Zážitky a reakce týmů
Tým "Kerberos" napsal:
Tak jsem byl pověřen zapsáním našich a mých zážitků z Tmou. Začnu teda kvalifikací, která se nám relativně povedla. Sice nám nevyšel útok na první padesátku, ale aspoň sme si ověřili, že náš v tu chvíli oslabený tým (byli jsme jen 3) výborně funguje. V 11 jsem mohl jít klidně spát s tím, že si konečně zahraju legendární Tmou… (Jsem z Jarošky ;-))
Týden před hrou jsme ve škole pomalu neřešili nic jiného a navzájem jsme se se spolužáky z týmů Harém a W factor negative hecovali. Šok nastal ve čtvrtek, kdy začalo mrznout a v pátek, kdy jsme zděšeně pozorovali sněžení za oknem…
Po příchodu ze školy a nezbytném dobalení jsem jel na zastávku Bieblova, kde jsme se celý náš tým sešli, popřáli hodně štěstí kamarádům a vyrazili zaregistrovat. Po úspěšné registraci jsme si nalepili nálepky nachystali se na startovací úkol. Ten jsme zvládli dobře a po chvíli řešení u šaliny vyrazili do města a k internetu… Cestou jsme se rozdělili a dali si sraz u Očka doma. Tam jsem dojel jako poslední z hvězdárny. V tu chvíli byl už brainstorming v plném proudu a když jsme objevili podobnost s azbukou a rozluštili některé znaky, nebyl pro nás problém šifru zdolat. Zrychleným tempem jsme se teda dostali ke stanovišti číslo 2, kde jsme vyfasovali náhrdelník z Tic-Taků… Po jeho rozbalení jsme zjistili, že bude potřeba tento opruz na 6 po jednom ochutnávat… Tohoto úkolu jsme se zhostili já a Vojťák celkem úspěšně a když jsme v teple nějakého průchodu objevili slova Dor a Uzka, vydali jsme se tam.
První obrázek, který jsem uviděl, byl náš ústav a když jsem to relativně hlasitě řekl ostatním, tak jsem sklidil úšklebek opodál stojících děvčat… Po identifikování všech míst jsme zalezli do Vaňkovky, kde jsme je přes Eurosložku zakreslili do mapy a zjistil, že střed pomyslného kruhu je v parčíku na Jugoslávské, tam jsme úspěšně dorazili a pomocí nákresu jsme získali i CD se zadáním úkolu číslo 5. To jsme opět vyrazili luštit k internetu na Hybešku. Tam jsme šifru s několika problémy (rok nahrání Barcelony 1988 nás odvedl od olympiády z roku 1992) rozluštili a vyrazili na rozjezd. Stihli jsme půlnoční 94, kde kromě nás byl jen jeden další tým tmářů. Hodně jiných týmů z nám neznámých důvodů jely 92… V rozjezdu jsme jako bonus potkali dvě moje spolužačky v mírně jetém stavu :-). Po příchodu k datlovi jsme si asi půl hodiny lámali hlavu, co s papírem. Pak ale někdo pronesl slovo Sudoku a to už nebyl problém získat pohodu první terénní šifry v lomu.
Na tamní šifru jsme použili formulku „gravitaci zapnout“ a po překreslení spadaných čtverečků jsme se vydali na udanou kótu. Tam jsme se vyškrábali zkratkou (Vlki je z Bílovic) a po nalezení šifry se jí ihned zmocnil Vojťák, který vytasil pravítko a během chvíle nám řekl místo dalšího stanoviště. Tam jsme se vydali přímou trasou, která vedla přímo dolů z kopce… Po skutálení se dolů jsme se vydali vzhůru k pomníku. Tam jsme došli jako čtrnáctí, což nám velmi zvedlo náladu. Po vyřešení i této šifry jsme se vydali k oboře, kde jsme po chvíli objevili i desátou šifru, přesmyčky. Tu jsme také zdárně rozlouskli a s přibývajícím světlem jsme se vydali k Útěchovu. Na jedenáctou šifru jsme podle zápisků došli jako osmí, tak jsme se tam s radostí při hraní klasické počítačové hry s posouváním krychliček i nasnídali.
Cestu na dvanáctou šifru jsme zvládli bez problémů, které však nastaly s touto šifrou… Dvanáctá šifra se pro nás stala poslední rozluštěnou a i sní jsme měli mnoho potíží. Podezřelé množství dvanáctek jsme chvíli nechali stranou a až téměř po hodině a půl jsme se ho znovu chopili s použili správný postup na její rozluštění…
Třináctou šifru jsme už nedali… Sice jsme seděli hodinu a něco na karimatce a zkoušeli různé možnosti značek a jejich kombinace s čísly, ale k řešení nic z toho nevedlo. V posledním záchvatu, když se už o nás pokoušelo šílenství, jsme na Vlkiho návrh udělali 3 kružnice, které se nám spojily v místě Soběšických rybníčků… Šli jsme tedy to místo vyzkoušet a když tam kýžená čtrnáctá nebyla, šli jsme směrem do Řečkovic. V tu chvíli už stejně odbilo poledne a po obdržění SMS o ukončení hry jsme se vydali do cíle.
Tam jsme se dověděli výsledky a řešení a rozešli se domů…
Tento zdlouhavý a subjektivní zápis za tým Kerberos zapsal Upýr
Týden před hrou jsme ve škole pomalu neřešili nic jiného a navzájem jsme se se spolužáky z týmů Harém a W factor negative hecovali. Šok nastal ve čtvrtek, kdy začalo mrznout a v pátek, kdy jsme zděšeně pozorovali sněžení za oknem…
Po příchodu ze školy a nezbytném dobalení jsem jel na zastávku Bieblova, kde jsme se celý náš tým sešli, popřáli hodně štěstí kamarádům a vyrazili zaregistrovat. Po úspěšné registraci jsme si nalepili nálepky nachystali se na startovací úkol. Ten jsme zvládli dobře a po chvíli řešení u šaliny vyrazili do města a k internetu… Cestou jsme se rozdělili a dali si sraz u Očka doma. Tam jsem dojel jako poslední z hvězdárny. V tu chvíli byl už brainstorming v plném proudu a když jsme objevili podobnost s azbukou a rozluštili některé znaky, nebyl pro nás problém šifru zdolat. Zrychleným tempem jsme se teda dostali ke stanovišti číslo 2, kde jsme vyfasovali náhrdelník z Tic-Taků… Po jeho rozbalení jsme zjistili, že bude potřeba tento opruz na 6 po jednom ochutnávat… Tohoto úkolu jsme se zhostili já a Vojťák celkem úspěšně a když jsme v teple nějakého průchodu objevili slova Dor a Uzka, vydali jsme se tam.
První obrázek, který jsem uviděl, byl náš ústav a když jsem to relativně hlasitě řekl ostatním, tak jsem sklidil úšklebek opodál stojících děvčat… Po identifikování všech míst jsme zalezli do Vaňkovky, kde jsme je přes Eurosložku zakreslili do mapy a zjistil, že střed pomyslného kruhu je v parčíku na Jugoslávské, tam jsme úspěšně dorazili a pomocí nákresu jsme získali i CD se zadáním úkolu číslo 5. To jsme opět vyrazili luštit k internetu na Hybešku. Tam jsme šifru s několika problémy (rok nahrání Barcelony 1988 nás odvedl od olympiády z roku 1992) rozluštili a vyrazili na rozjezd. Stihli jsme půlnoční 94, kde kromě nás byl jen jeden další tým tmářů. Hodně jiných týmů z nám neznámých důvodů jely 92… V rozjezdu jsme jako bonus potkali dvě moje spolužačky v mírně jetém stavu :-). Po příchodu k datlovi jsme si asi půl hodiny lámali hlavu, co s papírem. Pak ale někdo pronesl slovo Sudoku a to už nebyl problém získat pohodu první terénní šifry v lomu.
Na tamní šifru jsme použili formulku „gravitaci zapnout“ a po překreslení spadaných čtverečků jsme se vydali na udanou kótu. Tam jsme se vyškrábali zkratkou (Vlki je z Bílovic) a po nalezení šifry se jí ihned zmocnil Vojťák, který vytasil pravítko a během chvíle nám řekl místo dalšího stanoviště. Tam jsme se vydali přímou trasou, která vedla přímo dolů z kopce… Po skutálení se dolů jsme se vydali vzhůru k pomníku. Tam jsme došli jako čtrnáctí, což nám velmi zvedlo náladu. Po vyřešení i této šifry jsme se vydali k oboře, kde jsme po chvíli objevili i desátou šifru, přesmyčky. Tu jsme také zdárně rozlouskli a s přibývajícím světlem jsme se vydali k Útěchovu. Na jedenáctou šifru jsme podle zápisků došli jako osmí, tak jsme se tam s radostí při hraní klasické počítačové hry s posouváním krychliček i nasnídali.
Cestu na dvanáctou šifru jsme zvládli bez problémů, které však nastaly s touto šifrou… Dvanáctá šifra se pro nás stala poslední rozluštěnou a i sní jsme měli mnoho potíží. Podezřelé množství dvanáctek jsme chvíli nechali stranou a až téměř po hodině a půl jsme se ho znovu chopili s použili správný postup na její rozluštění…
Třináctou šifru jsme už nedali… Sice jsme seděli hodinu a něco na karimatce a zkoušeli různé možnosti značek a jejich kombinace s čísly, ale k řešení nic z toho nevedlo. V posledním záchvatu, když se už o nás pokoušelo šílenství, jsme na Vlkiho návrh udělali 3 kružnice, které se nám spojily v místě Soběšických rybníčků… Šli jsme tedy to místo vyzkoušet a když tam kýžená čtrnáctá nebyla, šli jsme směrem do Řečkovic. V tu chvíli už stejně odbilo poledne a po obdržění SMS o ukončení hry jsme se vydali do cíle.
Tam jsme se dověděli výsledky a řešení a rozešli se domů…
Tento zdlouhavý a subjektivní zápis za tým Kerberos zapsal Upýr
Zpět na zápisky