Zážitky a reakce týmů
Tým "Fň" napsal:
15.10., 18:00, Praha-Bohnice: Netrpělivě přerušuji Alenu a Péťu, vášnivě debatující o koupání, bobečcích a kojeneckých výživách. V 19:22, 10 vteřin po odevzdání posledního řešení, obě na téma plynule navazují. Mezitím stíhám akorát tisknout zadání a zadávat řešení do formuláře, plzeňská sekce jen občas hodí přes Skype nějaký nápad. Dva mozky, vyhladovělé mateřskou dovolenou, šlapou jako dobře promazaný stroj. V jedenáct zjišťuju, že jsme první. Nic to neznamená, ale je to příjemné.
3.11., 17:30, Planýrka: Bezradně se potácím travou a trním a pořvávám jména spoluhráčů, protože obsahují alespoň nějaké samohlásky. Které pako tohle vymyslelo? Zážitková pedagogika je o vytváření nezvyklých situací, ale takových, z nichž profituje účastník novou zkušeností, ne pouze orgové šedesáti minutami dobré zábavy.
18:30, Internetová kavárna v centru: Googlujeme brněnské reálie a louskáme písmo. Docela hezké. Nemůžeme čekat, že budeme ve městě stejně rychlí jako nejlepší domorodci.
20:00, Svoboďák: "Vy tady jako celý večer ochutnáváte Tic-Tacy a pak si o tom povídáte??" Kolemjdoucí slečna vyjadřuje respekt k našemu způsobu zábavy. Zato Aleně se už u třicátého začíná dělat zle a pletou se jí "málo pálivý" a "hodně pálivý". Naštěstí ten "odporný", který plive na zem, poznává stále spolehlivě.
21:15, Dornych: Cože, zase Jaroška? Moje tolerance vůči brňákofriendly šifrám se rozplývá. Ještěže má Ota digitál a Evka doma sedí u Googlu. Chlapi, to vám fakt nedošlo, že tyhle úlohy jsou o přístupu k technice a o znalostech Brna? A jestli došlo, to vám to bylo jedno??
22:00, Scheberovy zahrádky: Jedenáctí. Wow, to není špatné, když uvážíme dosavadní úkoly. Chvíli nad čajem hledáme něco v podezřele častých vykřičnících, ale brzy je jasno, další úkolovka. Bok po boku s Krtky (že by jim ta Jaroška až zas tak nepomohla?) dorážíme k pískovišti.
22:30, kdesi v Brně: Většina jasná, zbytek googlíme, opět posílám jednu nevrlou myšlenku organizátorům.
23:30, Podzimní: "Retrográdní úloha!" jásám hloupě a předčasně. Brzy je jasné, že pěšci stojí tak, že to se šachem nemůže mít nic společného. Všímáme si rozměrů šachovnice a dalších podezřelostí, Michal brzy zvolá "Sudoku!", a řeší. Velmi pěkný a dobře umístěný trojský kůň. Zjevně začíná orientační část hry. Po debatě volíme okliku přes Obřany místo nejistého prodírání se lesem.
0:30, Morie: Nejdřív se bojím, že přišly zas nějaké "čtverečky" jako loni. Ale brzy zjišťujeme, že je to lehoučké. Hm, dva kilometry vzdálená kóta. No tak jdem.
1:30, Těsnohlídkův památník: "Tady žádný památník není!" vtipně halekám na každý tým, jakmile se zastaví a zamžourá na nás do tmy. Ota s Kubou snášejí šifru a Alča ji okamžitě louská. Hm, čtyři kilometry vzdálené rozcestí. Tohle vážně přestává být hra pro nás.
3:20, dead of the night: "Za hory za doly, mé zlaté Prahory, kde se pasou?". Kde jsme mohli nabrat tři hodiny ztráty, vždyť jsme nad ničím moc nepřemýšleli? Hm, orienťák. Zrovna jsem si říkal, že by bylo fajn proložit chození nějakým chozením. Princip se zdá být celkem zřejmý, a v tajence MMTDTOHOAORI Alena jasně rozpozná MOSTROHOBORY. Jdeme to s Kubou najít a zbytek mezitím opravuje drobné chybičky ve výpočtu.
6:00, "most": Tohle že je most? Svítá, Alča, Ota a Michal někde bloudí, Kuba si všímá abecedního řazení písmen a já to dolušťuju. Cestou do Útěchova jsme už dost grogy. Přestávám věřit, že dokončíme.
8:00, Útěchov: "BRANAOHRADYOKOLO". Okolo čeho? Alena jde k ranči, Michal vyzvídá u kolemjdoucích, já zkouším zaznamenávat pohyb kostiček a "tlačiče". Ježiš, my jsme paka! To máme z toho, že jsme líní stříhat a luštíme psaním po fólii.
10:00, přístřešek: Dvojitý trojan, pěkné. Bude to nejspíš nějaká steganografie. Obludárium informuje, že sedí na stejné šifře a že Prahory plus velkou část čela potkal zásek na třináctce. Průběhovky zřejmě skončily, začal vyřazovací závěr! Limit bude možná posunut, naděje na dojití ještě žije! Nic ale nefunguje a tým by rád do hospody. Aspoň je po cestě otravuju přemýšlením nahlas a funguje to, ujdeme dvěstě metrů a mám to! Geniální šifra, ještě s tím "posedem" a "vrcholem" napsaným přímo v textu, prostě nádherná. Kuba sviští pro šifru a my do Soběšic do hospody.
11:20, hospoda U supa: Nad čajem (s medem!) a báječnou česnečkou rychle odhalujeme souvislost s mapou, ale dál to nejde. Přichází sms o konci hry a od Toma z Prahor zjišťuju, kdo vyhrál. Jaká ironie osudu... Tedy osudu Prahor, Ivoše, Albertů, a možná i mnoha dalších osudů letošní Tmou, o nichž jen nevím.
18:00, Praha-Bohnice: Řešení už visí, bod pro orgy. Vida, čtrnáctka už byla lehká. Třináctka, to je ale mentální haluzení. Autor šifry očekává, že tým bude v mapě hledat místo, kam tak asi mohli orgové dát poslední stanoviště, a pak si ověří, že poblíž jsou správně rozmístěné mapové značky. To místo se nedá vypočíst a musí se automaticky předpokládat, že to bude význačný objekt v mapě. Kdyby Prahory nehrály fér, mohly po dvou hodinách zákysu ta místa oběhat, zpětně by jim docvakl i správný postup řešení a vyhrály by. Na to, abych v takové situaci spatřoval vznešený triumf morálky nad touhou po vítězství, jsem asi moc malý idealista. Podle mě je možnost odvodit z nalezeného stanoviště postup řešení předchozí šifry organizátorská chyba.
19:15, Praha-Bohnice: Koukám na reportáž na Primě, i z ní je vidět ten šok, který zažijete, když máte pocit, že jdete tak někde pátí desátí a pak se na konci dozvíte, že jste první. Už jen pro tenhle pocit to Albertům hrozně přeju. Je vidět, že na Tmou se láme chleba až na posledních šifrách a několikahodinová ztráta ještě nemusí nic znamenat. Jedna z kontrol orienťáku to řekla dobře: "Nikdy to nevzdávej!"
Dalibor
Post Scriptum: Hádám, že ze všech Tmou, na kterých jsem byl (4-8, 7 počítám taky, ač jsem jen testoval), budou s touhle orgové nejspokojenější jakožto s ročníkem dramaturgicky nejlépe realizujícím cíle hry. Úkolová městská část "pro každého", hezká šestka, z níž se ale ještě dá vrátit, pokud ji tým nedá, pět stanovišť na odolnost a orientaci, závěr prověřující čerstvost mozků v nečerstvých tělech, plus dramaturgický oblouk mezi úvodním a závěrečným úkolem. Nám asi vyhovuje víc, když se dramaturgie trochu nepovede :-) První dvě fáze nám moc nesedí, druhá nás navíc ještě moc nebaví. Ale rozumím tomu, že Tmou, matka šifrovaček, je vlastně šifrovačkou jen zčásti a zbytek zážitku i výkonu tvoří další dimenze hry. Kromě perfektní dramaturgie musím vyzvednout bezchybnost všeho podstatného a hezké nápady - Tic-tac, Čtyřlístek, displej, sudoku, piškvorky. Naopak u úvodu, brněnsko-googlovacích šifer ve městě a u třináctky mi není moc jasné, jak tyto nápady mohly projít přes zpětnou vazbu od ostatních členů organizačního týmu. Děkuju orgům, spoluhráčům z Fň i spoluhráčům z ostatních týmů za tu krásnou noc plnou malých zapeklitých papírků, světýlek na sněhu a obláčků páry stoupajících od úst a blahopřeju Albertům k tomu, že se s tím dokázali vypořádat nejlíp z nás všech.
3.11., 17:30, Planýrka: Bezradně se potácím travou a trním a pořvávám jména spoluhráčů, protože obsahují alespoň nějaké samohlásky. Které pako tohle vymyslelo? Zážitková pedagogika je o vytváření nezvyklých situací, ale takových, z nichž profituje účastník novou zkušeností, ne pouze orgové šedesáti minutami dobré zábavy.
18:30, Internetová kavárna v centru: Googlujeme brněnské reálie a louskáme písmo. Docela hezké. Nemůžeme čekat, že budeme ve městě stejně rychlí jako nejlepší domorodci.
20:00, Svoboďák: "Vy tady jako celý večer ochutnáváte Tic-Tacy a pak si o tom povídáte??" Kolemjdoucí slečna vyjadřuje respekt k našemu způsobu zábavy. Zato Aleně se už u třicátého začíná dělat zle a pletou se jí "málo pálivý" a "hodně pálivý". Naštěstí ten "odporný", který plive na zem, poznává stále spolehlivě.
21:15, Dornych: Cože, zase Jaroška? Moje tolerance vůči brňákofriendly šifrám se rozplývá. Ještěže má Ota digitál a Evka doma sedí u Googlu. Chlapi, to vám fakt nedošlo, že tyhle úlohy jsou o přístupu k technice a o znalostech Brna? A jestli došlo, to vám to bylo jedno??
22:00, Scheberovy zahrádky: Jedenáctí. Wow, to není špatné, když uvážíme dosavadní úkoly. Chvíli nad čajem hledáme něco v podezřele častých vykřičnících, ale brzy je jasno, další úkolovka. Bok po boku s Krtky (že by jim ta Jaroška až zas tak nepomohla?) dorážíme k pískovišti.
22:30, kdesi v Brně: Většina jasná, zbytek googlíme, opět posílám jednu nevrlou myšlenku organizátorům.
23:30, Podzimní: "Retrográdní úloha!" jásám hloupě a předčasně. Brzy je jasné, že pěšci stojí tak, že to se šachem nemůže mít nic společného. Všímáme si rozměrů šachovnice a dalších podezřelostí, Michal brzy zvolá "Sudoku!", a řeší. Velmi pěkný a dobře umístěný trojský kůň. Zjevně začíná orientační část hry. Po debatě volíme okliku přes Obřany místo nejistého prodírání se lesem.
0:30, Morie: Nejdřív se bojím, že přišly zas nějaké "čtverečky" jako loni. Ale brzy zjišťujeme, že je to lehoučké. Hm, dva kilometry vzdálená kóta. No tak jdem.
1:30, Těsnohlídkův památník: "Tady žádný památník není!" vtipně halekám na každý tým, jakmile se zastaví a zamžourá na nás do tmy. Ota s Kubou snášejí šifru a Alča ji okamžitě louská. Hm, čtyři kilometry vzdálené rozcestí. Tohle vážně přestává být hra pro nás.
3:20, dead of the night: "Za hory za doly, mé zlaté Prahory, kde se pasou?". Kde jsme mohli nabrat tři hodiny ztráty, vždyť jsme nad ničím moc nepřemýšleli? Hm, orienťák. Zrovna jsem si říkal, že by bylo fajn proložit chození nějakým chozením. Princip se zdá být celkem zřejmý, a v tajence MMTDTOHOAORI Alena jasně rozpozná MOSTROHOBORY. Jdeme to s Kubou najít a zbytek mezitím opravuje drobné chybičky ve výpočtu.
6:00, "most": Tohle že je most? Svítá, Alča, Ota a Michal někde bloudí, Kuba si všímá abecedního řazení písmen a já to dolušťuju. Cestou do Útěchova jsme už dost grogy. Přestávám věřit, že dokončíme.
8:00, Útěchov: "BRANAOHRADYOKOLO". Okolo čeho? Alena jde k ranči, Michal vyzvídá u kolemjdoucích, já zkouším zaznamenávat pohyb kostiček a "tlačiče". Ježiš, my jsme paka! To máme z toho, že jsme líní stříhat a luštíme psaním po fólii.
10:00, přístřešek: Dvojitý trojan, pěkné. Bude to nejspíš nějaká steganografie. Obludárium informuje, že sedí na stejné šifře a že Prahory plus velkou část čela potkal zásek na třináctce. Průběhovky zřejmě skončily, začal vyřazovací závěr! Limit bude možná posunut, naděje na dojití ještě žije! Nic ale nefunguje a tým by rád do hospody. Aspoň je po cestě otravuju přemýšlením nahlas a funguje to, ujdeme dvěstě metrů a mám to! Geniální šifra, ještě s tím "posedem" a "vrcholem" napsaným přímo v textu, prostě nádherná. Kuba sviští pro šifru a my do Soběšic do hospody.
11:20, hospoda U supa: Nad čajem (s medem!) a báječnou česnečkou rychle odhalujeme souvislost s mapou, ale dál to nejde. Přichází sms o konci hry a od Toma z Prahor zjišťuju, kdo vyhrál. Jaká ironie osudu... Tedy osudu Prahor, Ivoše, Albertů, a možná i mnoha dalších osudů letošní Tmou, o nichž jen nevím.
18:00, Praha-Bohnice: Řešení už visí, bod pro orgy. Vida, čtrnáctka už byla lehká. Třináctka, to je ale mentální haluzení. Autor šifry očekává, že tým bude v mapě hledat místo, kam tak asi mohli orgové dát poslední stanoviště, a pak si ověří, že poblíž jsou správně rozmístěné mapové značky. To místo se nedá vypočíst a musí se automaticky předpokládat, že to bude význačný objekt v mapě. Kdyby Prahory nehrály fér, mohly po dvou hodinách zákysu ta místa oběhat, zpětně by jim docvakl i správný postup řešení a vyhrály by. Na to, abych v takové situaci spatřoval vznešený triumf morálky nad touhou po vítězství, jsem asi moc malý idealista. Podle mě je možnost odvodit z nalezeného stanoviště postup řešení předchozí šifry organizátorská chyba.
19:15, Praha-Bohnice: Koukám na reportáž na Primě, i z ní je vidět ten šok, který zažijete, když máte pocit, že jdete tak někde pátí desátí a pak se na konci dozvíte, že jste první. Už jen pro tenhle pocit to Albertům hrozně přeju. Je vidět, že na Tmou se láme chleba až na posledních šifrách a několikahodinová ztráta ještě nemusí nic znamenat. Jedna z kontrol orienťáku to řekla dobře: "Nikdy to nevzdávej!"
Dalibor
Post Scriptum: Hádám, že ze všech Tmou, na kterých jsem byl (4-8, 7 počítám taky, ač jsem jen testoval), budou s touhle orgové nejspokojenější jakožto s ročníkem dramaturgicky nejlépe realizujícím cíle hry. Úkolová městská část "pro každého", hezká šestka, z níž se ale ještě dá vrátit, pokud ji tým nedá, pět stanovišť na odolnost a orientaci, závěr prověřující čerstvost mozků v nečerstvých tělech, plus dramaturgický oblouk mezi úvodním a závěrečným úkolem. Nám asi vyhovuje víc, když se dramaturgie trochu nepovede :-) První dvě fáze nám moc nesedí, druhá nás navíc ještě moc nebaví. Ale rozumím tomu, že Tmou, matka šifrovaček, je vlastně šifrovačkou jen zčásti a zbytek zážitku i výkonu tvoří další dimenze hry. Kromě perfektní dramaturgie musím vyzvednout bezchybnost všeho podstatného a hezké nápady - Tic-tac, Čtyřlístek, displej, sudoku, piškvorky. Naopak u úvodu, brněnsko-googlovacích šifer ve městě a u třináctky mi není moc jasné, jak tyto nápady mohly projít přes zpětnou vazbu od ostatních členů organizačního týmu. Děkuju orgům, spoluhráčům z Fň i spoluhráčům z ostatních týmů za tu krásnou noc plnou malých zapeklitých papírků, světýlek na sněhu a obláčků páry stoupajících od úst a blahopřeju Albertům k tomu, že se s tím dokázali vypořádat nejlíp z nás všech.
Zpět na zápisky