Zážitky a reakce týmů
Tým "Vlastík Šebesta" napsal:
V pokoře po neúspěších na minulých Tmou i se zdravým sebevědomím po relativním úspěchu na monzunovém Osudu (jako 3/5 Gangteamu) se Vlastík Šebesta těšil na Tmou8 jak malej Vlastík.
Přišel den T a Vlastík cítil, že nic není nemožné! Věděl, že dokočí jen ti nejlepší. A Vlastík chtěl dokončit!
Lehké mrazení se při nekonečném čekání na startu postupně mění v těžké mrazení. Hymnu tmou si pouštěl celý týden a tak není divu, že při prvních tónech, vlastně už někdy kolem Darkness, vůle prostě neudrží svalové napětí a Vlastík s mohutným výkřikem, deroucím se odněkud z hlubin hrdla, vyráží za svým snem. Strategii nemá žádnou, jen řve a řve. Později ho napadne chodit v odstředivé spirále s počátkem u repráků a po půl hodině (18:00) je ze schizofrenika zase celá osobnost. "Byla to sranda, ale po půlhodině už mě to pomalu přestávalo bavit. Doufám že se orgové bavili víc než já a že bude někde k vidění aspoň video. Inu zážitková pedagogika v jedné ze svých tváří."
S první šifrou se Vlastík nepárá. Poprvé aplikuje systém kukačka, obětí je hnízdo kamaráda, který bydlí asi 2 min. od Planýrky. Google neumí vše, ale vlastíkova nejhezčí pětina zná stránky brněnských pomníků a pamětních desek. Substituce sice trochu složitější, ale přece jen substituce.
Šalina sice ujela před nosem, protože si Vlastík zavazoval jednu ze svých deseti bot, ale i tak je to v 19:10 asi 12. místo v parčíku. Cítí, že dnes by to mohlo vyjít! Vyhozen ze Špalíčku, leze do hospody. "V mrazu si dneska ještě pobudu, nemá smysl plýtvat joulama. Tic-Tac, to budou hodiny! Je jich 55, chybí 5 minut! Musím doplnit všechny, ale jak?" Zkouší matematické posloupnosti i kdejakou jinou blbinu. Jen ne ochutnat. Netuší, že pomerančové Tic-Tac mají oranžovou jen krabičku a jinak jsou bílé stejně jak všechny ostatní příchuti. Jde si pro nápovědu, doufá, že není jediný "Když dali nápovědu, bude to asi pekelně těžké." Nebylo. Cítí, že dnes to asi nevyjde! "Já jsem debil!" Ale není to tak hrozné, i někteří, kteří cucali jak o dušu, to nedali. A ti co dali, tím strávili většinou aspoň hodinu. To Vlastík ale neví a je smutný.
Na Úzké je v 21:15 a úzko mu není, zdrží se tu jen asi 15minut. Ještě, než má všechny fotky určeny, sám sobě říká: "Ty další nepotřebuju, je to kruh už podle prvních sedmi, jdu na šalinu." Cítí, že dnes by to mohlo vyjít! Je to ale také starý empatik a tak je mu líto mimobrněnských!
Obešel celý park a hledal cestu ven. Nikde nic, východ a otočená mapa ho matou, jde se podívat na západ k zemědělce, kde je podobný plot a nově natřená fasáda. Tam samozřejmě nic není. Zmatený, opuštěný, sám. "Tak lehké to nebude, vždyť by to nebyla šifra. Asi je něco ukrytého v textu. Jdu luštit do hospody" Dvě z deseti očí ale stále scanují okolní ulice, až nakonec uvidí zákaz vjezdu náklaďáků. "Konečně! Já jsem debil." Kolem pískoviště je teamů, jak se říká, jak na Planýrce. Cítí, že dnes to asi nevyjde!
První poslech a žádné nápady, při druhém ale vzpomínka na nápovědu řídí jeho kroky do nedalekého kanclu, MTFC (make the fucking coffee) and STFG. Trvá mu to ale celé příliš dlouho a stihne až jedničkový rozjezd. "Aspoň jsem si napllnil termosky čajem a kafem, ale googlit už mě nebaví, chtěl bych pořádné šifry."
Kolem 01:30 je Podzimní nejrušnější brněnskou ulicí. Mít tak velkou šachovnici v Madridu, možná by Capablanka nezaznamenal první aut v dějinách šachu. Sudoku luští Vlastík zbrkle, několik situací najednou, spěchá, chce dohnat ztrátu z města, a vyráží. "Na to, jak rychle jsem to vyluštil, je s podivem, že lom byl to správné místo."
02:05 a svíčky nad řekou. " Setřepávat se to nebude, to bylo loni." Vlastík hledá složitosti v jednoduchém a překresluje světlejší a tmavší čtverečky na folii a různě vzájemně otáčí a otáčí a otáčí. "Já jsem debil, spočítám počty čtverečků v řádcích a už ne ve sloupcích! To bylo na 10 minut a ne na 40!" Cítí, že dnes to asi nevyjde.
Orientační běžec se v něm začíná probouzet a na kótu skoro vyběhne. Je tam ve 3:20, než se převleče, má doluštěno a pokračuje na Bílovice."Další průchozí šifra, je to letos nějaké lehké." Prudký sráz nad městem si užívá, černá sjezdovka mezi stromy, a pak pomalu a dlouze až na lesní louku.
4:25 leze do stanu za orgama, že je 23. ho potěší a přivádí do rozšafné nálady: "Cože, Krtci už to byli? To není možný, to museli nějak ohaluzit!" Jeden z Krtků, který letos orguje, leží hned vedle, Vlastíka ale velkomyslně nechá na živu. Orgové podávají Vlastíkovi mapu na orienťák s potutelným úsměvem. Ale je to jako by Tiger Woods dostal do ruky osmičku železo. Pak už jen stačí si to diktovat, převést na čísla, zapsat a sečíst. Multitasking se kupodivu nekousne a Vlastík může pokračovat v 5:25 na mostroh. "Tak to byl od orgů pěkný dárek, ale neorientakům to teda v té tmě moc nezávidím. Počítám, že jsem se posunul tak o deset míst."
Další šifru luštil Vlastík zase déle, než bylo nutné, dokonce tak dlouho, že si v půlce už mohl vypnout čelovky. S rozedněním se mu ale konečne rozsvítilo a po 50 minutách mohl za Adolfem. " Vzestupnost písmen jsem tam viděl, ale tolik W a G mě mátlo, vynechat jsem je přesto dlouho nedokázal." Minimálně půl hodiny v pdachu. (5:55 - 6:45)
V těchto chvílích Vlastík nemá ponětí, jestli by to letos mohlo nebo nemohlo vyjít.
Do Útěchova to není do kopce jen od Vranova a od Vranova Vlastík nejde. Vrcholová knížka ale opět zahřeje u srdce, a když zvolil dost malý font, vecpal se na první stránku (7:25). Pěkná šifra kladla trochu odpor, ale 8:05 neodolala ani ještě do poslední chvíle schovaná šipka. "Čmáral jsem to na folii, gumoval a přepisoval, docela se divím, že jsem tam ten přístřešek nakonec objevil." Negativním důsledkem schopnosti multitaskingu je, že Vlastíka v jeden okamžik bolí paty, má vlka, je mu kosa, je zpocený, chce se mu spát a vůbec se mu spát nechce.
"Dvanáctku jsem totálně posral. Byla těžká, ale ne zas tak moc, kdybych to pořádně spočítal, a ne až po hodině…, ale i pak mi to ještě další hodinu trvalo, než jsem přišel na to, že mám vybírat celá slova. Já nevím, asi už se projevila únava, někteří to měli za 15 minut a já tam seděl a seděl..." Čas luštění 115 minut, 10:25 odchod na posed. Přestože stále nepřišla sms od orgu, že někdo vyhrál a vypadá to tedy na nějakou prasárnu na posledních dvou šifrách, šance na dojití do 12 hodin už není.
Na 13 je lidí jak na Planýrce, tak to bude asi úzké hrdlo letošní Tmou. Cestou od posedu si Vlastík říká: "Je to něco s mapou, pro mě až příliš mnoho indicií, stačil by Harmanec." Vrhá se na legendu, něco tam je, ale některé obrazy ne. Tudy cesta nevede. V 11:45 jde k Supovi. Má toho plný brejle. Usíná u jídla, čte sms o konci hry, otáčí mapu, nachází strom ala noc a den a další obrazy....ale to je všechno, mozek už má noc a síly jsou už jen na cestu domů. Po pár hodinách spánku doma se vzbudí a třináctku za 10 minut vyluští. A pak spí až do neděle. Cítí, že letos to nevyšlo.
"Tak daleko, tak blízko. Letos se to dojít dalo. Ze začátku mě to nějak nebavilo, bylo to nějak divně lehké a přesto jsem ztratil spoustu času. Pak se to ale rozjelo a závěr mohl být super. Užili so ho ale asi hlavně Stalloni. Gratuluji jim, byli lepší. A děkuju orgům za krásnou hru."
Vlastík Šebesta je charakter!
Přišel den T a Vlastík cítil, že nic není nemožné! Věděl, že dokočí jen ti nejlepší. A Vlastík chtěl dokončit!
Lehké mrazení se při nekonečném čekání na startu postupně mění v těžké mrazení. Hymnu tmou si pouštěl celý týden a tak není divu, že při prvních tónech, vlastně už někdy kolem Darkness, vůle prostě neudrží svalové napětí a Vlastík s mohutným výkřikem, deroucím se odněkud z hlubin hrdla, vyráží za svým snem. Strategii nemá žádnou, jen řve a řve. Později ho napadne chodit v odstředivé spirále s počátkem u repráků a po půl hodině (18:00) je ze schizofrenika zase celá osobnost. "Byla to sranda, ale po půlhodině už mě to pomalu přestávalo bavit. Doufám že se orgové bavili víc než já a že bude někde k vidění aspoň video. Inu zážitková pedagogika v jedné ze svých tváří."
S první šifrou se Vlastík nepárá. Poprvé aplikuje systém kukačka, obětí je hnízdo kamaráda, který bydlí asi 2 min. od Planýrky. Google neumí vše, ale vlastíkova nejhezčí pětina zná stránky brněnských pomníků a pamětních desek. Substituce sice trochu složitější, ale přece jen substituce.
Šalina sice ujela před nosem, protože si Vlastík zavazoval jednu ze svých deseti bot, ale i tak je to v 19:10 asi 12. místo v parčíku. Cítí, že dnes by to mohlo vyjít! Vyhozen ze Špalíčku, leze do hospody. "V mrazu si dneska ještě pobudu, nemá smysl plýtvat joulama. Tic-Tac, to budou hodiny! Je jich 55, chybí 5 minut! Musím doplnit všechny, ale jak?" Zkouší matematické posloupnosti i kdejakou jinou blbinu. Jen ne ochutnat. Netuší, že pomerančové Tic-Tac mají oranžovou jen krabičku a jinak jsou bílé stejně jak všechny ostatní příchuti. Jde si pro nápovědu, doufá, že není jediný "Když dali nápovědu, bude to asi pekelně těžké." Nebylo. Cítí, že dnes to asi nevyjde! "Já jsem debil!" Ale není to tak hrozné, i někteří, kteří cucali jak o dušu, to nedali. A ti co dali, tím strávili většinou aspoň hodinu. To Vlastík ale neví a je smutný.
Na Úzké je v 21:15 a úzko mu není, zdrží se tu jen asi 15minut. Ještě, než má všechny fotky určeny, sám sobě říká: "Ty další nepotřebuju, je to kruh už podle prvních sedmi, jdu na šalinu." Cítí, že dnes by to mohlo vyjít! Je to ale také starý empatik a tak je mu líto mimobrněnských!
Obešel celý park a hledal cestu ven. Nikde nic, východ a otočená mapa ho matou, jde se podívat na západ k zemědělce, kde je podobný plot a nově natřená fasáda. Tam samozřejmě nic není. Zmatený, opuštěný, sám. "Tak lehké to nebude, vždyť by to nebyla šifra. Asi je něco ukrytého v textu. Jdu luštit do hospody" Dvě z deseti očí ale stále scanují okolní ulice, až nakonec uvidí zákaz vjezdu náklaďáků. "Konečně! Já jsem debil." Kolem pískoviště je teamů, jak se říká, jak na Planýrce. Cítí, že dnes to asi nevyjde!
První poslech a žádné nápady, při druhém ale vzpomínka na nápovědu řídí jeho kroky do nedalekého kanclu, MTFC (make the fucking coffee) and STFG. Trvá mu to ale celé příliš dlouho a stihne až jedničkový rozjezd. "Aspoň jsem si napllnil termosky čajem a kafem, ale googlit už mě nebaví, chtěl bych pořádné šifry."
Kolem 01:30 je Podzimní nejrušnější brněnskou ulicí. Mít tak velkou šachovnici v Madridu, možná by Capablanka nezaznamenal první aut v dějinách šachu. Sudoku luští Vlastík zbrkle, několik situací najednou, spěchá, chce dohnat ztrátu z města, a vyráží. "Na to, jak rychle jsem to vyluštil, je s podivem, že lom byl to správné místo."
02:05 a svíčky nad řekou. " Setřepávat se to nebude, to bylo loni." Vlastík hledá složitosti v jednoduchém a překresluje světlejší a tmavší čtverečky na folii a různě vzájemně otáčí a otáčí a otáčí. "Já jsem debil, spočítám počty čtverečků v řádcích a už ne ve sloupcích! To bylo na 10 minut a ne na 40!" Cítí, že dnes to asi nevyjde.
Orientační běžec se v něm začíná probouzet a na kótu skoro vyběhne. Je tam ve 3:20, než se převleče, má doluštěno a pokračuje na Bílovice."Další průchozí šifra, je to letos nějaké lehké." Prudký sráz nad městem si užívá, černá sjezdovka mezi stromy, a pak pomalu a dlouze až na lesní louku.
4:25 leze do stanu za orgama, že je 23. ho potěší a přivádí do rozšafné nálady: "Cože, Krtci už to byli? To není možný, to museli nějak ohaluzit!" Jeden z Krtků, který letos orguje, leží hned vedle, Vlastíka ale velkomyslně nechá na živu. Orgové podávají Vlastíkovi mapu na orienťák s potutelným úsměvem. Ale je to jako by Tiger Woods dostal do ruky osmičku železo. Pak už jen stačí si to diktovat, převést na čísla, zapsat a sečíst. Multitasking se kupodivu nekousne a Vlastík může pokračovat v 5:25 na mostroh. "Tak to byl od orgů pěkný dárek, ale neorientakům to teda v té tmě moc nezávidím. Počítám, že jsem se posunul tak o deset míst."
Další šifru luštil Vlastík zase déle, než bylo nutné, dokonce tak dlouho, že si v půlce už mohl vypnout čelovky. S rozedněním se mu ale konečne rozsvítilo a po 50 minutách mohl za Adolfem. " Vzestupnost písmen jsem tam viděl, ale tolik W a G mě mátlo, vynechat jsem je přesto dlouho nedokázal." Minimálně půl hodiny v pdachu. (5:55 - 6:45)
V těchto chvílích Vlastík nemá ponětí, jestli by to letos mohlo nebo nemohlo vyjít.
Do Útěchova to není do kopce jen od Vranova a od Vranova Vlastík nejde. Vrcholová knížka ale opět zahřeje u srdce, a když zvolil dost malý font, vecpal se na první stránku (7:25). Pěkná šifra kladla trochu odpor, ale 8:05 neodolala ani ještě do poslední chvíle schovaná šipka. "Čmáral jsem to na folii, gumoval a přepisoval, docela se divím, že jsem tam ten přístřešek nakonec objevil." Negativním důsledkem schopnosti multitaskingu je, že Vlastíka v jeden okamžik bolí paty, má vlka, je mu kosa, je zpocený, chce se mu spát a vůbec se mu spát nechce.
"Dvanáctku jsem totálně posral. Byla těžká, ale ne zas tak moc, kdybych to pořádně spočítal, a ne až po hodině…, ale i pak mi to ještě další hodinu trvalo, než jsem přišel na to, že mám vybírat celá slova. Já nevím, asi už se projevila únava, někteří to měli za 15 minut a já tam seděl a seděl..." Čas luštění 115 minut, 10:25 odchod na posed. Přestože stále nepřišla sms od orgu, že někdo vyhrál a vypadá to tedy na nějakou prasárnu na posledních dvou šifrách, šance na dojití do 12 hodin už není.
Na 13 je lidí jak na Planýrce, tak to bude asi úzké hrdlo letošní Tmou. Cestou od posedu si Vlastík říká: "Je to něco s mapou, pro mě až příliš mnoho indicií, stačil by Harmanec." Vrhá se na legendu, něco tam je, ale některé obrazy ne. Tudy cesta nevede. V 11:45 jde k Supovi. Má toho plný brejle. Usíná u jídla, čte sms o konci hry, otáčí mapu, nachází strom ala noc a den a další obrazy....ale to je všechno, mozek už má noc a síly jsou už jen na cestu domů. Po pár hodinách spánku doma se vzbudí a třináctku za 10 minut vyluští. A pak spí až do neděle. Cítí, že letos to nevyšlo.
"Tak daleko, tak blízko. Letos se to dojít dalo. Ze začátku mě to nějak nebavilo, bylo to nějak divně lehké a přesto jsem ztratil spoustu času. Pak se to ale rozjelo a závěr mohl být super. Užili so ho ale asi hlavně Stalloni. Gratuluji jim, byli lepší. A děkuju orgům za krásnou hru."
Vlastík Šebesta je charakter!
Zpět na zápisky