Zážitky a reakce týmů
Tým "The Pláky" napsal:
Tápání ve tmě z pohledu týmu The Pláky
Jak už to tak bývá, vše začalo - naštěstí úspěšnou - kvalifikací. Potřetí na Tmou, potřetí obměna členů týmu. Z původní sestavy zbyla Meivis, Evanii a Tomáš, nově se k nám přidali Michal s Martinem... letos tedy konečně absolvujeme hru v plném počtu. Hurá!
A jak tedy vypadalo naše tápání ve Tmě? Na Planýrku jsme dorazili v pravý čas, na minutu přesně v 16.15. Již při registraci nastal naprostý chaos, který nakonec v našem týmu vyvrcholil k poztrácení všech členů (respektive jsme přesně nezachápali, co mají dělat ti s nálepkami a co ti bez nálepek - dopadlo to tak, že jsme se rozdělili na polepené a nepolepené a tím se beznadějně odloučili už na začátku). Nakonec však vše dobře dopadlo a po roztrénování hlasivek monotónním řevem: "The Pláááááákýýýýýýýý" jsme se v celkem slušném čase posbírali.
1)
První šifra vypadala na první pohled velice pěkně, na druhý pohled jsme ovšem zjistili, že to asi nebude tak jednoduché, jak by se mohlo znát, a proto se tým raději uchýlil do tepla Tomášova bytu, kde jsme mimo googlu nalezli i náhradní kusy armádních teplých ponožek:) Ani jsme si pořádně nestihli zavařit mozkové závity a už probíhal přesun na další stanoviště, tentokrát na Panenské. Po cestě jsme se posílili studenými toasty (aniž bychom samozřejmě tušili co nás čeká, a že bychom si v žaludcích měli nechat raději nějaké místo).
2)
Hadička s tic-tacy vypadala opět velmi pěkně a po vzpomenutí si na heslo ve slovníku "opruz na 6" nám bylo okamžitě jasné, co bude následovat. Postup při luštění budu raději cenzurovat, neboť postupné ožužlávání bonbónů všemi členy týmu, následné pokládání na jistě "hygienicky čistý" stolek v Mc Donaldu a opětné ožužlávání by jistě mnohým "normálním" lidem zvedlo žaludek:) (Největší poklona však patří hlavnímu ochutnavači Martinovi.) A my si pořád říkali, proč se na nás ta skupinka arabů u vedlejšího stolu divně kouká...
3)
U displeje na Dornychu již postávalo několik skupinek. Většinu míst jsme bez větších problémů lokalizovali a posléze se přesunuli do tepla nedaleké galerie Vaňkovka. Nejprve jsme zkoušeli aplikovat šílenosti typu překreslování na fólii a následné spojování bodů v různém pořadí, což ovšem nevedlo k žádnému povzbudivému závěru. Nakonec zvítězilo to nejjednodušší řešení a jelo se "do středu kružnice". (Trochu nás mátl fakt, že polovina týmu v posledním obrázku spatřovala ústavní soud na České, což málem přerostlo ve vnitrotýmový konflikt...)
4)
Po obdržení této šifry nás zaplavila vlna nostalgie. Skoro jsme se pohádali, kdo si onen jediný exemplář ponechá na památku...ehm....no nic. Hned bylo rozhodnuto o přesunu do dalšího tepla, tedy blízké hospůdky. Návštěva to však byla velmi krátká: příchod - otevření dveří - usazení se - podívání se na komix - zvednutí se - otevření dveří a dále už jen postup podle obrázků (kéž by každý průvodce městem vypadal takhle!).
5)
U pískoviště bylo ještě poměrně málo týmů. Poslechli jsme cédéčko a nápovědu roky-kroky okamžitě aplikovali. Většina nahrávek byla v pohodě, jen pouštní bouři jsme odhadli na Harryho Pottera. Jelikož nám byla zima, rozhodli jsme se využít pohostinství bývalého spolužáka, který bydlí nedaleko. Když jsme u něj zvonili, bylo něco málo před půlnocí. Čísla nám dala trochu zabrat, ale neštěstí se větší zákys nekonal. Vyšel celkem obstojný text: PBCZIMNIDATEL. Interpretace se přímo nabízela: kontejner na sklo před firmou PBC na ulici Zimní. Na ono stanoviště jsme se odvážně vydali pěšky. Jak tak kráčíme do kopce dlouhou Zimní ulicí, a prohledáváme každý podezřelý kontejner, Meivis stále kouká na výsledek šifry...tak se blížíme ke konci, když Meivis volá: "Podzimní! Je to PODZIMNÍ". No tak zase zpátky. Pro změnu ulicí Jarní. Berme to jako tréning pro terénní část.
6)
Tahle šifra byla vyluštěna přímo světelnou rychlostí. Šifra - šachy - divný šachy - sudoku - SUDOKU! Ještě jsme se stihli nasvačit a nyní naše kroky směřovaly přes úžasnou, úžasně zamrzlou lávku nad ještě úžasnějším Maloměřickým nádražím stále blíže k bráně Morie.
7)
Vyluštění této šifry bylo celkem v pohodě a obešlo se bez jakéhokoliv prodlužování.
8)
Do kopce se nám nechtělo, proto byli nakonec vysláni 2 zodpovědní zástupci, Meivis a Martin. Nakonec však z toho ti 2 vyšli asi nejlépe, jelikož zbytek týmu mezitím zmrzal pod svahem. Zde nastala fáze, kdy zamrzlo veškeré pití, kromě kofoly a teplota kafe v termosce dosáhla vražedných 10 stupňů Celsia. Princip luštění byl poměrně snadný, avšak vyžadoval manipulaci s pravítkem za použití omrzlých končetin, což byl tvrdší oříšek. Prsty nakonec neupadly a tak jsme se rychle vydali na další cestu, hlavně abychom se zahřáli...
9)
Zahřáli jsme se až přespříliš. Ten kopec si mohli organizátoři odpustit:-( Na stanovišti číslo 9 se náš tým zapsal - tuším - pod číslem 35. Ale už od počátku jsme v tomto stanovišti tušili zradu. Orientační běh ve tmě měl jisté kouzlo, ale sápání se do prudkých zarostlých kopců nás zas až tak nebralo. Než byly oběhnuty všechny kontroly, začalo sněžit a rozednilo se. S denním světlem nám ubylo sil (nemělo by to být naopak?). Kázni týmu nepřidalo ani to, že jsme čekali na Meivis, která bohužel vychytala to nejhůře umístěné stanoviště. Když se vrátila, byla většina týmu vymrzlá a ve chvíli, kdy se Tomáš s Martinem začali bavit o Dotě, bylo jasné, že morálka týmu jde absolutně dopryč. Chvíli jsme se ještě snažili, dokonce systém luštění jsme už skoro měli, ale komentáře v tabulkách orientačního běhu, které hlásaly například: "sifrajejednoducha" nás dokonale odradily. Vzhledem k tomu, že nám zamrzly mozkové buňky, rozhodli jsme se hru ukončit. Oproti předchozím rokům jsme se však opět polepšili! Předloni jsme to balili někdy ve 4, loni v 6 a letos až kolem 8.
Celkově bych hodnotila letošní TMOU jako vydařené (hlavně proto, že nám ty šifry tak pěkně šly:), ale na tic-tacy a Myšpulína budeme dlouho vzpomínat. Velkým mínusem je však zima. Bohužel The Pláky jsou teplomilné, tak doufejme, že se příští rok počasí přikloní na stranu našeho týmu a my konečně dojdeme na stanoviště s dvojcifernou hodnotou.
Jak už to tak bývá, vše začalo - naštěstí úspěšnou - kvalifikací. Potřetí na Tmou, potřetí obměna členů týmu. Z původní sestavy zbyla Meivis, Evanii a Tomáš, nově se k nám přidali Michal s Martinem... letos tedy konečně absolvujeme hru v plném počtu. Hurá!
A jak tedy vypadalo naše tápání ve Tmě? Na Planýrku jsme dorazili v pravý čas, na minutu přesně v 16.15. Již při registraci nastal naprostý chaos, který nakonec v našem týmu vyvrcholil k poztrácení všech členů (respektive jsme přesně nezachápali, co mají dělat ti s nálepkami a co ti bez nálepek - dopadlo to tak, že jsme se rozdělili na polepené a nepolepené a tím se beznadějně odloučili už na začátku). Nakonec však vše dobře dopadlo a po roztrénování hlasivek monotónním řevem: "The Pláááááákýýýýýýýý" jsme se v celkem slušném čase posbírali.
1)
První šifra vypadala na první pohled velice pěkně, na druhý pohled jsme ovšem zjistili, že to asi nebude tak jednoduché, jak by se mohlo znát, a proto se tým raději uchýlil do tepla Tomášova bytu, kde jsme mimo googlu nalezli i náhradní kusy armádních teplých ponožek:) Ani jsme si pořádně nestihli zavařit mozkové závity a už probíhal přesun na další stanoviště, tentokrát na Panenské. Po cestě jsme se posílili studenými toasty (aniž bychom samozřejmě tušili co nás čeká, a že bychom si v žaludcích měli nechat raději nějaké místo).
2)
Hadička s tic-tacy vypadala opět velmi pěkně a po vzpomenutí si na heslo ve slovníku "opruz na 6" nám bylo okamžitě jasné, co bude následovat. Postup při luštění budu raději cenzurovat, neboť postupné ožužlávání bonbónů všemi členy týmu, následné pokládání na jistě "hygienicky čistý" stolek v Mc Donaldu a opětné ožužlávání by jistě mnohým "normálním" lidem zvedlo žaludek:) (Největší poklona však patří hlavnímu ochutnavači Martinovi.) A my si pořád říkali, proč se na nás ta skupinka arabů u vedlejšího stolu divně kouká...
3)
U displeje na Dornychu již postávalo několik skupinek. Většinu míst jsme bez větších problémů lokalizovali a posléze se přesunuli do tepla nedaleké galerie Vaňkovka. Nejprve jsme zkoušeli aplikovat šílenosti typu překreslování na fólii a následné spojování bodů v různém pořadí, což ovšem nevedlo k žádnému povzbudivému závěru. Nakonec zvítězilo to nejjednodušší řešení a jelo se "do středu kružnice". (Trochu nás mátl fakt, že polovina týmu v posledním obrázku spatřovala ústavní soud na České, což málem přerostlo ve vnitrotýmový konflikt...)
4)
Po obdržení této šifry nás zaplavila vlna nostalgie. Skoro jsme se pohádali, kdo si onen jediný exemplář ponechá na památku...ehm....no nic. Hned bylo rozhodnuto o přesunu do dalšího tepla, tedy blízké hospůdky. Návštěva to však byla velmi krátká: příchod - otevření dveří - usazení se - podívání se na komix - zvednutí se - otevření dveří a dále už jen postup podle obrázků (kéž by každý průvodce městem vypadal takhle!).
5)
U pískoviště bylo ještě poměrně málo týmů. Poslechli jsme cédéčko a nápovědu roky-kroky okamžitě aplikovali. Většina nahrávek byla v pohodě, jen pouštní bouři jsme odhadli na Harryho Pottera. Jelikož nám byla zima, rozhodli jsme se využít pohostinství bývalého spolužáka, který bydlí nedaleko. Když jsme u něj zvonili, bylo něco málo před půlnocí. Čísla nám dala trochu zabrat, ale neštěstí se větší zákys nekonal. Vyšel celkem obstojný text: PBCZIMNIDATEL. Interpretace se přímo nabízela: kontejner na sklo před firmou PBC na ulici Zimní. Na ono stanoviště jsme se odvážně vydali pěšky. Jak tak kráčíme do kopce dlouhou Zimní ulicí, a prohledáváme každý podezřelý kontejner, Meivis stále kouká na výsledek šifry...tak se blížíme ke konci, když Meivis volá: "Podzimní! Je to PODZIMNÍ". No tak zase zpátky. Pro změnu ulicí Jarní. Berme to jako tréning pro terénní část.
6)
Tahle šifra byla vyluštěna přímo světelnou rychlostí. Šifra - šachy - divný šachy - sudoku - SUDOKU! Ještě jsme se stihli nasvačit a nyní naše kroky směřovaly přes úžasnou, úžasně zamrzlou lávku nad ještě úžasnějším Maloměřickým nádražím stále blíže k bráně Morie.
7)
Vyluštění této šifry bylo celkem v pohodě a obešlo se bez jakéhokoliv prodlužování.
8)
Do kopce se nám nechtělo, proto byli nakonec vysláni 2 zodpovědní zástupci, Meivis a Martin. Nakonec však z toho ti 2 vyšli asi nejlépe, jelikož zbytek týmu mezitím zmrzal pod svahem. Zde nastala fáze, kdy zamrzlo veškeré pití, kromě kofoly a teplota kafe v termosce dosáhla vražedných 10 stupňů Celsia. Princip luštění byl poměrně snadný, avšak vyžadoval manipulaci s pravítkem za použití omrzlých končetin, což byl tvrdší oříšek. Prsty nakonec neupadly a tak jsme se rychle vydali na další cestu, hlavně abychom se zahřáli...
9)
Zahřáli jsme se až přespříliš. Ten kopec si mohli organizátoři odpustit:-( Na stanovišti číslo 9 se náš tým zapsal - tuším - pod číslem 35. Ale už od počátku jsme v tomto stanovišti tušili zradu. Orientační běh ve tmě měl jisté kouzlo, ale sápání se do prudkých zarostlých kopců nás zas až tak nebralo. Než byly oběhnuty všechny kontroly, začalo sněžit a rozednilo se. S denním světlem nám ubylo sil (nemělo by to být naopak?). Kázni týmu nepřidalo ani to, že jsme čekali na Meivis, která bohužel vychytala to nejhůře umístěné stanoviště. Když se vrátila, byla většina týmu vymrzlá a ve chvíli, kdy se Tomáš s Martinem začali bavit o Dotě, bylo jasné, že morálka týmu jde absolutně dopryč. Chvíli jsme se ještě snažili, dokonce systém luštění jsme už skoro měli, ale komentáře v tabulkách orientačního běhu, které hlásaly například: "sifrajejednoducha" nás dokonale odradily. Vzhledem k tomu, že nám zamrzly mozkové buňky, rozhodli jsme se hru ukončit. Oproti předchozím rokům jsme se však opět polepšili! Předloni jsme to balili někdy ve 4, loni v 6 a letos až kolem 8.
Celkově bych hodnotila letošní TMOU jako vydařené (hlavně proto, že nám ty šifry tak pěkně šly:), ale na tic-tacy a Myšpulína budeme dlouho vzpomínat. Velkým mínusem je však zima. Bohužel The Pláky jsou teplomilné, tak doufejme, že se příští rok počasí přikloní na stranu našeho týmu a my konečně dojdeme na stanoviště s dvojcifernou hodnotou.
Zpět na zápisky