Zážitky a reakce týmů
Tým "Strážci vesmíru t.o." napsal:
Tmou 8 aneb trička patří nám
Lehké chvění nohou nás dohromady zastihlo poprvé asi ve čtyři hodiny, kdy jsme se fakt všichni!! sešli v kamrlíku na poslední doladění výbavy, fyzických a intelektuálních sil.
Šalina nebyla vůbec plná jako loni třináctka k dělňáku, a tak jsme si zvědavých pohledů „teď ven s karimatkama“ užívali dosytosti sami. Pestřejší mozaiku týmů nabídla až cesta kolem Boby centra, Rogi dokonce natrefil na jednu kamarádku.
Planýrka byla tou dobou už plná a přes lehký zmatek u prezence jsme vyfasovali samolepky. Tak nějak podvědomě jsme věděli, že se budeme dělit, ale domluvit se jak se domluvíme, to jaksi neproběhlo. Netřeba zde popisovat jak to probíhalo – myslím, že jsme si to všichni užili dosytosti, nám to trvalo asi půl hodiny než dorazili céčkaři, kteří nesměli používat telefony (Tom: největší efekt to asi mělo pro pozorovatele, ale mně to pobavilo a rozhodně nesouhlasím se škarohlídy, že chudáci museli křičet v tááákové zimě).
Kombinací rychlých nohou a hbitých prstů jsme záhy měli výsledek a ještě přitom byli v teple. Následné rozhodování zda na Panenskou běží jeden nebo všichni dopadlo tak, že všichni, co kdybychom to měli hned vyluštěné…Na místě samém jsme byli příjemně pobaveni „hvězdnou bránou“ tic-tac a mírně v obavách z textu „za 2 hodiny si přijďte pro nápovědu“ jsme se v blízkém podchodu dali do přemýšlení, které ve zkratce bylo asi takovéto: Tic-tac, to jsou hodiny, ostatně i tvar je defakto ciferník……spočítání tiktaků na 55 ks…..55…čeho je 55??............minut……55 minut??.....co trvá 55 minut??......třeba jednička…..aha, šalina……takže ty barevný tiktaky jsou zastávky…..zastávky na znamení, občasná…….aha no hele tady to nezjistíme, jdeme na net….tak jednička nic, anabáze trvá jen 54 minut…..jsou nějaké další…ano, 44 a 84, to je 59 minut……nic tak dlouhého už tu…..ale ano LINKA 72!!!!...to je ono….přesně 55 minut z Přízřenic smyčky k Řečkovickému hřbitovu….bomba, ty jo a hele sekvence zastávek přesně odpovídá tic-tacům…obyčejná obyčejná znamení občasná….. a co konec…ten ne no ale podívej….má to 43 zastávek a když pojedem znovu, tak do 55 je znovu 12 zastávek a jejich konec zase odpovídá….obyčejná a 3x znamení…pravda mezi tím jsou navíc speciální zastávky „v pracovní občas, o víkendu celodenně“, ale to je jen drobná komplikace……morseovka sice nesedí ale asi to máme….kde to teda je???........zastávka Bednářova, kontejnerový terminál….no čas letí za 20 minut nápověda….jo Bednářova, ale je to trochu moc daleko….ale co už….nápověda…….tak zastávky nám nevychází…Tome co morseovka….hmmm……
To snad není pravda, takovej báječnej nápad a ona je to morseovka. Na slzy ale není čas, tak frčíme na úzkou. Tom: dal bych si burka… První zatím nejsme, ale brzo budem, byla to rychlovka, takže překreslení na fólii a zkušené určení středu kruhu. V parčíku kam si chodí hrát Pegas po chvíli nalézáme další stanoviště. Petr si začne číst čtyřlístek, slyšíme tohle znám ty malíře a už jenom jdeme za ním. Tom: aniž bych se stačil podívat na Fifinku, běžíme zase dál a burek v nedohlednu....Na jednom rohu se rozdělujeme a za tmavým blokem zase dáváme dohromady – zrovna u pískoviště.
Na břehu Svitavy na romantickém místě s rozbitým kočárkem a vrbou vytahujeme discmana a začínáme zostra: Pulp Fiction….Anybody don´t call……Katčin strategický návrh nás přesouvá na její privát, kde jsou příhodnější podmínky, bedny, větší sluchátka, čaj, sušenky (cestou na privát jsme potkali Alberta Stalloneho jak si jde pro CD)…..odposloucháno rychle, souvislost s roky jasná a nápověda z 1 to jen potrvzuje (Tom: sjednocení Německa bylo ale v roce 1990), abeceda ano – ale jak?? Děláme pokusy s celou abecedou ale nesmyslné sekvence dáváme stranou hned, což se ukáže jako chyba, bo po takřka dvou hodinách vychází Tomovi QODZIMNI DATEL, a je jasné, že je to Podzimní ulice a jak Petr vzápětí doplňuje Q = P neboť sjednocení Německa bylo 1990….Tom: já to říkal….Mizíme teda na rozjezd do Obřan, což je asi za 10 minut. Tom: burek zase nic, že…
Letos máme nějaké štěstí neb 94 přijela sice plná, ale ne dost, takže jsme se tam dostali – předloni nám 84 u Antroposu ani nezastavila….Proškovo náměstí zřejmě poprvé v historii zažilo atmosféru náměstí…..
Romantická vyhlídka na nádraží z lávky je komplikována kluzkým povrchem, úspěšně však dorážíme a vzápětí luštíme: Martina totiž, budiž jí věčná čest a sláva, říká kouzelné slovíčko „sudoku“. Tom: matně si vybavuju, že cestou na lávku jsem viděl Honzu Kořínka jak jde z lávky – a kde je H.K., tam je i Albert Stalonne. To jenom tak pro dokreslení, že jsme se jich drželi….
Zkušenosti z loňska dávají pocítit bariéru „šifra 7“, z předloňska pak „první terénní šifra“, nicméně velmi vydařená brána morie se ukazuje býti pohodovou vstupenkou do terénní části, bo další magické slůvko „tetris“ nás přenáší na kótu 335,9. Tam hrdinně vyráží Rogi s Petrem avšak nesplní interní limit 10 minut a přicházejí až po šestnácti. Tom se zatím s děvčaty kochá krásnou cestou zalitou měsícem…Ani zde netrvá řešení příliš dlouho, brzy zavrhujeme morseovku a k dílu se dostává geodetická znalost přímek. Obtížněji se pak interpretuje řešení v mapě neboť vzdálenost k oběma pánům se zdá býti značnou…
Příjemná cesta dochází ocenění v okamžiku, kdy naše tělesná teplota již opět patří nad 30 stupňů. Bohužel již částečně opuštěný Tomův sen o burkovi není naplněn ani v Bílovicích u pekárny, kde se naše mlsná očka zakoukají nejprve na billboard místní pekárny a pak i na dodávku téhož podniku. Krátká sonda do místní provozovny nás uvádí v realitu – ani rohlíček bo jsme ten večer už osmnáctí (dle odhadu šoféra) a tady se peče přesně. Suše polykáme (Rogi: dovedeš si představit ten kšeft, kdyby tady prodávali teplý rohlíky za 2 kačky?? Tomovi nezbývá než souhlasit. Zde je možno rozvést Rogiho představu ještě dále – první tým dorazil na 9tku o půl jedné, tj. zhruba o půlnoci byl u pekárny, my tam byli asi něco před čtvrtou – to už ta pec mohla dávno bejt vypnutá poté co upekla tisíc teplých rohlíků, za které by pekaři snad dostali i trička Tmou….a pak že tady je kapitalismus) a mažeme dál.
U Luže se zapisujeme do knihy (Tom: netuším zda vrcholové, ale napsal jsem tam „Babřik kačoty a linka 72“) a dostáváme se k orientačnímu běhu. Martina si vytrpěla hlídáním batohů, my ostatní jsme se nějak rozprchli. Největší kus oběhal Rogi (také jemu za to budiž věčná čest a sláva (Tom: ale proč mu to tak dlouho trvalo????)), každopádně to bylo náročné, ale řešení již naši 3D specialisté našli rychle. Most na rohu obory byl fajn, ale obory rozhodně nebyly jako v době mapování. Okolo jedné jsme sešli korytem dolů (dle mapy v pohodě) a najednou jsme byli ze tří stran za plotem, tak jsme to PRASILI přes oboru a dole na cestě zjistili, že obora je asi tak trojnásobná – no naštěstí každá obora má své mouchy – rozuměj díry.
Šifra se ukázala jako těžší, alespoň dle času stráveného na místě. Všemožné převody na čísla a počty se ukázaly jako liché. Na tomto místě se ale ukázalo, co dokáže udělat takový spánek. Rogi: vy jste tam všichni tak nějak vytuhli (asi krom Petra, který držel šifru pevně v rukou). Ono vytuhnutí se ovšem ukázalo jako klíčové!! Sotva si Marťa proškrábla oko, odpočinutá povídá kouzelné slůvko „pomoci“ a „textu“ a „ty první písmena se oddělají“. Takže kus jsme měli, vhodná písmena taky, ale nic z nich nelezlo. Tak tedy spánek podruhé: Tom, také si chvilku předtím spočinul, vydělal ze své pionýrské mošny sešat (který vypadal stejně jako posunutá abeceda) a všem okolo ukázal, jak se s tím vlastně pracuje…..(Tom: už ani nevím, kdy jsem naposledy vyluštil něco jiného než morseovku. A tady už je to třetí šifra….)
Cesta k „Midlochovi“ byla již plně za světla a Rogi na místě hlásil, že jsme zatím 43., což bylo pěkné. Kostičky, chvíli se tvářící jako čtverečky jsme následně správně posunuli a tvar přístřešku byl široko daleko jediný. V tuto chvíli nás sice opouštěla Katka (holt Otrokovice jsou daleko, ale i jí budiž věčná čest a sláva, je to pořád největší intelektuální síla týmu, ona nám všem ještě ukáže), ale Petr (t.č. druhá největší intelektuální síla týmu) zavelel „frčíme“ a na slzy (na této akci již podruhé) nebyl čas. Bez Katky jsme tak obešli ohradu u ranče v Ořešíně a dostala se nám do rukou piškvorkiáda.
Ani my jsme neodolali zahrát si partii. Nicméně to nás jenom Petr nechal trošku vydusit, aby pak s převahou intelektuála prohlásil, že jsou tam divný mezery a mezi nimi 12 slov. O chvíli později nadhodil, že je tam 12 shluků – tak jsme napsali matici a bylo vymalováno. Seběhli jsme z kopce, kde se zrovna pálilo dřevo (Tom: a kde bylo krásné teplo. Bohužel Petr nepovolil ani dvacet minut u ohýnku, abychom se ohřáli. Kamarád….) a po červené vyrazili k Jezírku na autobus do Sobůlek. Vychytali jsme to akorát a ještě tam potkali známé ekologické tváře, které zrovna v místním sadu kácely stromy. Autobus byl plný zkrachovalých existencí a jen jednoho ještě žijícího týmu – nás. Na posedu nás zastihla zpráva, že už je vítěz, tak jsme se rozhodli ukončit letošní pátrání a se třináctkou v ruce provedli vyhodnocení akce v místním bistru, kde mají (jak už teď víme) dobré utopence.
Co dodat? Letošní hra byla fajn, protože byla fakt hratelná i pro nás a ne jenom pro matfyzácký hovada. Byť byly šifry jednodušší než loni, muselo se nad nimi přemýšlet a myslíme, že si je užili i týmy, které nás pravidelně válcují – ostatně do cíle dorazily pouze 2 týmy a nikoliv celá plejáda známých jmen.
Zásadně se však musíme ohradit proti výsledku šifry „opruz na šest“, protože dle našeho nejhlubšího přesvědčení měla být šifra 3 na Bednářově ulici a ne nějaké náhradní řešení na displeji v centru. Jsme přesvědčeni, že tímto byl hrubě zkreslen výsledek a vítězství v této prestižní hře a trička cti patří nám, bo nikdo jiný by určitě na Bednářovu nejel.
Lehké chvění nohou nás dohromady zastihlo poprvé asi ve čtyři hodiny, kdy jsme se fakt všichni!! sešli v kamrlíku na poslední doladění výbavy, fyzických a intelektuálních sil.
Šalina nebyla vůbec plná jako loni třináctka k dělňáku, a tak jsme si zvědavých pohledů „teď ven s karimatkama“ užívali dosytosti sami. Pestřejší mozaiku týmů nabídla až cesta kolem Boby centra, Rogi dokonce natrefil na jednu kamarádku.
Planýrka byla tou dobou už plná a přes lehký zmatek u prezence jsme vyfasovali samolepky. Tak nějak podvědomě jsme věděli, že se budeme dělit, ale domluvit se jak se domluvíme, to jaksi neproběhlo. Netřeba zde popisovat jak to probíhalo – myslím, že jsme si to všichni užili dosytosti, nám to trvalo asi půl hodiny než dorazili céčkaři, kteří nesměli používat telefony (Tom: největší efekt to asi mělo pro pozorovatele, ale mně to pobavilo a rozhodně nesouhlasím se škarohlídy, že chudáci museli křičet v tááákové zimě).
Kombinací rychlých nohou a hbitých prstů jsme záhy měli výsledek a ještě přitom byli v teple. Následné rozhodování zda na Panenskou běží jeden nebo všichni dopadlo tak, že všichni, co kdybychom to měli hned vyluštěné…Na místě samém jsme byli příjemně pobaveni „hvězdnou bránou“ tic-tac a mírně v obavách z textu „za 2 hodiny si přijďte pro nápovědu“ jsme se v blízkém podchodu dali do přemýšlení, které ve zkratce bylo asi takovéto: Tic-tac, to jsou hodiny, ostatně i tvar je defakto ciferník……spočítání tiktaků na 55 ks…..55…čeho je 55??............minut……55 minut??.....co trvá 55 minut??......třeba jednička…..aha, šalina……takže ty barevný tiktaky jsou zastávky…..zastávky na znamení, občasná…….aha no hele tady to nezjistíme, jdeme na net….tak jednička nic, anabáze trvá jen 54 minut…..jsou nějaké další…ano, 44 a 84, to je 59 minut……nic tak dlouhého už tu…..ale ano LINKA 72!!!!...to je ono….přesně 55 minut z Přízřenic smyčky k Řečkovickému hřbitovu….bomba, ty jo a hele sekvence zastávek přesně odpovídá tic-tacům…obyčejná obyčejná znamení občasná….. a co konec…ten ne no ale podívej….má to 43 zastávek a když pojedem znovu, tak do 55 je znovu 12 zastávek a jejich konec zase odpovídá….obyčejná a 3x znamení…pravda mezi tím jsou navíc speciální zastávky „v pracovní občas, o víkendu celodenně“, ale to je jen drobná komplikace……morseovka sice nesedí ale asi to máme….kde to teda je???........zastávka Bednářova, kontejnerový terminál….no čas letí za 20 minut nápověda….jo Bednářova, ale je to trochu moc daleko….ale co už….nápověda…….tak zastávky nám nevychází…Tome co morseovka….hmmm……
To snad není pravda, takovej báječnej nápad a ona je to morseovka. Na slzy ale není čas, tak frčíme na úzkou. Tom: dal bych si burka… První zatím nejsme, ale brzo budem, byla to rychlovka, takže překreslení na fólii a zkušené určení středu kruhu. V parčíku kam si chodí hrát Pegas po chvíli nalézáme další stanoviště. Petr si začne číst čtyřlístek, slyšíme tohle znám ty malíře a už jenom jdeme za ním. Tom: aniž bych se stačil podívat na Fifinku, běžíme zase dál a burek v nedohlednu....Na jednom rohu se rozdělujeme a za tmavým blokem zase dáváme dohromady – zrovna u pískoviště.
Na břehu Svitavy na romantickém místě s rozbitým kočárkem a vrbou vytahujeme discmana a začínáme zostra: Pulp Fiction….Anybody don´t call……Katčin strategický návrh nás přesouvá na její privát, kde jsou příhodnější podmínky, bedny, větší sluchátka, čaj, sušenky (cestou na privát jsme potkali Alberta Stalloneho jak si jde pro CD)…..odposloucháno rychle, souvislost s roky jasná a nápověda z 1 to jen potrvzuje (Tom: sjednocení Německa bylo ale v roce 1990), abeceda ano – ale jak?? Děláme pokusy s celou abecedou ale nesmyslné sekvence dáváme stranou hned, což se ukáže jako chyba, bo po takřka dvou hodinách vychází Tomovi QODZIMNI DATEL, a je jasné, že je to Podzimní ulice a jak Petr vzápětí doplňuje Q = P neboť sjednocení Německa bylo 1990….Tom: já to říkal….Mizíme teda na rozjezd do Obřan, což je asi za 10 minut. Tom: burek zase nic, že…
Letos máme nějaké štěstí neb 94 přijela sice plná, ale ne dost, takže jsme se tam dostali – předloni nám 84 u Antroposu ani nezastavila….Proškovo náměstí zřejmě poprvé v historii zažilo atmosféru náměstí…..
Romantická vyhlídka na nádraží z lávky je komplikována kluzkým povrchem, úspěšně však dorážíme a vzápětí luštíme: Martina totiž, budiž jí věčná čest a sláva, říká kouzelné slovíčko „sudoku“. Tom: matně si vybavuju, že cestou na lávku jsem viděl Honzu Kořínka jak jde z lávky – a kde je H.K., tam je i Albert Stalonne. To jenom tak pro dokreslení, že jsme se jich drželi….
Zkušenosti z loňska dávají pocítit bariéru „šifra 7“, z předloňska pak „první terénní šifra“, nicméně velmi vydařená brána morie se ukazuje býti pohodovou vstupenkou do terénní části, bo další magické slůvko „tetris“ nás přenáší na kótu 335,9. Tam hrdinně vyráží Rogi s Petrem avšak nesplní interní limit 10 minut a přicházejí až po šestnácti. Tom se zatím s děvčaty kochá krásnou cestou zalitou měsícem…Ani zde netrvá řešení příliš dlouho, brzy zavrhujeme morseovku a k dílu se dostává geodetická znalost přímek. Obtížněji se pak interpretuje řešení v mapě neboť vzdálenost k oběma pánům se zdá býti značnou…
Příjemná cesta dochází ocenění v okamžiku, kdy naše tělesná teplota již opět patří nad 30 stupňů. Bohužel již částečně opuštěný Tomův sen o burkovi není naplněn ani v Bílovicích u pekárny, kde se naše mlsná očka zakoukají nejprve na billboard místní pekárny a pak i na dodávku téhož podniku. Krátká sonda do místní provozovny nás uvádí v realitu – ani rohlíček bo jsme ten večer už osmnáctí (dle odhadu šoféra) a tady se peče přesně. Suše polykáme (Rogi: dovedeš si představit ten kšeft, kdyby tady prodávali teplý rohlíky za 2 kačky?? Tomovi nezbývá než souhlasit. Zde je možno rozvést Rogiho představu ještě dále – první tým dorazil na 9tku o půl jedné, tj. zhruba o půlnoci byl u pekárny, my tam byli asi něco před čtvrtou – to už ta pec mohla dávno bejt vypnutá poté co upekla tisíc teplých rohlíků, za které by pekaři snad dostali i trička Tmou….a pak že tady je kapitalismus) a mažeme dál.
U Luže se zapisujeme do knihy (Tom: netuším zda vrcholové, ale napsal jsem tam „Babřik kačoty a linka 72“) a dostáváme se k orientačnímu běhu. Martina si vytrpěla hlídáním batohů, my ostatní jsme se nějak rozprchli. Největší kus oběhal Rogi (také jemu za to budiž věčná čest a sláva (Tom: ale proč mu to tak dlouho trvalo????)), každopádně to bylo náročné, ale řešení již naši 3D specialisté našli rychle. Most na rohu obory byl fajn, ale obory rozhodně nebyly jako v době mapování. Okolo jedné jsme sešli korytem dolů (dle mapy v pohodě) a najednou jsme byli ze tří stran za plotem, tak jsme to PRASILI přes oboru a dole na cestě zjistili, že obora je asi tak trojnásobná – no naštěstí každá obora má své mouchy – rozuměj díry.
Šifra se ukázala jako těžší, alespoň dle času stráveného na místě. Všemožné převody na čísla a počty se ukázaly jako liché. Na tomto místě se ale ukázalo, co dokáže udělat takový spánek. Rogi: vy jste tam všichni tak nějak vytuhli (asi krom Petra, který držel šifru pevně v rukou). Ono vytuhnutí se ovšem ukázalo jako klíčové!! Sotva si Marťa proškrábla oko, odpočinutá povídá kouzelné slůvko „pomoci“ a „textu“ a „ty první písmena se oddělají“. Takže kus jsme měli, vhodná písmena taky, ale nic z nich nelezlo. Tak tedy spánek podruhé: Tom, také si chvilku předtím spočinul, vydělal ze své pionýrské mošny sešat (který vypadal stejně jako posunutá abeceda) a všem okolo ukázal, jak se s tím vlastně pracuje…..(Tom: už ani nevím, kdy jsem naposledy vyluštil něco jiného než morseovku. A tady už je to třetí šifra….)
Cesta k „Midlochovi“ byla již plně za světla a Rogi na místě hlásil, že jsme zatím 43., což bylo pěkné. Kostičky, chvíli se tvářící jako čtverečky jsme následně správně posunuli a tvar přístřešku byl široko daleko jediný. V tuto chvíli nás sice opouštěla Katka (holt Otrokovice jsou daleko, ale i jí budiž věčná čest a sláva, je to pořád největší intelektuální síla týmu, ona nám všem ještě ukáže), ale Petr (t.č. druhá největší intelektuální síla týmu) zavelel „frčíme“ a na slzy (na této akci již podruhé) nebyl čas. Bez Katky jsme tak obešli ohradu u ranče v Ořešíně a dostala se nám do rukou piškvorkiáda.
Ani my jsme neodolali zahrát si partii. Nicméně to nás jenom Petr nechal trošku vydusit, aby pak s převahou intelektuála prohlásil, že jsou tam divný mezery a mezi nimi 12 slov. O chvíli později nadhodil, že je tam 12 shluků – tak jsme napsali matici a bylo vymalováno. Seběhli jsme z kopce, kde se zrovna pálilo dřevo (Tom: a kde bylo krásné teplo. Bohužel Petr nepovolil ani dvacet minut u ohýnku, abychom se ohřáli. Kamarád….) a po červené vyrazili k Jezírku na autobus do Sobůlek. Vychytali jsme to akorát a ještě tam potkali známé ekologické tváře, které zrovna v místním sadu kácely stromy. Autobus byl plný zkrachovalých existencí a jen jednoho ještě žijícího týmu – nás. Na posedu nás zastihla zpráva, že už je vítěz, tak jsme se rozhodli ukončit letošní pátrání a se třináctkou v ruce provedli vyhodnocení akce v místním bistru, kde mají (jak už teď víme) dobré utopence.
Co dodat? Letošní hra byla fajn, protože byla fakt hratelná i pro nás a ne jenom pro matfyzácký hovada. Byť byly šifry jednodušší než loni, muselo se nad nimi přemýšlet a myslíme, že si je užili i týmy, které nás pravidelně válcují – ostatně do cíle dorazily pouze 2 týmy a nikoliv celá plejáda známých jmen.
Zásadně se však musíme ohradit proti výsledku šifry „opruz na šest“, protože dle našeho nejhlubšího přesvědčení měla být šifra 3 na Bednářově ulici a ne nějaké náhradní řešení na displeji v centru. Jsme přesvědčeni, že tímto byl hrubě zkreslen výsledek a vítězství v této prestižní hře a trička cti patří nám, bo nikdo jiný by určitě na Bednářovu nejel.
Zpět na zápisky