Zážitky a reakce týmů
Tým "Endorfiny" napsal:
Endorfiny
=========
Náš první pokus skončil obrovským neúspěchem. Již začátek byl
špatný, protože organizátorka našeho týmu přišla pozdě-v 16:35,
v16:40 dohnala svůj tým, který podlehl davové hysterii, pod
kopcem. Aniž by totiž měli cokoliv v ruce, pustili se dolů na
parkoviště, kde nám zmizel nejdůležitější člen týmu v autobuse.
Ten se nám ozývá před 17 hodinou. Jedeme mu naproti do Krpole a
dáváme hlavy do hromady. Po spatření folie 2A nám dochází, že
nemáme jedničku, která skrývá místo folie 2B. Vracíme se na
Lužánky a již potmě prohledáváme pahorek. Když jsme již naprosto
zoufalí, ptáme se jiného týmu, kde máme hledat. Tým se dohaduje,
jak jsme měli vědět, kde hledat . A vzpomíná si na nějaký
ohňostroj, ale již neví odkud vycházel. Směr nám také vychází
jako azimut na Soběšice, kam byli odvezeni autobusem zástupci
týmů.
Šifra je opravdu rozcvička, ale její interpretace se po několika
marných hodinách ukáže jako špatná. V rejstříku ulic nejsou Sady
národního odboje a ani v knize o Brně není zmínka, tak to
rozkládáme na Sady (ulice v Maloměřicích), Národního odboje
(ulice v Troubsku) a MŠ. Ani nás nenapadne projít mapu z líce.
Vznikají nám dvě varianty: 1. Maloměřice (ulice Sady, MŠ, jeden
člen si vzpomíná, že je v Maloměřicích Pomník a mohl by být
Národního odboje, i když v mapě není název pomníku), 2. Troubsko
(ulice NO, MŠ, na sady usuzujeme dle zelené plochy v mapě).
Vyrážíme nejdříve na bližší místo. V 20:00 v Maloměřicích nic
nenalézáme, i když laviček je tam dost, ale památník je Tyršův.
Přemis»ujeme se směr Troubsko. Z Bohunic bohužel pěšky, protože
autobus nám ujel a při čekání na další bychom zmrzli. Cestou
potkáváme tým, s kterým se vzájemně předbíháme. V tuto dobu je
nám jasné,že bojujeme o poslední místo.
Zpřevracíme všechny lavičky MŠ nejen u plotu, ale pro jistotu i
houpačku, kolotoč a skluzavku. A nic.
Je 22:30 a 1°C. Smiřujeme s myšlenkou, že si již nezahrajem.
Skupina je v psychickém rozkladu a hru ukončuje. Voláme
kamarádovi, který je tou dobou již na osmém stanovišti, kde že
bylo to 2B. Prozrazuje, že SNO jsou u Šelepky. Chytáme se za
hlavu, protože 3 členové týmu odtud bydlí do 500 m.
S hlavou sklopenou se couráme do Bosonoh na autobus. Rozjezdem z
Nádru domů spinkat. Na zastávce u Šelepky si to část týmu
rozmyslí a vystupuje. Burianovo náměstí je nedaleko. Chvilku nám
trvá, než pochopíme, že všechna místa nejsou do 100 metrů od
kapličky, ale za sebou. Stejně se nám nepodařilo najít č.6 a i
zbytek týmu remcá, že je zima a fakt to již nevyhrajem a stejně
jsme použili zakázaného kamaráda z jiného týmu.
Jsou 3 hodiny a námraza na autech.
Neúspěch nás neodradil a již se těšíme na další Tmou. Vždy» bez
vás bychom do Troubska nikdy dobrovolně nešli a v Žabinách se
orientujeme i po slepu.
Diky.
=========
Náš první pokus skončil obrovským neúspěchem. Již začátek byl
špatný, protože organizátorka našeho týmu přišla pozdě-v 16:35,
v16:40 dohnala svůj tým, který podlehl davové hysterii, pod
kopcem. Aniž by totiž měli cokoliv v ruce, pustili se dolů na
parkoviště, kde nám zmizel nejdůležitější člen týmu v autobuse.
Ten se nám ozývá před 17 hodinou. Jedeme mu naproti do Krpole a
dáváme hlavy do hromady. Po spatření folie 2A nám dochází, že
nemáme jedničku, která skrývá místo folie 2B. Vracíme se na
Lužánky a již potmě prohledáváme pahorek. Když jsme již naprosto
zoufalí, ptáme se jiného týmu, kde máme hledat. Tým se dohaduje,
jak jsme měli vědět, kde hledat . A vzpomíná si na nějaký
ohňostroj, ale již neví odkud vycházel. Směr nám také vychází
jako azimut na Soběšice, kam byli odvezeni autobusem zástupci
týmů.
Šifra je opravdu rozcvička, ale její interpretace se po několika
marných hodinách ukáže jako špatná. V rejstříku ulic nejsou Sady
národního odboje a ani v knize o Brně není zmínka, tak to
rozkládáme na Sady (ulice v Maloměřicích), Národního odboje
(ulice v Troubsku) a MŠ. Ani nás nenapadne projít mapu z líce.
Vznikají nám dvě varianty: 1. Maloměřice (ulice Sady, MŠ, jeden
člen si vzpomíná, že je v Maloměřicích Pomník a mohl by být
Národního odboje, i když v mapě není název pomníku), 2. Troubsko
(ulice NO, MŠ, na sady usuzujeme dle zelené plochy v mapě).
Vyrážíme nejdříve na bližší místo. V 20:00 v Maloměřicích nic
nenalézáme, i když laviček je tam dost, ale památník je Tyršův.
Přemis»ujeme se směr Troubsko. Z Bohunic bohužel pěšky, protože
autobus nám ujel a při čekání na další bychom zmrzli. Cestou
potkáváme tým, s kterým se vzájemně předbíháme. V tuto dobu je
nám jasné,že bojujeme o poslední místo.
Zpřevracíme všechny lavičky MŠ nejen u plotu, ale pro jistotu i
houpačku, kolotoč a skluzavku. A nic.
Je 22:30 a 1°C. Smiřujeme s myšlenkou, že si již nezahrajem.
Skupina je v psychickém rozkladu a hru ukončuje. Voláme
kamarádovi, který je tou dobou již na osmém stanovišti, kde že
bylo to 2B. Prozrazuje, že SNO jsou u Šelepky. Chytáme se za
hlavu, protože 3 členové týmu odtud bydlí do 500 m.
S hlavou sklopenou se couráme do Bosonoh na autobus. Rozjezdem z
Nádru domů spinkat. Na zastávce u Šelepky si to část týmu
rozmyslí a vystupuje. Burianovo náměstí je nedaleko. Chvilku nám
trvá, než pochopíme, že všechna místa nejsou do 100 metrů od
kapličky, ale za sebou. Stejně se nám nepodařilo najít č.6 a i
zbytek týmu remcá, že je zima a fakt to již nevyhrajem a stejně
jsme použili zakázaného kamaráda z jiného týmu.
Jsou 3 hodiny a námraza na autech.
Neúspěch nás neodradil a již se těšíme na další Tmou. Vždy» bez
vás bychom do Troubska nikdy dobrovolně nešli a v Žabinách se
orientujeme i po slepu.
Diky.
Zpět na zápisky