Zážitky a reakce týmů
Tým "Tykadla" napsal:
Start
Ze startu letošního TMOU jsem si sice odnesl poněkud rozporuplné dojmy, nicméně pravda je, že jsem se před závodem těšil hlavně na získání nových zážitků. No a spolu s tisícovkou dalších slepých lidí jsem se na návrší plném šípkových keřů ještě nikdy nemotal, takže nač si stěžovat. Mám, co jsem chtěl :) Akorát je škoda poněkud zmatené registrace na úvod a taky mi není úplně jasné, proč nám, Céčkům, orgové zakázali mobily, i když je ostatní měli povolené... Samotné hledání se nám moc nedařilo, takže jsme vyhrazenou hodinku vyčerpali skoro celou.
Stanoviště první, stále Planýrka
Zkoumáme šifru, Robert volá našemu příteli na telefonu. Hledání vynechaných slov se nedaří a dokonce ani ten zatracený Skácel se na 5 písmen moc nehodí. Necháváme tak Planýrku Planýrkou a vyrážíme směrem do centra ověřit Skácela přímo v terénu a případně někde potkat Internet. Já a Jirka vystupujeme spolu se šifrou u Kotlářské, ostatní pokračují na Masarykovu. Ověřujeme Skácela a záhy nás napadá sedmička, tedy "Zastavil". S pomocí těchto dvou slov dostáváme pětku, tedy "zastánce", a navíc v tu chvíli přichází Jirka se spásným nápadem ohledně béčka jako prodlužovacího znaku. Celý princip je tedy už jasný a slovo "Řeckokatolické" odhadujeme z již známých znaků. Zbytek týmu odvoláváme z pátrání a doluštění celého textu je hračka.
Stanoviště druhé, parčík v Panenské ulici
Morseovka je ihned jasná z přiloženého obrázku. Všechny Tic-Tacy však vypadají stejně, takže zbývají dvě možnosti: buď jsou tří různých příchutí anebo se při styku s vhodnou chemickou sloučeninou obarví třemi různými barvami. Druhá možnost je však dost nepraktická, takže se usazujeme v nedalekém Špalíčku v jedné z restaurací a pouštíme se do večeře. Robert začíná ochutnávat a my ostatní se dobře bavíme pozorováním jeho výrazů v obličeji při snaze prozkoumat a rozlišit jednotlivé typy. Z jeho zápisů nám však nic moc rozumného nevychází, takže si spíš jen tak povídáme a čekáme na nápovědu. Akorát mi teď zpětně není moc jasné, proč jsme ty bílé potvory alespoň nenapůlili a nechali je jíst Roberta celé bez možnosti jakéhokoliv dalšího pokusu. Inu poučení pro příště...
Stanoviště třetí, displej na ulici Dornych
Velmi efektní šifra, já jako Brňák poznávám na první nebo druhý pohled sedm až osm obrázků. Sekvence snímků byla dost rychlá, proto jsem pár obrázků nedal, i když se teď dívám, že všechna ta místa bezpečně znám. Nicméně je jasné, že nikdo nemůže poznat všechno, takže z tohoto důvodu je snad jedinou rozumnou možností kružnice. Domněnka se po vynesení bodů do mapy ihned potvrzuje, vše překreslujeme na fólii a zakrátko nám již osy jednotlivých úseček vykreslují pěkný malý mnohoúhelníček tam, kde má být ideálně střed kružnice. Park u Jugoslávské ulice je tak jasná volba.
Stanoviště čtvrté, Schreberovy zahrádky
Další velmi efektní šifra, která nebyla šifrou, nicméně Čtyřlístek jsem měl vždycky rád a jeho zařazení do hry mě moc potěšilo. V textu samotném nic rozumného nenacházíme, takže se Jirka s Robertem vydávají do okolí parku hledat okno podobné prvnímu obrázku. Mise je brzy splněna a vyrážíme na komiksovou cestu. Jen mě trošku mrzí, že finta s otočenou mapou pana Myšpulína sloužila opravdu jen ke zmatení protivníka. Klidně v tom mohlo být i něco hlubšího.
Stanoviště páté, Zábrdovický most
Dostáváme cédéčko a po drobných problémech s technikou (že, Tykadla...) začínáme louskat jednotlivé roky. Spoustu věcí poznáváme sami, pár dalších ověřujeme pomocí přítele na telefonu, odečítáme roky, výsledky převádíme na písmena (co by se taky s nimi dalo dělat jiného...) a zakrátko dostáváme něco ve smyslu P--ZIM-IDATEL. Datel je jasný a ulice v podstatě taky, protože těch, které by se na tohle daly napasovat, zase v Brně moc není. Do přecpaného nočního autobusu se dostáváme opravdu jen tak tak, ale povedlo se...
Stanoviště šesté, ulice Podzimní
Společně koukáme na šachovnici, co by se s tím tak dalo dělat. Asi po deseti minutách dostává Robert spásný nápad a potichu pronáší ono klíčové slovo "Sudoku". To už je práce pro Janu a během chvilky tak můžeme vyrazit směrem do terénní části TMOU. Tahle šifra se mi líbila asi ze všech nejvíc, protože byla jednak velmi originální a jednak to byla skutečně šifra, což se o pár předchozích až tak úplně říct nedalo.
Stanoviště sedmé, lom v Maloměřicích
Přemýšlíme, co by se tak s těmi kostičkami dalo dělat... Naše tápání velmi brzy ukončuje Zdeněk s poněkud antigravitačním prohlášením "A co to prostě všechno setřepat nahoru?" Zbytek týmu naštěstí ignoruje moji skeptickou poznámku o tom, že něco takového nemá ani cenu zkoušet, protože "takhle jednoduchý to přece být nemůže". O morseovkové nápovědě se dozvídám až z řešení tady na webu. Vůbec jsme si ničeho takového nevšimli, protože morseovku jako způsob luštění jsme neomylně vyloučili asi po čtyřech sekundách s odůvodněním, že "ta už byla".
Stanoviště osmé, kóta 335,9
Pěknou pocházku nočním lesem zakončujeme tak, že za způsob výstupu na kopec volíme ten nejkratší možný, vrstevnice nevrstevnice. Já a Jirka postupně získáváme před ostatními několikaminutový náskok a pouštíme se do hledání šifry na vlastní pěst. Výsledkem jsme bohužel poněkud zklamaní, protože předložený úkol by už snad ani jednodušší být nemohl. V momentě příchodu ostatních už máme většinu textu přeloženou, což Robert komentuje slovy "Tak to se teda zase nenasnídám". Zapisuje tedy jen takřka totožný čas příchodu a odchodu a můžeme vyrazit na další megapochod.
Stanoviště deváté, U Luže
Zdejší orientační běh přišel po dvou poměrně náročných kopcovitých přesunech opravdu vhod, zrovna jsme si všichni říkali, že už jsme se dlouho nezahřáli... Bez jakéhokoliv ohledu na čas dáváme pauzu a svačinku, já se posilňuji dvěma chleby se studeným řízkem, na kost promrzlou tyčinkou Snickers a pomerančovou Mattoni plnou ledové tříště. Zdeněk se rozhoduje, že bude dobrovolně mrznout a hlídat batohy, a my ostatní se vydáváme na orientační chůzi po okolí. Všechna stanoviště nakonec s menšími nebo většími problémy (to H jsem prvně opravdu přehlédnul a skončil až kdesi...) nacházíme a můžeme se konečně pustit do luštění. Na tomto místě bych poznamenal následující: odchod ze stanoviště 7 byl v 02:55 a všechny tabulky na stanovišti 9 byly přineseny zhruba v 07:15. Jinými slovy – z posledních 4 hodin 20 minut jsme 5 minut luštili a 4 hodiny 15 minut chodili. Fyzická námaha jako taková mi sice nijak nevadí, ale zase tenhleten poměr od TMOU neočekávám. Nicméně šifra byla pěkná a po korekci dvou chybiček ve výpočtu dostáváme potřebnou informaci o poloze dalšího stanoviště.
Stanoviště desáté, most na rohu obory
Stanoviště lokalizujeme snadno, akorát mi tam nějak chyběl ten most... Většina týmu nachází ve shlucích písmen vítěznou strategii poměrně rychle a jako první ji úspěšně dotahuje až do konce Robert. S potěšením koukáme na mapu a společně se radujeme nad dalším kopcem, který nás čeká.
Stanoviště jedenácté, památník Adolfa Midlocha
Na další předepsanou destinaci dorážíme s šestihodinovým zpožděním na Prahory a přemítáme, jak dlouho se už asi můžou hřát v cíli. Prahory, Prahory, kde jsou mé Prahory... Kdybychom tak v tuto chvíli tušili, jaká je skutečnost... Zdejší šifra už od pohledu vypadá poměrně zlomitelně, nicméně – asi jako většina týmů – začínáme s pouhým posunováním tečky přes jednotlivá písmena a nic kloudného nám nějaký čas nevychází. Po krátké diskuzi o tom, proč asi jsou všechna písmena umístěná na krychličkách, přichází Jirka s vítězným nápadem o tlačení. Bereme tedy čtverečkovaný sešit, tužku, gumu a tlačíme. Dokonce se ani nikde nespleteme a hned napoprvé tak dostáváme potřebný finální znak a text.
Stanoviště dvanácté, přístřešek u Ořešína
Hledání tohoto stanoviště nám trochu komplikuje mapa, protože je v ní zakreslena jen asi tak čtvrtina cest, které se ve skutečnosti v daném prostoru vyskytují. Nakonec přicházíme po spodní cestě, ze které není vidět ani přístřešek, ani ohrada, ani brána a dokonce ani to "okolo". V zápalu boje tak cíl poněkud přecházíme a musíme se o pár set metrů vracet. Tedy přesněji vracím se já, ostatní hlídají batohy :) Turnaj v piškvorkách si překreslujeme na papír, ale je ihned jasné, že z tohohle nic rozumného vzejít nemůže. Začínáme se tedy zajímat o neobvyklé mezery v textu a správné řešení na sebe už nenechá dlouho čekat. Stanoviště opouštíme krátce před dvanáctou hodinou a já se už kvůli vzdálenosti na třináctku a kvůli pokročilému času s týmem loučím.
Stanoviště třinácté, posed na kótě 398,3
Sem už tedy Tykadla doráží beze mě, takže nemůžu přidat další autentické zážitky. Šifra už ale zůstala na místě nerozluštěna.
Zapsal Karel.
Zpět na zápisky