou jsme vyhodnotili jako nejméně nebezpečnou] s rusky mluvící vrchní jsme to bryskně dořešili (tímto děkujeme týmu, který po nás převzal objednávku 4 čajů a jednoho rumu). Na zastávce jsme potěšili místní slečnu, která slyšela reportáž o TMOU v rádiu Student a které svítily oči z toho, že to vidí na vlastní oči (ale možná jsem si to jen vsugeroval a oči jí svítily něčím jiným).
Datel za nádražím
Maloměřické nádraží, klouzající most a hezké šachy, Y. okamžitě identifikované jako sudoku, zahájily asi nejlepší chvíle našeho týmu.
Brána Morie
Rychlý přesun kolem kolejí ("já to tady znám"), u Morii potkáváme FIMANy a po chvilce nad padajícími čtverečky (dvojitá šifra mě nadchla - ale až teď u počítače, na místě jsme tam morseovku nehledali) spolu s nimi vyrážíme do vrchu.
335,9
Koleno i nepříliš vyzkoušené boty jsou překvapivě v pohodě, nahoře Y. okamžitě začíná měřit vzdálenosti a zjistit zprávu nebyl žádný problém. [Yenya: díky Pavlovi Šmerkovi z FIMANu za nalezení baterky, která mi u té kóty vypadla, když jsem se snažil být nenápadný ...]
Po úspěchu s Obřanskou zkratkou jsme to vzali přímou cestou dolů s kopce do Bílovic, které se odtud zdály tak blízko - nakonec jsme ale noční sjezd lesem přežili až na Ňácovo koleno ve zdraví a myslím, že ani delší přesun k Luži nikomu z nás příliš nevadil.
Sčítání ve 3D
Noční orienťák (běh mi nějak nejde z klávesnice) byl vcelku bez problémů, nic jsme nezískali, ale na neběhající týmy jsme ani moc ztratit nemohli. Myslím, že to byl Ňáca, kdo si ani nevšiml, že text v tabulce, pokud se čte zleva doprava a shora dolů, dává rozumný smysl (no, čekali byste to na TMOU?).
Most za oborou
U mostu (opět místy sešup cestou necestou) ale začala jiná kapitola. Už si ani úplně přesně nevzpomínám, ani na tu skandovanou básničku, kterou FIMANi volali, když nás míjeli (nebylo to "Smrt Spartě?"), ani co všechno jsme vyzkoušeli poté, co jsme si všimli, že písmena v každém slově jdou vzestupně v abecedním pořádku. Steganografie s dvojicemi stejných písmen nefungovala, rozdíly po sobě jdoucích písmen ani součty rozdílů taky nic. Se vzrůstající depresí (koho napadlo vybrat si místo u cesty, po které každý projde?) a ubíhajícím časem naštěstí Y. zachoval rozvahu a rozhodl, že to musí být trivialita, když všichni odcházejí tak rychle (sláva metainformacím). A taky že jo. [Yenya: dost mi pomohlo dát si energy drink a pak na hodinku usnout - takhle mají ty energy drinky fungovat?]
Ohrada v okolí
U Midlocha nás příjemně překvapilo, že jsme pořád ještě dvanáctí (i když Prahory jsou už možná touto dobou v cíli, až doma jsem se dozvěděl, že jsou "tady a teď"). Naštěstí nikdo nebral vážně můj návrh, že posouvání krabiček zvládneme v hlavě ve stoje. Víceméně pečlivě jsme vystříhali čtverečky a na druhý pokus je doposouvali do zprávy, sbalili se (přitom čtverečky poztráceli) a šli prohledat ohrady v okolí. Po nějakém čase, kdy prohledaných ohrad přibývalo, jsme se rozhodli, že se znovu sejdeme na cestě a pokusíme to nějak doluštit. Znovu jsme vystříhali (už méně pečlivě) čtverečky a zkoušeli převracet úhlopříčně i jinak. Když jsme chtěli pokračovat posouváním z hotového tvaru, došlo mi, že to vypadá jako strom a za další stanoviště jsem prohlásil známou zimní lokalitu "U Buku" u Soběšic. Krátký pohled na mapu mě ale naštěstí vyvedl z omylu.
Piškvorky
Cestou k Ořešínu na oko prohledáváme ohrady (jako by ještě o něco šlo) u stříšky vyfasujeme zadání jedné z nejhezčích letošních šifer a po několika marných pokusech - různě kombinovaná první písmena (včetně otáčení šifrovací mřížkou vyrobenou podle zápisu piškvorkové partie) konečně prosadí Y. svůj od začátku opakovaný (a zatím námi zatracovaný) návrh uvažovat celá slova (hmm, slovo posed se mi hned zdálo nějaké divné).
Abstraktní obrazy
Čas už se rychle nachyloval, ale pořád jsme ještě neztratili odhodlání dojít až do cíle. Protože tady Ňáca často běhá a "dobře to tu zná", chytil druhý dech a rozhodl se, že to s Parym, který nic chytat nemusel, vezmou poklusem. My ostatní jsme šli po značce. Ve stejný čas (!) jsme se pak potkali na stanovišti č.13, kde nás jako první zaujal nezvykle vysoký počet týmů. Na souvislost s mapou jsme přišli hned (ISBN trkne do očí), konec textu nás taky navedl na zadní stranu mapy s vysvětlivkami značek. Taky význam většiny vět jsme trefili a ani to, že jejich čísla znamenají vzdálenosti, nebylo nic těžkého. Bohužel jsme se zpočátku upnuli na vzdálenosti v km a následně na popis trati letošní TMOU. Když jsme ani po více než hodině šifru nedali, rozhodli jsme se to zabalit. Pokud bychom na to měli víc času, tak bychom to možná zvládli, ale je dost pravděpodobné, že očekávané umístění dalšího stanoviště by v našich úvahách hrálo významnou roli - zejména proto tuto úlohu za moc hezkou nepovažuji. [Yenya: naše stará slabina - nedotahování věcí do konce. Zkoušení mapových značek ve směru očekávaného postupu byla jedna z prvních věcí, které jsme dělali. Jen jsme se pak už moc upnuli na tu předchozí trasu a kilometry.]
Post mortem
Poslední má chyba byla, že jsem místo pohodlné cesty hromadnou dopravou s ostatními souhlasil, že spolu s Ňácou seběhneme do Zamilcu (jinak námi očekávaný cíl). Cestou už jsem docela cítil namrzlá kolena a ošlapaná chodidla (to ostatně platí i teď, o nedělní půlnoci), ale hřál mě pocit, že jsem zase jednou mohl být při tom. Škoda, že jsme do cíle nedorazili, závěrečná hra by se mi líbila určitě víc než ta zahajovací (i když uznávám, že jejich prohození by asi nemělo význam).
Trochu je mi líto Prahor, jejich let až těsně před cíl byl obdivuhodný. Mám pocit, že letos chyběla nějaká těžší šifra - tedy alespoň nějaká, na které "bychom získali před ostatními náskok" :) (měla-li tuto roli plnit č.13, tak tu už jsem zhanobil výše), přesto musím blahopřát vítězům - těžko soudit, jaký by byl jejich výsledek, kdyby Albert zdědil své geny po rodičích obráceně.
[Yenya: Letošní TMOU se skládalo buďto z pracných nebo jednoduchých šifer. Oceňuji jako nápady Tic-Tac a Čtyřlístek, ale jako šifry nic moc - Tic-Tac vyžadoval značně nehygienický postup pro dosažení aspoň nějaké přesnosti a Čtyřlístek bylo těžké neodhalit v tom proudu okolojdoucích týmů. Pěkné pro nás bylo dvojí využití Jarošky, ale řešení toho displeje jsme dlouho nemohli uvěřit s tím, že "toto by tam přece nemohli kvůli mimobrněnským dát". Asi jediná fakt pěkná šifra byly ty přesmyčky u mostu - i když jsme na ni dlouho nemohli zabrat. Možná proto, že jsme v té době očekávali, že přijde konečně něco fakt těžkého, a ono furt nic :-|. No a ještě bylo divné vícenásobné použití podobného postupu (Morseovka ve 2 a 7, hledání bodu v okolí několika zadaných míst u 3 a 13, graf na kótě 335,9 byl na podobném principu jako kvalifikace). Celkově jsem si hru docela užil - šifrovačka v mraze a na sněhu je zajímavý nový zážitek (nechcete někdo zorganizovat fakt zimní hru třeba v půli ledna?) - ale nějak mi po celou dobu chyběla taková ta radost z toho jak jsou šifry dobré a jak nepostupujeme úplně nejhůř; TMOU 4 a zejména TMOU 7 byly podle mého názoru daleko lepší. Těžko přesně definovat v čem, prostě takový pocit z toho mám. Pozitivní bylo, že jsme si opět ověřili, že se umíme na řešení podívat novým způsobem i po několika hodinách neúspěšného snažení.]
Bulik, 5.11.2006 [Okomentoval Yenya]
Zpět na zápisky