Zážitky a reakce týmů
Tým "KOKOKEL" napsal:
Ještě před začátkem:
Volá mi Petr, nemůže sehnat mapu Svratecka.. to je problém, bez ní to prý nepůjde. Začínám panikařit. Brno je totálně ucpané => místo 16:09 přijíždím 16:50.
Planýrka:
Připadám si jako slepice, hlasivky pomalu odcházejí. Cca po 10 min se zleva konečně ozývá: „KOKOKEL, KOKOKEL!!!“ a někdo na nás skáče. Poznávám Petra. To už jsme tři. Stále zbývá jeden člen týmu. po dalších cca 10 minutách křičení a chození po place, narážíme na posledního člena. Nevěřícně se ptáme:"Sme všichni?" Bereme šifru a jdeme luštit do plavečáku. Po chvilce opět vstáváme, bereme šifru a jdeme luštit k počítači. Žel bohu, 90% odkazů, které nám Google nabízí jsou na serveru www.brno.cz, kterýžto má ale slabší chvilku... šifra nicméně i tak vyluštěna.
Panenská parčík:
Nápad sníst to se dostavuje hned po obdržení, dokonce se nám úspěšně daří odlišovat „mentol“ a „divnej mentol“ (prý peprmint či co) podle matnosti. Menší úspěšnost vykazujeme při rozlišování „divnýho mentolu“ a „ovoce“. Kluci tvrdí, že to dávají. Tvrdí to do té doby, než se dostanou na konec trubičky a absolutně se neshodují s obrázkem => jediné, čím jsme si jisti je, že to začíná na U a končí na J... čekáme na nápovědu.
Dornych:
Natáčíme videosekvenci na mobil a i přes zvláštní barvy (točeno pod úhlem) poznáváme známá místa. Přesun nacpanou devítkou.. no comment.
Schreberovy zahrádky:
Tým se dělí na dvě části. Jedna prohlašuje, že plot na obrázku je u vily Tugendhat a vydávají se tím směrem, druhá část naštěstí nachází správnou cestu a volá je zpět. Nevím jak se nám to povedlo, ale vůbec jsme neprošli kolem grafitti..
Brownfield na severovýchodě husovic
Dáváme CD do discmana, vybíjejí se baterky. Měním baterky a postupně obvoláváme známé a určujeme jednotlivé události. Sice jsme napoprvé považovali slovenskou hymnu za švédskou, protože jsme zvyklí ji slýchat na hokeji, ale naštěstí jsou lidé vzdělanější než my... Bohužel máme ale špatně rok Pouštní bouře a tak nám místo „PODZ..“ vychází „PRDZ..“ => hned ze začátku zavrhujeme správné řešení a trávíme 4 h vymýšlením překombinovaných konstrukcí. Správné řešení objeveno +- omylem...
Podzimní:
Na první pohled nás nic nenapadá a tak jdeme k Tomášovi domů. Je to krása, teplo, horký čaj, zmrzlá svačina. Bohužel šifra vyluštěna trapně rychle, vůbec se nám z tepla nechce.
Maloměřický lom:
Milé, sympatické, ani jsme nestačili vychladnout...
Kóta 335,9:
Ti línější (včetně mě) odmítají škrábat se do toho krpálu, takže tam nakonec lezou Tomáš a Petr B. Trvá jim to ale dlouho a tak se Petr V. vydává jim pomoct. Krátce po jeho odchodu se vracejí ti dva s šifrou a nápadem na řešení. Čekáme na Petra V., který zvládl zabloudit...
Památník:
S chutí obíháme stanoviště zatímco Martin vaří čaj. Nevím proč si tolik týmů stěžuje na únavu, já se cítím naprosto čerstvá. Sčítáme 3D velmi rychle => nestíháme dovařit čaj. Jako správní tmáři nejdeme k 10 s davem, ale volíme vlastní „zkratku“. Dobrý pocit z toho, že nejdeme jak ovce se po 1,5 h pomalu vytrácí. Nacházíme oboru příhodného tvaru i s potůčkem zato bez mostu. Tým se opět dělí na dvě části.. jedna se snaží si vsugerovat, že vidí most, druhá hledá dál.Nakonec nacházíme správné místo, ale musím říci, že jeho volba byla opravdu poněkud nešťastná..
Útěchov:
Veni, vidi, vyřešili.. Bavíme se pohledem na méně šťastné týmy, které neví co s tím. Ještě více se bavíme v autobusu poslechem týmů, které nevěděli, co s tím, a teď si sypou popel na hlavu. Je 12:00, konec hry a my překonáváme v pořadí 4. předsevzetí (aspoň do terénu -> aspoň do půlky -> aspoň na dvoucifernou -> aspoň tu jedenáctku) Sedím v autobuse, mysl stále čilá, tělo lehce unaveno. Napadá mě, že jsem se na noc neodlíčila...:-D Můj subjektivní pocit je, že TMOU skončio někdy pozdě k večeru, protože po návratu domů mám absolutní výpadek.
Závěrem:
Bylo to super, úžasné, příště jdeme zas!!!
Volá mi Petr, nemůže sehnat mapu Svratecka.. to je problém, bez ní to prý nepůjde. Začínám panikařit. Brno je totálně ucpané => místo 16:09 přijíždím 16:50.
Planýrka:
Připadám si jako slepice, hlasivky pomalu odcházejí. Cca po 10 min se zleva konečně ozývá: „KOKOKEL, KOKOKEL!!!“ a někdo na nás skáče. Poznávám Petra. To už jsme tři. Stále zbývá jeden člen týmu. po dalších cca 10 minutách křičení a chození po place, narážíme na posledního člena. Nevěřícně se ptáme:"Sme všichni?" Bereme šifru a jdeme luštit do plavečáku. Po chvilce opět vstáváme, bereme šifru a jdeme luštit k počítači. Žel bohu, 90% odkazů, které nám Google nabízí jsou na serveru www.brno.cz, kterýžto má ale slabší chvilku... šifra nicméně i tak vyluštěna.
Panenská parčík:
Nápad sníst to se dostavuje hned po obdržení, dokonce se nám úspěšně daří odlišovat „mentol“ a „divnej mentol“ (prý peprmint či co) podle matnosti. Menší úspěšnost vykazujeme při rozlišování „divnýho mentolu“ a „ovoce“. Kluci tvrdí, že to dávají. Tvrdí to do té doby, než se dostanou na konec trubičky a absolutně se neshodují s obrázkem => jediné, čím jsme si jisti je, že to začíná na U a končí na J... čekáme na nápovědu.
Dornych:
Natáčíme videosekvenci na mobil a i přes zvláštní barvy (točeno pod úhlem) poznáváme známá místa. Přesun nacpanou devítkou.. no comment.
Schreberovy zahrádky:
Tým se dělí na dvě části. Jedna prohlašuje, že plot na obrázku je u vily Tugendhat a vydávají se tím směrem, druhá část naštěstí nachází správnou cestu a volá je zpět. Nevím jak se nám to povedlo, ale vůbec jsme neprošli kolem grafitti..
Brownfield na severovýchodě husovic
Dáváme CD do discmana, vybíjejí se baterky. Měním baterky a postupně obvoláváme známé a určujeme jednotlivé události. Sice jsme napoprvé považovali slovenskou hymnu za švédskou, protože jsme zvyklí ji slýchat na hokeji, ale naštěstí jsou lidé vzdělanější než my... Bohužel máme ale špatně rok Pouštní bouře a tak nám místo „PODZ..“ vychází „PRDZ..“ => hned ze začátku zavrhujeme správné řešení a trávíme 4 h vymýšlením překombinovaných konstrukcí. Správné řešení objeveno +- omylem...
Podzimní:
Na první pohled nás nic nenapadá a tak jdeme k Tomášovi domů. Je to krása, teplo, horký čaj, zmrzlá svačina. Bohužel šifra vyluštěna trapně rychle, vůbec se nám z tepla nechce.
Maloměřický lom:
Milé, sympatické, ani jsme nestačili vychladnout...
Kóta 335,9:
Ti línější (včetně mě) odmítají škrábat se do toho krpálu, takže tam nakonec lezou Tomáš a Petr B. Trvá jim to ale dlouho a tak se Petr V. vydává jim pomoct. Krátce po jeho odchodu se vracejí ti dva s šifrou a nápadem na řešení. Čekáme na Petra V., který zvládl zabloudit...
Památník:
S chutí obíháme stanoviště zatímco Martin vaří čaj. Nevím proč si tolik týmů stěžuje na únavu, já se cítím naprosto čerstvá. Sčítáme 3D velmi rychle => nestíháme dovařit čaj. Jako správní tmáři nejdeme k 10 s davem, ale volíme vlastní „zkratku“. Dobrý pocit z toho, že nejdeme jak ovce se po 1,5 h pomalu vytrácí. Nacházíme oboru příhodného tvaru i s potůčkem zato bez mostu. Tým se opět dělí na dvě části.. jedna se snaží si vsugerovat, že vidí most, druhá hledá dál.Nakonec nacházíme správné místo, ale musím říci, že jeho volba byla opravdu poněkud nešťastná..
Útěchov:
Veni, vidi, vyřešili.. Bavíme se pohledem na méně šťastné týmy, které neví co s tím. Ještě více se bavíme v autobusu poslechem týmů, které nevěděli, co s tím, a teď si sypou popel na hlavu. Je 12:00, konec hry a my překonáváme v pořadí 4. předsevzetí (aspoň do terénu -> aspoň do půlky -> aspoň na dvoucifernou -> aspoň tu jedenáctku) Sedím v autobuse, mysl stále čilá, tělo lehce unaveno. Napadá mě, že jsem se na noc neodlíčila...:-D Můj subjektivní pocit je, že TMOU skončio někdy pozdě k večeru, protože po návratu domů mám absolutní výpadek.
Závěrem:
Bylo to super, úžasné, příště jdeme zas!!!
Zpět na zápisky