JAK NÁM VŠEM TMOU 14° ZAMOTALA HLAVU

Důvodů k letošním netradičním úpravám hry bylo nejspíš více, ale už si je nikdo všechny nepamatujeme:-) Já osobně chtěl zkusit něco netradičního v rámci zachování tradičnosti. Aby týmy myslely, že jdou lineární hru, nedělily se, ale přitom tam byly momenty velkého překvapení. Aby si pěkných šifer užily i týmy nižšího doletu. No, zní to vážně divně…

Už těsně po loňském ročníku objevila Lucka flexagon (útvar použitý na startovní šifru) a my další začali tuto magii zkoumat. Po různých alternativách jsme se shodli, že hru letos chceme kratší fyzicky, s dobře otestovaným městem a nějakými netradičnostmi. Pak přišel Matěj s nápady na několik šifer, které mohou mít dvě řešení, aniž by si toho týmy všimly – mezi nimi byly velmi hrubé zárodky Flexagonu (ementál), Bludiště (transformace) a Brouků (brouk). Zároveň navrhl i schéma hry (zpočátku hodně šílené), v němž by si týmy stále myslely, že jdou lineární hru, ale přitom občas výhybkovaly do jiných větví a zase se vracely (tento nápad se pak rychle díky ostatním vrátil na zem do takřka výsledné dnešní podoby, stále šílené). To byl tak květen. Zkušeňáci mezi orgy vzpomínali na jeden z Matrixů, kdy byla finta s dvojím luštěním jedné šifry použita, nicméně jsme se shodli, že to již je dlouho a navíc naše řešení je zase trochu jiné.

Začali jsme vymýšlet motto. Čtrnáctka je vážně blbý číslo. Když se neujaly ani „Tmou 14 – Sněhurko, ty už to nehul“, „Tmou 14 – naposled bez občanky“ a „Tmou 14 – dvakrát tolik divů“, přišla řada na pivo 14° a slogan „Zamotá Vám hlavu“. To bylo ono! Jednak jsme cítili korespondenci s konceptem naší trasy (dvě křídla městské části, dvakrát luštěné šifry a trasa zdánlivě do Žebětína, ale ve skutečnosti obkružující Kohoutovice), druhak to nebylo tak úchylný jako Sněhurka na tabáku… Tenkrát jsme ještě vůbec netušili, že hlavu zamotáme spíš sobě…

První zádrhely přišly v podobě značení stanovišť, navíc pak jednu z možností použily Svíčky (vážně jsme před účastí na nich byli přesvědčení, že použijí nelinearitu!), další možnosti se ukázaly jako nepoužitelné nebo neelegantní. Tak jsme se nakonec orgů Svíček optali a použili slovní názvy stanovišť (mockrát díky!). Další problémy – co když týmy vyluští obě řešení? Mohou se dělit? Co když se uvidí? Potkají a popovídají o minulých šifrách a budou mluvit úplně o něčem jiném? Dostanou se dřív do terénu bez obejití druhého křídla?

Pak Tom přinesl nápad mikrosvěta – zmenšený model Brna se poté vyvinul „pouze“ v miliony provázků v elektrifikovaném lesíku Zátmí. Fantasticky to zapadalo do koncepce motání hlavy, ale jaké myšlenkové pochody mají týmy? Půjdou tam, kam chceme, když dostanou minišifru? Nebudou upřesnítko v centimetrech hledat v křoví u reálné zastávky?

No a finálně nápad s psychokvalifikací, který se také do konečného stádia dlouho vyvíjel. Ale co více zamotá hlavu než soutěž ala Beauty contest? Uhodnout, co bude hádat jiný? Jak jsou hráči empatičtí? Odpustí nám absenci tradičních divokých karet, kde se dá většinou dostat, když tomu týmy opravdu dají čas?

Tyto otázky zaznívaly znovu a znovu a my se nedokázali vyvarovat řešení již vyřešeného, protože při přemýšlení vždycky někdo objevil nový háček, který, ač malý, mohl svou ostrostí hru pořádně zavařit jak nám, tak hráčům. No a jak to nakonec dopadlo? Co všechno mělo hráčům zamotat hlavu?

Před: Mnoho legrace při vymýšlení otázek, některé šílené se nakonec neobjevily (třeba tolaťák koncem ke stěně/od stěny) nebo vyber z možností: Pat / Mat / šach…

Po: Týmům se líbilo. Diskuse na fóru nabraly obrátky především o společnost rozdělujících věcech jako dýl x později. Pobavilo nás, že poměr loupačů banánů z různých stran je opravdu skoro čistě 50:50. Nejlepší vtip byl ale ten, kdy autor hymny Tmou do kolonky „Píseň“ uvedl „Stánky“…

Před: Kromě mnoha hodin konstrukce dvou tajenek, následného předělávání dvou tajenek, následného kreslení a lícování nás nejvíce zajímalo testování. Jeden z testerů při testu druhého průchodu flexagon (pokreslený barvami z minulého řešení) omylem složil opačně a prohlásil: „Tak právě mi fialová myš dojela k zelenému sýru. Takovýhle hulení už ani nikde nemůžou prodávat, ne?“. Tipujeme, kolik týmů vyluští obě tajenky. A kolik schválně a kolik omylem. Zkoušíme doplnit i falešné tajenky, ale testery spíše matou, a tak některá písmena opět měníme, ale na falešné texty ve znění: „Nehaluz“ a „Co bys ještě čekal“ už nemáme sílu ani čas.

Po: Většina týmů luští přesně podle našich představ. Časově to také vychází, jen v osm zůstává asi 50 týmů, které buď nemají řešení vůbec, mají nějaké fragmenty z obou řešení, mají jedno řešení, ale na Kamenném vrchu není jez, nebo mají obě řešení, ale chtějí ještě třetí. Vydáváme postup řešení (celý výsledek říct nemůžeme, jelikož jsou dva) a doufáme, že to všichni dovedou do zdárného konce. Po hře se dozvídáme, že pro některé hra skončila už tady, což nás nesmírně mrzí…

Nejlepší zážitky má hlídačka Aňňa, která hlídá u lávky a loučí se s odchozími týmy, které z velké většiny ještě vůbec netuší, že se budou vracet. Jeden tým se při odchodu ptá na grog nebo něco teplého a po odpovědi, že ona nic nemá, ale že jí něco mohou přinést, odvětí, že oni už sem zpátky nikdy nepůjdou…

Při druhém obdržení flexagonu tušíme, že budou panovat tři emoce a jejich libovolné kombinace: překvapení, nechápavost a zpruzení. Šifra je trochu pracná a není bohužel pro všechny zaráz. Týmy chtějí po hlídačích ještě něco, ptají se, ale už nic nedostanou. Někteří hned ví, jiní zkouší skládat a omylem složí druhým složením, někteří využijí i zrcadlově převrácené indicie. Další zkouší jít opět na stejné místo, ale tam nedostanou nic. U některých pozorujeme obrovské nadšení a překvapení po vyluštění druhého řešení.

Při odchodu se týmy opět loučí s Aňňou, tentokrát vtipkují, že se sem ještě staví potřetí, ale to už většinou pravda nebude.

Jediná drobná vada nakonec zůstala ta, že z několika písmen se týmy snažily stále skládat kdysi přítomná antihaluzící místa, což by nebyl problém, kdyby nebylo zamotanosti…

Před: Drát byl jedna z posledních šifer, která chyběla. Potřebovali jsme nutně protiváhu k pexesu, nějaký nejlépe efektní předmět. Mašík přišel s drátem, dokonce se ukázal být i cenově dostupný (i když skoro na hraně). Šifra pak prošla asi deseti verzemi. Jedním z šílených nápadů bylo například stočit drát do podoby vlákna žárovky (tedy tepelné koule, nebo jak se to dnes musí jmenovat) a vydávat ho v žárovce. Vyjít mělo M v kolečku, tedy symbol muzea a upřesnítko „nejbližší“ nebo něco podobného. To se neosvědčilo, drátu šlo pamatování ostrých úhlů špatně a navíc to nebylo přesvědčivé. Nehledě k tomu, že M v kolečku má jako muzeum asi jen polovina map. Další verze se ubíraly přes Pána prstenů, ražniči, známé upálené osoby, básničky, rozhovory organizátorů atd. Nedomyšlený zůstal drát v podobě kancelářské sponky, která spojuje dvě zadání s nápisem zahřej a po zahřátí papíru se objeví text „zahříváš dobře, ale na špatném místě“. Při téměř finální verzi zase chtěli testeři nejdříve pracovat s mapou… Nakonec tedy zvítězila hodně jednoduchá a napovídající verze (hlavně první slova tvořící text „recept na ražiniči nabodni maso na drát a zahřej pokud nemáš maso tak nevadí“ se nám moc líbila).

Ohledně výroby vymyslel geniální postup Sven a dva večery strávené s kamarády, destičkamy s hřebíky, tepelnými pistolemi, chladícími kýbly, svíčkou pro „quality control managera“ a produktivitou cca 1,5 drátu/min v 15 lidech stály za to.

Po: Jednoduchá verze byla fajn. Týmy byly nadšené, dostávali jsme sms ve znění: „A ten drát, to jste jak udělali?“ Hlídači na následujícího Anthroposu byli otázkami na drát také bombardováni, což při náhodném zaslechnutí týmy jdoucí z Pexesa vůbec nechápaly. Smutně zde skončil jeden tým, který dráty z eurofolie cestou od vyzvednutí zpět ke zbytku týmu nejspíš vytrousil (pokud byla náhodou chyba na naší straně, tak se nesmírně omlouváme) a poté několik hodin postupně rituálně pálil oba dva papíry. Jeden tým zaznačoval místa na mapě popořadě a rozcestník na zelené kousek odtud hledal kousek na sever od hotelu Podlesí. Místo toho počase našel linky MHD v lese, což mu po Drátu přišlo báječné

Před: Původně na tomto místě měla být šifra BROUK. Ale ukázala se být jako příliš těžká v prvním kroku a lehká v druhém, takže jsme se ji rozhodli vyměnit za kruháčové bludiště a BROUKa nechat jako dvoustupňovou do terénu. Tím se spustilo zlo, protože konstrukce této šifry zabrala asi nejvíce času (následovaná grafem s obrázky, broukama a flexagonem). Navíc druhé řešení je čistě nápadové (po podobném principu „dělej znovu“ na flexagonu) a není zde mnoho vodítek. A také vymyslet a ošetřit co nejlépe pravidla, odchody, vydávání a důsledky bylo těžší než u flexagonu a netušili jsme, jestli jsme mysleli na všechno.

Po: Transformace II. se ukázala být těžší, než jsme čekali. Bylo to způsobeno hlavně tím, že mnoho týmů vzalo zavděk jiným upřesnítkem a šly opět k Riviéře, jejíž okolí (200 m na východ od nějakého alespoň trochu odůvodnitelného bodu její velké plochy) bylo pročesáno skrz naskrz. Takže průměrná doba luštění se rapidně zvedla. Také mělo efekt jisté zpruzení při obdržení stejné šifry. Jakmile ale začaly naplno luštit šifru a uvědomily si, že potřebují nějaké sériové řešení, už to většinou po různě dlouhé době daly. Několik týmů zde překonalo velké záseky, několik zažilo velké WOW při nalezení druhého řešení, několik hledalo řešení v přemosťujících se cestách. Někdo konstrukci velmi ocenil, jiným se nelíbila, neboť na ni nevedlo moc vodítek. Tak už to u šifer většinou bývá.

Překvapilo nás ohromné množství týmů, které volaly, že 200 metrů východně od Riviéry nic není. Většinou jsme odpovídali, že je vše v pořádku, doufáme, že jsme nebyli moc nepříjemní (ale zrovna jsme vesměs spali, no ). A navíc tam vážně nic být nemělo.

Před: Tom přinesl nápad o zmenšeném modelu Brna. Nejdříve to měly být nějak zmenšené výrazné body města, potom jen Kohoutovice z krabic. Nakonec zvítězil trochu méně megalomanský nápad s elektrifikovanými linkami MHD. Hlavu mělo zamotat už upřesnítko – původně Jundrov, hřiště. To je název blízké zastávky, nicméně po předchozím motání by tam třeba část týmů šla, protože je to nedaleko. Takto zlí jsme být nechtěli, ale zároveň mělo být upřesnítko taková zastávka, která označuje něco, co v lese klidně být může. Přes Kamenolom a Branku nakonec zvítězil Židovský hřbitov.

Realizace v pátek před hrou byla vtipná, hlavně hlášky typu „Do Slatiny to nestavím, to vede támhle někam do paseky“, „Chybí ti Cejl“, „Nechal jsem židli někde v Bystrci“ a „Musel jsem hodně zauzlovat ten přestupní uzel“… Bohužel provazu bylo potřeba více než na papíře (zapomněli jsme to vynásobit dvěma a nějak se rozhodli, že trolejbusy musí mít zdvojené vedení) a jediný zelený motouz dostupný v blízkosti byl více žlutý než jakýkoliv jiný. Omlouváme se týmům, které jsme tím zmátli…

Po: V Zátmí to v noci vypadalo fantasticky. Tisíce světýlek bloudící po drátech. Většinou byl největší problém s vynořením se z mikrosvěta – naše filosofie, že je přece jasné, že použiji měřítko zmenšeného modelu (tedy hledám místo, které v realitě odpovídá místu v mikrosvětě), se ukázala jako chybná, když mnoho týmů hledalo přímo před cílovou školou a zvětšovalo podle měřítka šifry, o které ještě netušily, jak bude velká… No, znak benzínového čerpadla na mapách taky nebývá zmenšený stotisíckrát… Ale příště se nám třeba šifra stokrát zmenšit povede

Před: Trasa měla dle rozsahu mapy vypadat, že se chystá do Žebětína. Na šifru kousek od staré dálnice jsme proto jen tak dali poznámku: „Pozor při přecházení hlavní silnice“. Tento fórek jsme asi ocenili nejvíc my sami… Nakonec se trasa stáčela a elegantním obloukem obtočila Kohoutovice…

Po: Díky interpretaci upřesnítka mnoho týmů našlo cíl dříve než dvanáctou šifru. Skokani roku našli dokonce patnáctku před dvojkou – ta byla na rozhledně na Kamenném vrchu a věž a jez jsou slova hodně podobná. Ale díky cíli v Kohoutovicích se přišlo podívat mnoho týmů a atmosféra ve škole Pavlovská byla báječná.

Před: Dlouho jsme hledali, jak nenásilně využít názvy stanovišť a plavky, které jsme tak trochu opsali od orgů jedné z předchozích Tmou, která začínala u bazénu Za Lužánkami… Nakonec měl finálně hlavu zamotat slovní fotbal, ve kterém se mohly použít pouze názvy stanovišť, slovo ILUZE a slovo PLAVKY. Tým, který došel, měl vykopávat tak, aby vyhrál nad organizátorem. No a jedno ze dvou výherních slov bylo právě PLAVKY…

Po: Cílový úkol byl zadán sedmi týmům, každý nakonec PLAVKY řekl a po chvíli vyhrál. Prvním z těchto týmů bylo ÚSTŘEDNÍ TOPENÍ – jimž gratulujeme!

Před: Neplánovali jsme…

Po: Název TRANSFORMACE obsahuje všechna písmena ze slova SEMAFOR, což byl princip šifry. V modelu MHD přejížděla linka 2 do Modřic cestu přesně v místech, kde reálná tramvaj křižuje dálnici. Některé šifry využívají otázky z psychokvalifikace (v jedné šifře živly, jednou pohádková postava v podobě Karkulky, drát radši spálit než rozstříhat, šalina v MHD radši než tramvaj…). Na Židovském hřbitově v Juliánově opravdu nic nebylo (kromě několika týmů). „Mitrovských“ je i název kaple v lesích za Líšní, jak potvrdil jeden tým v cíli. Tajenku ZATMI po vyřešení Živlů (ESHER) pár týmů pochopilo tak, že zhaslo čelovky. Odpovědí na zvukovou minišifru s rozhovorem na startu byla ZEBRA, nejčastějším špatným tipem byl JÁGR. Nějaký tým místo jezírka na Kamenném vrchu hledal Jihomoravské Energetické Závody v Lískovci. Šifra s Červenou Karkulkou byla na Červeném kopci. PLAVKY bylo výherním slovem v závěrečném úkolu vlastně šťastnou náhodou, neboť poslední info bylo zveřejněno před vymyšlením cílového úkolu. Názvy čtyř stanovišť každé větve měly každý dohromady 26 písmen (navazující se počítalo za jedno). Šifra realita měla 26 zastávek (25cm). A tak.

Na závěr nezbývá, než poděkovat. Všem týmům, že do toho šly, i když tušily nějakou nekalost. Ostatním orgům, že do toho šli, i když ještě nic netušili. Sedmi týmům, že došly. Slunci, že zašlo a pak zase vyšlo a měsíci, že to udělal opačně. Počasí, že taky vyšlo. Osudu, že to prošlo a nejspíš se líbilo. Potenciálním průšvihům, které nám nedošly a pak ani většinou nepřišly. Otázkou zůstává, co přijde a nepřijde za rok…

zapsal Mates, s přísudkem se shodla Lucka

PS. A Tmou 15? S občankou?