Zážitky a reakce týmů
Tým "Tatarkový klub 0" napsal:
Úvodní úkol
Sledovat Planýrku z přiměřené dálky (s dalekohledem s termovizí :) může být docela pěkná podíváná. Hodinu se motat se po Planýrce, narážet do šípkových keřů a jiných lidí a ještě si u toho ničit hlasivky a sluch, to už zase taková zábava nebyla. Když jsem však na zvolání "tatarka" uslyšel v odpověď "zpičikundy" nebo "Sádlo", tak jsem se musel smát.
Později jsme trochu litovali týmy s názvy jako "Fň".
Stanoviště č.1 - Planýrka - znaky
Princip šifry jsme odhalili cestou na zastávku. Proto nevyrážíme do města jako většina ostatních týmů, ale k Čájovi domů. Shodneme se na tom, že Google, teplo a horký čaj je lepší a rychlejší varianta než běhání po městě.
Googlíme, nacházíme, identifikujeme jednotlivé znaky. Vyrážíme.
Stanoviště č.2 - Panenská parčík - Tic Tac
Přemýšlíme kam do tepla, vyrážíme ke studovně. Po cestě probíráme možná řešení - padne i návrh "chuťová šifra". Přemýšlíme, jestli vůbec existují tři různé příchutě v bílé barvě. Dorážíme do studovny na lékařské fakultě. Počet týmů a značně nevrlý vrátný nás odrazuje. Zapadáme do blízké hospůdky. Řídíme se heslem "když nevíš co s tím, rozbij to" a opatrně rozebíráme kroužek. Chvíli marně na tic-tacích hledáme nějaké zářezy či jiná znamení. Pak první bonbon půlíme nožem a Inka ochutnává. Potvrzuje se hypotéza "je to skutečně jen obyčejný tic-tac". Ochutnáváme jeden bonbon za druhým a radujeme se, že máme správný postup. Po zjištění, že jsme začali od konce, otáčíme kroužek a pokračujeme v ochutnávání, to Inka komentuje slovy: "mě je jedno, ze který strany to baštím". Máme Úzká a isplej, prostředkem si nejsme moc jisti. Nakonec nám přece jen vychází slovníkové heslo dor a je jasno.
Stanoviště č.3 - Displej Dornych
Dorážíme na místo. Po prvním shlédnutí sekvence litujeme, že nemáme kvalitní digitální foťák. Sekvence je na nás velmi rychlá. Přesto poznáváme některá místa a ta nám dávají princip šifry - "přímky to nebudou, takže jedině kruh" prohlašuje někdo. Čája vytahuje kružítko a hledá střed. Když se trefuje na Scheberovy zahrádky, balíme a vyrážíme. V tramvaji poprvé a zdaleka né naposled potkáváme tým Corn Flakes.
Poznámka: V sobotu odpoledne mě svým příchodem probouzí spolubydlící. Krátce mluvíme o Tmou. Když se zmiňuji o displeji na Dornychu reaguje: "Ahá, já tama jela večer a říkala jsem si, proč je tam tolik lidí a všichni jsou otočení směrem k tomu displeji." :)
Stanoviště č.4 - Scheberovy zahrádky - "Šifra mistra Myšpulína"
Výtvarným zpracováním šifry jsme nadšeni, obzvláště dívčí část týmu. Pár minut debatujeme možnosti ukrytí šifry, ale nakonec se shodujeme, že to přece jen bude "pouze" žvoulečka - popis cesty. Pro jistotu ignorujeme informaci "je to na východ" a poctivě obcházíme celé Scheberovy zahrádky, než objevíme první orientační bod. Pak postupujeme pomalejší chůzí, ale víceméně s jistotou. Dorážíme k pískovišti.
Stanoviště č.5 - Zábrdovický most - CD
Kousek od mostu vytahujeme discman a troje sluchátka. Zběžně si poslechneme CD, na první poslech poznáváme asi polovinu skladeb a tušíme, že půjde o nějakou fintu s letopočty. Vyrážíme do tepla do blízkého klubu. Objednáváme si Maté, které dostáváme v sadě z "japonského rýžového porcelánu", čímž jsme mile překvapeni. Maté je chutné a přichází vhod. Dalším poslechem identifikujeme většinu ostatních událostí, Google nám poskytuje data, která neznáme. Dostáváme podzimní datel. S deseti minutou rezervou vyrážíme na rozjezd.
Stanoviště č.6 - Podzimní ulice - šachové sudoku
Narvaným rozjezdem číslo 94 dorážíme na ulici Podzimní. Při přechodu lávky se kocháme pohledem na koleje mizející v dálce a přemýšlíme, co si o nás asi myslí "ten chlápek, co sedí támhle, v té budce". Zabíráme jednu z pouličních lamp a luštíme. Zavrhujeme čistě šachové řešení. Šachovnice 9x9 a devět druhů figurek - je to jasné. V pěti lidech bleskově řešíme sudoku. Kontrolujeme správnost řešení sudoku. Kontrolujeme, že číslo, které nám vyšlo, skutečně patří bílému králi. Plni nadšení vyrážíme na opuštěnou zastávku MHD někde pod Hády, bez kontroly toho, že bílý král skutečně vede na opuštěnou zastávku. Kdo by čekal, že si někdo (upřímně - já) splete označení pro krále a dámu?
Po výšlapu k opuštěné zastávce zjišťujeme, že tu není ani zastávka, ani šifra. Odhalujeme můj trapný omyl a maximálním tempem vyrážíme zase zpět k Podzimní ulici a poté znovu na rozjezd číslo 94.
Poznámka: Při hromadném výstupu asi pěti týmů z nočního autobusu jsem zaslechl komentář jednoho "civilního" cestující: "Co to kurva je, tohle?"
Stanoviště č.7 - Maloměřice lom - čtverečky
Skoro dřív než se na šifru stihnou podívat všichni členové týmu, Oňďa prohlašuje: "setřepeme čtverečky". Protože se nechceme znovu trapně splést, jde to trochu pomalu, zato to máme snad bez chyby :) Odhalujeme kótu, balíme a vyrážíme.
Stanoviště č.8 - Kóta 335,9 - lomená čára
Po nenucené "procházce" pod Hády nás čeká další delší přesun - zase do kopce. Přicházíme k památníku. Na samotnou kótu vyráží jen Karel s Oňďou. Holky asi spí a já se pokouším něco sníst. Kluci přináší šifru. Zkoušíme měřit nějaké vzdálenosti a úhly - nic. Bereme velké pravítko a děláme rovnoběžky. Odhalujeme třímilimetrové intervaly a je jasno.
Stanoviště č.9 - U Luže
Karel tvrdí, že nás čeká 7 kilometrů, což nás zrovna netěší. Do Bílovic je to z kopce a po rovině, to ještě jde. Závěrečný výšlap nám ale dává docela zabrat. Navíc začíná sněžit. Nakonec dorážíme, ale já odpadám polomrtvý. K obrovskému nadšení všech zjišťujeme, že nás čeká ještě orienťák. Neúnavný Oňďa volí trasu asi přes pět kontrol, holky dostávají každá po jedné, Zbytek si bere Karel. Já nejdu nikam. Než přijdou ostatní, dávám se trochu dohromady. Postupně se vracejí ostatní a vymýšlíme různé postupy řešení.
I když máme všech deset tabulek, řešení nenacházíme. Je nám jasné, že nastává krize. Všichni už jsme unaveni a nikomu to moc nemyslí. Inka sice navrhuje sčítat písmena, ale to zavrhujeme, protože se nám to zdá příliš obtížné. (Poučení pro příště: "pracné neznamená nutně obtížné". Protože nás nic jiného nenapadá, přece jen zkoušíme sčítat písmenka. Vyjde nám most. Po opravách několika chyb se dobereme i zbytku řešení. Trochu odpočatí a hlavně s mnohem větší morálkou vyrážíme hledat most na rohu obory.
Stanoviště č.10 - Most roh obory
Ne, že "sem jsme už nedošli", jako loni u deváté šifry, ale tentokrát Tohle stanoviště jsme nenašli!.
Jdeme podle mapy, nacházíme plot obory, ale žádnou cestu. Dělíme tým, snažíme se projít oblastí označenou na mapě jako "obory" a najít aspoň ten potok. Potkáváme několik týmů či členů týmů, kteří, zdá se, bloudí stejně bezradně jako my. Nakonec, již značně unaveni, se znovu potkáváme s osamoceným Oňďou – u potoka. Jenže šifra nikde. Protože už je po desáté, končíme hru. Rozbalujeme obálku a zjišťujeme kde je cílové stanoviště. "S trochou štěstí bychom ještě stihli dorazit do dvanácti," říkáme si. Vyrážíme směr Útěchov. Odhad – tři kilometry, směr – pořád do kopce. Šlapeme a šlapeme. Cestou míjíme několik mostů a každý pro jistotu kontrolujeme, zda u něj není šifra. Potkáváme dalších pár týmů, které taky marně hledají nebo už skončili hru. Organizátory označujeme názvy jako "Deviantní subkultura", "sekta", "sadisti" i jinými, které se ve slovníku Tmou vůbec nevyskytují. Po čase narážíme na větší shluk lidí – několik týmů. Tušíme, co se děje. Na něčem, co je s velkou fantazií možné pojmenovat mostem, nacházíme zadání desáté šifry. Zhruba kilometr od místa, kde jsme ji hledali my. Netušíme, kde je chyba – mapu máme správnou (nebo si to aspoň myslíme).
Nakonec jsme se přece jen došourali do Útěchova a odtud vyrazili autobusem zpět do Brna. Po cestě jsme zjistili, že hra skončila a vyhrál ji syn slavných otců - tým Albert Stallone. Shodli jsme se na tom, že na cílové stanoviště už nepojedeme. Na nádraží v Krpoli jsme se rozloučili a promrzlí, utahaní k smrti, ale spokojení jsme vyrazili každý domů.
Závěr
Hra se nám líbila. Úvod byl takový všelijaký – zákaz používaní mobilů ve skupině C, odlepující se písmenka a až příliš tělesných kontaktů s ostatními hráči. Šifry se nám líbily, byly rozmanité a na začátku hry přiměřeně lehké – na "chvíli" jsme vytuhli až na devítce, kde hrála hlavní roli únava. Vadily nám dlouhé vzdálenosti mezi stanovišti v terénní části hry, obzvlášť pak orienťák po dlouhém výšlapu. A také umístnění stanoviště 10 – nebyli jsme s to jej najít.
Sepsal Gream
Zpět na zápisky