Asi 1 km před Soběšicemi je v pěkném lesním prostředí lovecký hotel Myslivna. Na parkovišti před potemnělým hotelem zastavuje pět autobusů a účastníci se z nich nedočkavě hrnou ven. Konečně si mohou sundat šerpy. Zjišťují, že se venku už docela zešeřilo a tak zkoumají fólie, které dostali v autobusech. Proti lucernám pouličního osvětlení toho ale moc vidět není. Je na nich napsáno TMOU 2A a dále obsahují velké množství malých černých teček.
|
|
| Copak to tam asi je? |
Autobusy odjíždějí, jak bylo domluveno, směrem od Brna. Vrátí se na nádraží oklikou a snad tak ještě trochu některé účastníky zmátnou. My Instruktoři se scházíme uprostřed parkoviště a pobaveně pozorujeme mumraj okolo. Právě tudy běží nějaký kluk a do telefonu volá, "nevím kde jsem, mám nějakou fólii, nevím co na ní je, co mám dělat?" Někteří účastníci stále upřeně zírají na fólie.
|
|
| Mám nějakou fólii, nevím co na ní je... |
Jak se později dozvídáme, snaží se spatřit prostorový obrázek, který je podle nich v tečkách ukryt. Pár lidí zkoumá jídelní lístek vyvěšený před vchodem do restaurace. Zároveň zjišťují, název restaurace U Huberta. Zajímavá náhoda, která ještě později možná něco znamenala. U parkoviště zastavuje autobus brněnské městské dopravy, která zajíždí až sem. Než se účastníci vzpamatují, zavírá dveře a pokračuje směrem Nádraží Královo pole, jak má uvedeno za sklem. Nicméně jasně naznačuje, kterým směrem se vydat. I přesto vidíme několik účastníků odcházet na opačnou stranu. Většina však neomylně míří na Brno, jehož polohu naznačuje i rudá záře na obloze nad lesem.
Na parkoviště se přiřítilo auto, řízené Dosíkem. Nasedáme dovnitř a opouštíme toto fascinující místo. Předjíždíme davy valící se podél cesty. Jeden z účastníků se před námi otáčí a začíná stopovat. Zastavujeme. Radostně se k nám řítí. Co si asi myslí, když Marťas otevírá dveře a křičí: "Stopování není povoleno!" Jenom překvapeně koktá, že zapomněl. Snad jsme ho moc nevystrašili :o) Spěcháme dál. Míjíme autobusovou zastávku k prasknutí nacpanou lidmi. Zážitky z jízdy prvního autobusu, který tudy po chvíli projížděl jsou nepopsatelné. Vjíždíme do Brna. Předjíždíme asi dva kluky, kteří docela svižně běží. Jsou fakt dobří, mají slušný náskok. My míříme na stanoviště číslo 3, kde v tuto chvíli postavená trasa prozatím končí.
Co nás pobavilo:
Jenom podle vyprávění kamarádů si můžeme představit obličeje řidiče a cestujících ve večerním spoji městské dopravy ze Soběšic. Obvyklých 10 cestujících a řidič nevěřícně zírají na zastávku uprostřed lesa, kde stojí asi sto lidí a mávají, aby autobus zastavil.